Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 18. kapitola

Strom - ukázka


Ty jsi teď můj život - 18. kapitolaToto je zřejmě už předposlední kapitolka. Bitva s Volturiovými si, bohužel, vyžádá své oběti. Kdo zemře a kdo naopak bude žít? Přeji Vám pěkné počtení, Vaše NessCullen.

Jacob:

Když jsme se blížili k jedné mýtině, tak jsem zachytil pach několika upírů, a to byl pro mě signál, abych běžel rychleji a rychleji.

Jak bude vypadat? Určitě bude nejkrásnější na celém světě a nikdo se její kráse nebude moc rovnat. Bude si mě pamatovat? Bude si pamatovat někoho, koho viděla naposledy před devíti lety, když byla ještě malinká? Ale když jsme spolu trávili tolik času, kolik jsme mohli. Ví, že ji miluji, než cokoliv jiného na tomto světě?

Tolik otázek a já na ně neznám odpověď. Ani na jednu otázku neznám odpověď a z toho mám i po pravdě strach.

Z mého přemýšlení mě vytrhl až známý hlas.

„Odnes ji odtud!" zakřičel Edward a já jsem utíkal snad nejrychleji ve svém životě. Vítr mě bil do očí, ale já jsem to nevnímal. Dokázal jsem jen vnímat svůj vnitřní hlas, který na mě křičel: „Musíš ji zachránit!“

Už zbývalo jen pár kroků, abych se ocitl na mýtině, když v tom jsem uslyšel křik a já jsem myslel na to nejhorší.

Edward:

„Odnes ji odtud!" zakřičel jsem a věděl jsem, že mě uslyší, ale i v tu samou chvíli se na nás vrhli Volturiovi. Jejich cíl byl nás všechny zničit.

Kromě Ara a jeho bratrů se každý na někoho z mé rodiny vrhl. Jich bylo čtrnáct a nás bylo pouze devět, ale blížily se dvě posily, které mají jeden hlavní důvod. Zachránit moji a Bellinu dceru. Chtěl jsem jít chránit Renesmee a Bellu před upíry, kteří je ohrožovali, ale na mě se vrhnul Felix. Je o mnoho silnější než já, ale já mám tu výhodu, že dokážu číst myšlenky. Každému jeho úderu jsem se dokázal vyhnout. Koutkem oka jsem se podíval po Belle, která bravurně odrážela útoky nějakého hnědovlasého upíra a nějaké blondýny. Připomínali mi Aleca a Jane, ale oni nebyli na rozdíl od nich tolik mladí. Těmto upírům mohlo být tak okolo třiceti let, když je přeměnili.

Najednou se za mnou ozval křik a já jsem se podíval po jeho majiteli. Emmett právě utrhl hlavu nějakému upírovi a já jsem na tu malou vteřinu přestal vnímat Felixovu mysl a on na mě zaútočil a já jsem se nestihl vyhnout jeho útoku. Celou jeho silou mě udeřil do břicha, až mě kus od sebe odhodil a já jsem narazil na strom, který se pod mou tíhou v půli rozlomil. Toto stačilo, abych na sebe připoutal pozornost své rodiny.

„Edwarde!“ zakřičela Bella a podívala se na mě. Naše pohledy se setkaly a oba jsme věděli, že toto je možná náš poslední pohled. V jejich očích jsem viděl lásku a strach.

„Miluju tě,“ zašeptal jsem a věděl jsem, že ona to uslyší. Že uslyší ta dvě malá slůvka, kterými jí vyjadřuju svoje pocity k ní, které se nikdy nezmění. I když každý budeme jinde, tak se budeme pořád stejně milovat, tak jako se milujeme teď. A to je dobrý důvod proč zemřít, když už není žádná naděje pro mě a moji rodinu. Možná Renesmee přežije a bude pokračovat ve své cestě v životě. Ale stane se tak? Přežije tento masakr, který tady právě probíhá?

„Cullene!“ procedil mezi zuby Felix a já místo toho, abych se bál, tak jsem se jen na něj usmál a vrhli jsme se na sebe. Nevím co, ale nějaká síla mě poháněla. Nikdy jsem nic takového necítil. Ale teď? Teď, když mám důvod pro co žít i nežít?

„Grázle!“ zakřičela Renesmee a držela se rukou za krk. Mezi prsty ji začali protékat malé kapičky krve a každý upír, co byl na louce, se podíval na Renesmee. Její krásná vůně se rozlehla po celé mýtině.

Upír, který toto zranění Renesmee způsobil, se na ni chystal skočit, ale v tom se na něho z boku vrhl hnědočervený vlk a zakousnul se mu do krku.

Stihnul to v tu pravou chvíli. Byl jsem rád, že i přes to všechno, co jsem mu v životě udělal, tak nám pomohl.

Jacob s dalším vlkodlakem začali toho hnusného upíra trhat na malé kousky a Renesmee se přesunula k Bella a začala bojovat s tou blondýnou. Ale teď, když je tady Jacob, tak musí odejít a nebojovat.

„Tak už ji odtud odnes!“ zakřičel jsem směrem k Jacobovi a dál jsem se věnoval Felixovi. Podařilo se mi ho zasáhnout a následovně urvat hlavu a pak zbylé části jeho těla hodit do ohně, který už tady někdo stačil připravit.

Rychle jsem se podíval po mýtině a viděl jsem, jak se moje rodina statečně bojuje s krvelačnými upíry.

Že by se Alicina vize nenaplnila? Že by se vize nenaplnila, kvůli vlkodlakům, kteří nám přišli na pomoc?

Bella:

Viděla jsem, jak Edward házel kousky Felixova těla do ohně. Zatím se mi každý útok od Martina podařil odrazit a svůj štít jsem měla pod kontrolou a každého člena mé rodiny jsem zvládla zaštítit. Měla jsem pocit, že mi Martin dokáže číst myšlenky. Ale čtení myšlenek jeho dar nebyl. Jeho darem bylo vyvolat v člověku šílenství, ale na upíra jeho moc nefungovala.

Rychle jsem se podívala po Renesmee, abych zjistila¨, jak bojuje s tou blondýnkou, kterou jsem ještě nikdy neviděla ve Volteře, ani když jsme byli na různých výpravách. Ta blondýnka byla silnější a rychlejší než Renesmee, ale moje dcera se snažila každému jejímu útoku vyhnout a zatím se jí to dařilo. Ale musel ji někdo pomoct.

„Jacobe!“ zařičela jsem a podívala jsem se po rudohnědém vlku, který trhal nějakého upíra na malé kousky. Ihned, jak zaslechl své jméno, tak se na mě podíval.

„Pomoc jí!“ zakřičela jsem a v tu samou chvíli jsem cítila, jak Martinova pěst mě udeřila do břicha a v jedné malé sekundě mě držel svoji ocelovou rukou pod krkem a házel mě na chladnou a vlhkou zemi, kterou jsem ale nevnímala. Vnímala jsem jen jeho ocelové sevření na mém krku a bolest, která mi vycházela z pravého ramene. Podívala jsem se na důvod té bolesti a zděsila jsem se. Má ruka byla pryč a nikde jsem ji okolo sebe neviděla.

„Zabiju tě!“ zakřičela jsem na něho a snažila jsem se mu vymanit z jeho sevření, abych mu mohla “nakopat zadek.“

„Spíš zabiju já tebe!“ křikl a já jsem ucítila příšernou bolest a okolo mě se objevila velká černota, ve které nic nebylo vidět ani slyšet.

Ale moje poslední myšlenka patřila jenom jemu. Edwardovi, mé lásce, která přinesla do mého života slunce, která mě milovala více než svůj život a lásce, kterou jsem milovala a vždy budu milovat, ať bude kdekoliv.

předchozí << shrnutí >> následující



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!