Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Talisman nebo co vlastně? - 7. kapitola

21.05.2011 (20:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1581×

Pohled Haley

„Můžeme mluvit? Vypadá to, že tě Aro potřebuje,“ ujišťoval se Demetri. Můj miláček. Tolik mi chyběl, ale musel vytahovat Ara, když jsem poblíž upírů? Do háje!

„Ne. Zavolám ti za pět minut,“ řekla jsme mu podrážděně, takže si nedovolil protestovat. Ostatně, nikdy by si nedovolil protestovat.

Pohledem jsem střelila ke Cullenovým, kteří se snažili na sobě nedát nic znát. Sakra, sakra, sakra! Nemůžou se dozvědět, co mám s Volturiovými a s Arem. Nikdo kromě pár upírů a mě to neví! Nesmí vědět!

„Dobře,“ souhlasil se mnou okamžitě a zavěsil.

Měla jsem chuť nadávat. Na co jsem si to tady s Cullenovými vlastně hrála? Jenže místo toho, abych nad tím nyní uvažovala, jsem raději nasedla do auta a hodlala rychle odjet. Teď už to stejně nezměním! Bohužel. Ale hodlala jsem se vypařit dříve, než mě přijde otravovat někdo z Cullenových. A že teď zaručeně přijdou a budou otravovat ještě víc. Třeba takový Emmett.

Taky bych měla zjistit, co Aro potřebuje. I když jsem si to moc dobře dokázala představit, takže mám čas. A navíc, Aro si zrovna v mém případě klidně počká. Ale zkrátka mne zajímá, o koho jde tentokrát.

Pohled Emmetta

To snad ne, proč musíme mít tělocvik! To nám Carlisle jednoduše nemůže napsat omluvenky?! Jako by snad nestačilo, že si musíme hrát na lidi. Navíc ještě musíme cvičit! Tedy spíše se ulívat a předstírat.

A ten skřet Alice to ode mě taky schytá! Celé ráno se uculovala a s Rose se dohodla, že společně půjdou na přednášku matematiky. Takže místo, aby se mnou Rosinka měla tělocvik, bude mít matematiku s Alice. Tohle je děsné a není to fér!

Celkem nedobrovolně, ale smířeně, jsem se tedy vydal s ostatními do školy. Stejně mi nic jiného nezbylo. Předtím jsem si ovšem raději zkontroloval oblečení na tělocvik, neboť jsem tušil nějakou zradu od Alice. A myslím, že by byla schopná i vyměnit mé oblečení za kupříkladu… svoje?! No dobře, tak svoje asi ne. Ale raději nebudu uvažovat nad tím, co by byla schopná vymyslet. Vždy mi říká, že se mi jednou pomstí a pak skutek utek.

V šatně jsem se převlékl a vydal se do haly. Tam jsem o chvíli později uviděl Ellen. Super! Mohla by být zábava. Otázka dne zní, zda pro mě či pro ni… no uvidíme. Doufám, že pro mne!

Dobře, tak zábava pro mě to nebyla. Já si hrál na nešikovného, jako vždy při tělocviku. Přece nemůžu ani jednou jedinkrát cvičit jako upír! A ona si to značně užívala a házela na mě ksichty, potvora jedna. Jenže sotva jsem se o ni na konci druhé hodiny pokusil zjistit něco víc, okamžitě mě odpálkovala.

Ovšem podařilo se mi to, když jsme měli hodinu volna. Tedy nic moc jsem z toho neměl, spíše toho využila Ellen. Vážně by mě zajímalo, co vlastně ví a co pouze tuší. Připadal jsem si s ní, že je to souboj naší vychytralost. Ale souboj v čem a o co? To by mě vážně zajímalo! A už pěkně dlouho!

Zbytek dne jsem s ní už nebyl. Takže jsem ji zahlédl až na parkovišti, když mířila ke svému autu, které podle ní není malé. Ale je!

Mezitím se ještě bavila s tou Kathy, která byla děsně cítit po koních. To je zase den! Poté jí zazvonil mobil a ona ho ihned zvedla.

‚Můžeme mluvit? Vypadá to, že tě Aro potřebuje,‘ zalapal jsem po dechu a ostatní na tom byli podobně. Aro?! To si dělá srandu! Ta holka se zná s Arem! Ne, tohle není možný! Ona není upírka, tak jak by mohla?!

Ale velice rychle Ellen tento hovor ukončila. Snad jako by věděla, že není dobré vést ho tady. Pohledem střelila k nám a my se tvářili… myslím, že divně. Kdo by taky ne? Po takovém zjištění! Poté se Ell hezky rychle vypařila z dohledu a my se zase pěkně rychle vydali domů.

Ne, tohle nemůže být jen tak. Řekněte mi někdo. Kolik Arů může v této době asi tak být? Edwarde? Nevíš! Takže žádná chodící encyklopedie. Ale co by s Arem či Volterou ona mohla mít společného? Je to pouze člověk! Tak by snad mohla vědět, že je nebezpečné přátelit se s upíry.

Cestou domů jsme řídili já a Edward, takže jsme tam byli vmžiku.

„Chápete někdo, co to mělo znamenat?!“ optal jsem se, když jsme vlezli do obýváku. Všichni se okamžitě podívali na Edwarda, který tu vždy všechno věděl. Ale tentokrát tomu bylo jinak. Taky dobře! Konečně ví, jaké je něco nevědět!

„Co se stalo?“ ptal se nás okamžitě Carlisle, který přišel i s Esmé. No jo, byli doma. A sami.

„Ta holka se zná s Arem!“ ozvala se nechápavě a starostlivě Alice. Zajímavé. Všichni se bojíme o Ell a víme o ní minimum.

„Cože?“ Esmé se zděsila. Ačkoliv Ellen neznala, její potřeba každého chránit tu stále byla.

„Vypadá to, že se zná s Arem. No, vlastně to nemusí být Aro Volturi, ale kolik Arů v této době žije?“ připojil se do rozhovoru i Jasper. Rozhodně mu to připadalo podivné.

„Jak jste na to vůbec přišli?“ ptal se Carlisle, který chtěl jako vždy zjistit podrobnosti. Nepodstatné podrobnosti, to důležité už jsme věděli a pěkně nás to vykolejilo.

„Někdo jí volal. Prý ji Aro potřebuje!“ ozvala se pohrdavě Rosalie. Ta holka jí byla ukradená a navíc představa, že Aro potřebuje člověka... Rosalie zkrátka dostala.

„Ne, někdo. To byl Demetri.“ Nevím, jak to Edward mohl poznat. Ovšem faktem je, že my jsme se více zabírali obsahem než majitelem hlasu.

„Tím chcete říct, že ta holka zná Ara a Demetriho a je naživu?“ ptal se Carlisle bolestně. Nelíbilo se mu uvažovat o životě Ellen a přitom vědět, jak moc je teď v ohrožení.

„Vypadala na to, že to ví. Ale přesně to nevíme!“ Jazzovi se nelíbilo, že na ni nefungují naše dary. On sice mohl cítit její pocity, ale to nám moc nepomáhalo.

„Co přesně jí Demetri řekl?“ vyptával se nás Carlisle.

„Můžeme mluvit? Vypadá to, že tě Aro potřebuje. - Myslím, že tušila co. Ale víc toho nebylo řečeno. Navíc pěkně rychle tento hovor ukončila. Zřejmě věděla či vytušila, že to není bezpečné,“ odpověděl mu Jasper.

„Aro potřebuje člověka? Tomu nevěřím!“ Esmé se optala na přesnou otázkou. Toto nikdo z nás nechápal a věřit jsme tomu taky nechtěli.

„Měly bychom zjistit, co ví. Nevíme jakou spojitost má s Arem. Nejvíce pravděpodobné je, že o upírech neví. Aro by to tak v jiném případě nenechal!“ Carlisle neustále přemýšlel, jak z toho nejlépe vyjít. Jako vždy. Ten upír už se nezmění.

„Pokud to neví, tak bychom ji měli chránit před Arem i když se s ním zná. Určitě jí to dříve či později dojde. Navíc se vás zatím vůbec nebála!“ Esméiny city prostě nezklamaly. Byla by schopná si z ní udělat další dceru. A to okamžitě.

„Pokud se nechá. Zatím nás vždy odpálkovala,“ upozornil jsem ostatní, ale stejně jsme to přestali řešit. Věděli jsme, že nic nevyřešíme.

Poté se Jasper s Alice vydali na lov. Edward se přesunul ke klavíru a Esmé s Carlislem do svého pokoje. Ostatně k sobě do pokoje jsem mířil i já s Rosalie.

„Ta holka je dobrá. Nemá nás z neznámého důvodu ráda a přitom sama jede do kobky plné upírů!“ řekl jsem a Rosalie na mě zavrčela.

Omlouvám se, že mi přidání této kapitoly trvalo tak dlouho. Pokud by vám to vadilo, můžete mi napsat do shrnutí a připomenout se. :D

Prosím, zanechte mi komentáře.

6. kapitola ** 7. kapitola ** 8. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Talisman nebo co vlastně? - 7. kapitola: