Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ta druhá... - 45. kapitola


Ta druhá... - 45. kapitola Jedna má všechno, druhá nic. Ale to se změní...
Pálení mostů minulosti... Doslova.

 

Alex:
Několik nekonečných vteřin jsem hleděla na to – pro mé srdce tolik bolestivé - sousoší, než jsem se skloněnou hlavou potichu přešla přes pokoj a zmizela v chodbách hradu.

Neplakala jsem. Už ne. Copak na tom bylo něco překvapivého? Tohle už se přeci stalo – opět někdo dal přednost někomu jinému, respektive nějaké jiné, přede mnou.

Od Jane by se takové podlé chování dalo očekávat, už od prvopočátku mě neměla ráda, ale od Martina? Od toho něžného upíra, který mě vzal na tolik krásných výletů, který kvůli mně skočil z mostu a plaval za mnou, abych mu neunikla? Který riskoval hněv vládců, když mi chtěl být i přes strohý rozkaz po boku? Který mě utěšoval, když mi bylo nejhůř? Který mi byl oporou, když přijela má vlastní rodina? Ten upír, do kterého jsem se tak bláznivě zamilovala a upřednostnila ho před svými rodiči? To krev sající dokonalé ztělesnění krásy? Ne, od něj jsem to opravdu ani v tom nejhorším snu nečekala.

Měla jsem dát na Renesmé. Ona mě svým způsobem varovala, tehdy, v tom snu. Říkala, že není můj – a nikdy nebude. Že mě jen využívá. A měla pravdu.

Chtěl snad vykoupit svobodu svou a své milenky za tu mou? Přivedl mě do Volterry, abych je vysvobodila? Myšlenky tohoto typu mi běhaly hlavou celou dobu, co jsem bloudila chodbami. Neměla jsem žádný cíl, jen jsem chodila a přemítala. A vyhýbala se všem, kteří se mihli kolem.

Celou dobu jsem se pečlivě hlídala, abych se nevydala zpět do západního křídla a nevyřvala na ně všechnu svou bolest. Ne, oni nesmí pocítit, jak moc mi ublížili. Nesmí vědět, jak jsem zranitelná. Už nikdy se nesmím na nikoho upnout, nesmím ukázat slabost, když by mi někdo opět ublížil. Život samotáře byl pro mě jako stvořený. A ten měl zanedlouho začít…

Po několika minutách jsem došla ke svému pokoji. Rozhlédla jsem se po něm, vidíc samé připomínky toho, že tento pokoj se mnou tolikrát sdílel Martin, a to i přesto, že jeho pokoj byl o patro níže. Zuřivě jsem otevřela skříň a spatřila několik kousků jeho oblečení – černého, jak jinak. Sentimentálně jsem se natáhla po jednom triku, pevně ho sevřela v dlaních a zabořila do něj obličej.

Tak krásně vonělo tou jeho smyslnou vůní, která omámila všechny mé mozkové buňky a já nebyla s to přemýšlet. Chvíli jsem jen tak postávala před skříní a nasávala opojnou a velmi osobitou vůni, než jsem se od ní dokázala odpoutat. Odnášela totiž bolest a zradu, ale to já nemohla dovolit. Nemohla jsem dovolit, aby mu to prošlo, aby mnou mohl dál zametat a hrát to na dvě strany.

Vztekle jsem mrštila tričkem na postel a zbavila se tak veškerým nadějí na společnou budoucnost. Hystericky jsem hrábla do skříně a veškeré černé oblečení vyhodila na podlahu. Když se nakupilo na zemi před skříní, dětinsky jsem po něm začala dupat, cítíc alespoň chvilkové zadostiučinění.

S chladnou hlavou jsem vytáhla zpod postele svůj batoh a začala do něj skládat všechny své věci – vyjma těch, které mi ten černou milující zloduch kdy koupil, aby mě zmanipulovat a já sem jela s ním.
Když bylo v batohu všechno oblečení, vzala jsem věci ze stolu a naskládala je na malou kupičku mého šatstva. Potom jsem přejela pokoj pohledem, abych se ujistila, že jsem na nic nezapomněla. Ne, měla jsem všechno. Teď zbývalo poslední – rozloučit se. A pokusit se mu svými slovy ublížit tak, jako on ublížil mně.
Z nočního stolku jsem vytáhla blok a tužku a bez nějakého zdlouhavého přemítání začala psát to první, co mi přišlo na mysl.  

Můj drahý Martine,
bylo to tu krásné, ale je čas jít dál. Už mě to tu začíná nudit – ty mě začínáš nudit. Je načase, abych si našla nového ochránce, který mě bude provázet kusem věčnosti, na jiném místě a za jiných podmínek.
Děkuji ti za krásné chvíle, který jsi mi přichystal. Opravdu jsem si to užila. A také ti děkuji za podporu, kterou jsi mi byl, když přijela má rodina, které se nelíbil tulácký způsob mého života. Ale každý jsme nějaký… Mé nestálé srdce naléhavě volá po novém dobrodružství – a já se ho rozhodla vyslyšet.  
Je mi líto, že se s tebou nemohu rozloučit osobně, ale můj nový doprovod už na mě čeká.
Poděkuj za mě vládcům za vlídné přijetí a řekni jim, že jejich zájmy budu zdálky ochraňovat i nadále.
Přeji ti jen to nejlepší. A buď s Jane šťastný – slušelo vám to spolu, jste krásný páreček.
Navždy vděčná
Alex

Se slzami v očích jsem na spodní stranu listu bez rozmyslu a s pořádnou dávkou sentimentu dopsala ta až příliš pravdivá slova. Nemohla jsem si to odpustit – možná mu budu připadat pošetilá a bude se nad tím s Jane královsky bavit, ale musí to vědět. Prostě musí. Za ten úžasný čas, který mi dovolil s ním strávit, si zaslouží po těch nevděčných a drásavých slovech nějaké… obměkčení. A hlavně si zaslouží vědět pravdu, kterou jsem mu nikdy nebyla schopná říct do očí – snad z obavy z odmítnutí…

P.S.: Miluji tě.

Avšak v tu chvíli mé oči povolily tu pomyslnou hráz a slzy se mi rozlily po tvářích, odkud stekly na papír a zastřely poslední řádku. Už jsem neměla sílu slova přepsat. A možná… možná je to tak i lepší.

Položila jsem papír na polštář a blok s tužkou vracela do šuplíku. V tu chvíli jsem si všimla svazku fotografií ukrytých v nočním stolku, o kterých jsem neměla ani tušení.

Já při závodě gondol.

Já v oblečku, který mi na závod koupil.

Já, spící na palubě jachty.

Já, krmící na náměstí holuby.

Já, nastavující tvář zapadajícímu slunci.

My dva v láskyplném objetí, sledujíce zboží u jednoho ze stánků. Martin musel někoho požádat, aby nás vyfotil. A pak ještě spousta dalších fotek.

Dívala jsem se na poslední fotku z trhů a myslela na to, jak to bylo krásné. Jedna slza skanula na fotografii a stekla po zamilované dvojici na ní. Sledujíc svou známku slabosti jsem se znechuceně ušklíbla a přimhouřila oči. Fotografie náhle vzplanula jasným plamenem. Chladně jsem se dívala, jak se rozpadá na popel.

Poté, co fotografii definitivně pohltil oheň, jsem pocítila… úlevu. Teď už jsem dokázala odejít, teď už ano.

Pohled mi padl na jeho mobil, který byl pohozený na stole. Vtom mi hlavou bleskl nápad. Uchopila jsem mobil a z boční kapsy batohu vytáhla kartičku s rozmáchle napsaným číslem. Vyťukala jsem číslo a stiskla tlačítko pro hovor.

„Marco? Tady Alex. Pamatuješ si na mě? Super. Stále ještě máš chuť dělat mi průvodce?“


Pamatujete si ještě Marca? Já psala, že ještě bude důležitý.


Věnováno mé skvělé hvězdičce Teen - a vůbec nevadí, že si to nikdy nepřečte. I když není čtenářem povídky, dokáže mě přimět dotáhnout to do konce, za což jí moc děkuju.


Povídka slaví jeden rok! 

(Gratulace vítané, je to minimálně slušnost. :P)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ta druhá... - 45. kapitola :

 1 2 3 4 5   Další »
42. agness
24.05.2015 [9:47]

Jó, Alex je zbrklá, ale Alec (Martin mi k němu nesedí, Promiň,) jí to měl říct, že má sestru!! Emoticon

41. ufo 215
17.02.2013 [16:31]

Všechno nejlepší k tomu jednomu celému, krásnému roku. Další zvrat je super, i když trochu smutný Emoticon.
Ale vlastně on neměl úplně čisté úmysly, tak co že. Něco se zkomplikovat muselo.. Čtu dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

40. Ceola
28.12.2012 [13:10]

Ach...nádhera...jsem zvědavá co bude dál :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

39. veve
24.11.2012 [21:39]

Ahoj...kedy vyjdu ostatné kapitoly???? veľmi sa mi tento pribeh páči a som zvedavá na pokračovanie.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

38. SiReeN
13.10.2012 [10:21]

SiReeNHaník, ahoj, povídku samozřejmě dokončím, vlastně už k tomu nemám daleko. Ale začnu ji vydávat, až bude komplet hotová, protože "za pochodu" bych psát nestíhala. Emoticon Díky za podporu a pochvalu, potěší to, zvlášť po takové době. Emoticon V nejbližší době už by se tu mělo něco objevit. Emoticon

shejustwalkedaway, tvého komentáře jsem si všimla až později, ale i tak reaguji.
Na úvod... tolik komentářů? Mohla jsi definovat slovo "tolik". Mně osobně nepřijde nic zvláštního na tom, když chce mít autor vyvážený počet komentářů. Proč bych nemohla napsat, že mě zklamalo, že u jedné kapitoly se mohlo vyjádřit skoro padesát lidí a u té následující jen něco málo přes polovinu? To je až moc velký skok, tudíž jsem se ozvala s tím, co dělám špatně. Žádný "prohřešek" ani nafoukanost v tom nevidím, ale jestli ty ano... to je tvá věc. Emoticon

Dále nechápu, co s tím má co dělat mé "motto". To je úplně o něčem jiném, než o komentářích. Naráží na ryze konzumní díla, která se řídí přáním čtenářů, nikoliv autorovou fantazií. Pokud, jak píšeš, jsi povídku dřív četla, jistě víš, že od čtenářů jsem nikdy nechtěla vědět směr, jakým se má povídka ubírat, jen jejich názory či vize, které jsem však brala jen orientačně, protože děj jsem měla vymyšlen sama.

Že hrozím o komentáře... Jak? Tím, že jsem se rozhodla povídku pozastavit? Dovol mi tě upozornit a vyvést z omylu, že to nebylo jen kvůli komentáře. Sice jsem si řekla, že když to budu mít dopsané a budu to vydávat, už nebudu potřebovávat nakopávat a na počtu komentářů už nebude tolik záležet, ale to až v druhotném významu. Tím hlavním důvodem byl (je a vždy bude) čas, který bohužel nemám. Ano, na stránkách se najdou autorky, které produkují kapitoly jako na běžícím páse, ale já mezi ně nepatřím. I krátkou kapitolu píšu strašně dlouho, jelikož nemám tolik volného času, jako ony. Když pominu adminské povinnosti tady, jde především o školu - mám ji náročnou a neflákám to jako někteří. Také vzhledem ke komplikovanému dojíždění to byla nejlepší varianta - než přidávat kapitolu za měsíc, to jsem to radši nejdřív chtěla dokončit a pak vydávat častěji. Přijde mi to lepší. Ale rozhodně jsem nikde nenabádala čtenáře, ať komentují, že pak své rozhodnutí přehodnotím. To sis asi domyslela... Nesprávně. Emoticon

Snad jediné, co mi přijde na komentáři jako správně vydedukované, je to o tom ztotožnění s Alex. S tím následujícím se totiž také pleteš - a docela by mě zajímalo, z čeho jsi usoudila, že požaduji 30 komentářů? Tímhle jsi mě totiž docela rozesmála. Nikdy jsem neudělala to, co mnohé autorky - nikdy jsem si nedala limit, tudíž číslo třicet nemohlo nikde padnout. Takže zase nesprávný odhad... Emoticon

A opravdu se necítím jako ta špatná, dokonce ani trapně se necítím. Proč bych měla? Jak už jsem psala výše, nikdy jsem nechtěla nic víc, než vyvážený počet komentářů. Když už se to liší o víc než polovinu, každý autor si klade otázku, kde se stala chyba. Takže jisté popíchnutí čtenářů je na místě. Alespoň tedy podle mě. Emoticon

Jakožto autor povídky jsem měla právo udělat si s ní, co jsem chtěla. A že jsem ji na tak dlouhou dobu pozastavila? Moje chyba, já přišla o komentáře. Ale pokud neznáš souvislosti a důvody, kvůli kterým jsem to byla nucena udělat, poprosím tě, abys mě nekritizovala. Emoticon To jde každému nejlépe, ale podívat se na to z té druhé stránky, to už ne.
Ostatně, alespoň jsem zjistila, komu povídka stála za to čekání. Zajímavá zkušenost, doporučuju! Emoticon

Rozhodně bych se, být tebou, neomlouvala. Vyjádřila jsi svůj názor, se kterým se možná někteří ztotožňují, to nevím, avšak z mého pohledu... no, já se u něj musela smát. Emoticon Tohle je totiž typický česká povaha - nic si nezjistit a hned odsuzovat. Každopádně, i když jsi dospěla k nesprávným závěrům, ti děkuji, že ses ozvala. Neberu to tak, že mám o komentář navíc, jen by to příště chtělo si zjistit podrobnosti. Takhle mi to přišlo jen jako bláto, které jsi na mě vytáhla, že jsi použila všechno možné (i to, co nebyla pravda), jen abys mě pošpinila. Konstruktivní kritika se píše jinak, nehledě na to, že tohle jsi měla směřovat spíše na e-mail, protože se to k povídce ani tak moc nevztahuje... Emoticon

37. Haník
12.10.2012 [21:52]

Ahoj Emoticon Tvoje povídka je božská.Chci se Tě proto zeptat,kdy se už konečně dočkáme další kapitolky.Jsi v psaní skvělá a byla by velká škoda tuto povídku nedokončit.Držím palečky a těším se na další kapču Emoticon

26.06.2012 [21:42]

jesikatadalsi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.05.2012 [0:21]

babylon A kdy bude další kapitolka??? Koukám,že je povídka dlouho neaktivní Emoticon To mi nemůžeš udělat,komentíky dávám ke každé kapitolce... Emoticon

11.05.2012 [0:15]

babylonje vidět, že je holka ještě mladá a nezkušená a zbrklá, no jo jsme holky... Emoticon Emoticon Emoticon

33. shejustwalkedaway
01.05.2012 [9:04]

Asi mi nedáš za pravdu a naštveš se, ale myslím, že to, co děláš, není dobré. Autor by měl psát pro sebe a ty musíš mít vždy... tolik komentářů? Jako bys to dělala se znechucením, a pokud takto budeš pokračovat - doopravdy znechucená budeš. Protože povídky píšeš vlastně pro sebe, ne ty lidi. A protože kdybys nebyla ty, tvorba by nemohla být,na rozdíl od toho, že by fanoušci (spíše fanynky, viď)byli. Myslela jsem, že budeš dobrá autorka, když jsem si přečetla tvé 'moto' o tom, že příběh udává pisatel oné tvorby, ne její čtenář, jelikož tak to fakt má být, ale takto...

Nezlob se, ale tím, že své čtenáře hrozíš o komenty, není vůbec dobře, a to říkám, i když jsem to již uvedla v úvodu... Nedáš mi za pravdu, přesto tě chci tímto příspěvkem donutit zapřemýšlet... Myslíš, že Stephenie Meyer začala psát pro cizí popudy, a kdyby její kniha nevyvolala ohlasy, přestala by? Já si rozhodně myslím, že ne - říká, že se jí o tom zdál sen - proč se zdají sny? Z našich přání, nejspíš se viděla v Belle a chtěla zažít to, co Bella. Proto to udělala jen pro sebe. Stejně jako dalších miliony tucty autorů a všech možných autorek.

Och, teď jsem si všimla toho ošklivě zeleného perexu. Takže ty to už pro sebe vůbec neděláš, proto si dávám radu vlastně do dalších povídek. ;)

Buď ráda za co, co máš. Radost musíš nalézat v sobě, a né v druhých! Emoticon

Navzdory tomu, že mě nejspíš teď pošleš k šípku a budeš mě proklínat, musím ještě napsat toto. Před rokem, kdy jsem ještě byla 'malá holka, která se zde potulovala', jsem Tu druhou četla. Strašně se mi líbila, navíc mi připadalo, že se s ní ztotožnuješ - taky máš sestru, které žiješ ve stíne? To jsem odbočila, zpět: Četla jsem jí, ale stalo se něco hrozného, život se mi zhroutil naruby a já musela opustit všechno to, co jsem milovala. Teď jsem se vrátila jen kvůli této povídce... Jsi výborná autorka, protože píšeš vážně brilantně, ale mě si zklamala. Já vím, vůbec tě to nezajímá a těch 30 komentů, jak jsi chtěla, mě naprosto vynahradí, ale o to mi nejde. Udělala si to naprosto špatně... A to ti vlastně nechci říct. Teď mi nejspíš někdo usekne hlavu. :D Neee, já to neřeknu, na to bych tě hodně zdrtila, i když si možná nic nebudeš z tohoto dělat... Ani si toho nevšííímneš. Okey, myslím, že... Nech to být, jak jsi byla špatná, pochopíš později. Emoticon

P.S. Ještě jednou promiň za kritiku, ale zároveň se za ní nestydím, protože zastávám názor, že když se cítíš jen za kousíček svého já trapně, ztrácíš se celá. Snad to budeš brát tak, že máš nějaký koment. Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!