Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 6

19.02.2010 (16:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6016×

Takže já budu táta. Pro sebe jsem se musel usmát. Bella mi spokojeně pochrupávala v náručí a já měl čas přemýšlet. Nebyl to ani týden, co mě udělala tím nejšťastnějším upírem na světě. Ale musím uznat, že se mnou měla pořádné práce. Opravdu musím přiznat, že jsem se choval jak natvrdlý. Její slova mi tenkrát proletěla hlavou rychlostí blesku. Nesnažil jsem se je nějak zvlášť zaregistrovat. Byl jsem přesvědčen, že si ze mě dělá srandu, a taky jsem jí to dal náležitě najevo. Chuděrka to se mnou měla těžké. Ačkoliv se snažila, tak jsem si stál za svým. Když utekla, stál jsem tam skoro čtvrt hodiny jako přibitý. Přemýšlel jsem, jak je to možné. Jak by se mnou mohla čekat dítě, vždyť jsem zamrzlý a Esme taky nemůže mít děti. Pak jakoby mě náhle osvítilo, pochopil jsem. Vyběhl jsem z domu jako hurikán a jel za Bellou. Auto tu neměla, tak jsem se trochu nadýchl a snažil se alespoň vycítit, jakým směrem jela. Po minutě zkoumání jsem narazil na tu správnou stopu a vydal se za ní.

Byl jsem tenkrát neskonale šťastný, že mě vzala tak rychle zpátky. Nedivil bych se, kdyby mi to nechtěla odpustit, ale ona byla jako vždy úžasná a odpustila mi. Bylo to senzační a my si mohli začít užívat prvních dnů Bellina těhotenství. Jediné co mě na tom opravdu dost rozčilovalo, bylo její časté zvracení. Skoro nejedla, a když už do sebe něco dostala, tak to vyzvracela. Pokaždé jsem z toho byl na prášky a myslím, že ještě budu.

Kouknul jsem se na ni. Pořád spala a na tváři se jí usadil veselý úsměv. Zlehka jsem ji hladil po vlasech.

Nikdy nezapomenu, jak jsme se to rozhodli říct Charliemu. Myslím, že to Bellu docela dorazilo. Nejdřív jsem jí nevěřil já a teď i on. Ten její rozzuřený pohled a ruce zatnuté v pěstičky to byl pohled k nezaplacení. Byla hrozně statečná a rvala se za naši rodinu, která se za devět měsíců rozroste. Tedy doufám, že za devět. Mám z toho trošku strach. Přeci jen bude to dítě napůl upír. Ještěže jdeme ve středu na ten ultrazvuk.

Bylo sedm hodin, když se mi zavrtěla v náručí.

,,Ach jo,“ vydechla.

,,Bolí tě něco?“ Prostě jsem se musel zeptat.

,,Ne. Jen, že jdeme do školy. Už úplně vidím, jak se na mě budou všichni koukat.“

,,Zatím jim to přeci nemusíme říkat,“ uklidňoval jsem ji.

„Budu si muset domluvit zkoušky.“

,,To nech na mě, zlato. Copeovou mám zmáknutou.“

,,No jo, párkrát zamrkáš a ona okouzleně spadne na zadek,“ roztomile se vztekala.

,,Tak se nečerti. Řekl jsem, že se o vás postarám a to tak udělám. Teď už se o tom nebudeme bavit, je čas na snídani.“ Zvednul jsem se a nechal ji tam samotnou, že jí mezitím udělám něco k snídani.

Ani po čtvrt hodině se Bella dole neukázala. Vajíčka už jí pomalu začínala stydnout, proto jsem se rozhodl zjistit, co ji tak zdrželo.

,,Ne, Alice, já si tohle na sebe prostě nevezmu!“ Zaslechl jsem hádku, která se ozývala ode mě z pokoje.

,,Bello, zatím jsi štíhlá jako tyčka, tak si to užívej a vezmi si to oblečení.“

,,Přines mi nějaké, které jsi mi vzala ode mě ze skříně.“

,,To po mně nechtěj a obleč si tohle pěkné oblečení.“

,,Ani za nic, Alice.“

,,Co se tu děje?“ vtrhnul jsem do pokoje a pobaveně je sledoval.

,,Co se děje? Tohle!“ Bella vzala nějaký kus látky z postele a v dramatickém gestu ho roztáhla. Díky tomu na mě mohly vykouknout bílé letní šaty.“

,,Že jsou nádherné. Podívej na ten výstřih, Edwarde,“ nabádala mě Alice.

,,Nádherné?“ kroutila hlavou Bella. ,,Je začátek prosince a ty si myslíš, že si vezmu letní šaty? Copak jsi úplně zešílela?! Neměla jsi náhodou na posledním lovu nějaký úraz? Třeba že ti na hlavu spadl kus skály!“ křičela Bella.

,,Alice, tohle jsi už trochu přehnala,“ mluvil jsem do duše mojí nepoučitelné sestry.

,,No dobrá,“ svěsila hlavu a i s šatami odešla. Během vteřinky byla zpět a podávala Belle nové oblečení. Koutky mi cukaly, jak jsem koukal na nasupenou Bellu.

,,A ty se směješ čemu?!“ vyjela na mě a já o krok ustoupil. Bylo to zvláštní, ale šel z ní strach. Přešla ke mně a prst mi zabodla do prsou. ,,Tak řekneš mi to?“ zeptala se znovu.

,,To nic, Bell. Hezky se obleč a já ti mezitím přihřeju snídani.

,,Fajn,“ pokývala hlavou a začala se převlékat.

Za pět minut už scházela ze schodů dolů. Koukla na talíř s vajíčky a radostně se do nich pustila.

,,Jo, tohle bylo vážně dobré, nemyslíš?“ ptala se svého břicha. ,,Táta to vážně umí, co?“ pokračovala dál.

,,Je nejvyšší čas vyrazit,“ řekl jsem a vzal Bellu kolem pasu.

Dovedl jsem ji do třídy a otočil se k odchodu. Nechápavě na mě koukala a až teď jsem si uvědomil, že neví, proč jdu pryč.

,,Promiň, asi jsem ti to zapomněl říct. Jdu za tou Copeovou. Do začátku hodiny budu zpět.“ Dlouze jsem ji políbil a odběhl do kanceláře.

,,Dobrý den madam Copeová,“ pozdravil jsem spořádaně.

,,Ahoj, Edwarde, co potřebuješ?“ Bella měla pravdu, opravdu stačí jen úsměv.

,,Víte, potřeboval bych od vás radu nebo spíš pomoc.“ Naklonil jsem se k ní blíž. Ona spěšně zamrkala a její srdce se rozběhlo rychleji. Přesně na tohle jsem čekal. Teď už mi nic neodmítne.

,,Copak potřebuješ?“ zeptala se zadýchaně.

,,Chtěl bych si domluvit předčasné závěrečné zkoušky pro mě a pro Bellu Swanovou.“

,,Jaký je důvod?“ ptala se a začala si něco zapisovat.

,,Zatím o tom nechceme příliš mluvit. Je to trochu čerstvé a neradi bychom něco zakřikli. Určitě mě chápete.“ Přihodil jsem úsměv.

,,Jistě. Ano, předčasné zkoušky jsou možné, ale kdy byste si je tak přáli?“ zeptala se a já začal počítat. Pokud bude těhotenství probíhat normálně, mělo by se to škvrně narodit v červenci.

,,Šel by duben?“

,,Já se optám a všechno potom zařídíme.“

,,Děkuju madame Copeová. Možná budeme žádat jiný termín. Nejsem si jist, zdali je Bella nebude chtít dělat dřív. Bude to, když tak možné?“ zeptal jsem se svým sametovým hlasem.

,,Tak se domluvte se slečnou Swanovou a pak přijďte. Prozatím nashledanou,“ dokončila náš rozhovor a já mohl vypadnout z její kanceláře.

Přišel jsem do třídy, ale Bella v lavici nebyla.

,,Angelo, nevíš, kde je Bella?“ zeptal jsem se.

,,Běžela na záchod. Asi se jí udělalo špatně,“ odpověděla mi a já vyběhl k dívčím toaletám. Po chvilce se otevřely dveře a z nich vyšla nadšená Bella. Moc jsem to nechápal, když před chvílí vyprázdnila svůj žaludek.

,,Myslela jsem, že budu zvracet, ale asi si to rozmyslel,“ řekla, když zpozorovala můj výraz.

Na to, že Bella byla v druhém týdnu druhého měsíce a podle Carlislea měla zvracet jako Alík, cítila se naprosto skvěle. Její stav se zlepšil a už jedla normálně bez obav z dalšího zvracení. Ani jsem se nenadál a byla středa odpoledne.

,,Dneska už konečně uvidíme naše miminko,“ radovala se Bella a poskakovala kolem mě. Měl jsem o ni trochu strach. S její šikovností by mohla upadnout.

,,Nechceš se trošku uklidnit?“

,,Tos uhod, nechci,“ radovala se dál a teď kolem mě začala kroužit v kruhu.

,,Bello,“ řekl jsem zničeně.

,,Chyť mě!“ vykřikla a rozeběhla se k autu. Běžel jsem za ní a udržoval bezpečnou vzdálenost, abych ji mohl v případě nouze chytit.

,,Jé, já vyhrála,“ poskakovala u dveří spolujezdce jako malé dítě.

,,To je bezvadné, lásko,“ pochválil jsem ji. Naklonil jsem se, abych jí mohl otevřít dveře, ale místo toho se naklonila a políbila mě.

Myslel jsem, že to bude krátký polibek, ale Bella si to rozhodně nemyslela. Ruce mi propletla za krkem a víc se na mě namáčkla. Nejdřív líbala můj spodní ret a pak ho obkroužila jazykem. To jsem nemohl nechat bez odezvy a sám jsem se do polibku vložil trošku víc. Trošku jsem si ji vysadil a jazykem jí zajel do úst. Bella slabě vzdychla a zapojila do naší hry i svůj jazyk. Jemně jím laskala ten můj ledový a tím mě dováděla do stavu šílenství. Na nepatrný zlomek vteřiny se odtáhla.

,,Chci tě,“ pošeptala mi do ucha a já slabě vzdechl.

,,Nemysli si, že já ne ale teď vážně nemůžeme.“

,,Proč?“ zeptala se zmateně.

,,Zaprvé jsme na parkovišti před školou a zadruhé musíme za Carlislem.“

,,Proč za Carlislem?“

,,Je středa, lásko, jsme objednaní na ten ultrazvuk.

,,No jo,“ vzdychla smutně.

Otevřel jsem jí dveře a vyjeli jsme do nemocnice.

,,Ahoj, Bello, Edwarde,“ zdravil nás můj otec nadšeně. Na tenhle okamžik se těšil jak malé dítě na novou hračku. Sám byl zvědavý, jestli to dítě roste normálně.

,,Ahoj, Carlisle,“ pozdravila ho Bella.

,,Tak můžeme hnedka jít,“ vyzval nás a odvedl do ordinace.

,,Pojď, Carlisle chce, aby sis lehla na lehátko,“ řekl jsem Belle, když jsem si přečetl jeho myšlenky.

,,Bello, vyhrň si tričko,“ řekl jí a vzal si nějakou tubu. ,,Možná to trošku zastudí,“ řekl a vymáčknul z tuby trošku gelu. Zapnul ultrazvuk a začal jím jezdit po Bellině břiše.

Trvalo to asi pět minut, když přestal a obraz na monitoru zastavil. Chvilku jsem na něj koukal a najednou to uviděl – naše malé děťátko. Bella následovala můj pohled.

,,Tak tady je asi nejlíp vidět. Udělám vám fotku.“ Bella na to smutně koukala.

,,Co mám vidět?“ zeptala se.

,,No vaše mimčo přeci,“ usmál se na ni Carlisle.

,,Ale já nic nevidím,“ popotáhla nosem.

,,To nic, lásko, já ti ho ukážu,“ snažil jsem se ji uklidnit, aby se nerozbrečela.

,,Ty ho vidíš?“ zeptala se.

,,Ano, je přesně tady,“ prstem jsem se přiblížil k obrazovce, když Belle vytryskla první slza.

,,Já jsem hrozná matka ani nevím, kde je moje dítě.“ Celý obličej měla od slz.

,,Pšt, Bell, vždyť je to teprve malý centimetrový cvrček. Taky mi chvíli trvalo, než jsem ho našel.

,,Ale našel jsi ho.“

,,Našel, a proto ti ho ukážu, když mi to dovolíš.“ Kývla hlavou a já konečně zabodl svůj prst do toho malého zázraku. Belle se na tváři usadil kouzelný úsměv a já byl šťastný s ní.

Carlisle nám vytiskl fotku a podával ji Belle.

,,Deset?“ ptala se nevěřícně. ,,Carlisle, proč mi jich dáváš deset?“

,,Ou, promiň, hned si jednu vezmu.“

,,A co zbývajících devět?“

,,No, jedna je pro tebe druhá pro Edwarda pak taky pro Esme, Rose, Alice, Emmetta, Jaspera, Charlieho, Renée nevím, jestli bude chtít i Phil, ale když tak mu dáme jinou,“ vyjmenoval Carlisle celou naši rodinu.

,,Je všechno v pořádku?“ zeptal jsem se.

,,Ano, vypadá to tak. Malé je velké přesně jak má být. Termín porodu bude v červenci, ale to ještě upřesníme,“ dořekl a vypustil nás z útrob nemocnice.

,,Tak co, tak co, tak co?“ ptala se nadšeně Alice, když jsme přišli.

,,Je úžasné,“ rozplývala se Bella a vytahovala fotky.

,,Máme snímky pro každého jeden,“ doplňoval jsem ji.

,,Hned vám ho ukážu,“ řekla a během vteřiny se kolem ní shlukla celá moje a rozhodně i její rodina kromě Carlisla.

,,Tak šup,“ pobízela ji Rose. Bella se zadumaně zahleděla na fotku. Na čele se jí utvořila drobná vráska, jak přemýšlela.

,,Je přímo…“ kroužila nad fotkou prstem.

,,Tak kde?“ dožadoval se Emmett.

,,Edwarde, já ho zase ztratila,“ řekla nešťastně.

,,Tak ukaž,“ řekl jsem jí a nakoukl přes její rameno. Když všichni viděli naše malé dítko, nechali nás o samotě.

,,Nezapomněla jsi na něco?“ pošeptal jsem jí do ucha.

,,Myslím, že ne. Chtěla jsem se jít naložit do vany, ale to mě napadlo před chvílí. Vážně nevím, co máš na mysli.“

,,To abych ti to připomněl,“ otočil jsem si ji čelem k sobě a vášnivě ji políbil.

,,Jo ták,“ řekla, když se ode mě odtrhla.

,,Přesně,“ přisvědčil jsem.

,,A můžu si u toho dát tu vanu?“ mrkla na mě.

,,Všechno co jen budeš chtít.“ Vzal jsem ji do náručí a vyběhl s ní schody. Zapadli jsme u nás v pokoji. Odnesl jsem ji do koupelny a pustil horkou vodu do vany. Nalil jsem tam nějakou pěnu a začal se znovu věnovat mojí Belle.

Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a začal jemně dorážet na její rty. Bella se ničím nezdržovala a snažila se mi stáhnout triko. Vzhledem k tomu v jakém byla stavu, jsem ji nechtěl dráždit a s tričkem jí pomohl. Sám jsem roloval její tričko nahoru a přitom se mi podařilo rozepnout její podprsenku. Oba dva kousky oblečení jsem hodil neznámo kam. Její kalhoty jsem roztrhl a to samé jsem udělal i se svými. Neustále jsem dráždil její rty a přitom si hrál s jejími prsy. Bella mi vzdychala do úst.

Po chvíli to už nemohla vydržet a sundala mi boxerky. Já její kalhotky jedním rychlým pohybem roztrhl a nechal ten cár látky spadnout na zem.

Vzal jsem jí do náručí a pomalu ji položil do vody. Přetočil jsem nás, aby byla nahoře a začal ji líbat na krku.

,,Edwarde,“ vzdychla mi u ucha.

,,Copak, lásko?“ zeptal jsem se rozverně.

,,Proč mě trápíš?“ zeptala se a její ručka pod vodou našla můj rozkrok. Lehce přejela po mém údu, který začal dorážet na její stehno.

,,Myslím, že si právě zkazila moji hru.“ Spojil jsem naše rty a pomalu do ní vniknul. Bella se na mě nepatrně zavrtěla, čímž zvýšila mé vzrušení a začala udávat tempo.

Oba jsme vzdychali, jak se blížilo naše vyvrcholení. Držel jsem ji za boky, protože začala dorážet silněji. Voda z vany stříkala všude kolem, ale to nám bylo jedno. Bella naposledy silně přirazila a stahy jejího lůna přivedli na vrchol i mě.

Schoulila se mi v náručí a já rozpojil naše těla. Hladil jsem ji po zádech a užíval si této chvíle.

,,Můžu ti umýt vlasy?“ šeptnul jsem jí do ucha a ona mlčky kývla hlavou.

Odpustil jsem trochu vody a napustil novou dávku teplé. Namočil jsem Belle vlasy a do ruky si vymáčkl trochu šamponu. Masíroval jsem její hlavu.

,,To je příjemné,“ vydechla po malé chvilce. Byl jsem potěšen, že se jí to líbí.

Po naší koupeli jsem ji zabalil do županu a pořádně vysušil. Oblékla si na sebe oblečení na doma a stočila se na posteli. Zdála se být unavená, tak jsem si k ní přilehl a začal broukat její ukolébavku.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Tak jsem se pokusila o napsání Edwardova pohledu. Snad jsem to moc nepodělala a bude se Vám líbit. A proto prosím o komentáře a vyjádření Vašeho názoru na tenhle dílek. Díky moc.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 6: