Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 3. kapitola

ddvx

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Šťastný konec pro mě a moji lásku - 3. kapitolaJak dopadne potyčka mezi Raoulem a Bree? To se dozvíte, když si tuto povídku přečtete. Pls komentíky, abych věděla jestli mám dále pokračovat. Vaše Zira

22.07.2010 (07:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1653×

3. kapitola – Rileyho nikdy nebudu brát jako svého přítele

Raoul do mě strčil vší silou a já dopadla na zeď, která se pod mým tělem zhroutila. Naštěstí byla za tou zdí další, takže sem neprošlo denní světlo. Díky bohu jsem se dokázala zvednout a uhnout mu v dalším výpadu. Pak už jsem to nevydržela a utrhla mu obě ruce. Byla jsem silnější a chtěla jsem toho patřičně využít. Pak mě chytili jeho poskoci za obě dvě ruce a přitiskli mě hrubě ke zdi. Kevin zatím pomáhal Raoulovi nasadit mu jeho ruce. Když se jim to podařilo, tak mi Raoul udeřil velkou ránu do břicha. Nezačala jsem křičet. Nedopřála bych mu tu radost… nikdy. Všichni jen nečinně přihlíželi kromě Freda, Diega, Kiry a Rileyho.

„Hned ji pusť,“ řekl Diego, který stál vedle mě.

„A co uděláš?“ zeptal se ho Raoul a uštědřil mi další ránu, tentokrát do mého pravého ramene, které se pod jeho ránou zlomilo.

„Ihned ji pusť, je pro nás a Rileyho velmi cenná, ani nevíš, co dokáže,“ řekl Diego a Riley k nám přišel. Byl zaujat tou větou, kterou řekl Diego. Sice jsem nesouhlasila s tím, aby to komukoliv říkal, ale jestli mi to zachrání život? Ne… počkat… to nesmí. Nesmí mu to říct.

„Neříkej mu to,“ řekla jsem Diegovi a pak jsem měla vizi. Riley se ptá Diega v ústraní nejdřív po dobrém, a když mu to neřekne, tak i po zlém. Pak mu dojde trpělivost a zabije ho společně s ní. Pak jsem se zase vrátila do reality a všichni se na mě podivně podívali. Nejspíš viděli moje oči.

„Co se jí to stalo s očima?“ zeptal se Riley zaujatě. Byl rád, když má další jeho novorozený schopnost.

„Vidím do budoucnosti,“ řekla jsem se zklamaným obličejem. Nechtěla jsem, aby se Diegovi cokoliv stalo. Riley se usmál.

„Pusť ji!“ přikázal Raoulovi. Raoul poslechl a dal povel svým poskokům, aby mě pustil. Dřív, než jsem se sesunula k zemi, mě zachytil Diego a vzal mě do své náruče. Přitiskla jsem se k němu, abych měla pocit bezpečí. Uklidňoval mě.

„Ššš… Ššš, ten parchant už tě otravovat nebude… nikdy. O to se osobně postarám,“ řekl a odnesl mě do mé skrýše. Fred s Kirou si sedli k nám a Fred nás zaštítil, takže k nám nikdo nemohl, včetně Rileyho, který si mě se zájmem prohlížel. Bylo vidět, že je šťastný… šťastný, že mám dar. Bylo mi z něho upřímně zle. Nezajímal se o mě. Kdybych neměla ten dar, tak by možná nechal Raoula, aby mě zabil. Možná. Po nějaké době zase nastala noc a Riley zase pustil skupinky, i když to bylo stejně zbytečné, každý si šel, jak se mu zachtělo. Pokaždé, když Riley odešel, se všichni vykradli ze své skrýše a dělali si v Seattlu velikou hostinu. Každý, koho potkali, neměl šanci. Byl okamžitě mrtvý a další den byl v novinách titulek o tom, že nějaký gang zabíjí lidi a rozprodává jejich krev, jelikož se v žádném těle, které je nalezeno, nenajde ani jedna kapka krve. Ti lidi jsou tak hloupí. Jsem ráda, že už k nim nepatřím.

„Diego?“

„Ano?“

„Potřebuju na lov,“ řekla jsem. On mě jen zvedl.

„Pohlídáte nám to tady?“ zeptal se Diego Freda. Ten jen přikývl a dál si povídal s Kirou. Bylo vidět, že si hned, co se uviděli, padli do oka. Diego mě vzal za ruku a už jsme byli ve tmě. Riley si nás ani nevšimnul. Myslím, že mi dal prostor jen kvůli tomu, že jsem byla tak výjimečná. Ani jsem se nezastavovala, když jsem ucítila tu vůni. Pustila jsem Diega a rozeběhla se za tou nádhernou vůní. Seskočila jsem z jednoho domu a zahnula do jedné uličky, když jsem ji viděla společně s Rileym, jak pijí. Schovala jsem se za jeden kontejner a odolávala té vůni. Po chvilce jsem se vyplížila pryč, skočila zpátky na střechu baráku a sledovala je. Krmili se a pak se políbili. To bylo tak nechutný. Pak se najednou otočila směrem ke mně a já se skrčila, aby mě neviděla. Naštěstí mě neviděla a dál se věnovala Rileymu. Najednou jsem ucítila, jak mě něčí ruce odtud tahají pryč. Po pár kilometrech jsem zjistila, že to byl Diego.

„Já ji viděla,“ řekla jsem, ale třeba to byla jen halucinace z toho, jak jsem žíznivá.

„Já ji taky viděl, ale musíme jít pryč, jinak nás tu najdou a bude po nás. Pojď, musíme na lov. Nevypadáš moc dobře,“ řekl a už jsme běželi dál. Najednou jsem uviděla dva chlapy, jak jdou společně z hospody. Skvělé… nikdo jiný tu není. Skončila jsem to s nimi hodně rychle. Diego neměl ani šanci se jich dotknout. Pak jsem těla hodila pod strom v lese a vydala se na další lov. Diega už jsem tentokrát nechala se taky napít. Bylo vidět, že krev nepotřeboval tolik jako já. Já ji potřebovala hodně. Zabila jsem ještě další čtyři lidi, které jsem pak hodila pod velký mechem skrytý balvan v lese.

„Co si myslíš o Rileym?“ zeptal se mě Diego a já trošičku znervózněla, jelikož bylo jasné, že on ho jako kamaráda bere. Říkalo se o něm, že je něco jako Rileyho pravá ruka.

„Nejdřív ty,“ řekla jsem a vyskočila na jeden strom. Diego vyskočil za mnou.

„Já se sice ptal první, ale tak co. Riley je můj kamarád. Teda ne jako opravdový kamarád, ale nemám s ním problém. Je na všechny celkem milý,“ řekl a já se trošku usmála.

„Milý? To jsi slepý i hluchý zároveň, Diego? Nikdy na nikoho nebyl milý. Copak nevíš, jak se ke všem chová? Je mu jedno, co s námi bude. Něco od nás potřebuje, a když někdo něco od někoho potřebuje, tak by se k němu měl chovat mile a ne na něho být hnusný jako kaktus. Rileyho nikdy nebudu brát jako svého přítele, to bych se radši podřízla a vyrvala si srdce, které nemám,“ řekla jsem a byla pěkně naštvaná. Diego se začal hlasitě smát a já ho tak trochu nechápala.

„Samozřejmě, že vím, jaký je. Jen jsem chtěl vědět, jaký na něho máš skutečný názor a abych pravdu řekl, že sice se Riley ke mně chová trochu líp než k ostatním, ale taky mi na něm něco nesedí,“ řekl a zase se začal smát.

„Ty jsi strašný. Už jsem ti řekla, že mi někdy pěkně lezeš na nervy?“ Šťouchla jsem ho a spadl na zem. Zasmála jsem se a seskočila na všechny čtyři na zem.

„Ne… ještě ne. Ale myslím si, že to přijde,“ řekl a usmál se.

 

 

 

 

2.kapitola - 4.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře