Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 4.kapitola

07.08.2010 (14:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1735×

4. kapitola – Každá noc s tebou

Strávili jsme spolu snad každou noc. Nechtěl mě spustit z očí, když tady bylo na obzoru to nebezpečí od Raoula. Raoul nebyl moc nadšený, že mě nemohl zabít. Riley se na mě pořád kouká čím dál tím víc a už mě to začíná štvát. Kira a Fred se po týdnu dali dohromady a já jim to moc přeji, i když je to moc rychlé, ale je vidět, že se mají skutečně rádi a že svůj vztah berou velmi vážně. S Diegem jsem moc nepokročila ve svém přátelství. Handrkovali jsme se a tak, ale nic víc v tom nebylo a nějak mi to tak trochu začalo vadit. Ne, že bych se do něho zamilovala, ale chtěla jsem v našem přátelství trošku pokročit a ne se pořád držet jenom kořenů a nestoupat výš a výš. Jednou jsme šli zase lovit, byl to normální den jako jiný, ale když jsme se vrátili k našemu takzvanému domovu, tak jsme nemohli uvěřit vlastním očím. Dům, který měl dvě patra, už dvě patra neměl. Byl zdemolovaný na cimprcampr. Udeřilo tu snad tornádo nebo co? Ono by to tolik nevadilo, kdyby nezačalo svítat. Běželi jsme, co nám síly stačily, abychom se dokázali aspoň někde schovat, ale už bylo pozdě. Smířila jsem se se svým koncem a čekala. Otočila jsem se na Diega a objala ho, ale on byl úplně v pořádku. Jakoby na tohle čekal. Nevycítila jsem z něho žádnou nervozitu, spíše nadšení. Tvářil se… divně. Čekal na to snad? Bála jsem se, co teď přijde. Sluneční paprsky si razily cestu až k nám. Čekala jsem, ale nic. Najednou jsem uviděla zářivé světlo a koukla se, odkud jde. Já a Diego jsme zářili jako spousta drobných kamínků, které září na slunci. Naše pokožka byla jimi přímo poseta. Já zářila o trochu více než Diego, ale to bylo asi tím, že jsem byla trochu více poodhalená. Měla jsem jen zelené tílko a žluté kraťásky.

„To je… nádhera,“ dořekl za mě.

„Myslíš, že o tomhle Riley ví?“ zeptala jsem se ho a koukla se mu do očí, ve kterých jsem se tak trošku topila.

„Pochybuji, tohle by nám řekl, kdyby o tom věděl.“

„To si nemyslím. Zamysli se! Proč by nám to říkal, když v nás vzbudí strach ze slunce a tím pádem se nemusí bát, že budeme po Seattlu chodit jako zářící disko koule nebo v jeho horším případě, že mu zdrhneme? Tohle on musí vědět, ale stejně i tak to nevíme stoprocentně. Musíme zjistit všechno, co ví a taky kdo je ona. To je náš hlavní cíl,“ řekla jsem a podívala se do slunce, které se akorát schovalo za mraky, které kličkovaly kolem celého Seattlu.

„Počkat. To znamená, že teď spolu budeme spolupracovat jako nějací hrdinové z komiksů?“ zeptal se mě a já se jen usmála.

„Asi nějak tak. Je to špatné?“ Začal přemýšlet.

„Nemůžu uvěřit, že o tom přemýšlíš,“ řekla jsem a začala se hlasitě smát.

„Není to špatné. Je to přímo skvělý. Vždycky jsem chtěl patřit do nějakého klubu a teď se mi ta příležitost naskytla.“ Já na něho jen udiveně vykulila oči.

„Klubu?“

„Jak si budeme říkat?“ zeptal se mě a měl ten výraz, co vidíte u malého… i velkého kluka, když dostane novou hračku.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ho a na tváři se mu zobrazil ten jeho nádherný úsměv, který by nikdo nedokázal jen tak napodobit.

„No… teď když máme svůj vlastní klub, tak bychom si měli nějak říkat, ne?“ řekl a já se trošku zasmála. Vlastní klub?

„Já nevím, co třeba super tajný klub?“ řekla jsem jen tak a on se usmál.

„Hezké, ale pořád to není ono. Co třeba super tajný ninja klub?“ Já jen přikývla a tím jsem tuhle záležitost měla patřičně z krku. Šli jsme pak do nějaké jeskyně, o které věděl jen Diego. Schovali jsme se tam, dokud nezalezlo slunko. Mezitím jsme nedělali nic. Jen jsme se na sebe zaujatě koukali.

„Co je?“ zeptala jsem se ho. Jen se usmál, popošel ke mně a sedl na protější kámen. Pohladil mě po tváři a já se nadechla a pak zase vydechla.

„Víš, že když takhle sedíš na slunci, tak ti to moc sluší?“ zeptal se mě a já se zvedla.

„Nežertuj!“ odpověděla jsem. On se ale zvedl taky a přitlačil mě k okraji jeskyně, takže teď se naše obličeje skoro dotýkaly.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se ho a byla jsem trošku vyděšená. Udělal tak rychlý pohyb, který mu nebyl zvykem. Dotkl se mého obličeje svými rty a přejížděl od brady až k mému krku.

„Tohle jsem měl udělat už dávno,“ řekl a dál pokračoval. Pak svými rty zamířil výš až k mým rtům. Když se naše rty spojily, bylo to… tak zvláštní. Cítila jsem ten divný, vřelý pocit v břiše a nevěděla jsem, co to je. Pak jsem si ale vzpomněla, co mi jednou říkala Kira. Že když uviděla Freda, tak měla stejný pocit… láska. Jeho rty byly tak měkké a k mým se přesně hodily. Jako bychom teď právě našli další dva kusy skládačky, které do sebe přesně pasují. Pak se ode mě odtrhl a usmál se.

„Nevím, proč jsem to neudělal dřív, už dávno.“ Na tohle jsem se musela zasmát.

„Tohle, co si teď právě udělal, jsi myslel vážně?“ zeptala jsem se nedůvěřivě. Věděla jsem, že ano, ale chtěla jsem to od něho slyšet. Chtěla jsem slyšet ta slova.

„Ano, protože za celou tu dobu, co jsme byli jen kamarádi, jsem pořád chtěl něco víc, ale bál jsem se, co na to řekneš. Ale jak vidím, tak to dopadlo dobře, jinak by ses už ode mě určitě odlepila. I když já jsem takový fešák, že by se neodlepila žádná,“ řekl.

„Moc si fandíš, kamaráde,“ řekla jsme s úsměvem na rtech a on se zamračil.

„Takže ty mě nemáš ráda?“ zeptal se zklamaně. Přistoupila jsem k němu blíž a dala mu pusu na tvář.

„To víš, že mám.“ Hned se zase rozzářil jako lampička a objal mě.

„Musím ti něco říct. Miluji tě, Bree Tannerová. Miluji tě a nebojím se to vykřičet na celý svět,“ vykřikl a já se zasmála.

„Taky tě miluji, ty můj blázínku, ale na celý svět to nekřič, už takhle je nás tady slyšet a mohli bychom z toho mít problém,“ řekla jsem a políbila ho znova. On si mě vzal do náruče a chtěl mě políbit, ale najednou jsem měla zase vizi. Jsme na stromech a koukáme se na to skladiště. Je tam Riley i ona a najednou tam přijdou ti upíři zahalení v kápi. Pak se ale vize mění a vidím Diega, jak něco říká Rileymu. Dojdou až k tomu skladišti a tam čeká ona. Potom ho trhají na kousíčky a házejí ho do ohně. Vize po tomhle skončila a já se na Diega koukla se strachem v očích. Ten moji změnu hned vycítil a položil mě na zem. Sedl si vedle mě a hladil mi vlasy.

„Co se stalo? Co jsi viděla?“

„Nic to nebylo,“ řekla jsem.

„Lžeš mi, kdyby to nic nebylo, tak by ses netvářila takhle. Pověz mi. Ničí mě, když se chceš vypořádat s něčím sama. Můžeš se od té tíhy osvobodit a říct mi to,“ řekl a políbil mi vlasy.

„Jak jsem řekla, nic to není,“ políbila jsem ho na pusu, a pak už jsme o tom dál nemluvili, jelikož jsme byli zaneprázdněni něčím jiným. Milovala jsem ho, ale tím, že jsem měla tu vizi, tak jsem si moc nepomohla. Akorát mě přesvědčilo v tom, že Riley je lhář a sadista společně s ní. Musím tomu zabránit. Teď, když se konečně odhodlal vyjádřit mi svoje city a já zase jemu, ho přeci nemůžu ztratit. Miluji ho a nenechám nějakou káču, aby mi ho roztrhala.

3. kapitola - 5. kapitola

Chtěla bych věnovat tuto povídku všem, kteří mi tu napsali komentář či jen smajlíka. Jen díky Vám tato povídka pokračuje dál a taky se moc omlouvám, že jsem ji sem dala až teď. Myslím si, že na další kapču už tak dlouho čekat nebudete. Vaše Zira.

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 4.kapitola: