Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - kapitola 11.

16.03.2010 (13:00) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6427×

Z přihrádky na straně spolujezdce jsem vytáhl obálku plnou peněz. Nikdo z nás nechtěl dělat rozruch, ale pokud ani peníze nepomůžou, jsme schopni zajít až do konce. Každý z nás měl rozporuplné pocity. Já vztek, Rosalie strach a Emmett se těšil na pravou japonskou Yakuzu. Prošli jsme restaurací dozadu, kde nás uvítali dva bodyguardi.

„Jdeme za panem Tanakou,“ promluvil Emmett a zněl i na upíra hrozivě. Ti dva nechtěli působit ustrašeně a tázavě se na Emmetta podívali. Ten si ode mě vzal obálku pěněz a podal ji jim. Jeden bodyguard nám pokynul hlavou, že můžeme vstoupit. Přišli jsme do tmavě červené místnosti, kde byla rozestavěná dřevěná křesla a byl zde i malý bar. Opravdu to vše vypadalo velmi lacině.

„Pane Tanako,“ oslovil jsem ho úctivě, „potřebujeme zjistit jednu informaci, kterou nám můžete poskytnout jedině vy.“ Všichni v místnoti byli udivěni naším vzhledem a nyní i mou plynulou japonštinou. Tanaka pokýval hlavou a dál mě bedlivě poslouchal.

„Hledáme jednu ženu. Je nám velice podobná, má bledou plet' a zrzavé vlasy. Nejde si jí nevšimnout. Je možné, že za vámi před několika dny přišla.“ Mezitím se všechny ty ženy, co byly v místnosti vypařily. Nepochybně to byly jeho prostitutky.

Prohlédával jsem jeho mysl, ve kterém se opravdu objevil obraz Victorie. Ale nic víc tam nebylo. Tanaka nemyslel na to, co potřebuji. Jen byl zvědavý, co od něj potřebujeme a co je mezi námi a Victoriou. Ale zdělování informací v tomhle světě neexistuje. Když jsem před tolika lety odešel od Carlislea, potkal jsem spoustu takových lidí, jako je Tanaka, kteří mi posloužili jako potrava.

„Ano, znám ji. Ale nevidím jeden jediný důvod, proč bych vám měl zdělovat nějaké informace. Ona mi velice dobře zaplatila a ode mě by to bylo velice neloajální, kdybych vám cokoliv řekl.“ Ten zmetek se tetelil blahem, jelikož mu Victoria zalpatila obrovskou sumu a nic neprozradí, pokud mu nezaplatíme dvakrát víc. Pro nikoho z nás by nebyl problém, sehnat čtyřicet tisíc dolarů, ale to by chtělo nějaký čas, který ted' nebyl.

„Nic nám neřekne, dokud mu nezaplatíme víc, jak čtyřicet tisíc v hotovosti,“ sykl jsem neslyšitelně.
Emmett se už chystal rvát, pro nikoho by nebyl problém využít všech našich zbraní, ale Rosaliin manévr ho zastavil.

„Pane Tanako,“ oslovila ho a jemu se rozbušelo srdce, stejně jako jeho poskokům v místnosti. Rosalie se snažila, jak nejvíce mohla. Lidší muži i upíři jí byli okouzleni, i když se o to nesnažila. Nyní by jí Tanaka splnil každé přání.

„Pokračuj, zabírá to,“ pobídl jsem ji tiše. Rasalie se na něj usmála a jeho srdce uhánělo jako o závod. „Prosím, potřebujeme tu ženu najít. Nemůžeme vám zaplatit, ne ted'. Dávám vám své slovo, že zítra budete mít na svém účtu jakoukoliv částku si řeknete. Ale my nemáme čas. Je to pro nás otázka života a smrti,“ prosila ho líbezným hlasem. Tanakovi myšlenky neměly smysl. Vysel na každém jejím slově, ale přesto se zamyslel. Nevěděl, jestli jí má věřit nebo ne. Rosalie na něm poznala jeho nerozhodnost, nevinně se na něj podívala a Tanaka si myslel, že je to anděl.

„Dobrá, ale nesnažte se mě obelstít,“ poraženecky vydechl, oči stále uvězněné v Rosaliininé tváři. Nemohl z ní spustit oči.

„Ta žena chtěla několik falešných dokladů. Průkazy totožnosti, pasy a několik státních občasntví a jiné. Vše jsem zařídil a ona hned ten den odjela. Bylo to před třemi dny.“

„Na jaká jména byly ty doklady?“ zeptala se Rosalie svůdným hlasem.

„To nevím, ale tady Chiba tvým společníkům dá vše, co budou potřebovat,“ odpověděl jí. Emmett chtěl zavrčet, ale Rosali ho zastavila svým pohledem.

„Ticho! Ani se mě nedotkne, slibuji. Běž s Edwardem, sejdeme se v hotelu,“ zašeptala. Emmett ji tu nechtěl nechávat samotnou, ale věděl, že jí nikdo nemůže ublížit. Odešli jsme s mužem jménem Chiba a nasedli do jeho auta. Uháněli jsme nočním Tokiem a během několika málo mintut jsme vystoupili před komplexem kancelářských budov.

„Vy zůstanete tady. Hned jsem zpět,“ nakázal nám Chiba a tak se i stalo. Během pěti minut byl zpět a držel velkou hnědou obálku. „Tady máte. Odvoz si budete muset zařídit ale jinde.“ A s tím odjel. Neváhal jsem a obálku otevřel. Bylo tam několik falešných jmen a skotské státní občanství. Byly tam i doklady mého syna. Rodný list a jeho zapsání, jako Victoriin syn. S Emmettem jsme se rozeběhli do rušné části města a vzali si taxi.

„Neboj se o ni,“ chlácholil jsem Emmetta. Měl o Rose obrovskou starost.

„Já vím, jen... Neměl jsem ji tam nechávat samotnou. Umí se o sebe postarat, ale... Nevím, jak to jen říct,“ povzdychl si.

„Vím, jak to myslíš,“ přitakal jsem. Celou cestu do hotelu jsme mlčeli. Každý z nás byl ponořen do svých vlastních myšlenek. Ani jsme nestačili přejít práh hotelových dveří a ucítili Rosalii. Emmett div že neskákal radostí a já ho musel klidnit. Přeci by to bylo jen nápadné, kdyby vyskočil a hlavou prorazil strop.

Konečně jsem se trochu uvolnil a přestal myslet negativně. Poprvé od doby, kdy jsem opustil Bellu. Ale tato nálada mi nevydržela dlouho. Už ve výtahu jsem slyšel Bellino srdce, které uhánělo šílenou rychlostí. Lekl jsem se, že se něco stalo, ale podle Rosaliiných myšlenek měla Bella jen strach o mě a o Emmetta. Otevřel jsem dveře a setkal jsem se s jejím úlevným pohledem.

„Co jste zjistili?“ ptala se nás Bella. No, spíš mě, protože Emmett se ihned přihnal k Rose a ptal se, jak se od tamtud dostala a jestli jí nikdo neublížil. Ta mu jen se smíchem odpověděla, že jakmile se k ní Tanaka přiblížil, začala vrčet a ten ji nakonec vyhnal.

„Victoria je nejspíš ve Skotsku, ještě dnes se tam vydáme,“ oznámil jsem Belle a ta ihned začala balit. S Emmettem jsme probírali různé plány a možnosti. Nakonec jsme zavolali zbytku rodiny a domluvili se na tom, že za námi přijede Carlisle a Jasper. Alice a Esmé zatím pojedou do Irska, aby Victorie nemohla utéct.

Jakmile Bella a Rose zabalily to nejnutnější, vydali jsme se na letiště. „Je ti dobře?“ zeptal jsem se Belly, když jsem spatřil její unavenou tvář.

„Je mi fajt. Jen je toho na mě moc,“ hlesla.

„Půjdu ti koupit něco k jídlu a k pití, ano?“ A vydal jsem se do kantýny. V místní nabídce jsem hledal něco, co má Bella ráda a co je i výživné, potřebuje doplnit zásoby energie. Nakonec jsem odcházel se šunkovou bagetou, zeleninovým salátem a ledovým čajem. Moje myšlenky utíkaly mnoham směry. Možná proto jsem si tho nevšiml dřív. Kdybych byl člověk, polil by mě studený pot. Jak to, že jsem to neviděl, nebo necítil? Doběhl jsem k Belle a ostatním. Emmett a Rosali ihned pochopili, co se děje. Jen Bella se kolem sebe zmateně rozhlížela a její srdce bilo jako na poplach.

„Co se děje?“ ptala se zoufale, když jsem ji až surově táhl přes letištní halu za loket. Povolil jsem sevření, ale své tempo ne. Naopak jsem zrychlil. Měl jsem nutkání ji vzít do náruče, ale to bychom vzbudili pozornost a to by nebylo dobré.

„Edwarde, co se děje?“ naléhala. Nechtěl jsem jí lhát, ale ani ne děsit.

„Bello,“ rozhodl jsem se jí říct pravdu.

předchozí díl    Shrnutí    další díl

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - kapitola 11.: