Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 18.

Sraz Ostrava!!! 21


Splněná přání - Kapitola 18.Konečně. V 18. kapitolce se podíváme jak vypadá Belly a Edwardův srub. Alice se na Belle vyřádila a to je asi tak zatím vše. Děkuji moc za komentáře. Bylo jich víc než si zasloužím. Udělali mi velkou radost :-D přeji příjemné čtení a těším se na další komentáře. Tím, že další dílek přidám kolem 22.hodiny. A to úmyslně, očekávám komentáře i na tuto kapitolku. Tak si je prosím neškudlete na další :-D Přidala jsem i obrázky pro lepší představu. :-)

 

Byla jsem celá rozklepaná. Cítila jsem touhu, která zaplavovala moje tělo a nechtěla mě opustit. Držela se mě zuby nehty a já se snažila myslet na něco jiného. Začínala mi být zima, aspoň jsem měla po celém těle husí kůži. Oblíkla jsem si triko, které mi přinesla Alice.

 

Vzrušení stále nepolevilo. Zašla jsem do koupelny. Pustila studenou vodu a opláchla jsem si obličej. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem celá červená. Rudé prokrvené fleky mi postupovali až na krku. Znovu jsem se opláchla a osušila jsem se ručníkem a sešla dolů za Alice.

 

Dole na mě čekala Esme. Vedla mě do jídelny. Na velkém starožitném stole byl talíř s rýží a omáčkou. Posadila jsem se a nabírala zrníčka na vidličku. Esme aranžovala nařezané květy do křišťálových váz. Usmívala se a broukala si jemnou melodii. Připomínalo mi to skladbu, kterou pro ni složil Edward. Bylo to milé.

 

Když jsem to pod dohledem Esme všechno snědla, přiskotačila ke mně Alice a odvedla mě do garáže. Měla sebou malou tašku, kterou hodila na zadní sedadlo. Posadila jsem se na místo spolujezdce a čekala, až Alice šlápne na plyn. Jak jsem se od ní dozvěděla, vezla mě do naší chatičky. Edwarda jsem už neviděla. Ztratil se někam s Carlislem a Rosalie. Zajímalo mě, co jim mohl Carlisle asi chtít. Projížděly jsme lesem a já věděla, že už se blížíme. Cesta byla už přehlednější než minule.

 

Zastavila na kraji lesa a společně jsme šly ke srubu. Bylo slunečné počasí, hezky teplo.

U schodů jsem se ohlédla po louce. Byla to krása. Alice šla napřed a odemkla dveře. Ještě jsem se chvilku kochala a pak jsem šla za ní. Vešla jsem nejistě dovnitř a celý prostor vůbec nepoznávala. S otevřenou pusou údivem, jsem z dálky zkoumala nový nábytek. Všechno bylo tak čisté a útulné. Ani ve snu bych si to neodvážila takhle představit.

 

Byla vidět Esmenina práce. Kuchyňka byla jednoduchá, ale prostorná. Úchyty od skříněk se blýskaly. Na malém stolečku stála váza s lučním kvítím. Přesně to jsem s vázou zamýšlela, když jsme ji kupovaly.

 

Krb byl dominantou prostoru. Nebyl zapálený, ale vedle něho byla skřínka s vyskládaným dřevem. Smetanová křesla stála vedle malé knihovny. Nebyla plná, ale poznávala jsem všechny mé oblíbené knížky. Sedačka byla v rohu, a kdybych nebyla tak omámená, určitě bych na ni skočila a uvelebila se. Před krbem ležel chlupatý kobereček a okolo něho se povalovalo pár velkých polštářků.

 

Na krbové římse byli rámečky s fotkami. Na jedné byla Rene a Charlie, z poslední společné návštěvy ve Forks. Usmívali se a moc jim to slušelo. Škoda, že každý chtěl od života úplně něco jiného. Na další byla Edwardova rodina. Fotka byla pořízena před srubem a chyběla jen Rose a Emmet. Ten obrázek vypadal jako vystřižený z časopisu. Usmívaly se na něm krásné filmové hvězdy. Usmála jsem se a byla jsem šťastná, že je mám. Na poslední fotce byl Edward s bledou dívkou. Zatajil se mi dech. Byl tak krásný. Dívka vedle něho byla obyčejná, ale vypadala jako by zářila. Zářila štěstím. Byla jsem to já.

 

Radši jsem pokračovala v prohlídce. Byla jsem tak nedočkavá, jak vypadá zbytek.

 

Šla jsem do ložnice a zůstala jsem stát jako opařená, ve dveřích.

Postel byla monumentální. Nešla přehlédnout. Povlečení bylo bílé a jemné na dotek. Šla jsem si ho prohlédnout z blízka. Bílá bavlněná látka byla protkána jemnými zlatými nitkami. Bylo to jak pro princeznu.

 

Postel byla zahalená bílými nebesy. Připadala jsem si jako v nebi. Modré a bílé stěny tomu jen přidávali. Malých nočních stolků bych si málem ani nevšimla.

Okno mi přišlo větší. Nevím, jestli to bylo možné, ale určitě bylo větší. Bylo zakryté záclonkou a vedle okna vyseli závěsy. Všechno bylo tak jednoduché, ale zároveň, to působilo tak božsky. Říkala jsem, že nechci žádnou eleganci jejich domu. Ale když jsem tohle viděla, nechtěla jsem nic jiného.

 

U dveří do koupelny byly dva prádelníky. Na jednom byla malá hifi věž a police s několika cédéčky. Prohlídla jsem si letmo tituly a zjistila jsem, že jsou to samé Edwardovi oblíbené. Bylo to tak krásné, každý tu máme něco z nás. Byl to náš domov.

 

Vešla jsem do koupelny. Tam byla Alice a rovnala lahvičky do skřínky a na poličky. Vyndávala je z tašky, kterou přivezla.

 

„Tak co, líbí?“ usmívala se na mě vesele.

„Nemám slov. Je to taková krása,“ objala jsem ji a tak jsem ji vyrazila z ruky šampon.

„To jsem ráda, že se ti to líbí,“ zašvitořila zvonivě jako slavíček.

„Musím ti to tady ukázat, abys věděla, kde co je,“ pokračovala ve vyrovnávání lahviček.

 

Konečně jsem si mohla prohlédnout koupelnu. Byla modro bílá jako ložnice. Všechno vybavení bylo nové. A zdála se mi celkově větší. Je to možný? Byla tam větší vana i sprcha. Nevím, na co bylo potřeba obojího. Umyvadlo bylo dvojité s velkým zrcadlem. Pod umyvadlem byli skřínky. Nejspíš ručníky.

 

„Tak hotovo. Ten zbytek vyřídíme později,“ vyšla z koupelny a tašku položila na jeden z prádelníků v ložnici.

Šla jsem za ní

 

„Tady je tvoje oblečení,“ otevřela dvířka od jedné skříně.

„Tady máš prádlo a noční prádlo. Přivezla jsem ti většinu toho, co jsme nakoupili, ale máš tam i něco nového co jsem ti vybrala,“ mrkla na mě spiklenecky a já se zastyděla.

„Tady je Edwardovo oblečení,“ pokynula k druhé skřínce.

„Doufám, že se ti ložnice líbí. Vždycky jsem chtěla nebesa, ale Jasperovi se to nelíbí a hlavně je to malinko nepraktické,“ zasmála se bláznivě.

 

„V šuplíku v nočním stolku máš prášky na bolesti hlavy a na žaludek, vše potřebné.

V téhle skříni je náhradní ložní prádlo, ručníky jsou v koupelně,“ pokračovala v popisu a já se vždy otočila k určité věci, o které mluvila.

„Šminky i ostatní kosmetiku máš taky v koupelně. V ledničce máš spoustu jídla. Máš tam připravenou večeři od Esme, stačí jen ohřát. V mrazáku máš nějaký maso a zeleninu. Dokonce i zmrzlinu. Samí dobroty,“ řekla znechuceně a já se musela zasmát.

 

Šla do obýváku a já za ní. Skočila na sedačku a složila si nohy do tureckého sedu.

„Nádobí snad najdeš, tady máš knihy a svíčky jsem dala do krabičky na poličce. Nějaký jsem ještě přivezla. To je snad vše. Edward ti když tak pomůže,“ mrkla na mě. Ještě jednou jsem se rozhlídla a posadila jsem se vedle ní.

 

„Jestli si chceš odpočinout, můžeš. Za chvilku budeme muset začít s přípravou,“ povzdechla si.

„Jakou přípravu? Na co?“ ptala jsem se zvědavě.

„No přece na váš kouzelný večer,“ kroutila nechápavě hlavou jako bych zapomněla na něco důležitého. Nevěděla jsem co připravovat. Ale čím jsem si byla jistá bylo, že pokud proběhne příprava pod Aliciným dozorem, bude zle.

 

Malinko jsem si odpočinula, jak mi poradila. Rozhlížela jsem se po obýváku a nevěřila. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Tohle všechno je naše. Byla jsem tak dojatá. Tolik věcí co pro nás udělala naše rodina. Bylo krásný přemýšlet o Edwardově rodině jako o svojí.

 

Alice poskakovala po místnosti a rozestavovala svíce. Používala škálu všech barev. Moc jsem se na večer těšila, ale byla jsem i pekelně nervózní. Věděla jsem, že s Edwardem to jde všechno jako po másle. Nikdo mě do ničeho nenutil, ale i tak jsem byla nesmělá. Tím spíš, když do toho byla zatažená i Alice. Takový blázínek. Usmívala jsem se na ni a pozorovala jsem ji, jak všechno důkladně promýšlí.

Když měla hotové rozmístění svíček, zašla pro malý sáček. Otevřela ho, nabrala něco do hrstičky a okolí krbu zasypala rudými a růžovými okvětními lístky růže.

 

Koukala jsem na ni vykuleně a vůbec nechápala, na co nám budou rozsypaný kytky.

„Co to děláš?“ ptala jsem se.

„No romantika musí být,“ podívala se na mě jako úplnýho omezence.

„No a kdo to bude pak uklízet?“

„Bello, nerozčiluj mě. Moc dobře víš, že mi nemáš do ničeho kecat. Jdi se radši vykoupat. Pak začneme s úpravou,“ zhlédla si mě od spodu nahoru.

 

Když jsem viděla, jak je šílená, radši jsem dala na její rady a schovala jsem se v koupelně. Sundávala jsem si oblečení. V tom vtrhla Alice dovnitř. Strašně jsem se jí lekla. Už jsem se nemohla ani vykoupat sama? Nakázala mi, abych si umyla vlasy malinovým šamponem a pak po mě hodila asi milion flaštiček, které jsem musela ještě použít. Dále jsem dostala nakázáno, abych si oholila nohy. Jako bych snad byla úplně padlá na hlavu. Vystrkala jsem ji ven. Musela jsem ji ujistit, že to zvládnu, ale myslím, že mi stejně moc nevěřila.

 

Konečně jsem byla sama. Udělala jsem vše, jak chtěla. Nechtěla jsem riskovat, že se večera nedožiju. Měla ovšem pravdu v tom, že všechny ty lahvičky co mi nastrkala, krásně voněly. Vysušila jsem se a pak jsem se zabalila do bílého županu, který jsem měla připravený. Otevřela jsem dveře do koupelny a dala Alice vědět, že jsem hotová.

 

Hned, se přiřítila. Sklopila poklop od toalety a posadila mě na ní. Na obličej mi napatlala zelenou masku vonící po okurkách. Divila jsem se, že jsem nedostala dvě kolečka čerstvé okurky na oči jak je to vidět ve filmech. Ručníkem mi vysušila vlasy a následně dosušila fénem, který vyndala z jedné ze skříněk. Když jsem měla vlasy suché, setřela mi okurky z obličeje a vmasírovala mi nějaký další krém. Takhle pokračovala docela dlouho.  Vůbec jsem jí nestíhala.

 

Nic zvláštního semnou ale nedělala. Většinou mi vlasy upravovala precizněji. Žehlila a nebo natáčela. Je pravda, že pár pramínku mi natočila na kulmě, ale ne nijak přehnaně. Když jsem se jí zeptala, vysvětlila to tak, že chce abych vypadala přirozeně, že tak se Edwardovi líbím nejvíc. To mě potěšilo a malinko jsem se začervenala.

 

Líčení nebylo také tak komplikované jako jindy. Nepoužila make-up, jen mě přepudrovala. Lehce orámovala moje oči a na horní víčko nanesla jemný stín. Řasenkou zvýraznila všechny řasy. Ani na rty mi nic nenanášela. Byla jsem celkem překvapená. Ještě si mě prohlídla a kývnutím si mě odsouhlasila.

 

„Hotovo, já bych to sice malinko přitvrdila, ale když přirozeně, tak i tohle je asi dost,“ schovala všechny šminky na místo.

„Teď, se už musíš jen obléct. Všechno máš na posteli. Nechci slyšet žádné protesty,“ odešla do obýváku a zavřela za sebou dveře.

 

Když říkala, žádné protesty docela jsem se bála. Opatrně jsem vešla do ložnice a očekávala to nejhorší. Nejhorší to sice nebylo, ale nevím, co na tom bylo přirozeného. Je pravda, že moje oblíbené tepláky by se nehodili. To jsem musela uznat i já.

 

Měla jsem připravené i prádlo. Modrá krajka, skoro průhledná se mi moc nelíbila. Prádlo bylo krásné, ale jen jsem se na něj podívala, byla jsem celá rudá. Otočila jsem se ke dveřím a přemýšlela, že přeci jen nějaký protest vznesu, ale radši jsem spolkla knedlík v krku a vzala kraječku do rukou. Podprsenka nebyla tak odvážná, ale ty kalhotky. Kdybych je neměla, vyšlo by to asi nastejno. Měli na sobě kytičky. Nebylo to nic nevkusného spíš něžné. Radši jsem na to už nemyslela a rychle si to oblékla.

 

Dále jsem měla připravené modré šaty. Byli krásné. Jako všechno co Alice vybrala, Měla velmi dobrý vkus. Oblékla jsem si je. Byli dlouhé po kolena. S krajkou na dekoltu a na spodní části sukně. V pase měli vázání. Podívala jsem se do zrcadla. Opravdu mi slušely. Nejistě jsem si zastrčila pramen vlasů za ucho a nevěřícně jsem se prohlížela. Ani nevím jak, ale Alice stála za mými zády a pořádně mi utahovala vázání v pase. Udělala mi malou mašli a zasněně se dívala semnou do zrcadla.

 

„Jsi krásná, sestřičko,“ usmála se povzbudivě.

„Děkuji,“ poděkovala jsem tiše, skoro neslyšitelně byla jsem totiž dojatá. Tou velkou podporou a láskou, která z mojí nejlepší kamarádky a sestry vyzařovala.

 

„Tak já za chvilku půjdu. Neboj, Edward tady bude hned po mě,“ pohladila mě po rameni. Vypařila se a prolítla chatičkou jako tornádo. Zkontrolovala, jestli je vše v pořádku a uklizeno. Pod nohy mi hodila černé balerýnky. Nazula jsem se a šla jsem za ní ke dveřím.

Naposledy se rozhlídla. Byla spokojená. Vše bylo, jak chtěla.

 

„Bells, nedělej si starosti s tím prádlem. Jsem si jistá, že ani nepostřehne, jak vypadá,“ zasmála se a já, byla zase celá červená. Proč já.

„Tak si to hezky užijte,“ mrkla na mě a zmizela.

 

Osaměla jsem. Všude bylo ticho. Otočila jsem se čelem k pokoji a čekala. Nevěděla jsem, jestli se mám posadit anebo čekat ve stoje. Když v tom zaklapli dveře a já se polekaně otočila.

 

« Kapitola 17. ♥ Kapitola 19.»

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 18.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!