Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 17.


Splněná přání - Kapitola 17.Tak moc krásně jste prosily, tak ji tady máte. Nějak se mi to vymklo z rukou. Myslela jsem, že už konečně bude poklidné večer v lesním srubu, ale nepovedlo se. Ten bude až příště :-) ale než Vám ho sem dám máte tady něco pro útěchu :-) Přidání příštího dílečku má ale malou podmínku. očekávám od Vás pořádné komentáře :-) v předešlé kapitolce to bylo lepší než jindy. Tak se posnažte aspon o takové. Snad se na mě nezlobíte. Jen jsem malinko vystrašená abych Vás nezklamala a potřebuju dodat odvahy. Moc se tedy těším na vaše připomínky a řekněte mi hezky co se Vám líbilo i nelíbilo. Děkuji moc vážím si toho moc. Tento dílek bych ráda věnovala NikkiReed za její pomoc, Dorianně, která používá trefné výrazy v komentářích a uživatelce NatynQa za její výhružku Emmetovi. Ty, které jsem nejmenovala, nečertěte se. I na Vás myslím při psaní. Nebýt Vás všechn nebylo by celé povídky. Přeji hezké čtení Vaše BadLovelyLucy :-)

 

„Rodino, jsme doma!“ zavolal od otevřených dveří Emmet.

Všechno se seběhlo hrozně rychle. Edward se svojí rychlostí posadil a tím posadil i mě. Vykoukli jsme z opěradla sedačky. Přidržela jsem si roztržený rukáv trika, aby nic neodhalil.

U dveří stál Emmet s otevřenou náručí a u nohou měl tři velké kufry. Za ním stála krásná Rosalie. Když nás uviděla, nahodila ještě víc otrávený výraz a vypadala, jakoby měla každou chvilkou puknout vzteky. Emmet, se na rozdíl od ní hurónsky smál. Ohýbal se v pase a plácal se do kolen.

Posadila jsem se k nim zády a Edward si oblékl košili. Nemohl si ji ovšem zapnout protože už neměla knoflíčky.

„Teda, mě se po vás tak moc stýskalo,“ usmíval se stále Emmet. Rose vešla dovnitř a opřela se o futra dveří do jídelny.

Emmet poponesl kufry do chodby a položil je ke zdi. Edward se postavil a hleděl přímo po nich. Soustředil se na jejich myšlenky. Vstala jsem a postavila jsem se za Edwarda, stále jsem se soustředila na to, abych si držela potrhané triko.

„Bellinko moje, jak jsi se měla?“ zeptal se přátelsky Emmet a chystal se udělat krok ke mně.

„Ať tě to ani nenapadne,“ řekl Edward výhružně.

Emmet se zarazil jako by ho někdo polil studenou vodou. Rose po mě střelila černýma očima.

Nechtěla bych vědět na co myslí. Vůbec se mi ten její pohled nelíbil. Neměla jsem nic proti ní ani proti Emmetovi. Pořád jsem nechápala proč je na mě taková. Nic jsem jí neudělala.

Podívala jsem do Edwardovi tváře a viděla, jak mu z očí šlehají blesky směrem k Rosalie. Pohled jsem připoutala zpátky na Rosaliin krásný obličej a koukala z jednoho na druhého. Jakoby se dohadovali bez slov. Bylo cítit to napětí, co bylo mezi nimi. Emmet ho také cítil.

Všichni tři stály napjatě, bez jediného letmého pohybu. Začala jsem se bát. Edward se nepatrně skrčil a s pohledem stále upřeným na Rosalie, zavrčel.

„Tak a dost! Nevím, co to do vás vjelo, ale myslím, že je na čase s tím přestat,“ přerušil napjatou situaci Emmet.

Rosalie pohodila vlasy, hodila po mě opovržlivý pohled a zmizela na schodech. Edward po chvilce povolil svoje napětí a narovnal se.

Stála jsem tam vyděšená a nechápala co se stalo. Začala jsem litovat, že jsem nemohla číst myšlenky. Co se tak Rose mohlo honit hlavou?

Emmet stál stále na svém místě a hleděl za svojí ženou. Edwardův pohled se zaostřil a pak náhle povolil. Jako by si něco uvědomil. Otočil se na mě. Ruce mi položil na ramena a díval se mi do očí.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se. Nechápala jsem co tím myslí. Mělo se mi snad něco stát?

„Ano, jsem,“ zakoktala jsem zaraženě. Otočil se zpátky na Emmeta.

„Tebe neučili slušnému chování?“ šťouchl pěstí do svého bratra. Emmet se zasmál jako malý klučina, kterého načapali při nějaké nekalosti.

„Já si nemohl pomoct. Málem jsem ohluchl z Bellina tlukotu srdce,“ zasmál se znovu a já se začervenala.

„Jak to děláš, brácho, mě by z ní praskla hlava,“ zachechtal se znovu. Měla jsem toho tak akorát dost. Neodvážila jsem se ani na jednoho podívat a vyšla jsem schody a utíkala do ložnice. Jen jsem za sebou zaslechla.

„Už, by si se měl krotit a Rose si taky zkroť nebo za sebe neručím,“ řekl přísně Edward a vyběhl schody po třech.

Když jsem zavírala dveře, málem jsem mu přivřela prsty. Otráveně jsem pustila dveře a posadila jsem se na postel.

Pomalu a potichu je za sebou zavřel. Opatrně se ke mně otočil a přisedl si vedle mě. Seděli jsme tiše a já se toužila na něco zeptat.

„O co jí jde?“ vyštěkla jsem rozčíleně, jak jsem se na tu otázku soustředila. Edwarda vůbec nepřekvapila, aspoň se nezdál zaskočený. Pomalu vstal a přecházel po pokoji. Vzhlédla jsem k němu. O něčem bedlivě přemýšlel.

„Nesmíš o ní smýšlet špatně. Ona to v podstatě nemyslí zle,“nechápala jsem, co tím myslel, ale trpělivě jsem čekala.

„Už jsem ti říkal, že jí to, co je mezi námi, přijde nezodpovědné. Bojí se, že se stane něco, čím ublížíme i jí,“ udělal malou pomlku a já mu skočila do řeči.

„Jako, že se nedokážeš ovládnout,“ konstatovala jsem tiše.

Významně se na mě podíval a pokračoval v chůzi.

„Těžko bychom to dokázaly nějak utajit. Museli bychom opustit Forks. Ukrývat se,“ řekl tiše se strachem v hlase.

„Víš, že kdybych si nebyl jistý, neohrožoval bych tě. Ne, že by mi na okolí nezáleželo, ale ty jsi pro mě nejdůležitější. Kdyby, ti hrozilo nebezpečí, nepokoušel bych štěstí. Ona mi nevěří. Nechápe to co je mezi námi,“ Edward toho nikdy moc nenamluvil, ale když jednou začne, stojí to za to. Říkal to s takovým citem. Toužila jsem ho vzít do náručí a utěšit, že já mu věřím.

„A pak taky ta hloupá žárlivost,“ pokračoval a já úlekem přestala dýchat.

„Ne, ona Emmeta miluje, nejde o to, že by chtěla mě. Jen se nedokáže přenést přes minulost. Stále se cítí ublížená tím, že já jsem k ní nikdy necítil nic, než jen sourozeneckou lásku,“ posadil se vedle mě a vložil si hlavu do dlaní.

Posledních pár vět mě uklidnilo. Jsem si vědoma, že je to hloupost, ale proč by se Rosalie nemohla zamilovat do anděla. Do anděla, který seděl vedle mě a sklíčeně dýchal.

Pohlédla jsem na něho. Košile mu sotva držela na pevných ramenech. Stačilo by jen lehce zavadit a určitě by mu spadla. Toužila jsem to udělat. Toužila jsem po něm. Vzpomněla jsem si na mazlení na sedačce. Trochu jsem se zachvěla. Poklekla jsem si za něho a opatrně stáhla bílou látku. Odhalila jsem mu tak, svalnatá záda. Zatajila jsem dech a něžně se dotkla jeho pokožky. Byla tak jemná. Letmo jsem o ni otřela rty a pokračovala po páteři.

Ruce spustil podél těla a narovnal se. V půli cestičky jsem se vracela zase zpátky k jeho lopatkám. Políbila jsem ho na zátylek. Slabě vzdychl. Ruce jsem mu přehodila přes ramena a natáhla jsem se k jeho levému oušku.

„Já ti věřím. Vím, že jsi opatrný,“ zašeptala jsem. Znovu vzdychl a napjal se. Nevím jak, ale najednou mě držel v náručí a hluboce mi hleděl do očí. Opatrně mě políbil. A přitiskl si mě k hrudi. Byla jsem rozpálená. Cítila jsem po celém těle, jakoby mě zaplavoval oheň.

Naposledy vzdychl. Posadil mě vedle sebe a hleděl na dveře, jako by něco čekal.

Z mého pozorování mě vyrušilo zaklepání. Po chvilce vstoupila do pokoje Alice.

„Mohu?“ zeptala se.

Edward tiše přikývl.

„Vy máte teda smůlu. Chtěla jsem vám zavolat, ale už to nemělo cenu. Ty se převleč,“ hodila po mě černé triko.

„A ty,“ ukázala na Edwarda. „Se jdi, taky převlíct, nebudeš se tady promenádovat nahatej,“ Edward zakoulel očima, ve skříni si vzal triko s krátkým rukávem, Alice na něho vyplázla jazyk.

„Čekám na tebe dole Bells, ano?“ zeptala se, ale věděla jsem, že protestovat nemůžu, proto jsem přikývla. Naposledy se na nás podívala a zmizela.

Edward se rychle oblíkl, založil ruce do kapes, opřel se o zeď a hleděl do země. Postavila jsem se k němu zády a vysvlíkla jsem si potrhané triko přes hlavu. Nestačila jsem tričko ani položit a v pase jsem cítila chladivý dotek jeho prstů. Opřela jsem se o jeho tělo. Odhodila jsem tričko na zem a svoje ruce jsem natáhla za sebe k jeho tělu. Přitiskla jsem ho k sobě blíž. Něžně se dotýkal mojí kůže a já cítila to napětí. Takovou touhu. Málem byla i viditelná. Vznášela se nad námi a věděla jsem, že kdybych se otočila a podívala se Edwardovi do očí, určitě by byli černé.

Svoje prsty přemístil na moje bříško a pohladil moji pokožku směrem k ňadrům. Věděla jsem, co se chystá udělat. Chtěl je potěžkat ve svých dlaních. Celá jsem se zachvěla, aniž by se mě stačil dotknout.

Nechvěla jsem se jen já. Zatřásla se i podlaha.

„Nechtě si to na večer!“ zavolala Alice ze zdola a přitom jakoby zabouchala pěstí do stropu.

Vylekala jsem se a instinktivně jsem si přitáhla ruce k tělu. Zakryla si prsa a celá se začervenala. Edward stáhl svoje ruce z mého těla. Lehce mě políbil na rameno a odešel.

« Kapitola 16. ♥ Kapitola 18.»

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 17.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!