Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 52 - Teplotní výkyvy

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Slunce 52 - Teplotní výkyvyJulyin stav se začíná zhoršovat... Už nemá sílu zvládat svůj život bez Jacoba. Den ode dne je to horší. Její nepochopitelný talent se začne projevovat ještě jinak...

July začne hřát...

30.09.2010 (08:45) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2316×

52. Teplotní výkyvy

neděle, 30. 5., 6:50

Strčila jsem si hlavu pod polštář a znovu zavřela oči. Dělej, poroučela jsem si, usni zase.

Ale nic mě neposlouchalo. Strašně se mi chtělo spát. Bolelo mě celé tělo a už vůbec se mi nechtělo vylézat z postele. Ale usnout už jsem znovu nemohla. Štvalo mě to. Strašně mě to štvalo.

Kdo v neděli vstává tak brzo? Vždyť je za oknem ještě tma.

No dobře, tak tma už moc ne - ale hnusně tam tedy dneska je.

Slyšela jsem, jak husté provazce deště bičují neúprosně střechu a přála jsem si jen jedno jediné. Zůstav zachumlaná v dece s Jacobem vedle sebe.

S povzdechem jsem se vyhrabala z pod polštáře a popadla mobil. Zamžourala jsem na čas. Bylo skoro sedm hodin. Na datum. Už přes dva měsíce jsem sama. Bez něj.

Co mám dělat, abys mě miloval, Jaku?

Udělám cokoliv, aby ses mi vrátil. Opravdu cokoliv. Kdyby mi slíbili, že se vrátíš - nechala bych se klidně proměnit v upírku. Cokoliv…

Proč se nevracíš?!

Ozvalo se zaťukání a to přerušilo moje myšlenky.

„Vážně ti to takhle sluší,“ usmála se Alice.

„Hm, díky,“ zamumlala jsem a zase sebou zpátky flákla do postele.

„Tak pojď, jdeme,“ smála se a natáhla ke mně ruku.

„Já nikam nejdu,“ našpulila jsem nesouhlasně pusu.

„Ale jo, jdeš,“ prohlásila nesmlouvavě a bez žádných problému mě popadla a postavila na nohy. Dostrkala do koupelny, donutila mě umýt se, vybrala mi oblečení, učesala mě. Dole byla připravená snídaně. Bella s Rose se na mě obě nadšeně podívaly.

„Ne,“ zasténala jsem zničeně.

„Jo,“ zazubila se Rosalie.

„Nemám náladu jít nakupovat,“ založila jsem si ruce na prsou a odmítavě zakroutila hlavou.

„Ale no tak,“ dala mi Bella paži kolem ramen, „potřebuješ jít chvíli mezi lidi.“

„Jo… s tělesnou upíří stráží,“ řekla jsem sarkasticky.

Všechny se zasmály.

„Co kdybyste mě nechaly umřít a odpustily si všechny ty tanečky okolo? Chci být sama," zamračila jsem se.

„Máš špatnou náladu,“ konstatovala Bella.

„Jasně, už asi dva měsíce mám špatnou náladu. Hele půjdeme jindy, dneska ne," otočila jsem se a šla do svého pokoje.

Ani jedna se mě nepokusila zastavit. Plácla jsem sebou do postele a cítila snad druhou největší beznaděj od té doby, co mě Jake opustil. Ta první byla, když jsem našla ten zatracený dopis.

Teď všechny důkazy ležely pod prknem v podlaze, dávno zaprášené - ale nezapomenuté. Pamatovala jsem si každé slovo - snad každý den. A připadalo mi to jako věčnost.

Čas bez Jacoba utíkal neuvěřitelně pomalu. Bylo to nespravedlivé. Ve dne jsem se pro něj trápila a v noci po něm toužila.

Mohla bych udělat cokoliv. Metat světlo, zapalovat upíry a nic by nepomohlo, aby se vrátil. Byl pryč, protože mě nemiluje.

Vzpomněla jsem si na malou Becky. Byla skálopevně přesvědčená, že se mi Jake vrátí. Bylo by tak snadné věřit té malé holčičce. Ale já věděla, že všechno možná říkala jen proto, aby mi bylo líp.

I kdybych se přesvědčovala, že se vrátí… Stokrát jsem si to mohla vnucovat. Co stokrát! Tisíckrát! Milionkrát!

Ale nešlo to. Moje hlava dokázala jen jediné. Křičela na mě - Nevrátí se, nedoufej! Nikdy!

Vstala jsem a šla si pro gumičku do koupelny. V tu chvíli u mě byla Alice.

„Hej, v klidu, kdybych si chtěla podřezat žíly, budete to vědět dřív, než bych si stačila něco udělat. Stačí aby se mi zrychlil tep a už budou vyražený dveře od koupelny,“ zamumlala jsem.

„Máš pravdu,“ zasmála se a nechala mě samotnou.

Zakoulela jsem očima a zase se zavřela v pokoji.

Asi když normální člověk zjistí, že už je k ničemu - začne se sebou něco dělat. U mě to bylo horší. Mně to bylo totiž úplně jedno.

Hodiny se vlekly…

…

…

…

…

…

…

…až bylo devět hodin večer. Ležela jsem Sethovi v náručí a zavíraly se mi oči. Byla mi strašná zima, klepala jsem se i přesto, že jsem přes sebe měla deku a u sebe vlkodlaka.

„Nejsi nemocná?“ zeptal se po chvilce.

„Těžko,“ odtušila jsem. Nevěděla jsem, na co se mě ptal, protože moje myšlenky okupoval zase Jake.

„Tohle fakt není normální. Vždyť by ti touhle dobou mělo být teplo a ty se klepeš, jako bych tě studil,“ zakroutil nechápavě hlavou.

„Ukaž," zašklebila jsem a zkusmo se dotkla jeho tváře. „Ty jo, brr,“ otřásla jsem se. Bylo to zvláštní Seth mě nehřál, spíš studil…

„Hele, tohle se mi vážně nelíbí," zamračil se, „já mám tak čtyřicet stupňů. Ukaž…“

Položil mi ruku na čelo. „Radši tě vezmu ke Carlisleovi,“ řekl po chvilce, „hřeješ mě.“

Za pár minut jsem seděla v křesle u Cullenových doma. Carlisle s Edwardem mě zkoumali, měřili teplotu a snažili se přijít na to, co se to se mnou teď děje.

Carlisle mi vytáhl teploměr z pusy. „Čtyřicet dva,“ zamumlal potichu.

„To už bys měla bejt technicky vzato mrtvá,“ zašklebil se na mě Seth.

„Hm, díky,“ vrátila jsem mu úšklebek.

„Tohle je horší, než jsme si mysleli,“ řekl Edward.

„Vraťte ho,“ vyjel na ně Seth nečekaně ostře.

Nechápala jsem o čem mluví. Vůbec nechápala. Připadala jsem si podivně prázdná.

Vtom se moje teplota změnila. Cítila jsem, jak mě horkost opouští a zdálo se mi, že se všechno vrátilo do normálu. „Sethe, podej mi ruku,“ požádala jsem ho.

Přestal si Cullenovi měřit opravdu zlým pohledem - což mě překvapilo, vždycky je měl rád - a podal mi ruku.

„Už zase hřeješ,“ konstatovala jsem.

„A ty zas studíš - jako vždycky,“ usmál se, „je ti líp?“

„Jo,“ přikývla jsem, „nemohla bych si jít lehnout? Zítra musím do školy.“

„Samozřejmě,“ přikývl Carlisle a podal Sethovi nějakou krabičku. „Dej jí to hned ráno - musí to brát, aby se jí už nezvýšila teplota,“ šeptal naléhavě.

„Nechápu…“

„Ššš…,“ tišil mě Seth, „teď by sis měla odpočinout. Budu celou noc u tebe, jestli chceš.“

Carlisle mi podal dva prášky a já je hned zapila.

„Prosím,“ stihla jsem zamumlat a začala se mi klížit víčka.

„Je hodně unavená - už od pátku,“ dodal na vysvětlenou můj nejlepší přítel a pak si mě přitisknul na horkou hruď a spěchal chladnou jarní noci zase zpátky ke mně domů.

 

Kapitola 51 * Kapitola 53

 

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 52 - Teplotní výkyvy:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře