Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 53 - Beznaděj

01.10.2010 (12:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2755×

53. Beznaděj

pondělí 31.5., 16:50

„Vážně, domů se nějak dostanu, neboj, mami," usmívala jsem se do telefonu. „Svezete mě někdo?" otočila jsem se do místnosti.

„Jo, já tě pak hodím," přikývl Ben.

„V pohodě, odvoz mám. A jak se vůbec máš?"

„Dobře, July - no, budu muset končit. Večer máme ještě jednu přednášku a v neděli jsem doma."

„Jasně, mami. Měj se hezky."

„Ty taky." Tůt, tůt, tůt… Asi desetiminutový rozhovor s mámou právě skončil.

Zadívala jsem se zpátky do počítače a hleděla si svojí práce.

18:05

„Ehm," odkašlal si Ben, „chtěl jsem se tě na něco zeptat."

Sledovala jsem silnici. „Na co?"

„Nešla bys se mnou zítra do kina?"

„Ne, promiň," zakroutila jsem záporně hlavou.

„Kvůli němu? Teda… Chci říct, vždyť jste se dávno rozešli, ne? Myslel jsem, že bys se mnou chtěla někdy někam jít," pokrčil rameny a zastavil u mě před domem.

„Bene, vážně - já zítra nemám čas," odpověděla jsem.

„Aha," usmál se, „a ve středu? Nešla bys se mnou na rande?"

Nervózně jsem si vjela rukou do vlasů. „Promiň, ale nejde to."

Otevřela jsem dveře a vystoupila.

„To nevadí. Časem snad," prohlásil sebevědomě a hned potom, co jsem zabouchla dveře, odjel.

Co si o sobě sakra myslí? Nikdy, nikdy bych neudělala nic takového. Jacoba miluju a na tom nikdy, nic a nikdo nezmění. Ani Jacob sám.

Může mě nemilovat, může si odejít stovky kilometrů ode mě. Ale nesmí si myslet, že zapomenu na to, jak ho miluju já. A na to jak miloval i on mě, když jsme byli spolu.

Do očí mi vyhrkly slzy. Bylo to horší…

Skutečnost zněla tak, že jsem si nepamatovala skoro nic z doby, kdy jsme byli spolu. Měla jsem v hlavě velkou černou díru, jen na jejích okrajích byly nějaké důležité vzpomínky. Všechna ostatní slova se spojovala do nesmyslných vět, vzpomínky se míchaly do sebe i když jsem jim v tom chtěla tak moc zabránit.

Stalo se to, čeho jsem se bála. Že se mi Jake bude vzdalovat a já ho budu pořád milovat dál.

Že budu umírat.

Doklopýtala jsem domů, zavřela za sebou dveře a svezla se po nich na zem. Usedavě jsem se rozplakala a zabořila hlavu do dlaní.

Už dál nemůžu. Jaku, vrať se, prosím, prosím, prosím, prosím… moc tě prosím. Miluju tě.

Bolelo mě nadechnout se.

Ztrácela jsem pojem o čase, ale když mě ze studené země zvedly dvě horké paže a nesly nahoru do mého pokoje, který byl ponořený ve tmě, uvědomila jsem si, že už bude hodně pozdě.

„Je pořád pryč," vzlykala jsem.

„Já vím," povzdechl si Seth a nechal si dobrovolně máčet tričko.

To u mě zase vyvolalo hysterický nával pláče.

Pak mě po tváři pohladila ledová dlaň. Zaregistrovala jsem Bellin ustaraný obličej. Edward stál za ní a na tváři měl zamyšlený výraz.

„Miláčku, zavolej Jasperovi," odtáhl ji Edward od mě.

„Proč?" nechápala.

Seth mě pevněji sevřel ve svých pažích.

„Nemůžeme to protahovat, July je na tom dost špatně," šeptnul potichu. Ale pořád se mi zdálo, že to říká dost nahlas.

„July, zapij to," podal mi Seth skleničku vody a tři prášky.

Poslušně jsem si je vzala. „Nechci spát," zachraptěla jsem.

„Ráno bude líp, věř mi," ujišťoval mě.

„Zůstaň tady," poprosila jsem ho a utřela si poslední slzy.

„Samozřejmě," souhlasil a pak mě přikryl peřinou až po bradu. Sednul si vedle postele a chytnul mě za ruku. Zavřela jsem oči.

„Kdy?" zeptal se Seth.

„Nejdřív za dvacet čtyři hodin," slyšela jsem Edwarda.

„Nepůjde to rychleji? Copak už to všechno nestačilo?" ohradil se.

„Sethe…" začala Bella.

„Bello, řekni mi, k čemu všemu to bylo? Nezabránili jsme ničemu. Já July miluju jako svoji sestru a nenechám jí ubližovat, rozumíš tomu?!" vyjel po nich ostře.

Zprudka jsem otevřela oči a posadila se. „Cože?!"

„Pak ti to vysvětlím, ano?" obdařil mě nepatrným úsměvem a pak se zase zamračil. „Už se nemůžu dívat na to, jak dva měsíce bloumá a trápí se! Kdybych věděl, kde je, už bych pro něj dávno šel!"

Bellin zmatený pohled se setkal s mým. Edward nevypadal vůbec vyvedený z míry. „Vyřídíme to. Pojď, Bello," natáhl k ní ruku.

„Sethe?" pípla jsem vyděšeně.

„Neboj," usmál se, „všechno se vyřeší. Nemůžu se dívat na to, jak se trápíš. Bolí mě to stejně jako tebe."

Dívala jsem se na něj: „Já to nechápu, co všechno se stalo? Jsem zmatená…“

„Víš, čas všechno zahojí, i ty rány, co ti Jake způsobil svým odchodem,“ šeptal.

„Tím si nejsem tak jistá," zamumlala jsem.

Pokrčil rameny. „Rány se hojí, obalují se a zatahují. Dělají se jizvy.“

„Nezahojí, Sethe,“ zakroutila jsem hlavou, „ty rány jsou otevřené. Když to přeženu, tak krvácí pokaždé, když se nadechnu.“

Seth mě pevně objal. Pak mě donutil, abych si zase lehla. „Víš co? Teď půjdeš hezky spát," pousmál se a zase mě přikryl.

Cítila jsem podivnou otupující chuť na jazyku. V poslední minutě mi došlo, že to budou asi ty prášky, co mi Seth před patnácti minutami dal.

Ale moje vědomí se postupně vytrácelo a poslední, co jsem cítila, byla ruka mého vlkodlačího bratra a její pevný horký stisk.

„Proč musíš odejít?" polkla jsem na sucho a dívala se do Jacobových vážných očí.

„Je konec, jsi příliš nebezpečná," odpověděl chladně.

„Ale vždyť Seth, Leah, Quil…" chtěla jsem pokračovat.

Ale on mě přerušil: „Ať si dělají, co chtějí - jsou to koneckonců jejich životy. Ale já kvůli tobě umřít nehodlám. Zvlášť ne tvou vlastní rukou."

Po tvářích se mi skutálely slzy. Na pár vteřin se mi zdálo, že jsem v Jacobových očích viděla touhu mě utišit, ale pak se na jeho tváři znovu objevil ten zatvrzelý výraz. „Pamatuješ, co jsem ti řekl?"

„Pamatuju si všechno," hořce jsem přikývla.

„Tak si vzpomeň, vzpomeň si," šeptal najednou naléhavě.

„Na co?" opakovala jsem nešťastně.

„Vlastně na nic, sbohem," otočil se.

„Jaku!" vykřikla jsem.

„Jaku! Ne, neodcházej! Jacobe!"

„July," třásl se mnou někdo. Otevřela jsem oči. „Křičela jsi ze spaní," vysvětlil mi Seth a držel svou horkou dlaň na mé tváři.

„Vážně?" zamumlala jsem nešťastně a pár slz steklo do Sethovy horké dlaně.

„Všechno se dá do pořádku," ujišťoval mě.

Kapitola 52 * Kapitola 54

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 53 - Beznaděj: