Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 36 - Itálie

09.09.2010 (10:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2407×

36. Itálie

(vypravěč)

čtvrtek 18.12., Volterra, 19:35

Edward ruku v ruce s Bellou spěchali přes přeplněné náměstí, minuli alej stromů. Vyměnili si jeden rychlý pohled plný vzpomínek. Na kraji ulice stály dvě postavy v tmavě šedých pláštích. „Jako minule," zamumlala Bella.

„Jak jinak," ušklíbl se Edward.

„Edwarde, Bello," ozval se nadšený hlas. Felix shodil kápi.

„Felixi, Demetri," pokynul jim Edward.

„Ahoj," pousmála se Bella.

„Ahoj," kývnul hlavou Demetri. Beze slov je vedli ulicemi, vešli velkými dveřmi dovnitř. Bella si dovolila jeden pohled k recepci. Gianna stála za pultíkem se stejným úsměvem jako před lety. Všechny pozdravila, věnovala Belle jeden závistivý pohled a pak se zase obrátila ke dveřím.

Svezli se výtahem a ocitli se v tom známém, studeném podzemí. Bella se zachvěla a štít z ní vyletěl a rozprostřel se kolem Edwarda.

Kruhová místnost nebyla tentokrát tak plná jako při poslední návštěvě. Byli tam všichni, které Bella znala. Když se pohledem setkala s Jane, z hrdla se jí vydralo drobné zavrčení.

„Vítejte, mladí přátelé," rozlehl se Arův hlas místností. „Bello, vypadáš opravdu nádherně," složil Belle kompliment.

„Děkuji, Aro," poděkovala a čekala. Edward byl podivně napjatý.

„Jsem tak dychtivý, Bello, prosím, mohu to vyzkoušet?" usmál se.

„Samozřejmě," přikývla a natáhla k němu ruku. Aro se dychtivě přemístil a sevřel její dlaň ve své. Po pár sekundách ji pustil. „Nic," pokýval hlavou.

„Edwarde, jak se má Carlisle a tvoje rodina? Povídej, proč nepřijeli s vámi," vyzval jej.

„Carlisle si nemohl vzít volno, v nemocnici mají mnoho práce," řekl Edward.

„Ach, ano, jistě. Obětavý Carlisle," usmál se Aro. Natáhl beze slova ruku před sebe, vyzýval Edwarda, aby se ho dotkl. Lačnil po všech informacích. Edward nedal najevo žádné znepokojení a podal mu svou ruku. Arův úsměv ztuhnul. „Máš vlastní imunitu?" zamračil se.

„Ne, kdepak," zakroutil hlavou.

„Ach, Bello, prosím, mohla bys nám umožnit malou konverzaci?" věnoval Belle zářivý úsměv.

Trvalo jí asi tři setiny sekundy, než přelétla místnost pohledem. Kousek od Ara stál Alec s Jane. Caius se mračil a Marcův výraz byl silně apatický jako pokaždé. Kdyby odmítla, zničili by je. Proto s velkou nevolí stáhla štít zpátky.

A Ara všechno praštilo do očí. July, setkání s upíry, Will a jeho talent, vlkodlaci… Jeho mléčně zbarvené rudé oči se rozšířily napětím.

„Nemožné," zašeptal, „to ovšem nic nemění. Jsou tu pravidla."

„Ty bytosti jsou závislé na utajení stejně jako my. Nehrozí tu žádné nebezpečí, že by nás odhalila. Její bratr, my," naléhavým hlasem ho Edward přerušil.

„Co se děje, Aro?" zaplála v Caiových očích krvežíznivost.

„Další člověk," otočil se ke svým bratrům..

„Je to jednoduché, musí zemřít," řekl bez dávky emocí Marcus.

Edward s Bellou zavrčeli. Jane s Alecem se ihned dostali před Ara v nakrčených postojích. Aro zvedl ruce v obranném gestu: „Zadržte, moji milí. Neznáte všechno. Ta dívka žije s člověkem, který se proměňuje ve vlka.“

Caius se už nadechoval, že pronese svou plamennou řeč, ale Aro byl rychlejší.

„Není to vlkodlak, Caie, nech mě to dokončit," otočil se na Caia, „a ten potenciál - ten talent, který v ní dřímá. Ach, to by bylo přínosné, kdyby se to ještě víc rozšířilo. Ty možnosti."

„Chceš ji proměnit?" zavrčel Caius.

„Byla by to jedna možnost," přikývl Aro.

„Jak ji k tomu chceš donutit? Když miluje toho člověka," zavrčel Demetri.

„Řekněme, že nebude mít na vybranou." Laskavý úsměv se vytratil.

„Takže to je tvoje hra? Smrt nebo zatracení nevinného života, ještě ke všemu nedobrovolně vybraného - vybraného z přinucení?" zamračila se znechuceně Bella.

„Ale ne, mladá Bello," zakroutil hlavou Aro, „chci to vidět na vlastní oči. Zajímá mě, kam za tu dobu, než vás navštívíme, se posune její schopnost."

„Což znamená?" cedila mezi zuby.

„Když uvidíme, že nebude žádné nebezpečí, nebo mě její talent neuchvátí natolik jako tvého manžela může žít," ujišťoval ji.

„Samozřejmě," bylo slyšet Bellin tichý sarkasmus.

„Carlisle ti posílá své srdečné pozdravy, Aro, málem bych zapomněl," řekl Edward s mírným úšklebkem.

„Vyřiď mu, že ho pozdravuji a taky pozdravujte Alici, ach, stačí, víc námětů k přemýšlení jsem nepotřeboval – sbohem, přátelé."

Alec s Felixem se odpojili od skupiny a pokynuli Edwardovi s Bellou. Za pár vteřin stáli všichni ve ztemnělé hale, Gianna byla pryč.

„Nashledanou," rozloučili se oba s mírnými úsměvy.

Bella s Edwardem prošli dveřmi do chladného večera. „To bylo rychlé," zamumlala znepokojeně Bella.

„Aro se dozvěděl přesně, co chtěl - byl přímo nadšený tou představou -, že celá tvoje lidská rodina je tak nadaná. Nejdřív ty se svojí imunitou, pak Will a jeho oheň a teď July." Její jméno se vytratilo do noci, jak ho Edward zašeptal. „Zaobíral se představou, že vás má všechny u sebe," zavrčel.

„Vždyť nevíme, o co mu jde, ona o ničem neví," zamračila se Bella.

„To ho zajímá právě nejvíc, není si totiž jistý tím, co bude, co Jul dokáže - příliš ho to láká," přemítal Edward.

„Mám strach, netušíme, co se stane, kdy přijdou…" v hlase jí zněl smutek, „využije Jacoba...“

„Pár měsíců, Aro si počká…" povzdychl si Edward, „lásko, co bys řekla tomu, kdybychom to vzali pěšky? Nechce se mi čekat na letadlo."

Bellin obličej se i přes starosti roztáhl úsměvem: „Beru."

„Mohli bychom se stavit u známých, do Evropy se zas tak často nedostaneme, proti Volturiovým budeme potřebovat pár dalších - aby se za nás postavili a July zůstala naživu."

„To zní jako dobrý nápad, pojďme ji zachránit," souhlasila Bella. A společně se vydali hledat ostatní, aby je podpořili.

Edward s Bellou se stavili u všech Carlisleových přátel. Někteří přislíbili pomoc okamžitě, někteří váhali.

Osud July a Jacoba byl ve hvězdách, ale… co podniknou oni dva, až se dozví, že jim moc času nezbývá? Dojde k přehnaným reakcím? K soubojům na život a na smrt? K odhalení věcí, o kterých July neměla nikdy vědět? A co se vlastně skrývá v jejím talentu, který Ara tak láká?

Jak dlouho…?

Bella s Edwardem dorazili domů tři dny po své návštěvě u Volturiových. Po rychlém převyprávění celé rodině se ve velkém domě rozprostřelo tíživé ticho. Alice se ještě víc upřela na sledování rozhodnutí Volturiových, aby mohla dát přesný čas, kdy se objeví, až padne rozhodnutí.

Když se to dozvěděla rodina z Denali, všichni se rozhodli okamžitě přijet do Forks. Všichni, až na zrazenou Irinu.

Změní něco její názor?

Kapitola 35 * Kapitola 37

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 36 - Itálie: