Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 37 - Hra na schovávanou

firsthunt-ukázka


Slunce 37 - Hra na schovávanouJuly se smrtí už tak nějak počítala. Proto je pro ni velkým překvapením, že by ji Aro chtěl jako upírku. Věci se začínají dávat do pohybu. Ale... skončí to jen návštěvou Aljašky, nebo se přistoupí k mnohem radilkálnějším a bolestivějším způsobům, jak Ara zastavit?

37. Hra na schovávanou

July

22.12, úterý, 22:40, někde v lese na cestě ke Cullenovým

„Jaku, no tak, zastav," prosila jsem ho celou cestu.

Konečně mě poslechl. Zastavil se a čekal. „Co se děje?" zeptal se jakoby nic a stále se mnou pohupoval, jako kdyby uklidňoval rozrušené dítě. Sice jsem si tak velikostí v jeho náruči připadala, ale tohle mě znervózňovalo - bylo jasné, že se něco děje.

„Ty moc dobře víš, co chci vědět," zamračila jsem se.

„Sám to nevím, to proto tě dneska beru ke Cullenovým, Bella s Edwardem jsou zpátky," řekl a zase se dal do běhu.

Hm. Tohle už mě vážně štvalo. Ta nevědomost mě ubíjí, vážně. Všichni okolo vědí. A lžou mi. Lžou, že se nic neděje, přestože já moc dobře vím, že se děje. Vlastně mi všechno začíná docházet. Pokud mě teď Jacob bere ke Carlisleovi, tak jedině proto, že Arova reakce byla přesně taková, které se bojím.

Doběhli jsme - ehm - Jacob doběhl na kraj lesa. Ve velkém domě se svítilo. Jake mě v naprosté tichosti postavil na nohy, vzal mě za ruku a šli jsme ke dveřím. Dveře bez jediného slova otevřela Rosalie. Smutný pohled v jejích zlatých očích potvrzoval moje nejhorší obavy. A pak jsem všechno viděla. Ten dům byl plný lidí. Když nepočítám jeho obyvatele, byla tu celá quileutská smečka. Tím myslím jak Jacobovu, tak Samovu a pak další část mojí rodiny. Když jsem se setkala s Willovým pohledem, na tváři se mi rozlil úsměv. Vysmekla jsem se Jacobovi a prudce ho objala. Slyšela jsem, jak vtáhl vzduch a rozpačitě jsem ho zase pustila.

„Promiň, bráško," ušklíbla jsem se. A začervenala se.

„V pořádku, vím, jak jsi nevychovaná," zašklebil se zpátky.

Zase jsem se vrátila do bezpečí Jacobovy přítomnosti. Další, kdo ke mně rychle přišel, byla Bella.

„Ahoj," pozdravila.

„Ahoj, Bells," snažil se Jake o nenucený úsměv.

Všechno tohle předstírání mě začalo vážně otravovat. Už jsem toho měla tak akorát dost. Pustila jsem se Jacobovy horké dlaně a šla si stoupnout před vypnutou televizi, aby na mě všichni viděli.

„Poslouchejte mě, prosím," řekla jsem potichu a všichni se ke mně otočili.

Zhluboka jsem se nadechla. Přehlédla jsem Edwardův vyděšený výraz, když zjistil, co chci udělat a radši se podívala do Sethova obličeje, který se na mě usmíval.

„Poslouchejte mě všichni, moc vás prosím. Chci vám všem říct, že si vážím toho, že jste tu všichni kvůli mně, ale dovolte mi, abych k tomu taky něco řekla. Každý z vás je seznámen s tím, co se stalo ve Volteře - každý kromě . Všichni se přetvařujete, že je všechno v nejlepším pořádku, ale já vím, že není. Tím chci říct, že jsem pochopila, co Aro chce. Chce mě. Hádám, že mrtvou - protože je to všechno až moc nebezpečné. A vy jste se už určitě dohodli, že uděláte všechno proto, abych nemusela zemřít," koutkem oka jsem viděla, jak se Jacob nadechuje, takže jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou a pak pokračovala, „ale já zas udělám všechno proto, abych uchránila vaše životy. A musíte přiznat, že tohle je fér. Jenže pořád jsem se nedostala k tomu nejdůležitějšímu - už mě nebaví nic nevědět. Žít v nevědomosti, že budete bojovat, zatímco třeba já budu ve škole. Tohle mě ubijí, chci vědět všechno. Všechno, protože jinak nemůžu na nic přijít, nemůžu přijít na to, jak vás ochránit."

Konečně jsem se rozhlédla po místnosti. Všichni na mě zírali v němém úžasu. A první promluvil můj bratr: „Vážně si myslíš, že tě Aro chce zabít?"

„No, a co jiného?" pokrčila jsem rameny.

Na bratrově tváři se objevil pobavený úsměv: „Sestřičko, zbožňuju tvoji vševědoucnost, ale teď ses spletla. Aro tě chce, v tom jsi měla pravdu, ale jako jednu z nás."

Zalapala jsem po dechu. „To nedává smysl," zamumlala jsem. Vzal mi vítr z plachet.

„Vážně si to myslíš?" zeptal se Edward.

„Já to… nechápu. Jsem zmatená," mumlala jsem dál. V tuhle chvíli nedávalo nic smysl.

„Ty jsi vyjímečná, chápeš?" slyšela jsem Jacobův šepot.

„Jak dlouho to víte?" podívala jsem se Jakeovi do tváře.

„Od té doby, co jsi poprvé viděla Bellu a Edwarda," odpověděl mi.

„Cože?" vykulila jsem oči.

„Nevím, jestli je to nejlepší nápad," zasyčel Edward na něčí nevyslovenou otázku.

Eleazar mu odpověděl: „Možná by na to měla přijít sama. V tom máš pravdu."

„Jestli měl Aro pravdu, tak by na to měla přijít sama," řekl Seth.

„O co tady jde? Můžete mě taky zapojit do konverzace?" zamračila jsem se.

„Jde o tvůj talent," vysvětloval mi šeptem Jacob. Obtočil mi ruce kolem pasu.

„Jacobe," zavrčela Bella, „nemůžeš jí všechno říct."

„Počkej, Bell. Já nemám žádný talent. Naprosto žádný. Jsem úplně normální," zakroutila jsem hlavou.

„To si jen myslíš," zašklebil se Jake na Bellu a já měla pocit, že teď odpovídá nám dvěma současně.

Bella zavrčela - zuby vyceněné a já koutkem oka spatřila, že se Paul začíná chvět. Samova ruka, kterou měl na hrudi mu v ovládání vůbec nepomáhala.

„Pusť mě," řekla jsem Jacobovi a jeho ruce mě propustily z jeho objetí.

Udělala jsem krok k Paulovi a ozvalo se třináctero zavrčení od mojí upíří rodiny: „Ne!"

Nedbala jsem toho, že nejspíš čekají, že se tady teď Paul promění a roztrhne mě jako žížalu. Položila jsem svoji dlaň vedle Samovy.

„Je to v pořádku, vážně," šeptala jsem. A opravdu. Paul se začal pomalu uklidňovat a pak přivřel spokojeně oči. Na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv. „V pohodě?"

„Jo, jasně, díky, švagrová," zašklebil se. Tohle oslovení mě vždycky tak nějak zahřálo u srdce. Od té doby, co se oženil s Rachel, mě tak častoval skoro pokaždé, když jsme se viděli. Jenže teď už k tomu opravdu nedojde. Nejspíš mě upíři zamordují dřív, než bych s Jakem mohla opravdu žít.

„Nemáš za co," usmála jsem se.

A zase jsem se vrátila k Jacobovi. Bylo to zvláštní. Nechápala jsem, proč na mě všichni tak zírají. Mně to přišlo naprosto normální. Vždyť Jacoba, Setha a Leu už to tolikrát zachránilo před výbuchem ze šatů, že to byla skoro denní záležitost.

„Dobře, tak proč jsme tady všichni? Stalo se ještě něco, co nevím?" otočila jsem se k Edwardovi.

Místo Edwarda však promluvila Alice, která s Jasperem stála až v rohu místnosti.

„Za pár dní, těsně po Vánocích, se sem podívá jeden z Arových poskoků. Potřebujeme tě v bezpečí, myslíš, že by ses mohla dostat na pár dní z domu? Schovali bychom tě v Denali - návštěva bratra je přece dostatečná výmluva," usmála se na mě.

„A co máma? Bude v pořádku?" hrdlo se mi stáhlo úzkostí, takže jsem to skoro zašeptala.

„July, neboj se," ozval se Jasperův melodický hlas, když vycítil, jaká nálada se mě v tu chvíli zmocnila.

„Dáme na ni pozor," ujistil mě Sam.

„Jo, máma s Charliem se o to postarají," ujistil mě Seth.

„V La Push bude v bezpečí," přikývla Leah.

Roztržitě jsem přikývla. „Ale co vy?"

„No, myslím, že by měl problém se dostat přes nás pět a Jacoba," ušklíbla se Kate.

„Jacob pojede se mnou?" zeptala jsem se a úleva v mém hlase byla skoro hmatatelná. Všichni se rozesmáli a Seth přikývl. Ještě víc jsem se k Jacobovi přitulila a měla pocit, že se snad všechno v dobré obrátí. Hlavně, když bude Jake se mnou.

V tu chvíli jsem zazívala.

„Už půjdeme, ano? Jsi unavená," konstatoval Jake.

„Jak myslíš," pokrčila jsem rameny.

„Vezmu ji domů spát, zatím dobrou," rozloučil se s ostatními.

„Dobrou noc," zamumlala jsem. Will ke mně natáhl ruku, krátce jsem mu ji stiskla a usmála se na něj. Úsměv mi opětoval. Rozuměli jsme si beze slov…

Jediné, co jsem cítila, bylo to, jak mě Jacob obratně popadl do náruče, pak studený větřík, který mi ovál tvář, když jsme vyšli ze dveří. A mně v tu chvíli došlo, že všichni chytře zamluvili to, co se mnou je v nepořádku. Že mě Aro chce jako upírku.

Ale byla jsem tak unavená, že jsem ještě víc zabořila hlavu Jakeovi do ramene a vnímala jeho vyrovnaný dech a horkou kůži, takže jsem mu už nedokázala říct, aby zastavil a odpověděl na moje otázky.

 


Kapitola 36Kapitola 38

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 37 - Hra na schovávanou:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!