Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 30 - Přiznání

01.09.2010 (14:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2657×

30. Přiznání

19:40

Seděla jsem naproti mámě, večeřely jsme. Quil si vyzvedl Claire a ona do něj se smíchem cpala perník, který jsme upekly. Musím říct, že to bylo opravdu veselé odpoledne.

Jenom Jacob se neukázal. Měla jsem z toho vážně špatný pocit.

„Stalo se něco, July?“ zeptala se mě máma.

„Proč se ptáš?“ podívala jsem se na ni.

„Vypadáš jinak, tak…,“ hledala vhodná slova, „šťastně."

V tuhle chvíli jsem spíš měla starosti. Slovo šťastná bych teď nepoužila. Ale jinak ano. Měla jsem Jacoba. Tváře mi zahořely. „No to jo,“ řekla jsem po chvilce.

„Copak se červenáš?“ Zvedla mi hlavu a usmívala se.

„Víš, já… se zamilovala,“ zamumlala jsem.

„To je úžasná zpráva.“ Rozzářil se její obličej.

„To jo,“ souhlasila jsem a červenala se jako jahoda na sluníčku.

„A do koho? Někdo ze třídy?“ ptala se.

„Ne, víš, mami… je to Jacob.“ Zase jsem sklopila oči.

Ticho. Zvedla jsem hlavu a mámin překvapený pohled mi byl jasnou odpovědí.

„Co je, mami“

„Ale vždyť je o tolik starší,“ vysoukala ze sebe po chvilce.

„Mami, je mu osmnáct, je jen o dva roky starší, to se ti zdá hodně?“ zamračila jsem se.

Jasně. Jacob rozhodně nevypadal na osmnáct. Tak na pětadvacet. Ale to bylo jedno… úplně jedno.

„Ne, samozřejmě, že ne,“ zakroutila rychle hlavou, „jen jsem nevěděla, že se ti líbí.“

„Mamko, já ho mám opravdu ráda,“ ohradila jsem se.

„A co on?“

A jéje, výslech začíná.

„Myslím, že on mě taky. Takže spolu chodíme a dál to rozvádět nehodlám, doufám, že ti to nevadí.“ Zvedla jsem se a odnesla prázdný talíř do dřezu.

„Ne, nevadí, jen buď šťastná, holčičko,“ pohladila mě po ruce.

„Já už jsem konečně šťastná,“ usmála jsem se na ni.

„To jsem ráda,“ přikývla.

„Půjdu nahoru, napíšu mail Katie a jejímu bráchovi,“ odpověděla jsem.

„Pozdravuj je ode mě,“ pousmála se.

„Dobře,“ zahučela jsem.

Katie bych mohla napsat všechno, o Jakeovi, o Elis a pomlčet řekněme o dalších věcech. Že půlka mojí rodiny jsou upíři a mám vlkodlačí lásku a nejlepší přátele. Ale bude to stejné jako s Eli. Ví všechno, až na ty nadpřirozené věci. Ehm. Tedy bude. Jelikož je dneska neděle a s Jakem jsem od včerejška, takže to bude vědět zítra.

A musím připojit i pozdravy pro Andyho. Katiin mladší bratr, Andrew. Vlastně… Andy pro mě nikdy nebyl mladší, je jen o pár měsíců mladší než já. Jenom Kate je o rok starší, narodila se na podzim, takže měla odklad.

Tolik asi všechny vzpomínky na moji rodnou Atlantu.

Kupodivu mě už nic netáhlo zpátky. Všechno, kvůli čemu jsem teď dýchala, bylo tady. Na tomhle místě, kam se mi ze začátku vůbec nechtělo.

Šla jsem ke stolu, zapnula notebook. Připojení na internet se mi nechtělo spustit. Proklikávala jsem si z nudy složky a dostala se k hudbě. Pustila jsem si náhodné přehrávání a nechala pomalou hudbou zaplnit celý pokoj. Zavřela jsem oči.

Internet se za pár minut připojil a já se dala do psaní e-mailu. Asi za půl hodinu jsem měla popsaný celý týden, spokojená sama se sebou, že jsem nevynechala žádný detail.

Zavřela jsem oči a protáhla se. Najednou jsem ucítila dvě horké ruce, jak mě chytly a horké rty na krku.

„Jaku,“ vydechla jsem. Jeho vůni bych poznala všude. Ruce jsem mu obtočila kolem krku a zaklonila hlavu. Jeho čokoládové oči se blýskly a pak mě políbil.

Nemohla jsem za to. Vážně ne.

Ale vždycky, když je se mnou… když mě políbí. Zapomínám, kdo jsem. A zapomínám i dýchat.

Když se moje rty odpojily od těch jeho, lapala jsem po dechu jak ryba na suchu.

„Jak ses měla celé odpoledne, užili jste si to s Claire?“ ušklíbl se.

„Byla to zábava,“ ujistila jsem ho, „Claire je vážně roztomilá.“ Usmála jsem se. Ta holčička mi za ten den přirostla k srdci.

„Je úžasná,“ přikývl Jacob.

„Co se dělo odpoledne? Bylo to… vážné?“ hledala jsem vhodné slovo. „Je to vážné?“ zašeptala jsem, když jsem si uvědomila, že minulý čas zřejmě není to pravé.

„To ti říct musím,“ povzdechl si, „ano je. Ale není to zase nejhorší.“

„Nemůžu nějak pomoct?“ podívala jsem se na něj.

Otočil si židli k sobě, musím uznat, že mluvení se zakloněnou hlavou není zrovna pohodlné. Tohle bylo lepší. Viděla jsem ho celého. A v mysli se mi rozzářilo světlo pýchy, že je můj. A že já patřím jemu.

„Ve středu… Musíš Elis požádat, aby tě hodila do La Push, jinak pro tebe budu jezdit já, kvůli bezpečnosti,“ mluvil rychle.

Dávalo mi to smysl. Bezpečnost. Něco se tady děje. „Řeknu mámě, že se tentokrát budu učit u Setha, místo aby se on učil tady. A asi bych si měla promluvit s Bellou. Myslím, že budu muset ke Cullenovým na návštěvu.“

„Tam teď nesmíš, není to bezpečné,“ přerušil mě. Zase to slovo.

„Už to říkáš zase,“ procedila jsem naštvaně mezi zuby.

„Co?“ zeptal se překvapeně.

„Nejsem hloupá, Jacobe. Slovo bezpečí a bezpečnost opakuješ moc často,“ zamračila jsem se.

„Já vím, lásko, ale ještě nic říct nemůžu, i když bych to nejradši hned udělal,“ usmál se.

„Nic po tobě nechci, Jaku, jen buď se mnou,“ pohladila jsem ho hřbetem ruky po tváři. Ozvaly se kroky.

„Máma,“ přistiženě mi ruka vylítla k puse.

„Vejdu se do skříně?“ podíval se na moji skříň. „Nebude to blbý, že ne?“

„Ne, já tě dokonce prosím,“ usmála jsem se a Jake se nasoukal do mojí skříně. Vyšlo to akorát. Jen co jsem za ním zavřela skříň, otevřely se dveře.

„Půjdu se umýt, zítra jedu do práce dřív, přivezou nám novou zásilku léků. Dobrou noc,“ rozloučila se.

„Dobrou, mami,“ usmála jsem se na ni. A jen co jsem slyšela, jak se zavřela do koupelny, šla jsem si zamknout.

Otevřela jsem skříň a Jacob mě popadl do náruče. Ocitla jsem se ve vzduchu. „Je trošku zvláštní nemít pod nohama zem,“ zasmála jsem se. A pak se mu podívala do očí. „Ale je mi to fuk. Já mám hlavu v oblacích,“ zašeptala jsem a políbila ho.

„To jsem rád,“ ujistil mě.

„Jsem do tebe až po uši zamilovaná,“ šeptla jsem.

Vševědoucně se usmál. „Krásný přiznání, sluníčko. Já do tebe taky,“ jeho rty mi přejely po čelisti a já bezděky zaklonila hlavu. Horké rty mi laskaly krk.

Začala jsem vnímat, až když mě spustil zpátky na zem.

Moje srdce bilo příliš rychle. Nechtěla jsem od Jacoba ani na krok. A nikdy to chtít nebudu.

Kapitola 29 * Kapitola 31

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 30 - Přiznání: