Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 29 - Otisknutí

31.08.2010 (13:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3750×

29. Otisknutí

Poslouchat vyprávění o vlcích bylo strašně zajímavé. Bylo neuvěřitelné, co všechno jsem se za dopoledne dozvěděla. Třeba to, že když jsou ve vlčí podobě, komunikují spolu myšlenkami. Což zase znamená, že se před smečkou nedá nic utajit. A pak tu byla ta věc, o které se teď zmínil Seth.

„Otisk?" zamumlala jsem zamyšleně.

„Můj táta si myslí, že se otiskuješ, abys plodil silnější vlky," zamumlal Jacob.

„Sam," prskla to jméno Leah jako tu nejsprostší nadávku, „je zase názoru, že otisk je na to, abychom zplodili další generaci."

„To je v podstatě to samý. Přivedem na svět hromadu malejch vlkodláčat, zajistíme přežití rodu, tý genetický informace. Jsi přitahován k osobě, která ti nabízí nejlepší šanci předat vlčí gen," pokračoval Seth.

Leah se tvářila nepřístupně, chápala jsem její bolest. Ona byla jedinou vlčicí, nevěděla, jak to chodí. A věděla jsem i o ní a Samovi. Natáhla jsem se k ní a pohladila ji po ruce. Usmála se na mě a uvolnila se.

„Takže to znamená…" nadechla jsem se.

Ale Jacob mě nenechal to dokončit: „… že jsi pro mě nejlepší osoba, která se mnou předá ten vlčí gen pro další generaci. Proto nás to k sobě táhlo už za začátku, protože jsem se do tebe otiskl."

„Aha," hlesla jsem a pevně mu obmotala ruce kolem pasu. „Což přináší hodně dalších výhod," zašeptala jsem.

„I nevýhod," zamračil se.

„Vlkodlaci jsou přirození nepřátelé upírů, to, že máme spojenectví s Cullenovými neznamená, že ho máme s ostatními," vysvětlovala Leah.

„A dál?" zeptala jsem se. Bylo jasné, že je v tom nějaký háček.

„Upíří jed je tím pádem pro nás smrtelný," odpověděl mi Jacob. A já si uvědomila, jaká byla moje ranní pošetilost, doufat, že budeme spolu navěky. Místo věčnosti, by to byl rozsudek smrti.

Což pro mě je i tak.

Můžu být za pár let mrtvá, pokud se to Volturiovi dozví. Pár let… Možná ani to ne. To se mi zdálo až moc krátká doba na to, že bych měla být s Jacobem.

„Nad čím přemýšlíš, lásko?" zeptal se Jake.

„Nad tím, jak málo času nám zbývá," povzdechla jsem si.

„Jak to myslíš?" zamračil se.

„Pokud se dozví Volturiovi, že vím o upírech, odsoudí mě k smrti a nebo k nesmrtelnosti, v případě, že by tu bylo něco, co by Ara zaujalo," mumlala jsem rychle. Za ten měsíc, co jsem tu žila, mi toho Cullenovi řekli dost. Věděla jsem o každém z italské rodiny.

„I pokud by mě chtěli bez toho, znamená to, že si nemůžu vybrat. Prostě umřu," dopověděla jsem to. A byla překvapená, že se mi nezlomil hlas. Protože jsem se bála toho, že Jacoba ztratím.

„Můžeš si vybrat, miloval bych tě i kdybys byla upírkou," šeptal Jacob.

„Ale já nechci," zamračila jsem se.

„Proč ne?" zeptal se Seth.

„Chci všechno to, co jste říkali. Chci další generaci vlkodláčat," zamračila jsem se, „nechci být upírkou, chci žít. A pokud bych si měla vybrat mezi tím…"

Jacobova dlaň mi překryla ústa. „O tom teď nebudeme diskutovat. Jsem opravdu rád, že jsi se tak rychle rozhodla se mnou mít děti," zašklebil se, „ale o tom co bude, se bavit nemusíme. Jsem si jistý, že i kdyby tě chtěli zabít a ty ses k tomu opravdu rozhodla, budu stát vedle tebe a bránit tě. A jsem si jistý, že smečka a tvoje rodina to nedovolí, prostě budeme spolu. Jakýmkoliv způsobem."

Řekl to tak, že jsem se neodvážila mu odporovat. Oba mí přátelé přikývli. „Jaku, aby se tě nebála. Připomínalo mi to tu tvoji autoritu," ušklíbl se Seth. Leah se rozesmála a situace se odlehčila. Jelikož jsem tím Jacoba opravdu rozzlobila, rozhodla jsem se, že tohle uvažování dám k ledu. Nechci se s ním hádat.

V lese se ozvalo zavytí a za pár vteřin se mezi stromy objevilo hnědé štíhlé tělo. Další vlk. „To je Quil," řekl Jacob. „Dovolíš, lásko?" zeptal se a postavil mě na nohy.

Za chvíli se objevil Jacob ve vlčí podobě a domlouvali se s Quilem pomocí myšlenek. Hnědý vlk se na mě podíval a jeho zuby se roztáhly do úsměvu. Kývl hlavou a já mu úsměv váhavě oplatila.

Otočila jsem se k Sethovi a viděla koutkem oka, jak se oba proměňují zpátky. Za chvilku jsem uviděla Quila jako člověka. Byl menší než Jacob. Tak o takových dvacet centimetrů, ale pořád měl dobrých metr devadesát. „Ahoj, July, jsem Quil," podal mi ruku a já ji bez váhání stiskla.

„Ahoj," usmála jsem se.

„Chtěl jsem tě o něco poprosit," usmál se záhadně. „Víš, potřeboval bych pohlídat Claire, dneska odpoledne potřebujeme celou smečku u Cullenů a její máma zrovna odjela do Seattlu. Teď je s ní Embry, ale víte, jak má rád děti," zašklebil se na ostatní. A všem se na tváři objevil stejný úšklebek.

„Jasně, jestli chceš pomůžu ti," slíbila jsem mu.

„Víš, Quil se taky otiskl, do Claire," vysvětloval mi šeptem Seth.

Něco v jeho pohledu mi napovídalo, že mi to neříká jen tak…

„Kolik jí je?" zarazila jsem se.

„Čtyři," zazubil se.

„Počkej," zastavila jsem ho.

„My nestárneme," upozornil mě na dnešní vyprávění.

„A jo," plácla jsem se do čela. Takže i kdybych byla o dvacet let mladší než Jacob a on mě uviděl jako miminko, čekal by až vyrostu a měl by mě rád. Jak to říkal Seth? Jako sestru, nejlepší kamarádku a až bych vyrostla, bral by mě, jako mě bere teď.

Jasně, bylo to tak prosté a jednoduché. A nepřipadalo mi to vůbec divné. To bylo to otisknutí, milovala jsem Jacoba od první chvíle a trvalo měsíc, než jsem se tomu citu poddala. Měsíc, co jsme se trápili.

„Quile, já přijedu do La Push, jestli chceš," otočila jsem se na Jacobova nejlepšího přítele.

„V pořádku, Embry slíbil, že ji přiveze sem," ujistil mě.

A opravdu za pár minut se na cestě objevilo auto. Embry vystoupil z auta a chtěl vzít Claire do náruče, ale ta zavrtěla hlavou. Quil se široce usmál, dvěma velkými kroky přešel k autu a popadl ji do náruče.

Zabořila mu hlavičku do ramene a pak zvědavě vykoukla na nás.

„Dolů, dolů!" poručila si velitelsky. Quil ji postavil na zem a ona utíkala k nám. Ovinula paže kolem Jakeovy nohy. „Stlejdo Džejku!"

„Ahoj, Claire," vzal si ji do náruče.

„Teto, stlejdo," natáhla ručičky k Leah a Sethovi. Oba ji lehce pohladili po hlavě.

„Beruško," řekl Quil a ona se po něm sápala. Jacob mu ji beze slova podal.

„No?" zeptala se a sladce se usmívala.

„Rád bych tě někomu představil. Tohle je July," řekl. „Strejdy Jakea," dodal na vysvětlenou.

„Ahoj, tetó," usmála se na mě Claire.

„Ahoj, Claire," pozdravila jsem ji.

„Teta, teta, teta," zatahala Quila za pramínek vlasů.

Podal mi ji do náruče. Namotala si na prstíček pramen mých vlasů. „Hezký vlásky," pochválila mě.

„Děkuju, ale ty máš hezčí," pohladila jsem ji po tmavých lokýnkách.

Tvářička se jí rozzářila úsměvem. Byla roztomilá. „Budeš si se mnou dneska hrát?" zeptala se mě.

„Když budeš chtít," ujistila jsem ji.

„Jo," přikývla. Na čele se jí objevila malinká vráska a pak na mě upřela svoje oči: „Kde je Quil?"

Podala jsem Claire Quilovi. Přemýšlela jsem, co cítí ona. Musel pro ni být jako starší bratr, musela ho zbožňovat. Jinak než já zbožňovala Jacoba. Ale v tom poutu bylo něco podobného.

„July, tohle je Embry," představil mi Jake svého druhého kamaráda.

„Těší mě," usmála jsem se na něj.

„Mě taky," opětoval mi úsměv.

„Budeme muset jít, lásko," šeptal mi Jacob do ucha a já ucítila, jak mi obtočil ruce kolem pasu. Opřela jsem se o něj a přemýšlivě sledovala všechny svoje přátele. Quil si ostatních nevšímal, s Leou zabavovali malou Claire. Seth mluvil s Embrym, na tváři zamračený výraz. Vytrvale kroutil hlavou. Ale mluvili příliš potichu, než abych je mohla slyšet. Ale v téhle společnosti jsem byla zřejmě jediná. Tedy ne. Ještě tu byla Claire. Ale všechny smysly… Byly tak slepé a hluché oproti ostatním. To jen já byla obyčejný člověk. Proto se mnou mohl být Jacob za úplné tmy, když já ho skoro neviděla. On mě viděl pokaždé.

„Řekneš mi, co se děje, viď?" zeptala jsem se. Neviděla jsem mu do obličeje, ale cítila jsem, jak se jeho tvář stáhla. „Dobře, nemusíš mi to říkat," dodala jsem.

„Slibuju, že až ti budu moct všechno říct, řeknu ti to," ucítila jsem jeho rty na rameni.

Povzdechla jsem si. V tomhle byl zřejmě nějaký další Jacobův záměr. A kdyby to nebylo nic společného se mnou, řekl by mi to. Bylo to proto, abych byla v bezpečí? Děje se něco, co má spojitost se mnou? Že mi to tají moje rodina i Jacob?

„Tak pojď, Claire, musíš k tetě," ozval se Quilův hlas a mě tak vyrušil z přemýšlení.

Vzala jsem si Claire do náruče a obě jsme mávaly odjíždějícímu autu, ve kterém byli všichni namačkaní.

„Co budeme dělat?" zeptala se.

„Co kdybychom Quilovi upekly něco dobrého, co ty na to?" navrhla jsem.

Zatleskala ručičkami v nadšeném gestu. „Beru to jako ano," usmála jsem se.

Posadila jsem Claire na židli. Přinesla jsem jí vařečku. Nasypala jí do misky mouku a ona ji vařečkou neohrabaně míchala. Smála se.

Na chvíli jsem se opřela o kuchyňskou linku a pozorovala jsem Claire. Plácala se v mouce a byla šťastná.

„Claire?"

„Ano, teto?" zvedla svoje hnědá kukadla.

„Jak často jsi s Quilem?"

„Každý den. A domů se mi nikdy nechce," obdařila mě krásným úsměvem, „Quila mám moc láda."

„Já vím," pohladila jsem ji po hlavičce.

Kapitola 28 * Kapitola 30

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 29 - Otisknutí: