Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XXV.

21.11.2010 (11:45) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5433×

„Bude to dobré, pro nás oba to bude už dobré,“ klidnil mé vzlyky, ale moc to nepomáhalo. Jeho objetí mi dávalo pocit bezpečí, ale přesto jsem měla strach. Přála jsem si usnout a probudit se teprve, až bude po všem. Až všechno zlé a bolestivé odplave, ale já nemůžu spát. To je můj život, život ledu, život upíra.

Alec se na mě povzbudivě usmál a oba jsme vystoupili z auta. Už tu byli, všichni školou povinní Cullenovi nás pozorovali. Alec byl zaštítěn, domluvili jsme se, že takhle to bude nejlepší. Budeme vědět, že oba dva uvažujeme racionálně, že nás nikdo neovládá. Hodiny mi plynuly rychle a musela jsem se usmívat při pohledu na rozzářenou Karoline, kterou pozval Thomas na ples. Odpočítávala snad každou minutu do onoho večera.

Školou se roznesla zpráva, že jdu na ples s Alecem, takže se už nikdo další nepokoušel mě zvát. Dokonce jsem dávala pozor o hodinách, bylo to zvláštní, měla jsem lepší náladu? Cítila jsem se oproti včerejšku skvěle, ale stále to nebylo ono. To už totiž nikdy nebude, asi…

Napadlo mě, že bych mohla zkusit zaštítit Edwarda, abych zjistila, jestli není něco na mých představách, ale neudělala jsem to. Nemohla jsem to udělat, protože bych byla za hlupáka, kdyby to byl jen výplod mé fantazie. Oni by se to sice nedozvěděli, ale nemohla bych vydržet sama se sebou.

Než jsem se rozkoukala, tak byl konec hodiny a než jsem se nadála, tak byl konec týdne, tedy pátek! Kvůli plesu jsme měli zkrácené vyučování, za což byly všechny dívky rády. Není to jednoduché připravit se za krátkou dobu. Sama mám co dělat a to jsem upír!

„Já to nestihnu! To nemůžu ani za nic stihnout!“ zoufala si Karoline při poslední hodině. Snažila jsem se ji povzbudit a myslím, že se mi to i podařilo. Zvonek ukončil hodinu a všichni žáci se hrnuli ze školy. Před vchodem mě odchytla Rosalie, překvapila mě tím, protože od onoho večera, kdy jsem jim vyložila pravdu, se na mě neodvážila promluvit.

„Bello, můžu s tebou mluvit?“ zeptala se nesměle. Nevynadala jsem jí za to, že mě oslovila Bello, protože jsem v jejím hlase cítila něco, co mi v tom zabránilo. Vlastně to byl jen hloupý výmysl, který jsem si prosadila. Bella, to je oslovení, které se mi líbí víc, než Isabella. Rozloučila jsem se s ostatními dřív, ani jim to nevadilo, protože holky pospíchaly, aby se stihly připravit a kluci taky měli napilno.

„Ano, Rosalie?“

„Chtěla jsem se tě zeptat, jestli třeba nepotřebuješ s něčím pomoct… Však víš, přípravy na ples,“ nabídla se s úsměvem a já jsem na ni vykulila oči. To bych tedy nečekala.

„Och, tedy, já, no vlastně,“ zakoktala jsem se. „Je to od tebe moc milé a věř mi, že si tvé nabídky vážím, ale já to zvládnu sama. I ty máš jistě spoustu práce s přípravami,“ taktně jsem ji odmítla a ona se na mě usmála. Rychle se loučila a utíkala k Emmettovi, který na mě mával ze svého auta. Oplatila jsem mu úsměv a už jsem pádila ke svému autu, kde na mě čekal Alec. Dnes řídil on, takže jsem si jen nastoupila a vyrazili jsme.

„Málem jsem ti ujel,“ usmál se na oko vážně.

„Neboj, něco bych si stopla,“ mrkla jsem na něj a než jsem se nadála, tak už jsme stáli před naším domem. Nezdálo se mi to, ale musel jet pekelně rychle! Došli jsme spolu do přízemí, kde se naše cesty rozdělily, já jsem běžela do obývacího pokoje, kde jsem měla časopis s nejrůznějšími účesy, ze kterých jsem si zatím žádný nevybrala. Krucinál! A Alec zamířil do svého pokoje, aby se osprchoval, jak jsem usoudila, když jsem slyšela téct vodu.

Došla jsem do své koupelny a pustila jsem na sebe velmi horkou vodu, pod kterou jsem si umyla hlavu a tělo. Pěna ze šampónu i mýdla zaplnila celý sprchový kout. Pak jsem jen v osušce vylezla a fénovala jsem si vlasy. Alespoň pět minut jsem je pročesávala a mazala jsem své tělo mlékem. Mně sice nehrozí, že bych měla suchou kůži, ale je to příjemné a navíc to moc krásně voní. Usmála jsem se na sebe do zamlženého zrcadla a v lehkém županu jsem si lehla na postel, abych vybrala ten nejdokonalejší účes. Zbývaly mi poslední dva časopisy, ve kterých by mohl být, a já jsem doufala, že něco naleznu právě v nich.

Pomalu jsem propadala panice, ale na poslední chvíli jsem našla krásný účes, který byl přesně pro mě. Původně jsem chtěla drdol, ale když jsem uviděla účes, ve kterém byly vlasy zkrouceny do milionu vln a vlnek, tak jsem neodolala. Vzala jsem natáčky a nejhustší vlasy jsem jimi natočila. Zbylé pramínky jsem dotočila kulmou na vlasy. Nikdy bych nevěřila, že se účesem tolik zdržím. Než jsem si upravila vlasy dle svého nejlepšího přesvědčení, tak bylo téměř pět hodin, což pro mě znamenalo velmi málo času na zbývající procedury, kterých rozhodně nebylo málo!

Pečlivě jsem vlasy přelakovala a s úsměvem jsem na sebe pohlédla do zrcadla. Otáčela jsem se ze všech stran a skutečně se mi to líbilo. Nakonec jsem přelétla přes pokoj pro všechnu kosmetiku, kterou jsem nakupila před sebe na stolek. Na obličej jsem nanesla make-up, který trochu ztmavil mou světlou pokožku, ale ne zase moc. Přepudrovala jsem se a začala jsem se věnovat očím. Na horní víčko jsem nanášela lehké vrstvy rudé, aby mé líčení ladilo se šaty. Od vnějšího koutku oka k vnitřnímu jsem zesvětlovala rudou a vypadalo to vážně dokonale.

Lehké černé linky, které jsem nanesla na dolní víčko, téměř překryla řasenka, která dokonale zvětšila objem mých řas, takže jsem měla uhrančivý pohled. Rudá rtěnka na rty a lehký lesk dodal lehce mým rtům plnost. Pohlédla jsem na sebe znovu a musela jsem si přiznat, že mi to skutečně sluší. Vzala jsem ze stolu flakonek se třpytkami a připravila jsem si ho na kraj stolu. Byl nejvyšší čas, abych se oblékla. Šestá hodina odbyla a v půl sedmé ples začíná. Z ramínka jsem opatrně sundala šaty a velice pomalu jsem si je oblékala tak, abych neponičila účes, ani líčení. Stejně tak jsem nechtěla zničit ty překrásné šaty, které mi dala Alice.

S jejich zapnutím jsem měla trochu problém, protože se zapínají na zádech a tam jsem si špatně dosáhla, ale nakonec jsem to zvládla. Nechtěla jsem volat na Aleca, přestože jsem slyšela, že sedí na gauči a každou chvilku si mumlá něco o tom, jak mi to dlouho trvá. Lehká saténová látka se usídlila na mém těle a já jsem pohlédla na celé své dílo do zrcadla. Zůstala jsem překvapeně stát, protože jsem vypadala nezvykle krásně. Vím, že jako upír připadám všem dokonale, ale tohle je snad poprvé, kdy se skutečně mně samotné zdá, že vypadám hezky. Vzala jsem ze stolu třpytky a ozdobila jsem s nimi dekolt i ruce. Přestříkala jsem se omamnou vůní a ve střevících, které jsem si koupila, jsem vyšla opatrně ze dveří a dolů po schodech.

Alec mě uslyšel a přešel k nim, když mě uviděl, tak se zarazil a ztuhl na místě. Dostala jsem strach, že vypadám hrozně, protože se mi zdálo, že upadl do jakéhosi transu. Stál a jen mě nehybně pozoroval.

„Je to tak hrozné?“ zeptala jsem se nesměle, když jsem sešla dolů a on po chvíli zakroutil hlavou. Přistoupil ke mně a nádherně se usmál. Nabídl mi rámě a já přijala.

„Vypadáš dokonale, Bells. Ztratil jsem řeč, když jsem tě uviděl, protože jsi vskutku nádherná. Všichni přítomní mi budou závidět, že mám tak okouzlující partnerku,“ řekl, když jsem se na něj lehce usmála. Než jsme dorazili ke škole, tak bylo chvilku po půl sedmé a spolužáci se trousili do školní haly, ve které se ples odehrává.

Trochu jsem znervózněla, Alec to nejspíš vycítil, povzbudivě na mě mrkl a stiskl mi ruku. Oplatila jsem mu úsměv a dávala jsem si pozor, abych sebou neplácla, přeci jen je tu má nešikovnost, kterou několik posledních desetiletí držím na uzdě. Pevně jsem se držela Aleca a s úsměvem na tváři jsem přecházela parkoviště ke vchodu, kde jsme odevzdali lístky. Učitelé, kteří dělali ochranku, nás vpustili dovnitř a neušlo mi, jak si nás prohlížejí.

Alecovi to v černém značkovém saku, bílé košili a černé kravatě, velmi slušelo. Nagelované vlasy mu utvořily rebelský vzhled a stal se tak idolem všech dívek na škole. Spolu s Edwardem, samozřejmě!

24. kapitola - Shrnutí - 26. kapitola