Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XXIV.

12.11.2010 (08:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1915×

„Jistě, je to můj přítel!“ odsekla jsem. Použila jsem schválně slovo přítel, vlastně jsem nelhala. Je můj nejlepší přítel, ale to, že si to nejspíš vyloží jako můj milenec, mi může být jedno. Odhodila jsem si naučeným gestem vlasy a chtěla jsem odejít, ale on mě chytl za paži. Tázavě jsem se na něj podívala a chtěla jsem mu vynadat, ale nestihla jsem to. Edward se přiblížil až na příliš nebezpečně krátkou vzdálenost. 

Nadechovala jsem se k tomu, abych mu do očí vpálila pořádnou dávku nadávek, ale nedostala jsem příležitost promluvit, protože náhle přitiskl své dokonalé rty na ty mé. Chtěla jsem se mu vyškubnout, ale jakmile jsem ucítila jeho dech, který byl vánkem, jež popoháněl mé mrtvé srdce, tak jsem zkoprněla. Já mu snad polibky oplácím?! To ne, ne, vzpamatuj se!

Rychle jsem se mu vyškubla a rukou, kterou mi nedržel, jsem mu vrazila pořádnou facku. Nebolelo ho to, je to upír, ale přesto jsem cítila jakési zadostiučinění. Odskočila jsem od něj a dívala jsem se do jeho překvapené tváře. Nechápu to! Co čekal? Že mu padnu kolem krku a už se od něj neodlepím? Že se nechám znovu opustit? Nikdy!

„Jestli se o něco ještě někdy pokusíš, tak tě vlastnoručně zničím!“ zavrčela jsem hrozivým hlasem a on se lehce usmál. Zase ten jeho pokřivený úsměv! Vykročil krok směrem ke mně a měl ruce zvednuté v obranném gestu, ale já jsem na nic nečekala a vypálila jsem směrem k domu, kde byl Alec. Dělá si ze mě srandu? Proč si semnou takhle hraje? Krucinál!

Cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo, ale zatlačila jsem ty suché vzlyky hluboko pod všechny vzpomínky a myšlenky. Nepronásledoval mě a to bylo moje jediné štěstí. Jak by to potom taky vysvětlil své drahé polovičce! Já žárlím, hrozně žárlím a ta žárlivost mě spaluje. Je to oheň, který mi nedá pokoj a neustále mě pronásleduje. Nakousává mou stabilitu, mou mysl, která se zaplňuje jedem z bolestivých představ, které se mi přehrávají stále dokola před očima.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Emmett a zvedl mě do vzduchu. Vytáhl mě tím z mého přemýšlení. Usmála jsem se, ale bylo to spíš automatické, jelikož jsem byla totálně mimo. Myslím, že si toho Alec všiml. Jeho pohled byl tak zvláštní, že jsem nedokázala určit to, co momentálně cítí. Nečekala jsem na to, až se sem přihrne Edward a znovu mu bude číst myšlenky, takže jsem ho ihned zaštítila. Bree se na mě podívala rozčíleným pohledem, ještě to mi teď chybělo.

Všichni mě pozdravili a Esme mě přiběhla obejmout. Alec vstal a díval se trochu zmateně, nicméně se rozloučil, aniž bych musela něco říkat. Pohled jsem zakotvila na Alice, která se na mě zkoumavě dívala. Viděla to, co Edward udělal? Nepatrně jsem zakroutila hlavou a myslím, že pochopila to, co jsem měla na mysli. Tohle musí zůstat mezi námi. Pak jsme se s Alecem vydali k mému domu, běželi jsme tiše lesem. Byla jsem rychlejší, popoháněl mě vztek. Bylo mi fuk, jestli mě tam Bree nechtěla!

„Máš tušení, jaký jsem měla strach?“ zeptala jsem se ho co nejklidnějším hlasem, když jsme doběhli do bezpečí našeho domu. Venku už byla tma, protože jsme z nákupů přijeli pozdě a k tomu jsem ho nějakou dobu hledala v lese, než jsem zjistila, kde vlastně je. A pak to s Edwardem...

„Omlouvám se, ale nevím, že bych tam chtěl jít,“ řekl zmateně. „Byl jsem tady a pak jsem najednou chtěl být někde jinde, nevím, co se to semnou stalo!“ Nechápala jsem to, co mi tu vykládal. Posadila jsem se na křeslo vedle něj a němě jsem ho pozorovala. Všechna zlost ze mě náhle vyprchala a já jsem toužila po tom, aby mi řekl, co se stalo.

„Jak-to-myslíš?“ Mluvila jsem stroze a velmi překvapeně. Pokrčil rameny.

„Nevím, když ses objevila ve dveřích, tak to bylo, jako kdybych se probudil z nějaké hypnózy, či něčeho jiného. Ledaže… Ne, to je hloupost,“ zamluvil svou náhlou myšlenku, ale mě to zaujalo. Takže podle toho, co mi řekl, tak ta „hypnóza“ odezněla, když jsem přišla. Zaštítila jsem ho, tudíž na něj musel působit dar někoho z nich. Ale Cullenovi nemají žádný takový dar, to bych přeci musela vědět. Proč by to taky někdo z nich dělal, že?

„Ledaže, co?“ dotírala jsem a on se automaticky nadechl, aby promluvil. Zvláštní je, že spoustě z nás zůstal reflex nadechování, přestože ho vůbec nepotřebujeme… Ale je pravda, že by byla věčná škoda, kdybychom se připravovali o všechny ty vůně, které můžeme cítit.

„No, vím jen o jednom upírovi, který by mě mohl ovlivnit,“ zašeptal, ale já jsem ho slyšela. Myslí Jaspera? Proč by si Jasper hrál s jeho emocemi? Jaký by to mělo důvod? Překvapeně jsem se na něj podívala a vyslovila jsem to, co mi běželo myslí.

„Proč by to Jasper dělal? Co by měl z toho, že by ovlivnil tvé emoce?“ nechápala jsem a on zřejmě také ne, protože se na mě podíval jako na blázna.

„Kdo mluví o Jasperovi? Myslel jsem Bree!“

„Koho?“ Cože? Bree? Proč by to dělala? Ona má nějaký dar? Myslela jsem si, že ne, ale mohlo mě to napadnout. Volturiovi by si ji nevybrali, pokud by nic neuměla. Alec ji přeci poznal ve Volteře, ale já jsem ji tam už neviděla, protože odešla nějakou dobu před mým příchodem. Mozek mi pracoval na sto procent a nedalo mi to, abych se nezeptala na to, jaký dar vlastně má. Alec si mezitím stoupl k oknu a pozoroval prázdnou ulici.

„Když tehdy Bree přivedli do Volterry, tak jsem se zamiloval. Byla ještě člověk, ale mně se líbila. Tak moc, až jsem se domluvil s Arem na tom, že po její přeměně ji budu trénovat v jejím daru. Myslel jsem si, že mou lásku opětuje, ale byla to spíš iluze. Dokáže tě ovlivnit natolik, že můžeš zapomenout na všechno, na lásku, na rodinu, na přátele. Cítíš jen to, co ona sama chce. Její dar je mocný a myslím, že ho na mě použila. Když nejsi delší dobu v její blízkosti, tak se ti vrací tvé city. I když stále nejsi zcela rozhodný sám za sebe. Může tě přimět, abys odešla kamkoli, udělala cokoli, milovala kohokoli. Byl jsem hlupák,“ zabědoval.

Seděla jsem bez hnutí a myslela jsem si, že se už nepohnu. Takže ona ho takhle ovlivnila? To je hrozné! Ale... Co když svůj dar používá častěji? Zamrazilo mě, když má mysl zabloudila k době, kdy mě Edward opustil. To už Bree nebyla ve Volteře… Mohla na něj narazit, mohla ho ovlivnit… Hloupost! Rozkázala jsem si, že nesmím nad něčím takovým uvažovat, protože je to jen možnost, která se objevila v mé fantazii. Bláhové přání, které se nesplní, zkrátka nejde splnit. Měla bych oddělovat přání od reality.

„Nebyl jsi hlupák, byl jsi jen zamilovaný. Láska je slepá,“ konejšivě jsem ho objala a místo toho, abych ho uklidnila, tak jsem se rozvzlykala. Můj mozek si nedal pokoj a stále dokola mi ukazoval vzpomínky na dnešní polibek, kterým mi Edward nasadil brouka do hlavy. Byl od Bree a její moci poměrně daleko, ale je to možné? Může být skutečně v zajetí její moci? Ne, je to hloupost, nemysli na to! Rozkazovat jsem si mohla, jak jsem chtěla, ale nepovedlo se mi nemyslet na to, co mě tížilo.

„Bude to dobré, pro nás oba to bude už dobré,“ klidnil mé bezslzé vzlyky, ale moc to nepomáhalo. Jeho objetí mi dávalo pocit bezpečí, ale přesto jsem měla strach. Přála jsem si usnout a probudit se teprve, až bude po všem. Až všechno zlé a bolestivé odplave, ale já nemůžu spát. To je můj život, život ledu, život upíra.

23. kapitola - Shrnutí - 25. kapitola

Někteří možná budou zklamaní tím, že Bella s Edwardem nic neměla, ale tak jednoduché to nebude. :-)

A co si myslíte o Bree a její moci? Jsem zvědavá na všechny Vaše připomínky. :-)

Vaše Lucka002

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha XXIV.: