Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 11. kapitola

26.12.2009 (09:00) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5229×

11. kapitola -Nic netrvá věčně

Mezitím ve Voltéře – Thomas:

„… Dobrá, Aro rád ti pomohu získat moc, o jaké se svými bratry sníš, ale mám jednu podmínku.“ Už tehdy jsem měl všechno skvěle promyšlené,

„Jakou?“ zeptal se ustaraně Aro a promnul si obličej.

„Jakmile bude tvé dceři osmnáct let, provdá se za mě,“

„V tom nevidím žádný problém.“ Souhlasil a tvář se mu jako mávnutím kouzelného proutku zase uvolnila a nasadil milý úsměv.

„Ale dej si pozor, pokud mi teď dáš slib, nebudeš ho moc vzít nikdy zpátky. Pokud se tvá dcera nestane mou manželkou, ty i tví bratři přijdete o všechno, co teď díky pomoci mé a mých přátel získáte.“ dodal jsem podmínku, aby se Aro nemohl jenom tak z naší smlouvy vykroutit. Věděl jsem sice, že je čestný muž. V tomto případě upír, ale jistota je jistota. Arovi se podmínka moc nelíbila, ale tolik toužil po moci, že jsme si přece jen na stvrzení naší dohody podali ruce…

Vzpomínal jsem na staré dobré časy, když mi zazvonil telefon.

„Našli jste ji?“ zeptal jsem se, když jsem zvedl telefon.

„Ano, byla v jedné chatě u Alp s tím Cullenovic synáčkem.“ Zase ten Cullen, on si nedá pokoj, ale já se o něho i jeho rodinu postarám jen, co budu u moci. Aro je velký slaboch, protože Cullenovi jsou početná smečka, nebo jak si říkají rodina, ale jak jsem znal Carlisle, klidně by se nechal zabít, rozhodně by nebojoval. Všichni jsou to slaboši a to se v našem tvrdém světě neodpouští.

„Dobrá, počkejte tam na mě.“ zaklapl jsem telefon a vydal se za Arem do trůnního sálu. Stále přecházel sem a tam a někdy se zastavil u toho jediného okna a zahleděl se ven.

„Thomasi, co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se, když mě spatřil přicházet.

„Kromě tvé dcery, mám ještě jiné povinnosti, doufám, že mne tedy omluvíš. Musím na pár dní odjet a až se vrátím doufám, že tu Isabella bude a budeme moct strojit svatbu.“

„Můžeš se spolehnout, že jakmile se vrátíš, Bella ti sama padne kolem krku,“ tomu jsem se jenom ušklíbl. Věděl jsem, jakou nenávist ke mně chová, ale bude si muset holčička zvyknout, život není nikdy růžový.

Odešel jsem tedy z trůnního sálu a rovnou si to namířil ven. Byla noc a tak jsem se nijak nezdržoval a vydal se za Jamesem a Lucasem. Z Voltéry to naštěstí nebylo daleko a tak jsem ještě uprostřed noci zahlédl tu malou dřevěnou chalupu, kde se měla Bella ukrývat.

Bellin pohled:

„Edwarde, měl by ses vrátit k rodině.“ Teď bych tě sice nerada opustila, ale bude to tak lepší, dodala jsem už jenom v duchu a doufala jsem, že mě poslechne. Ležela jsem v jeho objetí a přálas, ať ta chvíle nikdy neskončí.

„Máš pravdu.“ přitakal a já jsem se podivila, že to šlo tak snadno.

„Vážně?“

„Zajedu se jim ukázat a vezmu všechno potřebné pro to, abychom mohli žít spolu.“ Dodal vzápětí. Ach, kdyby to bylo tak snadné, ale mé srdce se zrovna v tuto chvíli lámalo na stále menší kousky a já je už nemohla držet pohromadě.

„Dobře.“ souhlasila jsem s jeho plánem.

Edward tedy odjel do Forsk a já se vydala na lov. Bylo časně ráno a slunce ještě nevyšlo. Vlastně jsem se nemusela bát odhalení, ani kdyby svítilo. To je jedna z výhod poloupírství, nemusíte se stále schovávat před sluncem.

Les kousek od chalupy přímo vybízel k procházce a tak jsem se tam vydala.

„Ale, ale, ale… kohopak to tu potkávám?“ zarazila jsem se, když jsem zaslechla ten nejnechutnější hlas na světě. Pomalu jsem se na něj otočila a viděla ten jeho škodolibý úsměv, když se mu něco povede a ostatním se to nelíbí.

„Thomasi?!“

„Bello, ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě našel. Měl jsem o tebe hrozný strach. Všichni ve Voltéře jsme se o tebe báli a hlavně Aro. Tohle tomu Cullenovi spočítám jen, co se objeví, takhle tě unést. Co si proboha myslel?“ začal a já na něho hleděla, jako by spadl z Marsu nebo z ještě vzdálenější planety.

„Co to tu plácáš za nesmysly?“ zeptala jsem se vyjeveně.

„To je mi, ale přivítání. Přejedu tě zachránit z jeho zákeřných spárů a ty mi ani nepoděkuješ.“ No, musím uznat, že je to vážně skvělý herec. Hraje si na prince na bílém koni.  Tom se ke mně začal přibližovat s otevřenou náručí a já před ním jen couvala a couvala, až jsem zakopla o vyvrácený strom a natáhla se, jak široká tak dlouhá.

„Au…“tohle citoslovce v jeho přítomnosti používám až moc často.

„A Aro tvrdil, že se mi vrhneš kolem krku, že mě vidíš.“ řekl smutný hlasem, a kdybych ho neznala, asi bych mu to jeho hru uvěřila. „Ale já jsem mu nevěřil a stejně tak jako to, že by tě jeho poskoci dokázali najít a tak jsem si pro tebe přišel sám.“ jeho hlas byl najednou mrazivý, jako by si vyměnil masku prince na bílém koni za draka a chystal se mě sníst.

„Co po mě chceš?“ zeptala jsem se trochu zoufale, když ke mně přiskočil a sevřel ve svém pevném náručí.

„Aby ses stala mou ženou.“ zasyčel mi mrazivě do ucha a potom se hned přitiskl k mým rtům. Jeho polibek byl tak jiný od toho Edwardova. Jeho byl jemný a plný lásky zatímco Thomasův byl hrubý a plný chtíče.

„Víš, že si tě nikdy dobrovolně nevezmu!“ vykřikla jsem, když jsem se od něho odtrhla.

„Budeš muset nebo tvou otec… a strýcové…“ větu však nedokončil a znovu se na mě spokojeně usmíval.

„Co můj otec, co strýcové?“ zeptala jsem se a v hlase mi zaznívala panika.

„Nemuselo by to s nimi, dopadnou vůbec dobře.“ Najednou mě pustil a podíval se na slunce, které právě vycházelo. „Ono to s nimi nevypadá vůbec dobře ani teď. Ještě máš pár hodin na rozmyšlenou, ale stejně to nestihneš.“ Měla jsem strach, co mým nejbližším udělal a tak jsem s velkým přemáháním řekla tu větu.

„Vezmu si tě.“ Spíš jsem to jenom zašeptala, ale on to slyšel. Musel to slyšet.

„Co jsi říkala?“ zeptal se jako by byl nahluchlý.

„Slyšel jsi dobře. Vezmu si tě!“ zakřičela jsem téměř hystericky a doufala, že otci a strýcům svým nejtěžším rozhodnutím pomůžu.

„To je sice pěkné, že toužíš tatínka zachránit, ale myslím, že mně by víc vyhovovala ta druhá varianta.“

„Jaká druhá varianta?“ zeptala jsem se chvějícím hlasem.

„Kdybys přišla pozdě, stala by ses rovnou královnou. To by se ti nelíbilo?“

„Ne, já nechci být královna. Otec vládne dobře.“ odsekla jsem mu. Thomas mě chytl za bradu a donutil mě podívat se mu do očí.

„Tohle si pamatuj, holčičko. Aro je slaboch a nebýt mě, nikdy by se nestal tím, čím je, proto tě chce se mnou oženit a mě to není proti mysli, ale pamatuj si ještě něco. Pokud budeš dělat problémy, dopadneš ještě hůř než tvůj tatínek.“ vytrhla jsem mu bradu z jeho ruky a on mě jenom pohladil po tváři. Potom se ještě usmál.

„Teď, ale budu muset jít, uvidíme se doma, princezno.“ pošeptal mi a než jsem se nadála, někdo mi sevřel ruce, a když jsem se ohlédla, spatřila jsem Jamese a Lucase.

„Pusťte mě. Kam si jako myslíš, že jdeš!“ zakřičela jsem na Thomase, ale ten se na mě jenom naposledy usmál a už jsem viděla jenom jeho mizející záda.

„Nezlobte, princezno.“ promluvil Lucas.

„Víš co? Ty na mě ani nemluv. Zklamal jsi mě. Myslela jsem, že máš Jane rád a já jsem tě v jednu chvíli dokonce podporovala, ale spletla jsem se v tobě!“ promluvila jsem a jeho tvář se zkřivila bolestí.

„Nerozumíš tomu.“ Řekl a vedl mě někam hloub do lesa.

„Máš pravdu, ničemu nerozumím.“ Souhlasila jsem s ním a doufala, že se tátovi a strýcům nic nestane. Nevěděla jsem, co má Thomas za lubem, ale rozhodně to nemohlo být něco dobrého.

Dovedli mě až do nějaké polorozpadlé chalupy a posadili mě na postel. Nemělo cenu utíkat a tak jsem se opřela o stěnu a čekala, co se bude dít dál.