Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 10.kapitola

21.12.2009 (16:15) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5223×

10. kapitola - Sluníčko nebo Deštíček

Bella:

Probudila jsem se a zjistila, že je deset hodin ráno. To jsem tak dlouho spala? Asi jo, rozhlídla jsem se po pokoji, no vlastně jsem i hledala Edwarda. Zaslechla jsem malý šramot, koukla jsem se přes myšlenky a zjistila, že mi Edward chystá snídani a ještě u toho vyplazuje jazyk. No, to je úžasný pohled. Po chvíli měl hotovo, tak se vydal za mnou do ložnice.

„Dobrý ráno.“ řekl a kouzelně se usmál.

„Jo kéž by bylo dobrý.“ řekla jsem a vzpomněla si na den plesu. Až teprve teď jsem si všimla, že venku prší. Bohužel se projevila moje nálada, z mého přemýšlení mě vytrhl Edward, který stojí u okna a kouká se ven.

„Proč musí zrovna pršet?“ řekl a zklamaně sklopila jsem hlavu a v tu ránu se ještě víc rozpršelo.

„To dělám já.“ řekla jsem Edwardovi, který na mě vykulil oči.

„Vážně ovládáš počasí?“ zeptal se užasle.

„Jo, ale není to moje jediná schopnost…“ přiznala jsem a zakousla se do toastu, který mi Edward připravil. Koukla jsem se na něj, tvářil se zamyšleně, pochvíli se, ale rozzářil jako sluníčko.

„A nemohla bys udělat teplo a sluníčko?“ zeptal se mě a já na něj koukala, jak na pitomce. Vůbec nemám náladu dělat teplo a slunce. Mám náladu pod psa a on chce, abych mu posvítila. To se chce opalovat nebo co?.

„Mě se nechce.“ řekla jsem a připadala si jak malé dítě.

„Uvažuj, když uděláš sluníčko…“ řekl a znovu se zamyslel.

„No tak co?“ zeptala jsem se zvědavá, co z něj vypadne.

„Tak tě zatím nebudou hledat, na slunce přeci nemůžou!“ řekl a já uznala, že to není zas tak špatný nápad.

„Fajn, zkusím to.“ řekla jsem a začala se soustředit, za chvíli už svítilo slunce. Zatáhla jsem závěsy a sedla si. Ze zdola byla slyšet ta milá majitelka, jak říká „To jsem blázen a teď svítí slunce!“ jenom jsem se usmála a můj pohled spadl na Edwarda, který mě pozoroval. Rozpačitě jsem se usmála. Úsměv mi oplatil a sedl si vedle mě.

„A co teď?“ zeptal se Edward.

„Budeme si povídat.“ řekla jsem, stejně nemáme co dělat.

„Tak povídej, jaký je život princezny.“ řekl a v myšlenkách dodal rozmazlené princezny. To, ale nevěděl, jak mi to ublížilo. Stoupla jsem si k oknu a potichu vzlykala, to bolelo. Viděla jsem i v jeho myšlenkách, že toho lituje. Ucítila jsem, jak mě objaly dvě paže, otočila jsem se a byla tváří v tvář Edvardově.

„Promiň, jsem hrozný idiot.“ řekl a sklonil provinile hlavu.

„Ano jsi idiot!“ řekla jsem a začala se smát, po chvíli se přidal i Edward.

„Tak víš, co povídej mi o své rodině.“ řekla jsem. Hodně jsem toho slyšela a přečetla si i různé myšlenky, ale já to chci slyšet od Edwarda.

„Tak jo.“ řekl, posadil se na postel a já se přidala.

A tak jsme si povídali. Vyprávěl mi o Forks, městečku kde teďka bydlí, o každém členu své rodiny. O Carlisleovi, doktorovi, který miluje své povolání. O Esme, mateřské a milé, která ráda vaří, ale bohužel to nikdo nejí, protože její adoptivní děti jsou upíři.O Alici, která je posedlá nákupy a obléká celou rodinu, to jsem už, ale věděla.O Jasperovi, vojákovi, který abstinuje v jejich rodině nejkratší dobu. O Emmettovi, který miluje své vtípky a jednou ho i napadlo si přinést domů grizzlyho a vychovat ho a o jeho ženě Rosalii, která je posedlá svou krásou, ale když jsem si prohlídla její mysl, tak miluje svou rodinu a snaží se jí hlídat a chránit. A pak mi povídal o sobě o svých zájmech, rád hraje na klavír, miluje rychlou jízdu tak asi jako já. Bylo to hezké, ale nakonec mi zakručelo v břiše a já zjistila, že je pět hodin večer.

„Dlouho jsme si povídali.“ řekl Edward.

„To jo já myslela, že utekli nanejvýš dvě hodiny.“ řekla jsem ale, byla jsem ráda, že jsme si takhle povídali. Nemusela jsem myslet na Voltéru. Došla jsem do kuchyňky si přichystat něco k jídlu.

Mezitím ve Volteře - Aro:

Stál jsem v sále a díval se z okna. Bylo to jediné okno v celé této velké místnosti, ale zrovna v tuto chvíli po něm stékaly dešťové kapky. Věděl jsem, že toto počasí má na svědomí Bella, ten déšť mi prozrazoval její pocity. Sám jsem byl stejně smutný, ale nemohl jsem jinak.

Každý musel poznat, že se něco děje. Ten déšť je na Voltéru neobvyklý, Bella byla vždy veselá, takže pořád svítilo slunce, ale teď se cítí jako ten déšť. Mizerně. Chápu jí, nesnáší Thomase a já si myslel, že bude nejlepší, když se vezmou, že budou spolu šťastný. Chodil jsem po trůním sále sem a tam a bratři mě jenom sledovali. Nemám na nic náladu, ona si prostě Thomase vezme! Byl to slib a sliby se budou a mají plnit. A já svůj slib dodržím. Sice se mi to moc nelíbí, protože je to má jediná a také biologická dcera, ale nechci, aby se pak říkalo, že Aro Volturi je lhář a neumí dodržet slib.

„Aro, uklidni se, najdou jí.“ řekl, i když trochu sklesle Caius. Taky se mu nelíbilo, že si jeho nejmilejší neteřinka musí někoho z donucení brát, ale radši to nekomentuje.

„Jistě,“ řekl jsem a šel do své pracovny. Sedl jsem si do svého křesla a přemýšlel nad vším.

Ve Volteře-Thomas:

Ležel jsem na posteli a přemýšlel, možná není zas tak špatné, že Isabella utekla, když Aro nedodrží slib, se svými přáteli ho svrhnu a já nastoupím na královský trůn spolu s Jamesem  a  Lucasem. A našimi budoucími ženami. Tak tohle se mi líbí a hodně. Aro Volturi, pokud se Isabella Marie Charlote  Volturi nevrátí do dvou dnů, skončíš se svými bratry v cele. A já si Isabellu vezmu, a když nebude chtít, tak jí donutím, bude mou ženou ať chce nebo ne.

Bella:

Udělala jsem si toasty a šla zpátky do ložnice, všechno jsem to zdlabala a někdy se i zasmála Edwardovu výrazu, já nemůžu za to, že jim to jídlo nevoní. Dojedla jsem poslední kousek, šla uklidit talíř a napít se džusu a vrátila se do ložnice.

„No konečně si to snědla!“ přidal svou poznámku Edward.

„Nejsem střela a já nemůžu za to, že ti to jídlo nevoní.“ řekla jsem s úsměvem.

„No to fakt ne,“ konstatoval Edward a ušlo mu ušklíbnutí. Tady něco nehraje, odkryla jsem štít a poslouchala jeho myšlenky. Wow, myslí nato jak mě políbit a neví, jak to udělat. No jo, ti mužští.

„A co takhle o to požádat?“ zeptala jsem se a mrkla na něj. Chvíli přemýšlel, ale pak mu to docvaklo a podíval se na mě.

„Nečti mi myšlenky.“ řekl naštvaně.

„Jo a co uděláš, poprskáš mě?“ řekla jsem a začala se pořádně smát. Ani jsem to nepostřehla a ležela jsem na posteli a Edward nade mnou. Zaměřila jsem se na jeho rty. No tak už to prosím udělej, říkala jsem si v duchu. Podívala jsem se mu do očí byla v nich touha, oddanost a láska. Na nic jsem už nečekala, chytla ho kolem krku a s láskou ho políbila.

<<< Předchozí kapitola ooooo Další kapitola >>>

<<< Shrnutí princesVolturi oooo Shrnutí Petronely >>>

Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 10.kapitola: