Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 12. kapitola

27.12.2009 (09:00) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5193×

12. Kapitola - Je čas!

Ve Volteře-Thomas

Zavolal jsem Raimondovi, že můžeme začít. Já jsem vstal a mířil si to do trůnního sálu, teď už mého trůnního sálu. Otevřel jsem dveře a setkal se s Arovým pohledem, už asi pochopil, o co jde. Za mnou společně s Raimondem šlo osm upírů, zbytek dorazí později. Aro se zvedl a odstoupil od trůnu, dal jsem pokyn a moji strážci a přátelé zajali Ara, Caia a Marca. Všichni na nás, co v sále byli, koukali. Ara a spol jsem dal postavit na kraj sálu a nechal jsem svolat všechny upíry. Za chvíli byl sál plný, stoupl jsem si před tři prázdné trůny a přilákal na sebe pozornost.

„Tak nechal jsem vás tu zavolat, abych vám představil nové vládce Volterry,“ řekl jsem a všichni na mě vykulili oči. Aro měl strhaný obličej a jeho bratři vypadali jako trosky.

„Protože Aro Volturi nesplnil svůj slib, na trůn usedám já s Jamesem a Lucasem.“ Sálem se najednou začal nést šum, podíval jsem se na všechny upíry. Pár z nich by mě zabilo, pár z nich mě respektuje, ale teď musím dokončit svou povinnost.

„Odveďte Ara a jeho bratry!“ řekl jsem a dal Raimondovi pokyn. Však on ví, kam má jít. Divím se, že ale neprotestovali jen, co se zavřely dveře, jsem se otočil na všechny upíry v sálu.

„Odteďka jsme mi vaši pánové, pokud někdo z vás bude Ara a ostatní hledat, bude okamžitě zabit.“ řekl jsem hodně silným hlasem. Všichni upíři se uklonili a pronesli.

„Ano náš pane,“ to se mi líbí, ale nejdokonalejší to bude, až budu mít po boku svoji nádhernou manželku.

„Teď se vraťte ke své práci,“ řekl jsem a všichni odešli. Usedl jsem na trůn, který odteďka bude patřit jen mě.

Ve Volteře-Aro

Hodina uplynula velice rychle, věděl jsem, že nemáme šanci, teď bude vládnout Thomas a my skončíme v cele. Ach Bello, měl jsem ti to říct už dřív, abys byla připravená. Mí bratři byli hodně naštvaní, začal jsem potichu vzlykat, tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby oni trpěli za mě.

„Ale no tak, Aro, snad to nějak zvládneme,“ řekl povzbudivě Marcus a Caius přikývl.

„A jak, skončíme v cele a můžu za to já!“ řekl jsem a slyšel svůj ubohý hlas.

„My víme, že jsi to pokazil, ale jenom jsi nám plnil náš společný sen a jsi náš bratr a to se nezmění.“ řekli oba unisoni, tím mě hodně nadchli, tak tohle bych nečekal.

„Děkuji,“ řekl jsem a objal je, ale do dveří vstoupil Thomas se vztyčenou hlavou. Věděl jsem to, ustoupil jsem od trůnu. Thomas si stoupnul před něj a nechal zavolat všechny upíry. Když byl sál plný, všichni na mě hleděli a zkoumali, co se děje. Pak nás zajali poskoci Thomase a odtáhli nás stranou od trůnu. Thomas si stoupnul před můj trůn a spustil.

„Tak, nechal jsem vás tu zavolat, abych vám představil nové vládce Volterry,“ řekl a všichni na něj vykulili oči. Podíval jsem se na bratry, vypadali jako trosky.

„Protože Aro Volturi nesplnil svůj slib, na trůn usedám já s Jamesem a Lucasem,“ řekl Thomas a prohlédl jsem si všechny v sále. Někteří byli stále při mně, někteří z něho měli respekt.

„Odveďte Ara a jeho bratry!“ řekl a upíři, kteří nás drželi, nás vedli chodbami Volterry do vězení. No, tohle vypadalo trochu líp, byla to pevná cela se třemi postelemi malou knihovnou a lampičkou.

„Přeji příjemný pobyt,“ řekl Raimond a zavřel dveře.

„Počkej, co bude s Belou?“ zeptal jsem se Raimond se ďábelsky usmál.

„Coby, až jí dotáhnou do Volterry, tak si vezme Thomase,“ řekl a pokrčil rameny.

„Tak přeci jenom,“ řekl jsem sklesle.

„A co sis myslel? Thomas už se nemůže dočkat jejich svatební noci!“ řekl a Caius zavrčel.

„Hlavně ať se jí nic nestane.“ řekl jsem a šel si sednout na postel.

„To záleží na Thomasovi.“ řekl a odešel. Bratři si také sedli a nad něčím přemýšleli. Ponořil jsem se také do svých myšlenek.

Bella:

Probudila jsem se a rozhlídla se kolem sebe. Na malém gauči seděl Lucas i James, oba vypadali, že nad něčím přemýšlí, zívla jsem si a posadila se.

„Jste vzhůru!“ řekl Lucas a podal mi tašku. Byly v ní jahody, sušenky, croasanty a džus.

„Díky,“ řekla jsem a ani se na něj nepodívala, je to zrádce. Snědla jsem croasant a napila se džusu, pak jsem položila tašku a zvedla jsem se. Měla jsem ztuhlé celé tělo a potřebovala jsem se protáhnout. Jakmile jsem se zvedla, zvedl se i James a v jeho výrazu bylo jasně vepsané o nic se nepokoušej, jinak si to pěkně odskáčeš. Vyplázla jsem na něj jazyk a ignorovala jsem jeho zavrčení, je to vůl. Stoupla jsem si k malému okýnku a přemýšlela, co se asi děje ve Volteře. Hlavně ať se rodině nic nestane, kdybych věděla, o co tu jde, nikdy bych asi neutekla, ale to bych pak zase nepoznala lásku, nepoznala bych mého Edwarda, je štěstí, že odjel domů, snad mu Thomas nic neprovede. Ještě chvíli jsem přemýšlela, když se v tom ozvalo zvonění telefonu crrr....cr....

„Ano Thomasi?!“ řekl James.

„Tak co, je vše v pořádku?“ slyšela jsem hlas Thomase.

„Ano v naprostém!“ řekl James a pobaveně na mě mrkl, jako by na té otázce bylo co zábavného.

„A jakpak se má, má budoucí žena?“ zeptal se a já mu měla sto chutí říct, na prd a ať se o to nestará, ale radši jsem mlčela.

„Je vzhůru a je napapaná,“ řekl James a ušel mu pitomý usměv.

„A co tam, je to hotové?“ zeptal se pro změnu James, tím však upoutal mou pozornost.  Čekal na odpověď a já byla netrpělivá, co se dozvím.

„Ale ano. Trůny už tu na vás čekají a ženy také!“ řekl Thomas a ze mě uniklo smutné povzdechnutí, uslyšela jsem Thomasovo uchychtnutí.

„Neboj se lásko, taky si spolu budeme hrát!“ řekl vášnivým hlasem a mě se při tom pomyšlení zvedl žaludek. James se ďábelsky usmál.

„Ještě se ozvu.“ řekl Thomas a zavěsil.

„Fůj.“ řekla jsem potichu a James se na mě významně podíval.

„Co je?“ řekla jsem naštvaně.

„Nebuď drzá, nebo budu první, kdo si s tebou pohraje!“ řekl a v Lucasově tváři se objevila bolest a jistá nechuť z toho, co mi teď James řekl.

„Nejsi můj manžel, to bude Thomas!“ bohužel, pomyslela jsem si. Najednou jsem, ale byla namáčknutá na posteli.

„On se to nedozví,“ pošeptal mi do ucha.

„Slez ze mě!“ zavrčela jsem. Jenom se usmál a sedl si k Lucasovi.

„Jak dlouho tu musíme ještě být?“ řekla jsem.

„Zítra se vracíme.“ řekl Lucas a usmál se na mě. Povzdechla jsem si a stočila se do klubíčka, od zítřka to všechno začne.

<<< Předchozí kapitola ooooo Další kapitola >>>

<<< Shrnutí princesVolturi oooo Shrnutí Petronely >>>

Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 12. kapitola: