Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pohled zabijáka: 5. kapitola - Mnohem silnější, než by si kdo myslel

13.08.2012 (14:15) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1200×

Pohled zabijáka: 5. kapitola – Mnohem silnější, než by si kdo myslel

Bodla kůl hlouběji do staré rány, protože na novou, přesnější, neměla dostatek odhodlání.

Byl upír a ona ho měla okamžitě bez zaváhání zabít. Tak to bylo správné. Ale byl v ní kousek slabocha, který stačil k tomu, aby to neudělala. Ta malá pitomá součástka jí samotné dokázala celý názor změnit.

Za což by se vážně měla stydět. On byl přece jiný. Přímo před jejím zrakem zabil nevinného člověka. Nebyl to ten Edward, na kterého kdysi nedokázala přestat myslet. Byla to očividně zrůda neustále lačnící po krvi. Už jen pár minut sledování toho pozůstatku Edwarda, co z toho lidského zbylo, poznala, že je stejný jako každý jiný upír. Nezasloužil si nic jiného než zabít. Měla to udělat, prokázat tak tomu lidskému Edwardu Masenovi službu a vysvobodit ho z ohavné věčnosti.

Ale nezvládla to. Dokázala ho jen na nějakou dobu vyřadit z provozu. Kůl měl velkou sílu, a tak ho rána od něj na čas uspala.

Nechápala samu sebe, moc dobře si uvědomovala, že to, co dělá, není správné. Jenže si nedokázala pomoct.

„Víš, já... Asi mám problém. Ty... ty se mi líbíš, Bello. Přitahuješ mě, mám tě rád. A myslím, že by z toho mohlo být časem i něco víc,“ přiznal zahanbeně, ale dál skenoval Isabellin výraz ve tváři. Vybalil to na ni rychle, bez okolků, protože se raději víc připravoval na její bolestivé odmítnutí.

„Já... Mám to stejně,“ odvětila pološeptem a zrudla jako rajče rozpačitostí. Jen se upřímně modlila, aby si z ní neutahoval. Protože ona to myslela vážně a nejraději by pukla radostí, že to má očividně stejně.

Edward byl jako smyslů zbavený, všechny špatné myšlenky vypnul a neřídil se ničím jiným než holým instinktem. Chtěl ji políbit. Chtěl okusit její plné růžové rty, aby alespoň na tu malou chvíli mohl poznat pocit, že je jeho.

Nerozmýšlel nad následky, v ten moment mu na nich nezáleželo, a tak také udělal to, co udělal. V mžiku se k ní přiblížil a jemně se otřel o její rty. Ovála ho její sladká vůně, až se mu zatočila hlava.

Bleskově se rozhodla, co s ním, ačkoliv zároveň věděla, že je to pěkně hloupé.

Natahovala se už po rukou Edwarda, chtěla je chytit, aby se jí jeho tělo lépe táhlo vpřed, do hluku velkoměsta, přestože ještě stále neměla ponětí, co s ním bude dělat a jak se s ním nepozorovaně proplíží, ale vtom někdo zašel do temné uličky. Viděla však jen obrys jeho postavy, zbytek zakrývala tma. Lekla se, začala se bát, že je to upír, který ji zastihl nepřipravenou. A o nic lepší by nebylo, ani kdyby ta osoba byla člověk. Protože to by ho musela sama zabít, aby se nedozvěděl jejich tajemství.

Přikrčila se co nejvíc k jeho tělu, aby ji nebylo na první pohled vidět. Třeba by tak toho člověka mohla ochránit – otočil by se a odešel pryč...

Nedokázala si ani udržet chladnou hlavu, díky níž by mohla schopnostmi rozpoznat, kdo co je zač, a tak byla opravdu nahraná.

No tak! Zmiz odsud!

Postava se však rychlými kroky začala přibližovat a jí se v krku vytvořil knedlík úzkosti, kterou už dlouho nepocítila. Už se dlouhou dobu nedostala do situace, kdyby měla důvody k panice. Jenže tohle bylo zlé. Ať to byl upír nebo člověk, jen těžko by vysvětlovala, co se to tu děje.

Zůstala v ní jen maličká dušička.

„Bello, jsi v pohodě? Slyším tvoje srdce,“ upozornil na to, že tlukot nechrání před dokonalým sluchem pijavic, známý hlas.

„Co tu, ksakru, děláš? Strašně jsi mě vyděsil!“ zasyčela směrem k jeho postavě naštvaně.

„Promiň, já nechtěl. Jen jsem měl strach, jestli jsi v pořádku. Před chvílí jsem zabil o pár uliček dál jednu z pijavic a ucítil jsem tvou blízkou přítomnost. Jenže byla jsi na jednom místě až podezřele dlouho. Zabít upíra ti nedělá žádný problém do jedné minuty. Ty se ale na jednom místě poflakuješ už řádný přesčas. Bál jsem se, že se ti něco stalo, a tak jsem se za tebou vydal,“ přiznal a v tónu jeho hlasu zazněl starostlivý podtón.

„Fajn, když už jsi tady, tak bys mi s něčím... speciálním mohl pomoct, ne? Tedy pokud slíbíš, že nebudeš vyvádět,“ upozornila ho se vztyčeným ukazováčkem ve vzduchu.

„Slibuju!“ vyhrkl, nadšený, že ho chce do něčeho tajného zasvětit.

„Dobře, díky, Calebe,“ vděčně si oddechla. „Jen upřímně doufám, že nezačneš vyšilovat...“

Jeho ostražité kroky k ní sice nebyly slyšet, ale ona zřetelně cítila zmatenost z každého jeho pohybu. Nechápal a nedokázal ani předpovídat, co se to děje.

„No moc neciv,“ obořila se na něj opatrně, když přišel blíž a poznal, že je upír pod ní ještě stále kdykoliv připravený znovu věčně žít a Isabella se nemám k tomu s tím něco udělat.

„Ale vždyť to je upír, Bello! A každou chvíli se může probudit. Každou chvíli ti může nakopat pořádně zadek, že ses ho pokusila zabít. Může zdrhnout a prozradit tak utajení lovců a -“

„Přestaň s tím poučováním!“ zadržela ho a rychlými kroky přešla k němu, aby mu v případě, že by nechtěl poslechnout a dál lamentoval, zacpala pusu rukou. „Moc dobře vím, že je to pijavice, nejsem blbá,“ zasyčela dotčeně. „A dokonce znám i všechna pravidla. Ale tohle je něco jiného.“

„A co?! Pijavice jako pijavice,“ odplivl si, ale jeho chlapeckým hlasem tón naštvanosti zněl divně a nezvykle.

„Jako člověk bydlel ve Pheonixu. Znala jsem ho a byla do něj zamilovaná,“ stručně ze sebe vychrlila a snažila se před ním skrýt jakýkoliv pocit.

„Sakra,“ ulevil si tiše, ona ho však slyšela.

„To mi povídej,“ povzdechla si.

„Co teď?“

„Nevím. Ale nedokážu ho zabít a bohužel taky vím a cítím, že to nedovolím ani nikomu jinému. Je mi jasné, že je to zrůda, ale...“ Její hlas se vytratil, přestože by na něj nejraději chrlila další špatné omluvy pro svůj čin.

„Já... musím přiznat, že svým způsobem tě chápu. Jenže co s ním? Necháme ho tu?“ Ostražitě si ho prohlížel, jako by se snad to tělo na zemi mohlo každou chvíli dát do pořádku. Isabella si však byla jistá, že dřív jak za dvacet minut to nebude.

„Ne,“ zakroutila hlavou ze strany na stranu, aby svoje slova ještě víc potvrdila. „Chci si s ním promluvit.“

„Blázníš? Dřív než stihneš vůbec otevřít pusu, zabije tě.“ Zíral na ni, jako by byla pomatenec. A ona se tak ve skutečnosti i cítila. Uvnitř ní to však vřelo po alespoň pár prohozených slovech s Edwardem Masenem, přestože už pravděpodobně ani trochu nebyl takový, jakého ho znala.

Byla si až jistá díky těm pár minutám, co ho mohla sledovat, že se změnil a podlehl upíří podstatě. Dřív byl mírumilovný, starostlivý a přátelský. Jeho rudé vytřeštěné duhovky v té chvíli však mluvily za vše. Už takový rozhodně nebyl.

„Ne a nemíním své rozhodnutí měnit,“ procedila odhodlaně přes zuby pevným hlasem. Když však zahlédla v jeho obličeji starost, ta maska ji okamžitě opustila. „Calebe, promiň, že jsem tě do něčeho takového zatáhla. Ale já to prostě musím udělat.“ Zahanbeně sklopila pohled a zabodla ho do těla lásky z pubertálního období.

Měla štěstí, že na ni narazil ze všech lovců z jejich party právě Caleb Lowry. Byl nejmladší, ale často také vlastnil největší pochopení pro Isabelliny počiny. Jeho minulost však byla stejně smutná jako všech ostatních – nevlastnil žádného žíjícího příbuzného a pod křídla si ho stejně jako Theodora vzal Xavier, protože ten jediný byl z lovců mužského pohlaví plnoletý, zatímco Isabellu a Illyanu vzala pod svá křídla Amelia.

„Dobře,“ povzdechl si rezignovaně. „Ale pod podmínkou, že celou dobu budu s vámi, abychom na něj mohli dávat lepší pozor. Dva páry očí přece jen vidí víc než jeden.“

„Díky,“ vydechla a obdařila jej vděčným úsměvem.

Oba pak stočili své pohledy na stále ještě nehybné tělo upíra. Isabella chvíli přemýšlela, co s ním, zda by ho někam neměli přemístit, aby byl alespoň na chvíli ve větším bezpečí před ostatními lovci. Ale nakonec s tím zase skončila. Upřímně doufala, že se na ně usměje alespoň trochu štěstí a ostatní lovci se za nimi nevydají, když ucítí vedle přítomnosti pijavice i tu lovce. A to rovnou dvakrát.

„Budeme muset počkat, než se probudí,“ pokrčila omluvně rameny a posadila se ke zdi domu na pravé straně čelem k Edwardovi.

„Dobře,“ přikývl Caleb a poslušně si sedl naproti ní a opřel se o zeď domu na straně levé, aby alespoň trochu společně obklíčili upíra mezi nimi.

„Nevím, kdy se probudí, ale -“ Chtěla dál hovořit, ale nebylo jí to umožněno.

Upíři s velkou ránou uštědřenou kůlem se z něčeho takového pokaždé probouzeli a uzdravovali hrozně dlouho. Zvlášť pokud v jejich ráně zbraň zůstala

Ale zdálo se, že Edward Masen byl podivuhodnou výjimkou, u které to neplatilo. Jeho zranění se očividně uzdravilo za pár minut, a to přineslo velké zjištění.

Pravděpodobně se velmi rád a často za den krmil čerstvou lidskou krví. O hodně víc než bylo potřeba k jeho přežití. Isabella si nedokázala vysvětlit, proč se tak činil. Bylo to zbytečné, nemusel přeci tolik zabíjet.

Důvod měl tedy pravděpodobně jen jediný. Ve smrti se přímo vyžíval.

A zase ji dokázal překvapit nepřipravenou. Až přespříliš spoléhala na to, že zná pravidlo rány pro upíry, a tak ani nepomyslela na to, že by to upír před ní mohl mít jinak.

V sekundě stál na nohou a upíral na ni svůj rudý pohled, který ji uvnitř těla roztřásl do posledního nervu. Šel z něj strach, i když to na sobě za každou cenu nedala znát.

„Isabella Swanová?“ vyšlo z jeho úst ještě sametovějším hlasem, než který vlastnil před čtyřmi lety. Belle ale neunikl ani jeho zvláštně hrubý podtón. Nezněl ale zmateně nebo překvapeně. Na jeho tváři byla usazena tvrdá maska, kterou nepoznávala. Maska, kterou vlastnil díky upíří podstatě.

„Ano,“ přikývla odhodlaným a nebojácným hlasem, který ze sebe dokázala i přes to všechno vydolovat a dál mu hleděla přímo do očí bez jediného uhnutí.

Caleb se mezi ně nevměšoval. Vyčkával na situaci, kdy ho bude Isabella potřebovat a stál v pozoru za zády upíra. Byl si dobře vědom, že on o něm ví, ale taky si byl jistý, že ho v případě nouze dokáže přemoct. Věřil si.

A možná, že až přespříliš.

Edward Masen byl neobyčejně silný upír a Isabella na to přišla okamžitě poté, co ji tak překvapil s jeho hojením ran. Žil na upíří způsoby až bohémským životem, kdy každý den prolil desítky litrů lidské krve přímo ze zdroje při jakékoliv situaci. Proto byl o tolik silnější než ostatní jeho druhu – víc se krmil a díky o mnoho většímu přísunu krve tak měl daleko větší i sílu a vše, co k upírství patřilo.

„Ty ses mě pokusila zabít?“ Odtrhl od ní pohled a začal si ji prohlížet od hlavy až k patě. Jí ale neušlo, že samet se proměnil v ostrý ledovec.

„Ale neudělala jsem to, přestože jsem mohla,“ odsekla stejně chladně, jako na ni před malou chvílí promluvil on.

Přeměřil si ji dalším zkoumavým pohledem.

Náhle, aniž by se to dalo očekávat, se objevil za ní. Ona od té chvíle, co se probudil, stála jen metr od stěny, která jí kryla záda. Znovu udělal něco nečekaného a v mžiku stál za jejími zády, až cítila jeho chladný dech na zátylku. Tentokrát s tím, že jí okamžitě vstaly všechny chloupky hrůzou, nic nedokázala udělat, nedokázala znovu převzít nadvládu nad svým tělem. Byl blízko, tak blízko...

V mysli jí okamžitě znovu vyskákaly všechny staré vzpomínky na něj.

Poznala, že chtěl Caleb hned zasáhnout, ale nesmlouvavě zakroutila hlavou ze strany na stranu tak, aby plně pochopil její zákaz. Tohle bylo mezi nimi. A ona si někde ve skrytu duše byla jistá, že ji nezabije, přestože se z něj stala zrůda. Anebo v to alespoň usilovně doufala.

„Chtěla jsi mě zabít, Isabello,“ zavrčel tiše, že ho určitě Caleb neslyšel. Jeho slova byla určena výhradně jen jí. „Tohle ti jen tak nedaruju. Ještě se uvidíme, tím si buď jistá. A ne jednou. Brzy,“ slíbil hrozivě.

„Těším se na tebe, zlatíčko,“ zašeptal jí tak blízko ušního lalůčku, že už chyběl jen milimetr, aby se o něj svým jazykem otřel. Poslední slovo však už zaznělo jen z dálky. Stala se z něj šmouha a než Caleb nebo ona dokázali nějak zareagovat, zmizel.

Já vím, kapitola je tu mnohem později, ale i ta příští rozhodně nebude nijak brzy. Právě si procházím menší krizí a mám co dělat i s psaním samotné soutěžní povídky, která je nyní přednější. Pokud se rozhodnete mi poskytnout jakýkoliv názor na tuto kapitolu - klidně i smajlíkem -, budu vám opravdu moc vděčná, protože mě to opravdu nakopne. 

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pohled zabijáka: 5. kapitola - Mnohem silnější, než by si kdo myslel: