Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po smrti? Zapomeň! - 4. kapitola

07.12.2010 (20:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1656×

Po smrti? Zapomeň!

Kapitola čtvrtá – Zem

„Isabell!“ zařval na mě do telefonu Michaelův hlas.

„Ano?“ zeptala jsme se sladce.

„Ihned se dostavíš ke mně do kanceláře!“ zařval a poté zavěsil.  Jeho pozvání jsme nemohla ignorovat, takže jsem si ihned oblékla jeden z mých nových kousků a zavolala jsem si taxi.

Za necelých patnáct minut jsme jela výtahem do nejvyššího patra, nejvyššího mrakodrapu v tomhle městě. Byl celý prosklený a hrály si na něm barvy duhy. Bylo to úchvatné, ale já neměla čas na to, abych tady ztrácela čas koukáním na mrakodrap, potřebuju se co nejrychleji vrátit na zem, za svou láskou.

„Ťuky, ťuk! Mohu dále?“ otázala jsem se, již za dveřmi.

„Jsi vevnitř.“ Podotkl Michael s kamenným výrazem ve tváři.

„Posadím se.“

„Jak myslíš.“ Sedla jsem si tedy do křesla a koukala na něj a on na mě. Koukla jsme se na pomyslné hodinky na mé ruce a zatvářila jsme se znuděně.

„Cos mi to provedla s kanceláří!“ vyjel na mě. Konečně.

„Copak se Vám to nelíbí? Myslela jsem, že gayům se růžová líbí.“ Zatvářil se naštvaně a po slově gay šokovaně.

„Nejsem gay!“ vyjekl a přitom se postavil.

„To je klasické, teď budete zapírat, potom řeknete něco o svatém muži a nakonec stejně přiznáte, že jste tak trošku přihřátej.“ Jeho obličej měnil barvy ze zelené, přes fialovou až do červené.

„Nejsem gay, Isabello, a ty jsi vyloučena!“ rozkřiknul se, že to bylo slyšet snad po celém městě.

„To snad ne! Kam teď půjdu?“

„Budeš strážným andělem na zemi! Pošlu tě do New Yorku, ano do NY!“ zatvářil se vítězoslavně, kdyby tak věděl, že právě tohle jsem chtěla!

Odebrala jsem se tedy ven z budovy a nasadila jsem smutný obličej. Všichni se na mě dívali se soucitem, kdyby tak věděli, že přesně tohle jsem chtěla.

„Isabello!“ vykřikl Tomy a rozeběhl se ke mně. Objal mě.

„Tohle jsem si přála.“ Pronesla jsem tiše a on šokovaně vykulil oči. Kývla jsme na něj a on se mnou odjel ke mně domů.

„Is!“ vykřikly holky, jakmile jsem vešla do dveří.

„Holky!“ zanaříkala jsem a ony mě objaly.

„Cos provedla?“

„Myslela jsme si, že je Michael gay a nechala jsem mu udělat kancelář narůžovo!“ zaúpěla jsem a všichni se začali smát.

„Chudáčku! Už tě vystěhovali, za pár minut tě transportují.“ Když si všimly Tomyho odešly.

„Byl to tvůj plán, že?“ otázal se hned, jak jsem zavřela dveře pokoje.

„Věděls to, jinak bys se mnou nespal.“ Otočil se k oknu.

„Ano.“ Vzala jsem si poslední tašku, která v pokoji zbyla, a potom jsem mu dala pusu na tvář.

„Je můj čas, musím jít. Sbohem.“ Nakonec jsme otevřela dveře a odešla. Šla jsem se vztyčenou hlavou, jsem tu ani ne dva dny a už jdu na zem, jsem šťastná, alespoň ve vnitř.

„Isabello, toto jsou informace o tvé nové rodině. Jsou to upíří, největší klan, který v NY žije. Haleovi.“ Otočila jsem se na ostatní, holky mě objaly a potom i Tomy.

„Děkuji za vše. Michaeli, promiňte za toho gaye.“ Nasedla jsem do auta a nechala se transportovat.

Letěla jsem časoprostorem a nevěděla jsem, kam padám. Měla jsem výhodu, jako anděl jsem uměla všechny řeči, otevřela jsme totiž chytrou šedou knihu, kde to vše bylo napsáno.

Otevřela jsem papíry, které mi podal při odchodu Michael. Otevřela jsem je hned na první straně.

„Můj ty bože!“ vypískla jsem radostí. Na první straně byla Edwardova fotka. Haleovi. Hale. Jasper a Rosalie Haleovi. Jsou to oni, ale nyní se jmenují jinak!

Jednou ke mně byl bůh nelítostný a tentokrát je zase štědrý. Dává mi druhou šanci, musím mu být vděčná, jsem mu vděčná.

Těšila jsem se jako malé dítě na Vánoce.

Z auta jsem vystoupila před velkou rezidencí. Byla honosná a daleko za NY v lese. Zaklepala jsem na dveře. Někdo otevřel dveře.

„Isabello?“ otázala se mě šokovaně.

„Ani mě nepozveš dále?“ Šokovaně uhnula ze dveří a pustila mě dále.

„Umřela jsi před jedenácti lety,“ pronesla ještě šokovaněji.

„Je to komplikované.“ Otočila se do domu a ukázala mi, abych šla za ní.

„Rodino, přišla návštěva!“ zavolala do domu a všichni se seběhli do haly.

„Bello?“ vyjekla šokovaně Alice.

„To koukáš, co?“ Objala jsem ji.

„Umřel jsi!“

„Ano, to Edward taky a je zase živý.“ Podivně se na mě dívala.

„On byl omyl, ale tys byla jedenáct let mrtvá!“ řekla Rose.

„No, nebyla jsme mrtvá, bloudila jsem. Před pár dny jsem našla místo, které jsem hledala. Nebe. Nyní je ze mě anděl,“ usmála jsem se a roztáhla jsem svá velká křídla.

„Mimochodem jsem váš anděl strážný!“ Vykulily na mě oči.

„Bello?“ jeho hlas jsem chtěla slyšet celou tu dobu, vždy když jsem byla bez něj. Byl živý, byl tady. Cítila jsme jeho vůni, ale neviděla jsem ho, stál za mnou. Otočila jsem se, to co jsem spatřila, mě šokovalo, jako nikdy nic na světě nebo v nebi.

„Ahoj, já jsem Bree,“ pronesla dívka, která objímala Edwarda. V náručí jí sedělo asi roční dítko, které bylo podobné Edwardovi i jí.

„Bella.“ Vykulila oči.

„Tvoje dcera?“ zeptala jsem se jej. Přikývl.

„Je krásná, gratuluji.“ Ostatní mě šokovaně sledovali.

„Co na mě tak koukáte? Jsem v pohodě! Emme! Ty trdlo starý!“ skočila jsem mu do náručí. Objal mě jako dítě.

„Neuvěříš, co jsem provedla!“ vypískla jsem.

„Co?“ dožadoval se odpovědi.

„Řekla jsem archandělovi Michaelovi, že je gay, aby mě vykopli z akademie a já mohla na zem za vámi!“ hurónský smích, který vydával, by v zasněžených horách spustil obří lavinu. Dokonce se skácel k zemi a mě přitom pustil, díky křídlům jsem se však snadno vznesla do vzduchu a nenatloukla si sedinku.

„Gay! Potvoro!“ zahalekal, tomu jsem se musela zasmát taky.

„Mám koupený dům poblíž, musím si ho zařídit, takže budu muset jít, abych si to vše mohla vyčarovat.“ Esme vykulila oči.

„Budeš bydlet s námi, tady.“ Teď jsem šokovaně koukala já a Edward.

„Nechci být na obtíž,“ snažila jsem se vykroutit.

„Jsi naše sestra. Zůstaneš tady!“vypískla Alice.

„Dobrá, když to nikomu nebude vadit.“ Nikdo nic nenamítal, tak jsem tedy přikývla.

„Tvůj pokoj bude-“ přerušila jsem ji.

„Alice, já sama.“ Vykulila oči.

„Zavřela jsem oči a sedla jsem si ve vzduchu do tureckého sedu, začala jsem meditovat. Po pár minutách jsem se snesla zpět na zem.

„Hotovo.“ Nevěřícně zírali.

„A co má být hotovo?“Emmett.

„No přístavba, ne?“ řekla jsem klidně.

„Kde?“Jasper.

„Tady.“ Dvakrát jsme tleskla a ve stěně se objevily dveře, když jsem je otevřela, ukázal se můj nádherný byteček o čtyřech pokojících a malým podkrovím, které skrývalo můj pokoj.