Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pandoria: Chrání mě noční můry - 3. část

02.08.2010 (10:00) • Shire • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2098×

Do jaký divný společnosti jsem se to dostala?

Pištivý hlásek v mé hlavě mi říkal: „Do hnusný společnosti ses dostala!"
Samozřejmě, měl pravdu. Černovlasému asi došlo, že nevím, o co jde. Ujal se tedy slova.

„Jsem Aro a tohle jsou moji bratři, Caius a Marcus. Vítej ve Volteře. Kvůli tvé schopnosti ti nabízím místo ve své gardě, važ si toho, je to čest," prohlásil úlisně.

Chtěla jsem mu říct, ať si místo v gardě strčí někam, ale napadlo mě něco úplně skvělého. Byla jsem si 100% jistá, že mě nechal proměnit ten úchylně se smějící zombie. Potom jsem cítila dloubání v mé hlavě, které mi říkalo, že ho mám vzít na milost a fandit mu. To tak! Zaměřila jsem pohled menší nevýrazné hnědovlásky, a představila si, že jsem po ní hodila balónek naplněný vodou. Potom jsem mohla se smíchem sledovat, jak se její obličej mění. Vypadala opravdu jako zasažená vodní bombou, ale nikde žádný důkaz. Tahle schopnost se mi začíná líbit. Potom jsem se zaměřila na toho úchyla. V jeho obličeji bylo čisté nadšení. Byl fakt divnej. Stále dokola si mumlal: „Dokonalé, skvělé, úžasné..."

Odpověděla jsem tedy: „Můžu o tom popřemýšlet."

Měla jsem samozřejmě jasno, přidám se k nim, a vyvolám tu třetí světovou. No nekoukejte tak, já jsem všehoschopná.

„Jak se jmenuješ, má malá přítelkyně?" zeptal se Aro.
Měla jsem chuť, říct mu něco fakt neslušnýho, ale nakonec jsem řekla jen: „Jmenuju se Pandoria."
„Vzácná Pandorio, ukaž nám, co umíš," usmál se podivně.
„Dobrá, kdo mi udělá pokusného králíka?" podívala jsem se na něj.

„Tak kdo hodlá posloužit vědě?" optal se Aro slizce.

Všichni jako na povel couvli. Nastalo ticho. Garda je parta srabíků. Hm... to nezní špatně, dobrý nápis nad postel.

„Já to zkusím," ozval se hlas, který jsem už určitě slyšela.

No jasně, docvaklo mi. Ten kluk, co byl s tou skupinkou, která byla vyslána na „lov". „Lovil" mě.

„Ty, Alecu?  No dobrá," podivil se Aro.

„Tak, co to bude?" zeptala jsem se posměšně.
„Já nevím, co dokážeš?" odpověděl.

Potom mě něco napadlo, cítila jsem potřebu zkusit, jestli je má schopnost omezená pouze na hmat pokusného králíka. Myslela jsem tedy, že mu do uší pouštím hudbu. Opatrně jsem začala na nízké hlasitosti z obyčejnou melodií, potom jsem začala zesilovat a pouhá melodie se měnila ve složitější skladbu. Neodolala jsem a nečekaně jsem mu do hlavy pustila začátek jednoho z mých oblíbených songů. Jakmile se mu v uších ozvaly první tóny Dead Star od Muse, škubl sebou a zacpal si uši.

„Ztlum to! Sakra, ztlum to!" řval.

Nechala jsem toho. Jo, je to fakt hustý.

Když se vzpamatoval, Aro mu podával ruku. Nechápala jsem, o co jde.

„Skvělé, takže on slyšel hudbu, kterou neslyšel nikdo jiný," konstatoval Aro nadšeně.

Dav okolo sebou nesouhlasně zavrtěl, asi měli takových dost. Vybavila se mi ta mrcha s iluzí bolesti.

„Nenašel by se ještě někdo? Chtěl bych vidět, jestli to působí jen na jednotlivce nebo i skupinu," pokračoval slizoun se zájmem.

„Já jdu," ozval se znuděný sebevědomý hlásek.

No jasně, mrcha. Oba, ona i Alec, se postavili do středu sálu. Zkusila jsem se soustředit, ale moc to nešlo. Zlomyslný hlásek napověděl. Vrátila jsem se do té chvíle v kanále. Pomyslela jsem na obrovskou krysu, která kouše tu mrchu do nohy. Jak moje myšlenka dostala konkrétní tvar, začala ta potvora ječet a Alec vyvalil oči. Zkusila jsem zvětšit pole působení. Někdo z gardy zalapal po dechu. Teď všichni na vlastní oči viděli krysu ohlodávající té potvoře kotníky. Bylo to ale příliš nerealistické, něco tomu chybělo... Zvuk! Skřípání nehtů o tabuli je to pravé. Všichni se chytili za uši. 
Tohle se mi začíná líbit, všechno jsou to iluze, ale velmi přesvědčivé iluze.

Aro se zdál spokojený. Pokynul, ať odstoupím ke stěně. Potom na mně spočinuly tři pohledy, no, vlastně spíš dva. Aro se na mě díval jako na své znovu nalezené dítě, Caius si mě podivně měřil, Marcus se sice díval mým směrem, ale vypadalo to, že se spíš dívá skrz mě, jako by mě nevnímal. Aro se ke svým bratrům otočil, asi se radili, a potom řekl, že mě Heidy doprovodí do mé ložnice. Ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře.

„Vstup!" zvolal Aro.

Dveřmi proběhla štíhlá dívka, která byla určitě člověk, a nesla nějaký plášť. Potom si před Arem téměř klekla a plášť mu podávala. Aro jí však odmítl a poslal ji ke mně. Přicupitala, sklonila hlavu a podala mi tu kápi.

„Tohle je teď tvoje," řekl mi Aro.

Pořádně jsem se na tu kupu látky v mé náruči podívala. Stejná látka, stejný střih jako všichni tady. Akorát barva se trochu lišila. Rozhlédla jsem se, nikdo takovou barvu na kápi neměl. Aro, Marcus a Caius měli antracitově černé pláště, Alec a ta potvora jak - se - sakra - jmenuje měli téměř černé pláště s kovovým leskem, Demetri, ten druhý a většina ostatních měli kouřově šedé pláště, ale můj měl antracitově černý základ, který házel vínové odlesky. Čím jsem si to zasloužila?
Ta mrcha si pod vousy zamumlala něco jako ,To už je tenhle týden druhá...'

Heidy mě potom zavedla do mé ložnice. Byla to docela malá neútulná místnost s velkou skříní a postelí. Ve skříni bylo nějaké čisté oblečení, ale nic se mi nelíbilo. Heidy se zmínila, že v úterý večer máme volno, takže můžeme vyrazit na nákupy. Trochu se mi nezdála ta postel, na co ji sakra upíři potřebujou? Když mi to došlo, zakroutila jsem očima. Tady bude fakt zábava, pomyslela jsem si sarkasticky. Heidy už odešla, a tak jsem se převlékla do čistého a nandala si ten hábit. Vykoukla jsem ze dveří, a když nikdo nešel, potichu jsem vyklouzla ven. Vydala jsem se dál chodbou a zkoumala, kde co je. Už jsem takhle bloumala několik minut, ozvalo se za mnou cvakání podpatků. Snažila jsem se jít klidně dál a nepřitahovat na sebe pozornost. Klapání ustalo, někdo zalapal po dechu.

„Andy? Jsi to ty?"

Pokud si přejete uspíšit vydání další kapitolky, napište komentář. Za kritiku vám nikdo hlavu neutrhne. Když budu vědět, že o tuhle povídku stojíte, budu psát rychleji.

2. kapitola

Shrnutí

Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pandoria: Chrání mě noční můry - 3. část: