Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou 24. kapitola - Vánoce, vánoce přicházejí

04.05.2010 (10:30) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4186×

Kapitola 24. - Vánoce, vánoce přicházejí

Týden před Vánoci seděl Edward v kuchyni u Swanových a sledoval Bellu, jak vaří  Charliemu večeři. Nejdřív se jí sice snažil pomáhat, ale když se mu už podruhé vymotávala z náruče a podruhé větrala a vyhazovala připálenou jíšku, posadila ho radši ke stolu a řekla mu, ať se jen dívá. Měl dnes  také něco na srdci, ale nebyl si jistý, jestli vůbec začít. Nakonec se rozhodl a odkašlal si.

„Ehm, Bello,“ nedopověděl. Do kuchyně nakoukl Charlie a přerušil ho.

„Bells? Chtěl jsem s tebou dnes mluvit. Jak plánuješ Vánoce?“

„Vánoce?“ zeptala se Bella nepřítomně, zatímco chystala na stůl talíře. „Co bych měla plánovat?“

„Budeš s námi dnes jíst?“ podíval se Charlie tázavě na Edwarda, který jen zavrtěl hlavou.

„Za chvíli musím domů, Esmé na mě čeká,“ odpověděl.

Bella se od plotny tázavě podívala na Charlieho. „Tak co máš s těmi Vánoci, tati?“

„No,“ posadil se Charlie ke stolu, „ pojedeš k mamince na Floridu jako loni? Nebo budeš se mnou tady?“

„ U maminky jsem byla loni,“ usmála se Bella, „tak bych letos mohla zůstat tady.“ A trávit co nejvíc času s Edwardem, pomyslela si a mrkla na něj. Ale zarazila se. Edward se nerozhodně mračil a kousal si dolní ret.

„Ale to bys asi byla většinou sama, budu mít službu. Víš, že volno budou mít kolegové, co mají malé děti. Třeba bys mohla alespoň na návštěvu do La Push,“ pokračoval Charlie váhavě. „Možná by přece jen bylo lepší, kdybys jela na tu Floridu.“

Představa, že by Bella odjela za matkou a on by ji víc než týden neviděl, pomohla Edwardovi se rozhodnout.

„Právě jsem chtěl říci, Charlie,“ začal znovu, „že by Bella mohla strávit Vánoce s námi. Naše rodina pojede k příbuzným do Denali a Carlisle s Esmé by byli moc rádi, kdyby jela taky.“

Bella na Edwarda nevěřícně vykulila oči. Slyšela dobře? Do Denali? Ale vždyť je tam Riley, ne? Je to teprve tři týdny, co se mohli s Jacobem zbláznit, jak je nebezpečný, a teď ji sám chce vzít s sebou za ním? Ale než stihla zareagovat, Charlie už nesouhlasně vrtěl hlavou.

„To by asi nešlo, Edwarde. Mám vaši rodinu rád, ale nelíbí se mi, že by Bella měla trávit Vánoce s cizími lidmi bůhvíjak daleko. A na to, abyste někde vy dva nocovali spolu, jste ještě taky moc mladí,“ dodal.

Teď se ovšem Bella urazila. „No tati, jestli si myslíš, že mi nemůžeš věřit…“ nedopověděla, praštila utěrkou a naštvaně zamířila ze dveří.

„Počkej, Bells,“ couval Charlie, „ovšem, že ti věřím. Když jsi doma. Ale příležitost dělá zloděje. My jsme s maminkou taky…“ zarazil se. Bella se otočila a založila si ruce v bok.

„Tohle jsem teda fakt nepotřebovala vědět. A jestli  nevěříš nám, mohl bys věřit alespoň Edwardovým rodičům. To oni mě pozvali, ne on.“

„Strávíme tam jen tři dny,“ dodal Edward. „Hned po svátcích budeme zpátky.“

„No dobře, dobře,“ kapituloval Charlie při pohledu na Bellu, zamračenou jako nebe před bouřkou. „Zavolám Esmé a domluvím se s ní, ano? A teď už mi dej večeři, moc hezky to voní.“

„Já už budu muset jít,“ zvedl se Edward k odchodu. „Na shledanou, Charlie.“

Bella za ním vyšla do haly. „Co to mělo být?“ rozčileně šeptala, aby ji Charlie neslyšel. „Já najednou můžu být  s novorozeným upírem?“

„Pst,“ položil jí Edward ukazováček na rty. „Já ti to pak vysvětlím.“

„Ještě dneska?“ dožadovala se.

„Jistě.“ Rychle ji políbil a zaklaply za ním dveře.

Bella se vrátila do kuchyně, naložila Charliemu i sobě večeři  a pustila se do jídla, ale zvědavostí ani nemohla dojíst. Po večeři bleskově umyla nádobí, vysprchovala se, popřála Charliemu dobrou noc a ve svém pokoji netrpělivě čekala, kdy se Edward objeví.

A nenechal na sebe čekat dlouho. Sotva dole zhaslo světlo, což bylo znamením, že Charlie se taky odebral na kutě, už seděl na okenním parapetu a soukal se dovnitř. I když ještě stále nedokázal potlačit obavy z toho, kam Bellu poveze, zároveň se na to těšil. A Alice ho utvrzovala v tom, že všechno dobře dopadne. Sice měla nějak podezřele veselou, až euforickou náladu, které tak úplně nerozuměl,  ale tím, že Belle nic nehrozí, si byla naprosto jistá.

Bella kvůli otevřenému oknu ležela zachumlaná do přikrývky, ale jen ho spatřila, posadila se a vyčkávavě se na něj zadívala.

„Jak to, Edwarde? Jak to, že mě najednou chceš vzít do Denali? To už Riley není nebezpečný? Nebo tam není? A proč jsi mi to neřekl dřív?“ sypala ze sebe jednu otázku za druhou.

„Počkej, Bells, jedno po druhém,“ klidnil ji s úsměvem.

„Nejdřív jsem si byl naprosto jistý, že tě do Denali nevezmu alespoň rok, než se Riley naučí ovládat. Minimálně tak dlouho to totiž obvykle novorozenému trvá. A byl jsem rozhodnutý zůstat tady s tebou, třebaže ostatní by odjeli. Jenže pak volal Eleazar, že Riley není už tak nebezpečný, jak jsme všichni čekali.“

„Jak to?“ ptala se nechápavě Bella.

„No, má jiné starosti,“ ušklíbl se Edward a pak se rozesmál. „Zamiloval se. Do Tanyi. A vypadá to, že tím jsme se zbavili i druhého problému, protože ona do něj taky.“

Bella na něj chvíli nevěřícně zírala a pak se jí začaly zvedat koutky úst do úlevného úsměvu.

„A to zamilovaný upír už není nebezpečný?“

Zvážněl a zavrtěl hlavou. „Je nebezpečný. Zamilovanost s tím nemá zas tak moc společného, i když už alespoň nemyslí jen na to, jak by se nakrmil. Ale Riley s Tanyou prožívají tak vášnivý vztah, že to s nimi ostatní nemohli vydržet. Vyexpedovali je do srubu výš v horách, kam nechodí turisté ani v létě, natož teď v zimě, takže tam s nimi nemusí být nikdo další, kdo by se snažil udržet Rileyho na uzdě. Není to potřeba.“

Bella se užasle  opřela zády o pelest postele. Pak se ale znovu napřímila.

„Tak proč jsi mi to neřekl dřív? Proč jsi mě pozval až před Charliem?“

„Jednak jsem se o tom, že Riley s Tanyou jsou mimo, dozvěděl až včera. A jednak jsem váhal. Nebyl jsem si jistý, jestli tě tam vzít nebo ne. I když strašně moc chci být s tebou, hrozně jsem se bál, aby se ti něco nestalo.  A pořád se bojím, i když mě Alice ujišťovala, že všechno dobře dopadne. Co kdyby se najednou Tanya s Rileym rozhodli vrátit? Ale když ti Charlie navrhoval, abys letěla na Floridu, představil jsem si ten týden bez tebe, a to bych asi nepřežil. Jsem hrozný sobec,“ šeptal zahanbeně, „ jen kvůli sobě tě vystavuji ohrožení. Měl bych být silný, měl bych tě nechat tady nebo poslat na Floridu, abys byla v bezpečí.“

„Já nechci, abys byl silný. Chci, abys byl zamilovaný, sobecký a se mnou,“ usmála se na něj Bella.

Přisedl si k ní na postel a vztáhl ruku, aby ji pohladil po vlasech.

„Ty víš, že jsem, a vždycky budu,“ ujistil ji a pak se naklonil, aby ji políbil. Ale než to stihl, Bella na něj náhle vytřeštila oči.

„Páni, musím zavolat Alici! Musím honem ještě pro všechny Denalijské koupit dárky!“

Edward si povzdechl. „Zavoláš jí zítra. Teď už bys asi měla spát.“

„Dobře,“ souhlasila Bella, políbila ho na bradu a spokojeně se v jeho náruči  uvelebila ke spaní.  „Dobrou noc,“ zašeptala už v polospánku, a Edwardovu odpověď už neslyšela.

xxxx

Bella se ploužila po nákupním centru v Port Angeles sotva za sebou táhla nohy. Dnes, a právě v tuto chvíli litovala dvojnásob, že není upír – Alice byla očividně stále plná energie a tahala ji z jednoho butiku do druhého, z knihkupectví do klenotnictví a pak zase mezi kabelky a doplňky a mezi prádlo a… a Bella už toho měla dost. „To se tak někdo má, když se jakživo neunaví,“ pomyslela si zmoženě. „Upíry určitě nohy nebolí.“

Když ráno vytočila Alicino číslo, aby se s ní domluvila, Alice ji ani nenechala se ohlásit.

„Já vím, já vím, nákupy, dárky pro Denalijské, zajedeme po škole do Port Angeles nebo do Seattlu, ano? A Bello, jsem tak ráda, že jedeš do Denali s námi, ohromně si to užijeme, už se nemůžu dočkat!“ nadšeně švitořila a Bellu vůbec nepustila ke slovu.

Po škole tedy vyrazily. I když Bellinu nechuť jezdit až do Seattlu  Alice opovržlivě odsoudila, nakonec se nechala přesvědčit, že Port Angeles bude k vánočním nákupům stačit. A teď tady absolvovaly nákupní maratón a Alice vypadala, že tu hodlá strávit nejen letošní Vánoce, ale i příští a možná i přespříští.

„Alice, to stačí,“ zarazila ji před vchodem do dalšího z obchodů. „Nechceme přece vykoupit celé Port Angeles. A už ti stejně dlužím spoustu peněz. Chtěla jsem původně kupovat jen maličkosti jako pozornost.“

Alice jen mávla rukou. „Peníze nejsou problém,“ prohlásila. „To víš, s mými vizemi není těžké uhádnout vývoj na burze -  my máme peněz vždycky dost. A ty jako bys už patřila do rodiny, tak si s tím nelam hlavu.“ Pak se ale na Bellu zadívala a teprve teď zjistila, že sotva plete nohama. Ohrnula ret.

„No, možná, že už to opravdu bude stačit.“ Rozhlédla se, zamířila k nejbližší lavičce a položila tašky na zem.

„Sedni si a počítej se mnou. Eleazar, Carmen, Irina, Kate, Tanya, Riley – to nevadí, že tam nebudou, dárek jim tam necháš. Pak Carlisle, Esmé, Emmett, Rose, Jasper, já a Edward.“ Náhle se zarazila a její oči jako by hleděly do prázdna. Po chvilce se vzpamatovala a upřela na Bellu zvláštní, zpytavý pohled.

„Co je?“ zeptala se Bella. „Jsem rozcuchaná nebo mám něco na nose, že na mě tak koukáš?“

„Ne, to nic,“ usmála se Alice zářivě a dodala: „Ještě si potřebuju něco zařídit. Počkáš tu na mě?“ Nečekala na odpověď a ztratila se v davu.

Bella se uvelebila na lavičce a zaposlouchala se do vánočních koled, linoucích se z ampliónů umístěných po celém nákupním centru.Odkudsi voněly pečené kaštany a pražená kukuřice, ve výlohách blikala barevná světýlka a kolem výkladních skříní se vinuly girlandy z chvojí, cesmíny a pozlaceného jmelí. Tuhle předvánoční atmosféru už odmala milovala a náladu jí nemohl zkazit ani fakt, že dnes potkala už tři Santa Clause a blíže neurčený počet vánočních skřítků, kteří byli součástí reklamních akcí obchodů.

Pohodlně se opřela a zadívala se na výlohu obchodu naproti lavičce, na které seděla. A vtom její zrak něco upoutalo. To přece… To není možné! Zadívala se ještě jednou do výlohy, pak popošla blíž.

Když se Alice vracela k lavičce, Bella zrovna vycházela ze starožitnictví a v ruce držela balíček, který jí právě udělal pořádnou díru do kapesného. A přesto jí oči zářily potlačovaným nadšením.

Alice se na ni zkoumavě zadívala a pak se vědoucně usmála.

„Takže máme všechno?“ ujistila se ještě jednou, a když Bella přikývla, pronesla spásnou větu: „Tak jedeme domů.“

xxxx

Samiel stál v půlkruhu cherubínů, tvářil se chvílemi jako hromádka neštěstí a chvílemi jako bouřkový mrak, a skřípavým hlasem se snažil zapojit do andělského chóru. Nacvičovali koledy a oslavné chorály. Když už po čtrnácté spletl slova  a místo Regem angelorum zazpíval Regem diabolorum, archanděl, který dnes vedl chór, naštvaně o pultík taktovkou odklepal konec zkoušky.

„Tak, další zkouška zítra ve stejnou dobu, a žádám důrazně, aby se VŠICHNI naučili pořádně text, o melodii nemluvě. Pozítří je Den Božího narození a budeme zpívat k Jeho slávě. Nechceme přece, aby všichni v nebi přišli o uši.“

Samiel se dobelhal k nebeské bráně a zmoženě se svalil na židli. Petr se podíval na tu trosku, která z něho zbyla, a vyprskl smíchy.

„Copak, copak, Samieli, není ti dobře?“

„Ještě si ze mě dělej legraci,“ vyčítavě protočil oči Samiel. „Jak mi může být dobře po třech hodinách takových cajdáků? Kopyta mě bolí jako Železníka po Velké pardubické, v krku mám z toho krákorání jako na Sahaře a ta pitomá slova mi budou v hlavě strašit snad až do soudného dne. Mám já tohle zapotřebí?“

Petr se shovívavě usmál, ale odpověď byla nesmlouvavá. „Máš, Samieli. V nebi to máme zapotřebí, jak jsi hezky řekl, všichni. Pozítří  je den Božího narození, po něm  Boží hod vánoční. To jsou nejposvátnější svátky vůbec, a my je tady vždycky oslavujeme zpěvem. A ty teď patříš taky sem k nám, tak si budeš muset zvyknout. A tady,“ podal mu bílý načechraný balíček, „tohle si pak vezmeš na sebe.“

Samiel nešikovně hmátl po balíčku, ten se mu vysmekl a jedním koncem se rozmotal až k zemi.

Vytřeštěně zíral na sněhobílou andělskou řízu a v uších mu zněl dušený Petrův smích.

ZDE

si můžete poslechnout koledu, co nacvičoval Samiel s andělským chórem

Předchozí *   Shrnutí *   Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou 24. kapitola - Vánoce, vánoce přicházejí: