Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pach veverky - 10. kapitola - Noc v hotelu - 2. část

Life\'s harder


Pach veverky - 10. kapitola - Noc v hotelu - 2. částBella čeká v hotelu na Edwarda, který přislíbil přinést něco k snědku. Alice se probouzí z noční můry... Vrátí se či ne?

10. kapitola - Noc v hotelu - 2. část

„Edwarde, jsi to ty? Edwarde?“

Bella se probudila díky hlasitému zvuku, který někdo vydal. Nezněl jako výstřel, ani jako výkřik. Ani jako volání. Ani jako pláč či smích. Zvuk připomínal pád nějakého předmětu, když se člověk snaží potichu vkrást do nějaké místnosti. Edward by se přece nevkrádal - leda, že by ji nechtěl probudit. Ale Edward je natolik dokonalý v tichosti - pokud jde o pohyb! Kdo jiný by se pokoušel jít zrovna do téhle místnosti - takto pozdě večer? Kdo by byl tak moc hloupý, aby na to jen pomyslel?

Bella se musela pousmát, odpověď se jí naskytla téměř okamžitě. Na zemi ležela rozbitá váza - roztříštěné kousky skla byly všude okolo. Květina, která dodávala váze větší půvab, byla nyní vedle střepů a působila jako přešlá mrazem. Napůl uschlá, přesto stále krásná růže, ještě dokázala vzbudit v lidech jakýsi zvláštní pocit. Ovšem v Belle nic neprobouzela k životu. Její lidskost jako by byla někde hluboko uvězněna - jen chvílemi se jí mohlo podařit dostat se na povrch.

„Haló? Je tu někdo?“

Promluvila, sotvaže zaslechla tiché kroky. Nikdo neodpovídal na její marné dotazy. Někdo tu sice byl, ale zdráhal se jí prozradit svou přítomnost. Nebo spíš byl na rozpacích, což Bella vidět nemohla díky té velké spoustě tmy. Vypínač nefungoval, ovšem záhy se rozsvítila stolní lampa.

„Alice? Co tu děláš? Ty se nevracíš za Arem?“

Alice zachmuřeně pohlédla na Bellu, sklopila hlavu, tak moc se styděla, že dala přednost někomu takovému. Jako Jeremy a Aro. Jak jen mohla takhle zklamat? Co ji to jen napadlo? Copak si snad myslela, že tentokrát jim to s Jeremym vyjde? Že tentokrát se ji nepokusí zabít? Nejsou si souzeni, proto je lepší, že už se nikdy neuvidí. Bez slůvka rozloučení je to dost pochmurné, ovšem vracet se již netřeba! Raději ztratí někoho, kdo jí kdysi ublížil. Nesmí ztratit rodinu či přátele! Ti zůstanou napořád, to láska se stále mění.

„Ani nevíš, Alice, jak jsem ráda, že tu jsi! Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím! Jsi má nejlepší kamarádka.“

Bella se rozplakala a přátelsky Alici objala. Alice se nenechala pobízet dvakrát. Bella byla pro ni tou nejlepší kamarádkou, takovou si vždycky přála mít. Cítila totiž, že Bella může říct naprosto všechno. Vše, nač si jen vzpomene!

„Už nikdy nás neopouštěj, Alice! Nikdy! Slibuješ?“

„Slibuji!“ Usmála se Alice a hned jí bylo mnohem líp. Věděla, že vrátit se je přece jen správné rozhodnutí...

 

Vtom Alice přestala mluvit, utichla tak náhle, až se Bella vyděsila. Alice ucítila silné bodnutí v hrudi. Něco jako by ji páralo na kusy. Jako by měla něco v sobě zabodnuté. Ostrý kus dřeva - uvědomila si. Lapala po dechu, Bella ji přestala objímat. Poodstoupila, aby se na Alice důkladně podívala. Alice měla nyní v hrudi - přímo v oblasti srdce - zabodnutý kůl. Dřevěný kůl jí trčel z místa, kde se nacházelo srdce, krev jí pošpinila její hedvábné šaty. Potůčky krve pomalu stékaly po látce, na koberci, kam Alice po chvíli upadla, se slévaly v kaluž krve. Nejdříve drobnou, poté se stále zvětšující. Alice stále lapala po dechu - potřebovala zoufale pomoc, nic se však nedělo. Bella tam jen tak postávala, nebyl schopná promluvit, natož konat!

Belliny oči se zaměřily na krvavou kaluž, dělalo se jí z ní zle. Málem se vrhla do kaluže, naštěstí se jí dařilo se ovládat. Alice taky nebyla schopná nějak promluvit, ovšem příčinou byl její stav.

„Omlouvám se, Alice. Neříkala jsem, že nás nemáš nikdy opustit? Tak co to tu provádíš? O co se snažíš, Alice?“

Bella poklekla ke krvácejícímu tělu na zemi a podívala se Alici do očí. Fialový odstín duhovek měla kvůli nezkrotné touze po tom, aby byla zase člověkem; kvůli té touze nosila kontaktní čočky.

„Víš, Alice, jsi skvělá upírka. Jedna z nejlepších, ale zkrátka jsi zklamala. Zklamala jsi nejen Ara, Jeremyho, svého bratra Edwarda, Bellu, taky mě! Čekala jsem od tebe víc...“

Alici teprve nyní došlo, s kým vlastně má tu čest. Kdo ve skutečnosti tu právě teď před ní stojí a vysmívá se jí tenkým hláskem, který Belle ani v nejmenším nepatřil.

„Isa-d-do-rro?“ Pronesla Alice koktavě, již neměla dostatek síly.

„Správně! Uhodla jsi, ale to ti trvalo! Myslela jsem, že ty mě prokoukneš mnohem snáz. Ostatní - jako třeba ten tvůj Jeremy - je jen velký pitomec, který nepozná jednu holku od druhé. A to má tak mocný dar. Ovšem - já mám silnější! Dokážu každému - bez ohledu na to, zda-li je to upír či člověk - nastolit v hlavě naprostý zmatek. Dokážu každého přimět, aby si myslel, co chci já. Aby uvažoval tak, jak chci já. Aby chtěl to, co chci já. A navíc - můžu vypadat jako kdokoli z vás! Ráda si s někým pohrávám. Přesto jsem se obávala, že ty se svým darem mne náhodou prokoukneš. Mohla jsi to přece jen vycítit. Dostat se do tvé hlavy bylo mnohem těžší. Nakonec to ale stálo za to!“

„Co chceš, Isadoro?“ vyslovila z posledních sil Alice.

„Chtěla jsem tě zase vidět, Alice. Jsme přece kamarádky, ne? Taky mi chyběl Edward. Jestlipak již zapomněl na smrt svojí milé?“

„Nech ji na pokoji, Isadoro! Co ti udělala tak moc strašného, že se ji snažíš zabít?“

„Vlastně nic moc, Edwarde. Jen mi vzala mé místo v gardě. Nikdo tam o mne nestál. Můj dar je mnohem lepší než její! A ty! Ty jsi mne taky zradil.“

„Kde je Bella?“

„Nikdy nebyla, Edwarde. Celou dobu jsem to já! Všechny jsem vás dostala tím převlekem. Všechno to byla jen hra, jak se dostat k Alici a tobě.

Ale ne! Ty jsi se zamiloval! To je mi tak líto, Edwarde!" Isadora mluvila stále posměšně a Edwarda to rozzuřovalo. Alice už neměla na nic sílu, umírala. I kdyby Edward sebevíc chtěl, věděl, že už jí není pomoci.

„Zůstaňme spolu, Edwarde! Jen my dva.“

Pohlédl na Alici, zavírala oči a chystala se na poslední nadechnutí. Přiklekl si k ní a jemně ji pohladil po tváři. Políbil ji na čelo a znovu vstal, aby pohlédl na Isadoru. Ta se usmívala!

„Isadoro. To, co jsi udělala mé sestře, mé...“

„...milované...“ skočila mu nestoudně do řeči.

„...a taky mě ti nikdy neodpustím! Jsi bezcitná a nezasloužíš si žít. Vím, že je tomu tak proto, že tě nikdo nenaučil milovat. Ale ty zkrátka nikdy nebudeš jiná. A sic jsi to udělala...“

„...z lásky k tobě, Edwarde. To jen proto, abychom byli navždy spolu!“

Objala ho, tentokrát to ovšem myslela vážně. A Edward si to mohl přečíst v její mysli. Jenže jak by jí mohl jen na chvíli uvěřit? Vždy každého klamala!

„Sbohem!“

Šeptl a utrhnul jí nemilosrdně hlavu. Odebral se pryč otevřeným oknem a vydal se na osamělou cestu...

 


Doufám, že se vám má povídka "Pach veverky" líbila, popřípadě zanecháte svůj názor v podobě komentáře níže. Na tuto povídku navazuje jednorázovka Isadořina minulost. Objasňuje důvod Isadory, objasňuje to, proč se tak zachovala... K přečtení zde!


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pach veverky - 10. kapitola - Noc v hotelu - 2. část:

 1
19.10.2013 [15:22]

Johnna Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.10.2013 [19:50]

SandnerPohledy by neuškodily.

1. E.T.
05.10.2013 [20:30]

Od začátku do konce absolutně zmatené. Emoticon Nechci nikoho odrazovat od psaní, pokud jej to baví, ale tvoje tvorba mě nezaujala, takže promiň, ale tu jednorázovku už si nepřečtu. Tahle povídka mě tak trochu vysála, když jsem každou další kapitolou byla zklamanější, protože jsem čekala, že se to zlepší.
Navíc nemám ráda sad endy, i když se mnou tvůj výjimečně nic neudělal. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!