Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Isadořina minulost


Isadořina minulostTato jednorázovka navazuje na mou povídku Pach veverky. Čtěte tuto jednorázovku jen v případě, že jste četli Pach veverky, protože jinak nepochopíte...

Isadořina minulost

„Isadoro, proč jsi tak sobecká? Nemůže být přece vždycky po tvém! Podívej se na Jennu. Proč nejsi jako ona? Vždyť ona je tak...“

Tohle byla poslední kapka! Pohár mé trpělivosti přetekl. Už jsem měla všeho dost - až nad hlavu! Proč mi každý říkal takové věci? Na mě přece nebylo nikdy nic tak špatného! Ve škole jedničky, vždy ochotná pomoci, vzorná dcera, která se neúčastní večírků, nepopíjí alkohol. Prostě jsem jen toužila po troše lásky, copak na ni nemám právo? - říkala jsem si mockrát.

Můj život byl vcelku pochmurný. Moje starší sestra Jenna totiž byla u všech ta oblíbenější. Každý ji měl okamžitě rád; jen ji spatřil, už se na ni ze srdce usmíval. Moji rodiče ji dokonce měli už od dětství v oblibě a na mě téměř zapomínali. Vedle ní jako bych ani nebyla. Ona přímo zářila jako jasná hvězda na noční obloze a já byla jen drobný tmavý mráček, který je sotva vidět v oné černočerné tmavé noci. Jenna měla nádherné dlouhé plavé vlasy a modré oči po mámě, po tátovi zdědila jeho mazanost a inteligenci. Mámin půvab a tátova vychytralost dodávaly už tak naprosto dokonalé sestře vše, po čem by kdy mohla prahnout. Na mě již jejich dary nezbyly. Rodiče pochopitelně dbali i na sestřino pohodlí. Zatímco ona vlastnila naprosto vkusné oblečení, já se musela spokojit s podstatně levnějšími, mnohdy již někým nošenými kousky oblečení, které mi jednak neslušelo a vypadala jsem v něm jako strašák do zelí, ale také to povětšinou ani nebyla má velikost.

Jediné, v čem jsem kdy vynikala, bylo, že jsem se dokázala naučit do každého školního předmětu ve vcelku krátkém čase a dostat za jedna. Jenže to, jak se na mne dívali spolužáci i učitelé, jak si špitali, kdykoli jsem prošla kolem nich, nebo jak se mi do očí smáli, to se zkrátka nedalo snést. Párkrát jsem to již nevydržela a otočila se na ně s úšklebkem. V duši přitom slzy. Kolikrát se ale stalo, že jsem měla takový vztek, že jsem se neubránila a porvala se jako kluk. Některým dívkám tekla krev z nosu, jiné měly jen modřiny a rýhy od nehtů jako vzpomínku na to, jak mi ublížily. Jedna dívka ovšem dopadla mnohem hůř.

Byla jsem zrovna na školní chodbě v době volné hodiny, kdy byla většina žáků na obědě ve školní jídelně. Někteří končili dříve, jiní psali testy, které psát nestihli v době své nepřítomnosti. Jedna taková právě prošla kolem a neodpustila si kousavou poznámku. Raději jsem ji ignorovala a hleděla si svého - pila jsem právě horkou čokoládu ze školního automatu. Sklonila jsem hlavu a foukala na nápoj, aby trochu zchládl. Dívka - jmenovala se Amber - mi však vyrazila kelímek z ruky. Já jen pozorovala, jak padá k zemi - jako ve zpomaleném filmu - a čokoláda se vylila na podlahu školní chodby, jež byla - až na nás dvě a opodál stojící uklízečku - prázdná. Poté Amber pronesla něco, co se navždy zarylo do mé mysli:

„Nikdo tě nemá rád, Isadoro. Všichni tady chceme, aby si už konečně odešla. Jsi ostuda společnosti, jen se na sebe podívej! Nikdy se do tebe žádný kluk nezamiluje, budeš navždy sama a rodiče tě taky nebudou chtít. Dřív či později budeš na ulici žebrat o jídlo. A pak umřeš!“

Normálně bych ji ignorovala dál, jenže tento den to bylo jiné! Už jsem nedokázala snášet tu každodenní bolest. Už toho na mne bylo prostě moc a já zapomněla na to, že jsem se rozhodla všechny ignorovat a nevšímat si jich. Tahle holka ve mně dokázala vzbudit hněv, který se nedal zastavit.

Natáhla jsem se, ruku v pěst, a udeřila jsem ji do nosu. Dala jsem do toho velkou sílu, takže mne nemohla překvapit krev, která se začala řinout z nosu Amber. Bylo to impulzivní a neplánované, nic už jsem ale nemohla zastavit! Bylo to jako silné nutkání. Praštila jsem ji ještě víckrát, nos měla modrý a celý zakrvácený. Z očí jí vytrysklo pár slz. Nejspíš by se po oněch pár úderech už nic dalšího nestalo, kdyby zrovna v tu chvíli nebylo otevřené okno. Já a Amber jsme stály tak blízko, že se stačilo nepatrně vyklonit a spadly bychom. A to se o pár vteřin později stalo! Nakláněla jsem se, že ji chytnu za vlasy, dusila jsem v sobě oheň a síru, na moment jsem prostě zatoužila, aby ty její dokonalé blond vlasy byly rozcupované. Chomáč vlasů jsem vytrhla a on mi ležel v dlani jako nějaký pruh látky. Amber se však špatně zaklonila, přičemž uklouzla po louži nápoje z automatu a vypadla oknem. I přesto, jak se ke mně chovala, snažila jsem se ji rychle zachytit, bylo mi totiž najednou líto, že jsem ji mlátila, jenže bylo pozdě. Na kluzkém parapetu se nezvládla udržet, mých rukou se sotva dotkla, protože vzápětí již padala dolů. Naneštěstí dopadla přímo na skleněnou střechu skleníku, kterým propadla až na dno. Její tělo tedy leželo poraněné ve skleníku a já se bez váhání rozeběhla za ní. Když jsem dokličkovala dovnitř, bylo pozdě. Nedýchala, dokonce ani neměla žádný puls. V těle měla zabodnuto spoustu ostrých střepů ze skleněné střechy. Ač to byla svým způsobem nehoda, zabila jsem ji!

Nevím, co bylo horší. Jestli policejní vyšetřování na škole. Kradmé pohledy spolužáků, kantorů i blízkých a sousedů. Vyhození ze školy. Nebo reakce mých rodičů...

„Ty zmije, ty svině! Co jsi to udělala? Ty mrcho malá! Chcípni, ty...“

Další slova už jsem nevnímala. Obsah vět nebyl nijak lichotivý, jen čím dál víc vulgárnější. Neúspěšně jsem se pokoušela uhnout před dobře mířenými údery pěstmi a kopanci. Tátova rozběsněnost neměla hranic. Rozhodně mne nešetřil! Facka sem, pěst tam, kopnutí támhle, plivnutí onde. Prostě jsem zavřela oči a přestala vnímat.

„Táhni a už se sem nevracej! Co by si lidi o nás pomysleli, kdyby si tu s námi pořád byla. Taková ostuda! Vypadni odtud, vypadni, ty mrcho jedna nevděčná! Živili jsme tě, dali ti všechno, co jsi chtěla a takhle se nám ty odvděčíš? Jsi jen svině! Nikdo tě tu nechce...“

A tak se ze mě stal sirotek...

 

***

Po asi dvou měsících, které jsem strávila osamoceně na ulici - tedy vlastně v blízkosti dalšího tuláka, ale ten se zdržel jen chvíli, potom si začal hledal nové místo, jsem vypadala mnohem hůř. Moje vlasy zoufale volaly po umytí a byly příšerně rozcuchané, páchla jsem jako kanál, protože nebyla nejmenší možnost se umýt. Stále jsem byla v tom stejném oblečení, rodiče mi nedali možnost si něco vzít s sebou. Jediné, co jsem stihla vzít k sobě před svým odchodem, byl malý plyšový medvídek s jedním utrženým knoflíkem, jež měl původně místo oka. Tiskla jsem jej k sobě a předstírala, že s ním mluvím. Ještě nikdy jsem se necítila tak moc sama!

„Nepřibližuj se, ty špíno. Nic ti nedám!“

Takto dost často reagovali lidé, když jsem se pokoušela prosit o alespoň pár drobných. Naděje nulová - přesto jednoho dne přišla spása.

Mladý muž - velice pohledný a milý - mi nabídl, že mne u sebe nechá bydlet a taky mi dá něco k jídlu. Záchrana, pomyslela jsem si a celou cestu děkovala tomu spasiteli!

Jmenoval se Edward Cullen a já se do něj zamilovala na první pohled!

 

***

„Isadoro, promiň mi, ale já k tobě necítím to samé! Navíc bys přeci nechtěla mít něco s někým takovým. Jsem upír! Kolikrát ti to mám ještě opakovat?“

Moje srdce se rozpadalo na kusy, když jsem viděla ten omluvný pohled a výmluvnost v Edwardových očích. Věděla jsem, že on za nic nemůže, ale to, že mi jeho slova zlomila srdce, jsem mu dávala v tu chvíli za vinu. Dokonce jsem to mohla považovat i za zradu. Vždy se choval tak mile a laskavě, dělal vše pro to, abych byla v bezpečí, chránil mne a bránil. Vyvolal ve mně pocit, že i on mne má rád. A přitom...

Sebrala jsem si své věci a odešla s rázným zabouchnutím dveří. Nemohla jsem být s Edwardem v jedné místnosti. Musela jsem co nejrychleji zmizet! Zkrátka - být nyní poblíž Edwarda by nebyl dobrý nápad. Naštěstí jsem měla jen pár věcí, které pohodlně unesu v ruce. Takže jsem se v pokoji nemusela dlouho zdržet. Již cestou za novým přístřeším - znovu ze mě byl bezdomovec - jsem přemýšlela nad pomstou. Jenže pak jsem své plány zavrhla a s několika málo penězi, co mi dal předtím Edward, jsem vrazila do baru.

Posadila jsem se k barové stoličce a objednala si. Barman mi pití podal za okamžik a já se napila lahodné tekutiny, která mi proudila do žil.

„Je tu volno?“ zeptala se náhle nějaká žena a já, aniž bych se otočila po směru hlasu, kývla jsem.

„Vypadá to, že nemáš kde bydlet! Nechceš nějak pomoct?“

Vtom už mne začala plně zajímat podoba ženy, jež mi nabízela svou pomoc. Pootočila jsem hlavu a spatřila obličej tak bledý, až mne to málem vyděsilo. Oči měla nesmírně tmavé, ale bylo poznat, že má kontaktní čočky. Rty měla smyslné a zuby, jež z nich vykukovaly, se jevily poněkud ostré.

Přijala jsem nabídku, ženě koupila pití, teprve poté jsem odešla k ní, abych se ubytovala. Jenže jaké mne čekalo překvapení! Žena nebyla jen tak někdo! Ale na to jsem přišla až po pár měsících! Během toho mne učila, jak ovlivňovat lidi kolem sebe! A já se to brzy naučila, přestože bych nikdy nic takového praktikovat nemohla. Nebyl to můj styl...

Jakmile jsem jednoho dne vyšla z koupelny, nahnula se ke mně a rty mi přisála na krk. Netušila jsem, co to má znamenat. Neměla jsem ponětí o tom, co po mně chce. Jedno mi ale jasné bylo! Ta žena nebyla člověkem - poznala jsem to přesně v okamžiku, kdy se její ostré tesáky zabodly do mého krku a slastně sály mou krev. Přičemž po nějaké chvíli žena způsobila přeměnu a já jsem už nebyla člověkem, nýbrž upírem!

 

Čas ubíhal a žena - jmenovala se Kendra - mi pomáhala na nelehké cestě upírství... Ukazovala mi, jak se nakrmit a kdo je nejlepší obětí. Jak se včas ovládnout a podobné věci. Učila jsem se rychle, měla dostatek síly a srdce mne přestávalo bolet. Již jsem nebyla tou nešťastnou dívenkou, které lámali srdce tím, jak ji přehlíželi, smáli se jí a ubližovali jí. Ne! Nikdy víc! Pokaždé, když jsem pila lidskou krev z žíly, pokaždé mne přepadl pocit, že všechno bude v pořádku. Že se není čeho bát a že můj život už nebude nešťastný! A byla to pravda pravdoucí - můj život nabral úplně nový a zcela jiný směr. Ubíral se po křivolakých stezkách - doposud nepovšimnutých. Přestože jsem nebyla tím typem člověka, co se rád mstí, toužila jsem po tom, aby Edward pocítil to, co já. Podle toho, co mi vyprávěl, zamiloval se jen jednou, tedy za svůj upíří život. Miloval novorozenou upírku, kterou jsem zabila já! Ovšem napovídala jsem mu, že to byli Volturovi, ač to nebyla pravda! Avšak - vypadalo to tak, když mu vyhrožovali, že mohou ublížit jeho milovaným!

Jenže tohle bylo něco jiného! Sice to Edwarda ranilo a já tak získala pocit zadostiučinění, ovšem... něco nebylo zcela v pohodě!

Edwarda mne stále nemiloval! A to mne tak dožíralo, nemohla jsem myslet na nic jiného, jen na něj a na to, jak moc bych si přála, aby ke mně cítil to samé, co já k němu. Láska je zkrátka mocná a nikdo prozatím nepřišel na to - tedy zcela - jak vlastně funguje. Spousta faktů o ní je navždy utajeno a nikdy to nebude možné být objeveno - ať se kdokoli snaží.

Jako upírka jsem dostala do vínku jeden velice užitečný dar. Mohla jsem ovládat lidi svými myšlenkami - stačilo jen pomyslet na něco, v hlavě se mi zjevil obraz něčeho, co bych chtěla někomu sdělit a bylo to. Stačilo se ještě zaměřit na příjemce. Což už tak těžké nebylo! No a k tomu navazoval ještě jeden další dar, který k tomu předchozímu patřil - změnit podobu na kohokoli, koho znám! V tom byl trochu háček - musela jsem tu osobu alespoň trochu znát, přesto to nebylo nijak zvlášť těžké...

 

Po nějaké době mohl započít můj plán!

Prohledala jsem spoustu míst - trvalo dlouho, než jsem objevila místo, kde se Edward ukrýval. Poté mohla začít první část! Musela jsem najít někoho, kdo se podobal mrtvé novorozené, kterou Edward miloval. Být zcela stejná by bylo příliš povědomé, ale podobná - to nebude vzbuzovat tolik podezření!

Bella byla tou pravou kandidátkou pro můj plán. Vypadala velice podobně, okamžitě jsem se s ní seznámila a vyzvídala o ní spoustu věcí... Potřebovala jsem ji trochu poznat, abych dokonale ztvárnila podobu dívky.

Když se mi to podařilo a já vypadala jako ona, zbavila jsem se jí, aby mi nezavázela a vše nezhrotila. Zavolala jsem její nejlepší kamarádce a pozvala ji do kina. Poté, když jsme se vracely, jsem vyslala vlny, které ke mně nalákaly Jeremyho z gardy Volturiových. Zanedlouho jsem byla součástí gardy jako Bella. Přeměnu v upíra jsem zvládla dokonale zahrát. Upíří jed mi nemohl nijak ublížit. A díky Bellině pomoci to vypadalo velice věrohodně. Ona byla totiž člověkem, takže stačilo soustředění - spousta soustředění - a dokázala jsem na všechny uvalit iluzi, přispěla i trochu mých myšlenek, jimiž jsem ji dodala ten správný pocit.

Skamarádila jsem se s Alicí, tentokrát se ale zdálo, že by mohla být má skutečná kamarádka, jenže to bych musela být někým jiným. To bych musela být pořád tou holčičkou, která byla smutná, že jí spolužáci ubližovali. A ne jen spolužáci! Já se však změnila, byla jsem někým jiným...

Edward mne dle očekávání chtěl zachránit ze spárů Volturiových. Alice mi trochu nahrála do karet - podvědomě mi získala čas. Musela jsem se jí potom zbavit. Edward se mezitím vrátil a já čekala, že tentokrát to vyjde!

A on se skutečně zamiloval, jenže do jiné části mého prazváštního rozdvojeného já. Věděla jsem, že jsem se vydávala za někoho jiného, ale stejně - když se to dozvěděl, nehodlal mi odpustit. Ani mě pochopit! Zvlášť, když si přečetl můj příběh v mysli, přesto si myslel, že si to zase vymýšlím. Jak by mohl věřit někomu, kdo mu lhal?

A tak se mi pomstil... Poslední, co jsem ucítila, byl jeho sladký dech, když naposled promluvil - než mi zakroutil krkem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isadořina minulost:

 1
05.10.2013 [20:11]

Alicesme Emoticon Pěkné pach veverky jsem sice nečetla přesto tahle jednorázovka je dost výmluvná. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!