Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 47. kapitola

0036666


Nevyřčená přání - 47. kapitolaMělo mi to dojít okamžitě. To divné chování Alice a Rose. Už mi došlo to Alicino ‚Odpověď zní ano‘. Teď jsem to všechno pochopila. Chtělo se mi plna hrdla křičet, ale nezmohla jsem na nic jiného, než vyděšeně přihlížet. Viděla jsem, jak otvírá tu prokletou malou krabičku, a jak otvírá pusu.
„Isabello Volturi, projevíš mi tu čest a staneš se mojí ženou?“

Putovala jsem z jedné náruče do druhé. Byla jsem rozespalá a skoro jsem nepostřehla, kdo mě právě svírá v objetí.

„Jsem tak ráda, zlatíčko, že jste se v pořádku vrátili,“ zašeptala mi něžně do ucha Esmé a pohladila mě po vlasech. Rozechvěle jsem se na ni usmála, měla jsem slzy na krajíčku. Esmé se už od počátku ke mně chovala hezky, tak příjemně mateřsky, a to jsem pro ni byla úplně cizí. Proč jsem tohle chování nikdy nezažila u své rodiny?

Edward ke mně okamžitě přistoupil a začal mě konejšivě hladit po zádech. Byl už zvyklý na mé pomatené hormony. Taky asi věděl, že pokud by se něco dělo, okamžitě bych mu to řekla.

Všichni jsme se po náležitém přivítání usadili do obývacího pokoje. Stulila jsem se v Edwardově náručí a vychutnávala jsem si chvilku ticha, která nastala. Ne však na dlouho.

„Tak jak to dopadlo ve Volteře?“ zeptal se zvědavě Emmett. Nervózně jsem si poposedla a podívala po Edwardovi, který mi pohled opětoval. Z jeho pohledu jsem pochopila, že mi nechává volnou ruku v tom, co řeknu, a on jen mou verzi podpoří.

Přesunula jsem pohled na ostatní. „Už se tam nevrátím, což se dalo čekat,“ odpověděla jsem a dál to nehodlala rozebírat. Nechtěla jsem řešit to, co se stalo a ani já nebo Jasper si to nepamatujeme. Ostatní se po sobě překvapeně podíval, ale dál to nekomentovali.

„A zjistili jste něco o průběhu těhotenství Belliny matky?“ zeptal se Carlisle. Edward přikývl na souhlas, ale moc se mu o tom mluvit nechtělo.

„Těhotenství Renée, to je Bellina matka, probíhalo jinak než těhotenství Belly. Trvalo jen pár týdnů. Bella rostla rychle, ale naše dcera to má právě naopak, jak se doposud ukázalo. Roste pomaleji,“ řekl pouze Edward. Tušila jsem, že toho ví daleko víc, ale nepokračoval. Je to doopravdy tak strašné? Radši jsem to nechtěla ani vědět. Aspoň ne teď.

„Nemáš hlad, Bello?“ zeptala se mě starostlivě Esmé. Zapřemýšlela jsem a něco bych do žaludku snesla.

„Něco bych si dala,“ přiznala jsem se. Edward mi pomohl se zvednout. Esmé mě chytla za paži a vydala se se mnou do kuchyně za přítomnosti Edwardova upřeného pohledu.

Poslušně jsem spořádala všechno jídlo. Esmé se opřela o kuchyňskou linku a se širokým úsměvem pozorovala, jak jím. Hned jak jsem se dojedla, sebrala vyjedený talíř a umyla ho. Snadno jsem si zvykla na tenhle komfort. Bude pro mě šok, až tohle všechno skončí a všichni se budou věnovat Lillian.

Přesunula jsem se zpátky na pohovku, kde byli pouze Rose, která listovala módím časopisem, a Emmett, který sledoval sportovní kanál. Posadila jsem vedle Emma, který mě automaticky objal kolem ramen, takže jsem se o něj mohla pohodlně opřít.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se zvědavě. Nebylo moc obvyklé, aby mě nechával samotnou.

„Řeší něco s Carlislem u něj v pracovně,“ odpověděl na mou otázku Emmett. Takže doopravdy ví něco, co mi nechce říct. „Nedělej si s tím starosti,“ upozornil mě Emmett mile. Přikývla jsem na souhlas a pokusila se na tváři vytvořit úsměv, kterým bych ho obdarovala.

„Už jsme se s Edwardem shodli na jméně.“ Změnila jsem téma. Rosalie ihned zbystřila, odhodila časopis a házela po mně nedočkavé pohledy. Dokonce i Emmett vypnul zvuk u televize.

„Proč nás tak napínáš, Bello? Víš, že hořím touhou, abych věděla, jak se bude jmenovat moje malá neteřinka,“ upozornila mě Rose.

„Nevím, jestli vám to mám říct,“ řekla jsem provokativně. „Dobře, to jméno jsem vymyslela já. Rose, nebudeš věřit, jaký příšerný vkus má tvůj bratr.“

„Víš, že ti to věřím?“ Zasmála se Rose.

„Tak už nás nenapínej,“ prosil mě Emmett. Ještě vteřinku jsem mlčela, abych udělala to správné napětí. „Bude to Lillian,“ prozradila jsem jim. „Lillian Rosalie Cullen,“ sdělila jsem pyšně celé jméno své dcery.

Najednou už Rosalie neseděla v křesle, ale byla zavěšená kolem mého krku a mačkala mě. Že by se jí to jméno nelíbilo a chce mě umačkat k smrti?

„Děkuju, děkuju, děkuju…“ špitala mi Rose nadšeně do ucha a pak mě několikrát políbila na tvář.

„Rose, udusíš ji,“ napomenul svou sestru Edward, který stál na schodech. Rosalie okamžitě ode mě uskočila a omluvně se na mě usmála.

„Neboj, Emme. Naše další dítě se bude jmenovat po tobě. Zařídím to,“ promluvil Edward k zamračenému Emmettovi, kterému se najednou rozzářily oči.

„Plánujete další?“ zeptala se překvapeně Rose. Sklopila jsem oči a upřela je na své ruce. Edward plánoval další. Já plánovala přežít tenhle porod.

„Já nevím,“ špitla jsem potichu. Tenhle směr konverzace se mi vůbec nelíbil. Jistě, ráda bych dala Edwardovi syna, ale kdoví co bude dál.

„Necháme tomu volný průběh,“ slíbil mi Edward. Přitáhl si mě k sobě do náručí a políbil mě na čelo. Zavřela jsem oči a nechala svůj mozek odplout do říše snů.

 

Probudily mě studené polibky na rameni, které mi věnoval Edward. Přitáhla jsem si deku až k hlavě a nespokojeně zamručela. Nelíbilo se mi, že mě takhle budí. Za mnou se ozval smích a za pár vteřin jsem ucítila Edwardovi prsty v mých vlasech.

„Edwarde,“ zamumlala jsem. Chtěla jsem si ještě chvilku zdřímnout. Včerejší noc mě vyčerpala. Vlastně noc za to nemůže, to Edward.

„Omlouvám se, lásko. Kdyby záleželo na mně, tak tě nechám spát, ale za chvíli je tady Alice s Rose, chtějí s tebou projednat kočárek, a pak tě připravit na večeři, na kterou tě beru.“

„Ale ne,“ zanaříkala jsem mučednicky. Opravdu jsem neměla náladu na Rose s Alicí a ani na žádnou večeři. Chtěla jsem být pěkně zachumlaná v pelíšku, s Edwardem.

„Bello, chtěl jsem se zeptat. Když jsme byli ve Volteře…“

„Ale ne!“ zamumlala jsem podruhé. Přetáhla jsem si polštář přes obličej a zasténala. Už je to pár týdnů, co jsme se vrátili, a Edward má stále něco na srdci. Nechápe snad, že na to chci zapomenout? „Edwarde, já se k tomu nechci vracet. Prostě na to chci zapomenout a Jasperovi nic neříkat.“

„Já to respektuji, Bello,“ odpověděl mi. Zmateně jsem si odhrnula polštář z tváře a podívala se na Edwarda. Tak co potom tady řešíme? „Chtěl jsem se zeptat na něco jiného,“ vysvětlil a já byla zmatenější ještě víc.

„No… tak se ptej,“ pobídla jsem ho opatrně.

„Když jsme tam byli, tak Demetri…“ začal Edward a já se hned hlasitě rozesmála. Teď už vím naprosto přesně, odkud vítr fouká. Proč mě to nenapadlo dřív?

„Jo, Demetri a já jsme spolu spali. Byl můj první. Určitě před tebou na všechno myslel, viď? Schválně si všechno přehrával v hlavě a jako bonus k tomu dodal své komentáře?“

„Jo,“ vydechl zaskočeně Edward. „Jak to víš?“

„Dělal to každému, s kým jsem kdy byla. O tobě musel vědět, že čteš myšlenky, jinak by ti to vylíčil ústně. Rád se tím chlubí a rád vypráví, že jsem mu zlomila srdce, ale to není pravda. Oklepal se z našeho rozchodu překvapivě rychle.“ Pohladila jsem Edwarda po tváři a rychle ho políbila. „Jasper se s ním několikrát kvůli tomu popral. Nedokážeš si představit, jak kvůli němu vyváděl.“

Edward nic k tomu neřekl, ale sklonil se k mým rtům a polaskal je těmi svými.

„Řekni to,“ zaprosil mezi polibky.

„Co,“ vydechla jsem nechápavě.

„Že jsem lepší než Demetri,“ řekl vážně a podíval se mi hluboce do očí. Dala jsem se do smíchu, mělo mě napadnout, že se to dotklo jeho ega. Nehodlala jsem ho trápit.

„Jsi nesrovnatelně lepší než Demetri. Myslela jsem si, že ti to je jasné. Jsi můj nejlepší upír na světě. A je ti jasné, že se mě jen tak nezbavíš?“

„To jsem chtěl slyšet,“ zapředl spokojeně a vrátil se k ochutnávání mých rtů.

 

Alice s Rosalií dorazily za krátko, přesně jak Edward řekl. Nadšeně kolem mě poletovaly a zasněně na mě hleděly. Nějak mi nedocházelo proč. Alice se vždycky významně podívala po Rose, probíhala mezi nimi tichá komunikace, jejíž význam mi unikal.

Bylo lepší, když jsem je přehlížela a nijak hluboce se tím nezabývala. Několikrát mi přečesávaly účes, což mi připadalo přehnaný, protože mně se vždycky líbil. Pak mě oblékly do černých pouzdrových šatů, které byly pod prsy přepásány slaboučkým pásečkem. Šaty zdůrazňovaly moje velké bříško a já ho pyšně pohladila po celé šířce.

„Pamatuj, odpověď zní ano,“ apelovala na mě Alice, když mi zapínala knoflíčky jarního kabátu. Nechápavě jsem nadzvedla obočí a dívala se do jejich očí a začala se trochu bát. Neměla jsem z jejího pohledu dobrý pocit. „Dobře se bavte,“ popřála mi unisono s Rosalií a popohnaly mě na verandu, kde čekal Edward.

Při pohledu na mě se mu rozzářily oči a obdaroval mě širokým úsměvem. Nebudu lhát, jeho reakce mě velice potěšila. „Vypadáš nádherně,“ vyslovil mi poklonu a za odměnu jsem se na něj usmála. Jemu samotnému to moc slušelo. Měl na sobě dokonale padnoucí černý oblek a bílou košili. „Půjdeme? Ať nenastydneš.“ Měl pravdu. I když za nedlouho začne léto, ale ve Forks se na to nehraje. Tady prostě je zima pořád.

S Edwardem jsme jeli až do Seattlu, kde zaparkoval před vchodem do luxusní restaurace. Ještě jsem tady nebyla, což není nic zvláštního. Nenavštívila jsem spoustu míst, které se nacházely v Seattlu.

Nechala jsem Edwarda, aby mi otevřel dveře a pomohl mi vystoupit. Vlastně jsem jeho pomoc přivítala – jakýkoliv pohyb mi dělal větší problémy než kdy jindy. Malá každým dnem sílila a já se stále víc a víc podobala velrybě než upírovi. Odehnala jsem veškeré sebekritické myšlenky a nechala se zavést do chřtánu restaurace.

Obsluha nás usadila do klidné části podniku, kde nás nikdo nerušil. Objednala jsem si kvantu jídla, které jsem všechno spořádala a teď čekala na sladký moučník. Všimla jsem si Edwarda, jak po mně nervózně pokukuje. Zpočátku jsem tomu nevěnovala moc pozornosti, protože jsem měla hlad, ale teď to bylo téměř nesnesitelné.

„Co se děje?“ ošila jsem se nervózně. Vůbec se mi jeho chování nelíbilo. Díval se na mě vážnýma očima, a pak promluvil.

„Bello, dlouho jsem o tom přemýšlel…“

Mělo mi to dojít okamžitě. To divné chování Alice a Rose. Už mi došlo to Alicino ‚Odpověď zní ano‘. Teď jsem to všechno pochopila. Chtělo se mi plna hrdla křičet, ale nezmohla jsem na nic jiného, než vyděšeně přihlížet, jak sahá pro malou krabičku. Pozorovala jsem, jak otvírá tu prokletou krabičku, a jak otvírá pusu.

„Isabello Volturi, vezmeš si mě?“

 

 

<< // >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 47. kapitola:

 1
26.12.2011 [22:04]

EleonorNádhera. Mrzí mě že jsem se ke tvé povídce dostala až teď. Je nádherná. Zhltla jsem ji za den. Moc se těším na další díleček. Je to nádherné. Píšeš tak krásně! Moc ráda bych znala Jasperovu reakci na to, že s Bells měli dítě. měl by to vědět. Opravdu úžasné. Tak moc se těším na další! Rychle rychle běž tvořit :D Emoticon

9. AngieCullen
14.12.2011 [19:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Aneta
13.12.2011 [19:53]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon , doufám že Bella řekne ano a už se nemůžu dočkat další kapitolky Emoticon

7. katherine
12.12.2011 [17:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [17:00]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [15:31]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. BabčaS.
12.12.2011 [15:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BellaEdward
12.12.2011 [12:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Zdenuše
12.12.2011 [8:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Mňamka
12.12.2011 [8:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon supééééér, honem dalšíííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!