Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 48. kapitola

EW2


Nevyřčená přání - 48. kapitolaNic nepochopil. Mělo mě hned napadnout, že si to špatně vysvětlil. Myslel si, že si ho chci vzít, ale jen jsem se vylekala nečekané žádosti. Prostě, že mě ovládly těhotenské hormony. Myslím, že to pomalu začal chápat, protože se mu z tváře pomalu vytrácel úsměv.
„Odmítneš mě, viď?“ zeptal se mě smutně. Bylo mi ho líto. Měla jsem sto chutí mu říct, že si ho vezmu, ale bylo by to pouze z lítosti. Tohle nebylo fér. Edward si tohle nezasloužil.

„Edwarde, já… ano. Odmítnu tě,“ odpověděla jsem pravdivě.

„Proč tohle děláš?“ zašeptala jsem. Odsunula jsem se od stolu a zvedla se na nohy. Obloukem jsem se vyhnula Edwardově pohledu. Rychle jsem se dala k odchodu a snažila se zahnat slzy, které jsem měla v očích, a snažily se přetéct ven.

Prošla jsem kolem udivené servírky a vyběhla ven z restaurace. Zhluboka jsem se nadechla studeného vzduchu a povolila slzy. Studily mě na tváři, bradě, a pak mi sklouzávaly do dekoltu, kde mě lechtaly ve stroužce mezi prsy.

Vydala jsem se doprava, na druhou stranu, než jsme nechali auto. Litovala jsem, že jsem si nevzala kabát, který jsem při spěšném útěku nechala v restauraci. Teď se do mě pustil chlad. Měla jsem husí kůži na každém milimetru těla. V hlavě mi hučel hlásek, jak je to nezodpovědné vůči naší dceři, ale nedokázala jsem se otočit a vrátit se. Bylo mi ze sebe na nic. Proč jsem nedokázala Edwardovi odpovědět ano? Vždyť je to jen jedno pitomé slovo. Miluji ho, chci být s ním, budeme mít dítě. Jaký další důvod potřebuji, abych si ho vzala? Kde je problém?!

Moc dobře jsem věděla kde – bála jsem se, že si mě bere z povinnosti. Je to hloupé, protože jsem věděla, že mě má rád. Ale je to tak brzy. Jak dlouho se známe? Ani ne rok. A jak dlouho jsme spolu? Čtyři měsíce.

Posadila jsem se na schody jednoho domu, který jsem míjela. Přitáhla jsem si kolena k sobě, teda aspoň jak to bříško povolilo, což moc blízko nebylo. Objala jsem si ramena a snažila se udržet aspoň trochu tepla. Opřela jsem si hlavu o zděné zábradlí a upřeně se dívala směrem, kterým byla restaurace.

Viděla jsem Edwarda, jak jde mým směrem. Pospíchal, ale nemohl naplno projevit svou rychlost - na druhé straně přes silnici byli lidé. Byla jsem nervózní, až mě začala bolet hlava. Cítila jsem tlak za očima, jako by se je mozek snažil vytlačit.

„Bello,“ vydechl úlevně Edward. Klekl si přede mě a obmotal mi můj kabát kolem ramen a řádně mě do něj zachumlal. Podívala jsem se mu do očí a nevěděla, co mu říct. Co se říká, když si někoho odmítnete vzít, ale přesto chcete být s ním? „Jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě a utřel mi hřbetem ruky mokrá líčka.

Přemýšlela jsem, co říct, ale nemohla jsem se moc dobře soustředit, protože mi hrozně hučelo v hlavě a nechtělo to přestat. Škytla jsem a popotáhla, pak jsem se konečně odhodlala promluvit.

„Edwarde, já…“ začala jsem, ale opět se mi zalily oči slzami. „Omlouvám se.“ Složila jsem si hlavu do dlaní a znovu se rozvzlykala. Edward si sedl vedle mě, přitáhl si mě do náručí a zlehka mě hladil po zádech. Seděla jsem mu na klíně, hlavu složenou na jeho hrudi a plakala. Zoufale jsem hledala jeho rty, a když se mi to povedlo, přitiskla jsem se k nim. Otírala jsem se o jeho ústa a nutila je k odpovědi.

Potřebovala jsem nutně vědět, že mě má i přes mé odmítnutí stále rád a že s námi zůstane a neodejde. Zanedlouho jsem se dočkala odezvy. Jemně mi polibky oplácel a přitom láskyplně hladil naši maličkou. Položila jsem mu dlaň na tvář a hladila ho prsty po líci. Odtáhla jsem se od jeho rtů, protože jsem se nutně potřebovala nadechnout. Opírali jsme se navzájem o čela a dívali si do očí.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem. Edwardův pohled zjihl a koutky úst se mu povytáhly vzhůru do mírného úsměvu. „Neopustíš mě? Zůstaň, prosím, se mnou. Tolik tě potřebuji,“ zaškemrala jsem. Nikdy bych o tohle nikoho neprosila. Ale s Edwardem to bylo jiné, byla bych schopná udělat cokoli. Klidně se i ponížit a škemrat.

Nad mými slovy se zamračil. „Proč bych tě měl opouštět, Bello?“ zeptal se mě udiveně. Sklopila jsem hlavu a on mi ji okamžitě prstem nadzvedl. „Nic se neděje. Tak jsi utekla, prostě ses jen vyděsila. Klidně mi můžeš odpovědět teď. Chceš, abych se tě zeptal znova?“ zeptal se s širokým úsměvem.

Nic nepochopil. Mělo mě hned napadnout, že si to špatně vysvětlil. Myslel si, že si ho chci vzít, ale jen jsem se vylekala nečekané žádosti. Prostě, že mě ovládly těhotenské hormony. Myslím, že to pomalu začal chápat, protože se mu z tváře pomalu vytrácel úsměv.

„Odmítneš mě, viď?“ zeptal se mě smutně. Bylo mi ho líto. Měla jsem sto chutí mu říct, že si ho vezmu, ale bylo by to pouze z lítosti. Tohle nebylo fér. Edward si tohle nezasloužil.

„Edwarde, já… ano. Odmítnu tě,“ odpověděla jsem pravdivě. Nemělo cenu zapírat a být upřímná je to nejlepší, co jsem teď pro něj mohla udělat. Povzdechl si a díval se před sebe. Nevěděla jsem, co říct. Nevlastnila jsem žádnou příručku Co dělat, když odmítnete žádost o ruku, tak jsem prostě mlčela.

„Co… co dělám špatně?“ zeptal se. Uchopila jsem jeho tvář do dlaní a naléhavě se na něj podívala.

„Lásko, neděláš špatně vůbec nic. Jsi úžasný. Nevím, čím jsem si tě zasloužila, ale jsem za tebe tak ráda. Upsala bych se kvůli tobě i ďáblu, jen abych tě mohla mít u sebe,“ mluvila jsem k němu naléhavě. „Miluju tě,“ vyznala jsem se mu znovu.

„Přesto si mě nechceš vzít,“ odpověděl mi zničeně. Zabořila jsem mu obličej do ramene.

„Je mi to líto,“ pípla jsem a vehementně polykala slzy. „Není to tvoje chyba. To je ve mně. Pochop mě, známe se pár měsíců. Ano, budeme mít dceru, ale to neznamená, že se známe. Vždyť neznáš ani moje druhé jméno. Je to strašně uspěchané. Zeptej se mě za rok, dva, a pokud se budeme stále milovat, řeknu ti ano. To ti slibuji.“

Objala jsem ho kolem krku. On nijak nezareagoval, nepokusil se mě obejmout nebo pohladit – zůstal vůči mě chladný. Cítila jsem, jak se mi sevřel hrudník a hůř se mi dýchalo. „Bello.“ Edward mě uchopil za ramena, odtáhl si mě od sebe a díval se mi do očí. „Strašně rychle ti bije srdíčko.“

„Mám strach,“ odpověděla jsem mu na vysvětlenou.

„Z čeho?“ zeptal se vyplašeně Edward. V jeho očích jsem uviděla tak upřímnou obavu, že jsem musela uznat, že můj strach je neoprávněný. On mě neopustí.

„Je to hloupost,“ uznala jsem. „Pojedeme domů?“ zeptala jsem se. Nestála jsem o to, aby se Edward začal vyptávat. Sám by se podivoval, jaké hloupé věci mě napadají. Možná by ho zklamalo, že mu nevěřím.

Pochybovačně na mě shlížel, ale nakonec souhlasil. „Tak pojď,“ pobídl mě. Pomohl mi postavit se na nohy. Objal mě kolem pasu a odváděl mě zpátky k autu. Neohrabaně jsem se posadila do měkkých sedaček vozidla, nechala se připoutat bezpečnostním pásem a pozorovala Edwarda, jak prochází kolem auta na místo řidiče. Měla jsem toho nejúžasnějšího, nejhezčího a nejinteligentnějšího přítele na celém světě.

 

Měla jsem ruce zkřížené na prsou a pozorovala Cullenovic dům.

„Je to nutné?“ zeptala jsem se Edwarda pochybovačně. Zrovna teď, když jsem měla oči jako angorský králík, jsem se na návštěvu necítila.

„Alice nás čeká,“ odpověděl mi Edward. Odevzdaně jsem přikývla. Dlužím Edwardovi víc než jednu návštěvu jeho rodiny. Ještě jsem se rychle vysmrkala do kapesníku, poupravila si líčení, nasadila úsměv, i když všechno ve mně se svíralo. Jak přijmou, že jsem Edwarda odmítla? Oddaně jsem se nechal vést do té jámy lvové.

Lehce jsme překonali schůdky verandy, Edward otevřel dveře do domu a mohli jsme vstoupit. Ještě se ani nezavřely dveře, Alice už byla u nás a brala do rukou mou levou dlaň. Podívala  se na mé prázdné prsty a mezi očima se jí udělala vráska, jak stáhla obočí k sobě.

„Viděla jsem, jak tě žádá o ruku,“ zamumlala si pro sebe a to už se sešla za Alicinými zády celá Edwardova rodina.

„Odmítla mě,“ odpověděl jí Edward jednoduše a pravdivě. Sklopila jsem oči, ale ještě jsem stačila zachytit Alicin nesouhlasný výraz. Emmett a Jasperem se dali do hlasitého smíchu. To mě přimělo červenat se a začala jsem mít výčitky. Nejenže Edward musel přežít mé odmítnutí, on ještě bude muset vydržet výsměch jeho bratrů.

„Aspoň vidíš, bráško, že jsem lepší - mě Bella neodmítla,“ vysmál se mu Jasper.

„Tak to není,“ vyhrkla jsem zahanbeně a podívala se po Edwardovi. Přitiskl si mě k sobě a políbil mě do vlasů.

„Já vím, že ne,“ ubezpečil mě Edward.

„Taky vím, že si mě vezmeš, až budu znát tvé druhé jméno.“ Prohrábl mi vlasy prsty a políbil mě na čelo. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.

„To se nikdy nestane,“ řekla jsem. V mém jméně se odráží to, jak mě můj otec musel nenávidět. Kdo by dal svému dítěti takovéhle jméno? Totální magor.

„Ani já ho neznám,“ uvědomil si Jasper popuzeně. Pokrčila jsem nad tím rameny. O mém jméně ví jen pár osob a rozhodně jejich okruh nehodlám zvětšovat. Už vidím ty Emmettovy posměšky. Díky, nechci. Nemusím mít všechno.

Prodrala jsem se kolem nich, abych se vyhnula jejich zvídavým pohledům a posadila se do obývacího pokoje.

<< // >>
 

Zdravím všechny,
naskytl se u mě takový větší problém - u mě v počítači mě jeden virový program nechce pustit na tyto stránky, takže jsem teď na taťkovým noťasu, jenže tady je to hrozné. Jsem z toho celá nešťastná, kdyby jste viděli, jak jsem z toho nešťastná. Pořád mi tady skáče jiný formát a jiné písmo!!!
Doufám, že se to v brzké době hodí do pořádku, jinak se zblázním.


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 48. kapitola:

 1
29.12.2011 [12:48]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.12.2011 [11:47]

swanbellacullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. BellaEdward
28.12.2011 [23:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. BabčaS.
28.12.2011 [22:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. viki
28.12.2011 [22:04]

Pěkné !

2. leluš
28.12.2011 [21:54]

rada by som vedela ake je to druhé men:D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.12.2011 [21:36]

EleonorWow. Skvělý. Co to asi bude za jméno? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!