Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 38. kapitola

31.08.2011 (10:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3022×

„Za co jsi mu děkovala?“ zeptal se mě nevrle Edward, když jsme jeli po silnici směrem k nám domů. Odvrátila jsem pohled od míhající se krajiny a usmála se na něj.

„Řekl, že jsem sexy,“ odpověděla jsem spokojeně. Byla jsem potěšena, i když to byla taková neomalená lichotka. A normálně bych Emmettovi za ni nakopala zadek, teď mě to ale potěšilo. Momentálně opravdu nemám míry modelky.

„Ne, Bello, řekl, že jsi sexy sud,“ oznámil mi tak, jako bych Emmetta špatně slyšela.

„No a? Vždyť je to pravda - vypadám jako sud. Právě teď si opravdu sexy nepřipadám,“ připustila jsem popravdě a pokrčila jsem rameny. Nevěřícně na mě hleděl a začal prudce brzdit. Pás se mi zaryl do hrudi a instinktivně jsem se chytila palubky před sebou. Zastavil u krajnice a nevěřícně na mě hleděl.

„Co je?“ zeptala jsem se, když stále mlčel. Znervózňoval mě.

„Nemyslíš to vážně, že ne?“ zeptal se mě naléhavě. Když neviděl žádnou mou reakci, pokračoval. „Jsi půvabná. Zrovna teď více, než kdy jindy. Líbí se mi, jak se tvé tělo zakulacuje a přizpůsobuje se našemu miminku. Pro mě jsi ta nejkrásnější na světě. Víš, co pro mě vůbec znamená, že nosíš pod srdcem mé dítě? Jsem na tebe tak hrdý a strašně moc ti děkuji. Udělala jsi ze mě nejšťastnějšího muže na světě. Dala jsi mi to, v co jsem za celých sto let nikdy nedoufal.“

Jeho slova mi vehnala slzy do očí. „Edwarde…,“ zašeptala jsem unešeně. Stáhlo se mi hrdlo a těžce se mi dýchalo. „J-já jsem do-dojatá… Řekl jsi t-to moc hezky. Dě-děkuji,“ zakuňkala jsem dojatě.

„Pojď ke mně!“ Edward se na mě usmál. Odepnul mi přezku od pásu a přetáhl si mě k sobě na klín. Pohladil mě po vlasech a po tváři. Omotala jsem jednu ruku kolem jeho krku a druhou jsem uchopila jeho košili a drtila ji v zatnuté pěsti.

„Proč pláčeš, lásko?“ zeptal se mě mile. Utřel mi prstem mokrá líčka a políbil mě na nos.

„J-já mám strach. Ta-tak moc se bojím,“ zanaříkala jsem. Mezi zuby se mi prodral vzlyk. Zabořila jsem obličej do Edwardovy hrudi a rozbrečela se naplno.

„Jsem tu s tebou. Nic se ti nestane. Nedovolím to,“ ujišťoval mě. Přitiskla jsem se k němu, jak nejvíce to šlo. Pevně mě držel a prsty mi vískal ve vlasech.

„Už nás nikdy nesmíš opustit. Prosím, slib mi to. Ty dny bez tebe byly hrozné. Pokaždé, když jsem tě viděla s Tanyou…“ Žárlila jsem tak moc, že jsem to nemohla ani dopovědět. „Chtěla jsem ti říct, že náš maličký je tvůj, ale když jsem tě viděla, jak sis oddychl, když jsem ti řekla, že jsem ve třetím měsíci… Věděla jsem, že ti to neřeknu. Nechtěla jsem, abys nás odmítl…“

„Bello…,“ zašeptal s bolestí v hlase. „Nikdy tě nenechám samotnou, slibuji. Slibuji. Neopustím vás, pokud si to nebudeš vysloveně přát. Za všechno se ti moc omlouvám. Neplakej, prosím. Ničí mě to a miminku to taky neprospívá. Musíš být teď moc silná.“ Políbila jsem ho pod bradu. Věřila jsem mu.

„Prosím, už neplakej. Neopustím tě. Tolik tě potřebuji mít, Bello, u sebe. Zničilo by mě, kdyby se ti něco stalo. Neplakej,“ utěšoval mě.

„Já vím. Věřím ti. Ale nejde přestat. Stále se mi z očí hrnou slzy. Nemůžu je zastavit,“ postěžovala jsem si a on se zasmál.

„Tak já ti pomůžu, chceš?“ zeptal se mě. Přikývla jsem na souhlas, protože jsem byla zvědavá, co vymyslel. Prstem mi nadzvedl bradu a přivlastnil si mé rty. Měl pravdu, přestala jsem plakat i myslet na všechno okolo. Teď byly nejdůležitější pouze Edwardovy rty.

…

Zatlačila jsem do Edwardovy hrudi, abych ho od sebe odtáhla. Zaklonila jsem se dozadu, abych se odtrhla od jeho rtů a nevinně se na něj usmála. Nesouhlasně se zamračil, až se mu mezi obočím vytvořila malá rýha, a naklonil se zpátky ke mně.

„Už běž,“ vyzvala jsem ho neústupně.

„Nikam nechci. Chci být tady s tebou,“ zaprotestoval sladce a chtěl spojit naše rty. Rychle jsem uhnula hlavou na stranu, takže jeho rty dopadly pouze na mou tvář. „Víš, že mě zlobíš?“ zašeptal mi do ucha a něžně ho vzal mezi zuby a polaskal jej.

„Dělám to pro tvoje dobro. Nechci, abys mi jednou vyčítal, že sis nic neužil,“ řekla jsem rychle. „Dobře, tak nechci, aby mi to Emmett jednou vyčítal,“ připustila jsem, kdž jsem viděla jeho nesouhlasný škleb. „Navíc s tím počítá. Měl by sis pospíšit, ať v tom autě nezapustí kořeny.“ Popostrčila jsem ho ke dveřím.

„Stejně se mi nelíbí, že tady budeš sama,“ zopakoval už snad po sté. Protočila jsem oči. Včera jsme na toto téma diskutovali celý večer, až jsem z toho usnula. „Přijde Angela. Nebudu tady sama,“ řekla jsem. „Kdyby se něco stalo, hned budu volat Carlisleovi, a pak tobě,“ řekla jsem to, co se mi zajisté chystal říct. „Prosím tě, neboj se. Mám to tak naučený, že to budu vykřikovat i ze spaní. Teď už běž.“

„Dobře, přesvědčila jsi mě. Ale jestli se něco v Seattlu stane a tobě se to nebude líbit, bude to tvoje chyba. Ty jsi mě do týhle pošahaný akce naverbovala.“ Otevřela jsem vchodové dveře a jasně dala najevo, že by měl zmlknout a jít.

„Budu to brát na vědomí. Nějak se s tím vypořádám. Slyším přijíždět auto. Alice přivezla Angelu.“

„Opatruj se.“ Rychle mě políbil a následně se sklonil k mému bříšku a políbil i jej. „Dávej na maminku pozor a nezlob ji. Vrátím se brzy,“ zašeptal k němu a odešel do Jeepu, kde na něj Emmett už čtvrt hodiny čeká. Ještě jsem jim rychle zamávala, než se mi ztratili z dohledu, ale to už přijela Angela.

„Ahoj,“ zašvitořila ihned, jak vystoupila z auta.

„Ahoj,“ odpověděla jsem oběma a šla Angele naproti. Objala jsem ji. Byla jsem ráda, že Angelu vidím. Nikdy jsem si nevytvořila vztah k člověku, ona byla první. Možná to byla chyba. Neměla bych se k ní vázat, ohrožuji naše tajemství, ale s ní je mi tak dobře. Probouzí ve mně lidskost, kterou jsem za ta léta v sobě takřka pohřbila.

„Angela mi nabídla, že bych tu mohla být s vámi,“ ozvala se za mnou Alice. Rychle jsem se odtáhla z Angelina objetí.

„Ne,“ řekla jsem okamžitě a zakroutila odmítavě hlavou. Angela se na mě překvapeně pohlédla a Alice na mě upřela smutný pohled.

„Ale -“ začala Alice.

„Ale nic. Prostě jsem řekla, že ne,“ odpověděla jsem rázně. Založila jsem si ruce na prsou a nehodlala o tom dál diskutovat. Nenechám se okrást o jediný večer bez dozoru. Navíc s někým, kdo o upírech nemá ani ponětí a není jedním z nich. Navíc se nebojím, že by cokoli vyžvanila Edwardovi. „Angie, mohla bys, prosím, na mě počkat vevnitř? Hned přijdu.“

„Samozřejmě,“ souhlasila a bez dalších slov odešla do domu.

Podívala jsem se na Alici. Nedívala se na mě, ale někam do dálky, do lesa. Na tváři měla ukřivděný pohled. Možná jsem to přehnala. Bylo mi jí líto.

„Alice,“ oslovila jsem ji opatrně a chytla ji za ruku. „Omlouvám se. Chovala jsem se hrubě, neměla jsem po tobě tak vyjet. Ale pochop mě. Neber to nějak špatně, ale ráda bych si od všeho, od vás, odpočinula.“ Šlehla po mně pohledem, tak jsem rychle pokračovala: „Nemyslím to zle, ale chci být s Angelou sama. Chci se vymanit z vašeho neustálého dozoru a chci si zahrát na člověka. Aspoň na malou chvíli. Chci dělat ty bláznivé věci, které lidé dělají. Samozřejmě, nic nezodpovědného. Slibuji, že si ještě uděláme dámskou jízdu. Půjdeme na nákupy, protože přeci nemáme ještě kočárek. Alice, nezlob se na mě,“ zanaříkala jsem prosebně. Tolik mě trápila představa, že by se na mě zlobila.

Na tváři se jí objevil soucitný pohled. Pohladila mě po tváři a usmála se na mě.

„Dobře, nezlobím se,“ řekla. „Nebudu vás zdržovat. Uvidíme se zejtra, ano? Přijdete s Edwardem na kontrolu, ne?“

„Přijdeme,“ přitakala jsem. Spěšně jsem se s ní rozloučila a zamířila za Angelou do domu, aby tam nebyla dlouho sama.

Strávila jsem s Angelou moc příjemné odpoledne a večer. Nejdříve jsme se dívaly na akční drama, které se mi moc líbilo. Zvláště ten herec, který mi připadal velmi sexy. Ale kdo poslední dobou ne? Cloumaly se mnou hormony a líbil se mi každý druhý. Hlavně Edward.

Když jsem shlédly film, upekly jsme na moje přání bábovku, kterou hlavně udělala Angela, protože já jsem moc vařit neuměla, natož péct. Chtěla jsem aspoň na chvíli být správná přítelkyně a starat se o svého chotě se vším všudy. Nebo to aspoň předstírat. S Angelou jsme si řádně popovídaly, probraly snad úplně všechno – co je nového ve škole, až po oblečení, které je teď v módě. U pečení jsme se taky moc nasmály. Hlavně při výrobě lepkavé hmoty, které se říkalo těsto, měly jsme ho až za ušima a já doslova. A malé mělo taky radost, protože se neustále ve mně vrtělo.

Zmožená jsem dopadla na pohovku a nohy si položila na konferenční stolek přede mnou. Angela se posadila vedle mě.

„Jsi taky tak unavená?“ zeptala jsem se jí a potlačovala zívnutí, které se dralo na povrch.

„Neměla bych jít domů? Chceš si jít si lehnout?“ zeptala se starostlivě. Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas.

„Ne, vydržím to. Edward tě pak odveze. Jak by ses odtud chtěla dostat? Taxíkem? Pěšky? Tak to ani náhodou,“ oznámila jsem Angele nekompromisně. Představa, že by šla takovou dálku sama k sobě domů, mě děsila. „Co si pustit další film?“ navrhla jsem. Zvedla jsem se a dala do přehrávače další film. Posadila jsem se zpátky na místo a přitáhla si nohy k sobě, ale jediné co jsem viděla, byly počáteční titulky.

...

„Bello,“ oslovil mě překrásný hlas. Odlepila jsem od sebe víčka a potěšeně jsem se usmála, když jsem uviděla Edwardovu tvář.

„Edwarde,“ vydechla jsem překvapeně. Opravdu jsem usnula? Zastyděla jsem se a nahrnula se mi červeň do tváří. Nechala jsem tady takhle Angelu samotnou. Jsem nemožná.

Edward mi přejel prsty po tváři a lehce políbil na rty.

„Pojď si lehnout do ložnice,“ pobídl mě něžně. „Musíš být rozlámaná, když jsi usnula na gauči.“

Posadila jsem se a musela jsem uznat, že Edward měl pravdu – cítila jsem se, jako by mě několikrát přejel náklaďák. Napnula jsem záda, až mi v nich zakřupalo.

„Kde je Angela?“ zeptala jsem se starostlivě. Doufám, že ji nenapadlo jít domů, jak měla v plánu. To bych si neodpustila. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co by se jí mohlo stát.

„Tady jsem,“ odpověděla mi a já se mohla uklidnit.

„Promiň. Měla jsi mě vzbudit,“ řekla jsem omluvně.

„Nic se nestalo. Nedělej si s tím starosti,“ odpověděla s úsměvem.

„Odvezeš Angelu domů?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Samozřejmě,“ přitakal, jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem. „Nejdřív tě ale odvedu do postele.“

„Zvládnu to. Nejdřív si chci dát sprchu. Jsem upatlaná od těsta snad všude. Počkám na tebe, vrať se brzy, ale jeď, prosím, opatrně,“ zaprosila jsem naléhavě. Byla bych nerada, kdyby Angelu vyplašil zběsilou jízdou, která je pro něj specifická, a nebo ještě hůř - aby se nepozvracela.

„Neboj se,“ ubezpečil mě s úsměvem a políbil mě na čelo.

„Děkuju za společnost, Angie. Byl to moc hezky strávený čas. A omlouvám se, že jsem usnula.“

„Nic se neděje, potřebuješ odpočívat. Měj se hezky, Bello. Ahoj maličké.“ Pohladila mě na rozloučenou po vystouplém bříšku, a pak mě objala. „Ráda tě zase uvidím,“ zašeptala mi do ucha.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem upřímně, ale nevěděla jsem, jestli jí to můžu slíbit. Bůhví, jak se všechno vyvine dál a co se přihodí. Edward mě ještě pohladil po vlasech, a pak s Angelou zmizeli z domu.

Odploužila jsem se do koupelny, odhodlaná si dát sprchu, ale při pohledu na vanu jsem neodolala.

Svlékla jsem ze sebe veškeré oblečení a ponořila se do horké vody, kterou pokrývala pěna s vůní z citrusů. Celé své tělo jsem ponořila do vody a spokojeně zavřela oči. Cítila jsem, jak se mi pomalu uvolňují všechny svaly. Cítila jsem se tak příjemně. Div jsem slastně nezavzdychala.

<< // >>

Chtěla bych se omluvit za prodlevu, která je mezi touhle a minulou kapitolou. Ale nějak poslední dobou nemám čas a taky takhle kapitola mi dala zabrat, abych ji vůbec dopsala. :) Snad mi to odpustíte.

V příští Bellu opět navštíví Josh, co na to Edward? A možná se dozvíme pohlaví miminka. :)

Nakonec bych vám chtěla poděkovat za komentáře, které jste mi zanechali u předešlé části. Udělaly mi radost. :)

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 38. kapitola: