Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 37. kapitola

Edward a Bella


Nevyřčená přání - 37. kapitolaSladké usmiřování.

„Omlouvám se, Bello,“ zopakoval asi už po sté. Leželi jsme v Edwardově bývalém pokoji na posteli. Já se dívala do stropu, on ležel vedle mě na boku a snažil se mě obměkčit. Prsty mi ťapkal po paži, ale víc si nedovolil. Asi bych mu víc momentálně ani nedovolila. Byla jsem na něj naštvaná. Věděl moc dobře, že nesnáším, když mi někdo něco přikazuje, měla jsem strašné problémy s autoritou.

„Neměl´s to dělat,“ řekla jsem rozzlobeně a dál sledovala strop pokoje. Nehodlala jsem se na něj podívat, protože by na mě zkusil ty štěněčí očí, které tak umí a které rozlomí i skálu a já bych mu určitě odpustila. Tak to ne. Ať si to pěkně užije, hošánek!

„Ne, to si nemyslím,“ oponoval mi vážně. Nevěřícně jsem se na něj podívala. Všechny moje zásady nepodívat se mu do očí byly pryč. Chce mi snad organizovat každý můj krok? Zakazovat a vybírat mi přátelé? Tak to se spletl. A velice!

„Edwarde!“ napomenula jsem ho.

„Ne, Bello, mám pravdu. Ty si dělej, co chceš, ale dokud nosíš moje dítě, budeš se chovat zodpovědně. Nedovolím, abys jej vystavila nebezpečí. A nevím, jestli setkáni s cizím upírem je zrovna bezpečná záležitost.“

„Hlavně, že žít a mít dítě s upírem je bezpečné. Josh není cizí! Nestojím o tvé svolení. Můžu si dělat, co chci,“ procedila jsem skrz zuby. Měřila jsem si ho pohledem, dlaně křečovitě zatnuté. Krev v mých žilách doslova vřela, skoro jsem slyšela zvuky varu.

„Pro mě je cizí,“ odpověděl mi v klidu. Teď bych mu nejraději jednu vrazila. Jak může být v klidu. A jak mě dokáže takhle rozhodit? Studoval na to nějakou speciální školu? Dělal si kurz Jak-naštvat-lidi-kolem-sebe-a-sám-zůstat-samolibým-a-v-klidu?

Rychle jsem se posadila a otočila se celý tělem na Edwarda, který se opíral o loket a vypadal jako bůh s pokřiveným úsměvem. Opravdu by mu měl někdo pocuchat tu jeho dokonalou fasádu. Pošramotit mu ten dokonalý obličejík.

„Já mu věřím. Znám ho dlouho, jednu dobu mi dost pomáhal. Je hodný, rozumný. Nevíš, čím vším si prošel. Nikdy mi neublížil a neublíží. Věřím mu,“ řekla jsem pevně.

„Tak proč nemáš dítě s ním, když je tak dokonalý,“ řekl Edward kousavě. Úsměv se mu z tváře vytratil. Teď už jen na mě upřeně hleděl a vyčkával na odpověď.

Zalapala jsem po dechu. Jak tohle může říct? To snad nemyslí vážně! Dlaň mi automaticky vyletěla vpřed a zastavila se o jeho tvář. Do očí se mi nahrnuly slzy vzteku a ruce mě svrběly po dalších úderech. Přelezla jsem si na jeho břicho, stále ho mlátící a nepřestávala, i když mě bolely údery daleko více než jeho.

„Já. Jsem. Žádný. Dítě. Neplánovala. Ani. Nechtěla!" prskala jsem vztekle a dál jsem ho zuřivě mlátila do hrudi.

„Bello, uklidni se,“ prosil, ale já nepřestávala. Hluboko ve mně se něco uspokojovalo, když jsem do něj bušila, ale vztek nepolevoval. Teď by si zasloužil, abych pod ním škrtla sirkou! Ale kdo by mi platil alimenty? Tohle budu muset přehodnotit!

„Tak dost! Ublížíš si!“ křičel. Nebránil se, jen se pokoušel zachytit mé zápěstí, takže jsem musela dávat pozor, aby se mu to nepovedlo. „Ublížíš naší maličké!“ Na malou chvíli jsem zaváhala a toho využil, aby mě zpacifikoval. Obmotal mi prsty kolem zápěstí a pohledem se mě snažil uklidnit.

„Bude to kluk,“ vyhrkla jsem bojovně. Edwardovi se po tváři rozlil šťastný úsměv.

„Jak to víš? Byla´s na ultrazvuku? V nemocnici? A kdys to stihla? Proč jsi mi to neřekla? Šel bych s tebou. Příště mi to musíš říct, chci být u toho,“ chrlil jednu větu za druhou.

„Nikde jsem nebyla,“ zarazila jsem ho rychle, jinak by nepřestal mluvit. „Chci, aby to byl chlapeček. Chtěla bych ti dát syna,“ řekla jsem vážně. Byla by to pro mě čest, kdybych Edwardovi porodila syna. Pokrevního nositele jeho jména.

„Bello,“ zašeptal dojatě.

„Ty bys nechtěl syna? Radši dcerku?“ ptala jsem se zmateně. Vždycky jsem měla za to, že muž touží po synovi. Hlavně v dřívější době byli oceňováni synové. Dcery byly „na obtíž“.

„Bello,“ oslovil mě znovu. Dívala jsem se na něj a věnovala mu veškerou pozornost. Vpíjel se mi do očí a při tom se zářivě usmíval. Veškerý můj vztek byl pryč, mohl za to jeho oddaný pohled, kterým se na mě díval.

Opatrně si se mnou sedl a přitáhl do náruče. Nejistě jsem si položila tvář na jeho hruď a ruce obmotala kolem jeho krku. Přitiskl si mě k sobě blíž, držel mě pevně, ale přesto opatrně, aby neublížil miminku.

Studená bříška prstů se dotkla mé brady a pozvedla ji. Edward skláněl svůj obličej nad tím mým, byli jsme od sebe pouhých pár centimetrů. Stačilo by tak málo a mohla bych opět ochutnat jeho rty. Už jsem si začala vybavovat jejich chuť, když Edward přerušil místo mezi námi a spojil naše ústa.

Zlehka okusil mé rty a začal si s nimi mazlivě pohrávat. Vůbec jsem nepociťovala tu dravost, která byla přítomna, když jsme spolu byli minule. Teď to bylo úplně jiné. Byl opatrný, jemný, něžný. Určitě si každý pohyb promýšlel v hlavě, než jej udělal, jen aby nám neublížil. Každá buňka v mém těle cítila jeho přítomnost a dotyky. Bylo to, jako by byla celá, zase pohromadě. Byla jsem naplněna něčím, co bylo tak příjemné, a nehodlala jsem se toho jen tak vzdát.

„Bells,“ vydechl zděšeně. Zmateně jsem na něj pohlédla a spatřila jeho černé oči, které se upřeně dívaly na můj obličej.

Sáhla jsem si prsty na nos, kde mě něco lechtalo. Zůstala jsem hledět na mokrou skvrnu na prstech, než mi došlo, že je to krev. Tohle není dobré, pomyslela jsem si. Ne v přítomnosti upíra. Začala jsem se strachovat o maličké, ale Edward mě překvapil.

„Pojď,“ pobídl mě jemně. Pomohl mi si stoupnout na nohy a dovedl mě do koupelny. Přivedl mě až k umyvadlu a pustil vodu.

„Předkloň se,“ poručil a začal smáčet ručník ve vodě z vany. Opřela jsem se o dlaždičky a nahnula se nad umyvadlo, abych neušpinila krví okolí. „Nech to samovolně téct a hlavně nepopotahuj.“ Poslušně jsem poslechla vše, co mi řekl. „Zhluboka dýchej.“ Pootevřela jsem pusu a snažila se co nejvíc nadechnout a následně zase vydechnout. Edward vyždímal ručník a položil mi jej na šíji. Byl tak studený, až jsem poskočila.

„Promiň, ale zmírní to krvácení,“ zašeptal omluvně. Stoupl si za mě, takže jsem cítila celou délku jeho těla, která mi dodávala na klidu. Jeho hbité prsty mi odstranily vlasy z obličeje, aby se mi nemotaly.

„Ty pláčeš?“ zeptal se mě udiveně. Odmítavě jsem zakroutila hlavou. Nechtěla jsem, aby mě viděl ubulenou. „Bellinko, proč pláčeš?“ zeptal se zoufale.

„Já nevím,“ fňukla jsem. Objal mě kolem pasu a zasmál se mi do vlasů.

„Nic se neděje, jen ti teče krev. Budete v pořádku,“ utěšoval mě něžně. Líbal mě do vlasů a trpělivě čekal než ustane krvácení.

...


„Chci domů.“ Zatoužila jsem po své vlastní posteli, skříni, hygieně a hlavně klidu. I když se všichni snažili být klidní, nešlo to. Bylo tady prostě moc „lidí“ a hlavně Emmett, který se každou chvíli něčemu hlasitě smál, i když ho vždy někdo napomenul.

„Tady jsi taky doma,“ opravil mě Edward a pohladil mě po tváři. Ležela jsem s ním v posteli a snažila se usnout, ale jak jsem řekla - je tu moc hluku.

„Doma jsem v našem domě. Tohle je domov tvojí rodiny.“ Nesouhlasně se na mě zamračil. Musela jsem si povzdechnout, nechci se s ním hádat, ale nechci tady být. „Chci mít klid a tady mi ho není dopřáno,“ řekla jsem a udělala na něj smutné oči. Přitiskla jsem se na jeho rty a vášnivě si je přivlastňovala. „Chceš pokračovat? Tady ale rozhodně ne,“ řekla jsem mu provokativně.

„Tak jdeme?“ zeptal se s nadšením a už se zvedal z postele a bral mě s sebou v náručí.

„Jsi blázen,“ zasmála jsem se nahlas jeho náhlé veselé reakci.

„Ale kvůli tobě,“ odpověděl. Upíří rychlostí vyběhl z pokoje a seběhl schody. Tahle rychlost mi nevadila, ale můj drobeček měl jiný názor. Jen co mě Edward položil zpět na nohy, zatočila se mi hlava a udělalo zle od žaludku. Zašátrala jsem rukou vedle sebe, opřela se o věšák, který jsem nahmatala, a sklonila hlavou dolů, abych mohla dýchat.

„Co se děje?“ zeptal se poplašeně Edward. Jezdil dlaní po mých zádech a netrpělivě čekal na mou odpověď.

„Jsem v pořádku. Jen mému maličkému se nelíbí tvoje rychlost,“ podala jsem spěšně vysvětlení. Edward se zamračil a poklekl si k mému bříšku. Po stranách na něj položil své dlaně a jednu z nich jsem přikryla tou svou.

Naše beruška takhle zlobí maminku?“ na oko pokáral bříško. Nepřeslechla jsem důraz na slovo naše. Je asi dotčený, že jsem si ji před chvílí přivlastnila. Naznačila jsem rty slovíčko omluvy a na smíření ho políbila do vlasů na temeni hlavy.

„Nezlobí mě, jen se mu udělalo nevolno. Kvůli tobě, takže bys měl dostat vynadáno ty,“ oznámila jsem mu s uličnickým úsměvem. Nevěřícně se na mě podíval, načež se opět usmál.

„Fajn, popovídáme si o tom později,“ slíbil s mrknutím oka.

„Tak vám řeknu, že jsem pěkně zmaten. Co to bude? Holka nebo kluk?“ zeptal se nás Emmett. Odpověděla jsem ve stejnou chvíli, že kluk jako Edward, že holka. Po téhle odpovědi byl Emmett ještě více udivený.

„Dvojčata?“ vyhrkla udiveně Rosalie, která se objevila za Emmettem a objala ho kolem pasu. K nim do chodby se vecpali ještě Alice a Jasper, aby jim něco neuniklo.

„Ne!“ vykřikla jsem zděšeně. Švihla jsem pohledem po Edwardovi, který už stál vedle mě a držel za ruku. Potřebovala jsem i jeho potvrzení. Záporně zakroutil hlavou a já si oddychla. Dvě děti. Nad tou představou mi přeběhl mráz po zádech. Co bych si jen počala? Budu ráda, když zvládnu jedno dítě, natož dvě!

„My nevíme,“ uvedla jsem věci na pravou míru. „Já si myslím, že je to kluk a Edward zastává názor, že děvče.“

„Alice, co tvoje vize?“ zeptal se jí Edward. Hned se snažila oprostit od přítomnosti a zahleděla se do dálky. Marně.

„Nesnaž se, zablokovala jsem ti vize,“ oznámila jsem Alici a roztomile se na ni usmála. „Nechci, aby jste to věděli dříve než já.“ Ucítila jsem mírné drknutí do žeber. „Dříve než my,“ opravila jsem se, aby někdo byl spokojen.

„Vidím příležitost k uzavření sázky?“ zaplesal nadšeně Emmett, div neskákal až ke stropu.

„Tohohle se odmítám zúčastnit a to samé doporučuji tobě, Edwarde, pokud chceš teď odejít se mnou!“ odpověděla jsem mírně rozzlobeně. Všichni se rozesmáli, jen Edwardovi zamrzl úsměv na tváři – poznal, že to myslím smrtelně vážně.

„Samozřejmě, že chci jít s tebou,“ odpověděl mi úplně vykolejen. Otočila jsem se na ostatní s vítězným úsměvem.

„Tak vidíte, Edward se taky nezúčastní.“ Vyplázla jsem na ně jazyk, vzala Edwarda za ruku a snažila se ho odvést ven, ale zastavil mě.

„Musíš se obléct je zima,“ vysvětlil opatrně.

Nechala jsem se jím obléct. Navlékl mě do kabátu, u kterého začaly být knoflíčky mírně těsné, při té příležitosti Alice poznamenala, že nový mám v autě. Taky Edward stihl spucnout Alici, co mi to dala za krátké šaty do takové zimy.

„Edwarde, jedeme autem a ještě je to odtud deset minut. Tak, prosím, nevyšiluj,“ poprosila jsem ho sladce. Vrhnul na mě zlostný pohled, tak jsem dál nic nenamítala.

„Vypadáš jak medvěd, Bello,“ připustil pobaveně Jasper.

„Spíš jak sud,“ zašeptal Emmett, ale schválně nahlas, abych to slyšela, a pak se dal do hlasitého smíchu. Edward na to reagoval hlasitým zavrčením a myslím, že kdybych mu pevně nestiskla dlaň, vystartoval by po svém bratrovi.

„Omlouvám se, řekl jsem to špatně. Vypadáš jak sexy sud.“ Široce se usmál a mrkl na mě. Ať řekl předtím cokoli, po tomhle si mě usmířil.

„Děkuju, Emmette. Tak se mějte, papa,“ rozloučila jsem se s nimi a vyšla společně s Edwardem na verandu a pokračovali jsme dál do garáže.

 

<< // >>

 


 

Tak se Bella s Edwardem usmířili. Taky se objevila příležitost otevřít diskuzi a tipování. Co myslíte? Bude mít Bella děvčátko, nebo chlapce?

Taky bych vám chtěla poděkovat za krásné komentáře, které mi necháváte. Vlastně díky vám má tahle povídka skoro 40 dílů. Když jsem ji začala psát, počítala jsem nanejvýš s dvaceti díly. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 37. kapitola:

 1 2   Další »
13. Regi
29.08.2011 [19:31]

RegiNo pání. Tohle byl neuvěřitelný dílek! Vím, že nedávám komentáře hned, ale to bych se potom zdržovala od čtení... Ani se nebudu svěřovat kolikrát jsem to četla. Ty by ses možná potěšila, ale já bych asi byla za blázna, že jsem to četla už víc, jak třicetkrát. A jéjej... Už je to na světě.
Mos se mi líbí postava Edwarda, jak se o Bellu strachuje a peču. Je tak... Ach... já pro něho nemám slov a ještě k tomu, jak to popisuješ. Přiznávám, zamilovala jsem se. Emoticon Je to mazel.
Napjatě vyhlížím další dílek. Nemůžu se dočkat!

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. viki
21.08.2011 [21:42]

Moc pěkné !

11. Aneta
21.08.2011 [15:14]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. BellaEdward
20.08.2011 [16:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.08.2011 [21:42]

TerisekkVšem děkuju za kometáře, jste zlatíčka. Emoticon Emoticon

Stepule: No bylo by to hodně zajímavé. Emoticon Chudák Bella! Taková možnost mě nenapadla, zatím počítám s jedním dítětem, ale možná... Uvidíme. Emoticon Emoticon

19.08.2011 [10:57]

Ariana Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. BabčaS.
19.08.2011 [10:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Zdenuše
19.08.2011 [10:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Daynera
19.08.2011 [10:20]

uzasna kapitola myslim si ze to bude chlapec Emoticon Emoticon Emoticon

19.08.2011 [10:19]

Hanikholkuu Emoticon Emoticon ...těší na další ..ty jejich zbytečný hádky by mohli přestat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!