Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 27

wallpaperbyjitule


Neubliž mi, prosím 27Omlouvám se, že mi to trvalo, tak dlouho, ale měla jsem toho hodně na práci do školy. Škola už je za námi, takže už vás čeká jen spousta kapitol, a k tu přijde i nová povídka. Co se týče kapitoly tak čas námrychle plyne dál, rozvod se blíží a vy si můžete užít jeden víkendový den, který se však naší dvojici lehce zvrtne.

Dny se míjely a my si začali zvykat na normální lidský život takový, jaký má být. Ráno mě Edward odvezl do práce a Annie do školky, a když jsem skončila, tak nás zase obě vyzvedl a odvezl domů, přesněji řečeno k Charliemu. Doma jsem uvařila večeři pro mě, Annie a Charlieho, a když Annie a Charlie už spali, tak Edward za mnou přišel předními dveřmi. Prostě jednoduchý idylický život, jenže rozvod se blížil a nešlo na něj zapomenout. Stále tu mezi mnou a Jacobem platila dohoda, že Annie u něj trávila každý druhý víkend.

Co se týče mé práce, tak to bylo poměrně v klidu, až na pár problémů s mými upířími kolegy. Jednoduše řečeno, někteří neměli tak skvělé ovládání, aby mi plně odolali, ale k něčemu hroznému nedošlo. Přeci jen jsem pořád tady, bez žádného kousance a srdce mi pořád bije. Esme mi však pro jistotu přidělila stůl u ní v kanceláři, jelikož tam sama příliš času netrávila a jezdila po všech zakázkách. Má jediná práce byla zařizovat telefony a párkrát jsem i byla s Esme v nějakých městech podívat se na zakázky. Když jsem s ní byla, tak to bylo většinou hlavně, protože si myslela, že jejím klientům vadí její odlišnost. Samozřejmě, že nevěděli, že je upírka, ale hlavní lidský instinkt, který předčí vše, je strach, a právě že Esme měla dojem, že se jí někteří klienti bojí, tak s sebou brala mě, jako ukázku pravé lidskosti. Všechno probíhalo, tak jak mělo. Zakázky byly hotové dříve, než si zákazníci dokázali představit a ještě ke všemu s chirurgickou přesností a francouzskou okázalostí. Nejenže se Esme starala o přestavbu domů, či postavení nových domů, ale též se zajímala i o interiéry, někdy po krátkých konzultacích s Alicí a Rose, nebo dokonce i Annie, která se vždy velmi ráda zapojila. Alice vždy říkala, že z ní jednou bude ta nejlepší designérka, jakou si jen dokážu představit. Dokonale na ní bylo vidět, jak ji to hrozně baví a ještě mnohem víc si užívala nakupování s Alicí a Rosalie, kdy se s nimi ráda hádala o tom, co mají, nebo nemají koupit. A co komu sedí líp. Prostě ty tři si naprosto padly do noty a užívaly si spolu všechny chvíle.

Jenže to neznamená, že tu ještě nebyli kluci, kteří si taky chtěli užívat ty chvíle s tím malým zázrakem. Carlisle jí rád četl pohádky, když jsme u nich přespávali. Musím uznat, že jeho hlas, který si pohrával se všemi těmi slovy, mě také dokázal uspat. Jeho vypravování bylo na tolik uklidňující, že jsem uvažovala, že bych si Carlislea každý večer půjčovala, aby mi předčítal. Jenže jsem to pro jistotu radši neřekla na hlas, myslím si, že by Edward nesouhlasil. No a pak tu byli Emmett a Jasper, Annie prošla kurzem, jak odehnat kluky ve školce, kdyby se jí chtěli podívat pod sukýnku, nebo si hrát na doktory. Jenže tím to nekončilo, pokračovali pozorováním kung-fu filmů, při kterých jí ukazovali názornou ukázku všech chvatů. Ještě štěstí, že to Esme zatrhla ve chvíli, kdy se Emmett rozhodl běhat po zdech. Charlie ten ustavičně pracoval, večer se najedl, chvilku si hrál s Annie, když dávali nějaký zápas a pak šel spát. Jednoduše se dá konstatovat, že Charlie zapadl do svého stereotypu.

Probrala jsem se jednoho sobotního rána v chladivé náruči svého přítele a rozespale jsem se k němu ještě více přitulila.

„Dobré ráno, Šípková Růženko. Annie už je dávno vzhůru a blbne zase s Emmettem a Jasperem. Říkali něco o vysvětlení všech triků jak na holky a jak se jim bránit. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Docela jí fandím, myslím, že tentokrát je zvládne,“ uvažoval si pro sebe nahlas, ale to byl jasný signál pro mě. Rychle jsem se vymotala z peřin a utíkala po schodech dolů. Pod schody na mě již čekal Edward, který mě jen s úsměvem pozoroval. Zamířila jsem hned za Emmettem, Jasperem a Annie, kteří seděli na sedačce, a tiše mezi sebou diskutovali.

„Co se tady děje?“ zeptala jsem se jich a všichni tři se na mě nechápavě podívali, tedy vlastně jen Annie se nechápavě podívala, ale Emmett s Jasperem se hned začali tvářit nevinně, jak andělíčci.

„Nic, co by se tu mělo dít, Bello?“ zeptal se mě Jasper a poslal mi krátkou uklidňující vlnu. Okamžitě jsem se na něj smrtelně zatvářila, ale on se jen ušklíbl.

„Moc dobře víš, Jaspere, co se to tady děje a nechtěj po mně, abych vám to znovu a znovu opakovala. Měla jsem dojem, že posledně jste to již pochopili pořádně, kdy jste si zkoušeli hrát na doktory… Bezúspěšně,“ podotkla jsem a oba dva se na mě nevinně usmáli, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. Oba dva se jen začali smát a přešli jsme to bez dalších výlevů, či mých šancí, jim něco vytýkat. Edward nám na dnešek naplánoval výlet do přírody, ale při dalším Esmeině telefonátu jsme to museli odložit.

„Dobře, tak za dvě hodinky bychom tam mohly být,“ odpovídala někomu do telefonu a přitom se dívala na mě. Bylo mi hned jasné, že slovo mohly, bylo adresované i na mě a přímo se mě i týkalo. Edward se náhle objevil u mě, když už zabalil všechny potřebné věci a nechával mě v klidu nasnídat, protože Annie byla dávno po snídani.

„Tak výlet se asi ruší, paní asistentko,“ pošeptal mi do ucha a já se na něj smutně podívala.

„Možná pro mě, ale ty s Annie pojedeš,“ odpověděla jsem mu a on se na mě nechápavě podíval.

„Slíbila jsem Annie, že si tenhle víkend užije, takže jeďte spolu,“ vysvětlila jsem mu a on mě políbil na tvář.

„Tak by s námi mohli jet i všichni ostatní a sejdeme se doma večer?“ navrhl a já jen pokrčila rameny.

„To už je jen na nich, jestli se k vám připojí…“ odpověděla jsem a hned na to u mě stála Esme.

„Bello, hrozně mě to mrzí, ale za pět minut odjíždíme. Vynahradíte si to zítra, ale já tě tam dneska opravdu potřebuju,“ omlouvala se mi Esme, ale já jsem věděla, že mě tam opravdu potřebuje. Rychle jsem se tedy oblékla do černé sukně a černé halenky, kterou mi připravila Alice, přes to jsem si vzala krátkou bundu, rozloučila jsem se s Annie a Edwardem a za deset minut jsem již seděla s Esme v autě a vyrážely jsme na cestu.

Cesta nám trvala přibližně asi dvě hodiny, při kterých jsem s Esme řešil jen práci a co ten klient zase chce. Tento klient, který si objednal přestavbu celého domu, si pořád jen na něco stěžoval nejdřív, že ložnice byla vymalovaná do špatného odstínu modré, pak to bylo, že kytky, které se zasadily na zahradě za domem, měly být na předzahrádce. Bylo to pořád něco, pokaždé si ten klient vyžádal Esmeinu a moji přítomnost za účelem toho že vždycky obviňoval mě, že jsem něco zbabrala při objednávce. Přitom to vůbec nebyla pravda. Byly jsme obě dvě zvědavé, co to bude tentokrát.

Již když jsme přijížděly na příjezdovou cestu domu, tak klient, pan Black, čekal před domem a z jeho pohledu bylo hned poznat, že si bude hned stěžovat. Hlasitě jsem si povzdechla a Esme se na mě trochu pousmála.

„Neboj, za chvíli ho zmáknem a pojedeme zase zpátky domů,“ povzbudila mě Esme a obě jsme na ráz vystoupily z auta a zamířily za panem Blackem.

„Dobrý den, pane Blacku,“ pozdravila jsem ho a on se na mě hnedka utrhl.

„To teda nebude moc dobrý den, když jste zase zmrvila objednávku, slečno,“ vyjel na mě padesátiletý pan Black.

„Co zase není v pořádku?“ zeptala se Esme a on se na ni nevraživě podíval.

„No jen se pojďte podívat, paní Cullenová,“ vybídl ji a vedl nás dovnitř do domu. Přesněji řečeno do kuchyně, která byla nádherně zařízená. „Vysvětlete mi, co má tohle jako znamenat?“ zakřičel na nás a já se na něj nechápavě podívala.

„Co tím myslíte, pane Blacku?“ zeptala se ho Esme, též nechápavě.

„Myslím tu linku, pamatuji si, že jsem si výhradně přál černě mramorovou, a ne tenhle černý umělý kámen,“ osvětlil nám jeho nesmyslný problém.

„Vydržte moment, pane Blacku, zkontroluji vaší objednávku,“ řekla Esme a dala mi do ruky klíče od auta, což znamenalo, že pro papíry s objednávkou jdu já. Vyšla jsem tedy z domu, v autě jsem vzala všechny papíry s jeho objednávkou a vrátila se, co nejrychleji zpátky.

„Bello,“ vybídla mě Esme, když jsem se k nim zpátky připojila do kuchyně, a já jí hned podala ty papíry, které jsem přinesla. Esme si je, co nejrychleji prohlédla a pak se podívala zpátky na pana Blacka.

„No, jak ale v objednávce vidím, tak vám musím oponovat, pane Blacku, jelikož v těchto papírech, které jste sám podepsal, je napsáno, že si přejete hlavně černou pracovní desku, ale že dále vám už na tom nezáleží. Nic o mramoru, či umělém kamenu tu není, takže pokud si budete přát desku vyměnit, tak to bude za extra náklady, ve kterých zaplatíte za odstranění současné desky, jejího zlikvidování a dále za koupi a montáž nové desky, doporučuji vám si to promyslet, protože zde mluvíme minimálně o 8000 dolarech,“ usadila ho Esme a mě bylo jasné, že tímto problémem jsme u něj dneska ještě neskončily. Téměř to vypadalo, jako kdyby si pan Black vyžadoval naši společnost, ve chvílích, kdy se cítil osamocen, jelikož neměl manželku, ani děti.

„To ale není možné, paní Cullenová, výslovně jsem si přál mramor, snad nejsem blázen, abych si přál něco jiného, než je mramor. Pokud vím, tak mramorová deska je, byla a vždy bude tou nejlepší,“ pokoušel se Esme zpochybnit, ale ta si zachovávala chladnou hlavu. Já sama bych ho už dávno poslala do háje.

„Pane Blacku, ať už je to s mramorovou deskou jakkoliv, tak vy jste v této smlouvě podepsal, že vám na tom nezáleží,“ řekla a mávla mu smlouvou před očima. „A co se týče kvality mramorové desky, tak v dnešní době, oproti umělému kmenu,“ poukázala při těchto slovech na jeho současnou desku, „opravdu klesla. Musím říct, že deska, kterou zde v současné době máte, je jedna z těch nejkvalitnějších.“

„Opravdu? To jsem nevěděl. Tak to se omlouvám, že jsem vás obtěžoval. Takže je to všechno již v ceně? Myslím si, že tedy nemáme žádný problém. Opravdu se omlouvám, že jsem vás obtěžoval. Určitě jste měla na dnešek jiné plány, paní Cullenová,“ omlouval se pouze Esme, ale směrem ke mně ani slovo. To já jsem ta, co na dnešek měla spoustu plánů se svým přítelem a dcerou. Už, už jsem se nadechovala, že mu něco řeknu, ale Esme mě lehce dloubla loktem do žeber.

„Nic se nestalo, jen se zkuste nejdříve podívat do kopie smlouvy, kterou máte u sebe a až poté mi volejte. Příští týden, vám dokončíme pracovnu, a pak už to bude vše a budeme to mít všichni už za sebou,“ řekla Esme a já z jejího hlasu cítila stopy úlevy.

„Děkuji vám, paní Cullenová, ještě jednou se omlouvám,“ říkal ten zapšklý dědula, který nás vedl ke dveřím. Rychle se s námi rozloučil a já naštvaně nasedla do auta a celou cestu zpátky jsem si stěžovala na promrhaný den, kvůli tomuhle páprdovi, který mi již pár týdnů pěkně lezl na nervy. Aspoň, že jsme se cestou s Esme zastavily na nákupech a já mohla nakoupit nějaké jídlo domů, které bylo potřeba, a v knihkupectví jsem si koupila pár knížek, po kterých jsem již pěkně dlouhou dobu toužila, že si je přečtu.

Když jsme se vrátily domů, tak už tam byli ostatní, kteří se vrátili z jejich výletu a my si mohli zase na pár chvil užívat rodinnou idylku, i když se rozvod blížil mílovými kroky. Už jen jeden týden a pár dní a já budu oficiálně rozvedenou ženou. Konečně!

 


 

Ještě jednou se omlouvám že to tak trvalo, ale opravdu jsem toho měla hodně Teď už to bude jen a jen lepší. Tak vás prosím, abyste zanechali komentář, abych věděla, kolik lidí to ještě čte. Děkuji, vaše Adis.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 27:

 1
2. felara
13.08.2012 [22:34]

taky prosim o dalsi dil

1. ester
30.05.2011 [15:38]

nezapomeň na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!