Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 28

17.01.2013 (12:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2050×

Bella:

Byl večer před rozvodem a já jsem pomalu a jistě ulehala na rozložený gauč. Neměla jsem nejmenší ponětí, jak to druhý den zvládnu. Jake byl připravený se o Annie prát zuby nehty, ale to já taky. Jenže jsem měla strach, že by se ty jeho nehty mohl proměnit v drápy a těm už bych se ubránit nedokázala. Byla jsem velmi vděčná, že jsem měla na své straně Charlieho a Cullenovi, ale největší oprou z nich mi byl Edward.

Edward… je to zvláštní, ale známe se necelý měsíc a já mu byla schopná již po třech dnech říct, že ho miluji, po třech dnech, které se rovnaly těm samým třem dním, od doby co jsem opustila svého manžela. Nikdy jsem nevěřila na osud, nebo spřízněné duše, ale zrovna teď jsem si doufala, že by snad Edward mohl být mou spřízněnou duší a to už je co říct…

Velmi dlouhou chvíli jsem se na sedačce jen převalovala a házela sebou, než jsem se rozhodla vstát a jít se podívat do svého starého pokoje na mou dceru Annie. Annie byla mým Sluncem a mou největší láskou mého života. Měla jsem o ni hrozný strach, bála jsem se, že by se jí mohlo něco stát, že by ji tohle mohlo nějak poznamenat na celý život, že by ji to mohlo ublížit natolik, že by se rozhodla mě nenávidět, nebo snad nenávidět Jacoba.

Jacob, můj budoucí ex-manžel, bojím se, že by ho má dcera mohla nenávidět a přitom ho nenávidím já sama, ale kdo by se mi taky divil, když mě tak dlouho podváděl a zamiloval se do někoho jiného. Ano vím, je zde ta oprávněná námitka, že to nemohl ovlivnit, ale aspoň s tím mohl bojovat, nebo mi to říct hned na začátku a ne si to držet pro sebe, jako úžasné tajemství a přitom spát s mou nejlepší kamarádkou a doufat, že se to samo časem nějak vyřeší.

Smutně jsem se podívala na Annie, která se ve spánku neklidně zavrtěla, když jsem vešla a zamířila jsem k její posteli, abych ji přikryla, jenže mě někdo předběhl a já viděla čupřinu bronzových vlasů, která se skláněla nad Annienou postelí a přikrývala ji. Slyšela jsem i tiché mlasknutí, kdy ji políbil na čelíčko a pak jen závan vzduchu a objímali mě dvě ledové paže.

„Měla by sis jít taky lehnout a odpočívat,“ zazněl tichý medový hlásek v mém uchu a já jej poslechla. V doprovodu Edwardova neslyšného kroku jsem se vrátila zpátky do obývacího pokoje a znovu si pomalu lehla zpátky do postele. Matrace se za mnou mírně prohnula a dvě silné ledové paže si mě k sobě přitáhly.

„Nemůžu spát… Mám strach,“ šeptla jsem a ucítila jeho rty v mých vlasech.

„Neboj se, všechno určitě dobře dopadne. Budu tam s tebou, máš toho nejlepšího právníka, co můžeš mít, milující dceru, skvěle placenou práci a oddaného přítele,“ uklidňoval mě svými vlídnými slovy a já musela uznat, že se mu to dokonce i dařilo. Netrvalo dlouho a já brzy usnula v jeho pevném náručí.

Celá zelená jsem seděla v soudní síni v oblečení, které mi koupila Alice a čekala, až padne rozsudek. Ani mi tolik nezáleželo na tom, jestli nás rozvedou, nebo jestli mi bude platit nějaké výživné, hlavně mi šlo o to, abych mohla nadále zůstat se svou dcerou. Zaposlouchala jsem se do závěrečné řeči svého právníka, předtím než soudce Wilkens vynesl rozsudek.

„Má mandantka byla milující a oddanou manželkou, která žalovanému porodila dceru, o kterou se s neskonalou láskou starala. Vzdala se všeho jen pro svou rodinu. Zatímco žalovaný nedokázal plnohodnotně ocenit to co má doma a raději zašel o dům dál, kde bez jakýkoli výčitek mou mandantku podváděl s jinou ženou, její nejlepší přítelkyní. A aby tomu všemu nasadil korunu, tak to před ní více jak rok tajil. Ano, projevil lítost nad svými činy, ale přiznejme si, že už bylo pozdě. Zatímco tato ubohá žena,“ řekl a ukázal svou rukou na mě, „se s láskou starala o jejich dceru a společnou domácnost a snažila se zajistit plně funkční manželství, tak obžalovaný si poletoval, kde se mu zamanulo. A právě proto, Vaše ctihodnosti, by soud měl rozhodnout ve prospěch mé mandantky, děkuji,“ zakončil svou řeč a posadil se zpátky vedle mě.

„Děkuji Vám, pane Cohene za vaši srdceryvnou řeč, teď vyhlásím 15ti minutou přestávku, po které se vrátíme a já vynesu rozsudek,“ řekl soudce udeřil kladívkem, všichni jsme povstali a on pak odešel.

„Nebojte se, paní Blacková, všechno dobře dopadne,“ promluvil na mě můj právník, ale já jej ani nedokázala vnímat a hned pohledem hledala Charlieho s Edwardem a Annie, kteří seděli hned za námi. Edward s Charliem se na mě povzbudivě usmáli a Edward ukázal zvednuté palce. Doufám, že to tedy bude dobré znamení. Můj pohled hned poté zabloudil k Jacobovi, který se o něčem radil se svým právníkem, a když zaregistroval můj pohled, tak se na mě jen smutně pousmál.

Bože, prosím ať už mám tohle za sebou, pomodlila jsem se v duchu. A do soudní síně znovu vešel soudce, takže jsme museli všichni povstat, a až když se usadil on, tak jsme mohli také.

„Tak rozhodnutí bylo učiněno, poprosím paní Blackovou a pana Blacka, aby i se svými právními zástupci povstali,“ pronesl a já ho poslechla a postavila se na své rozklepané nohy, ve chvíli kdy mě polil studený pot.

„Soud ve věci rozvod manželství, žalobkyně Isabella Marie Swan Blacková a žalovaný Jacob Black, rozhodl takto. Manželství se v platnosti od dnešního dne rozvádí. Ve věci majetkoprávního vyrovnání se žalobkyně a žalovaný dohodli a dohodu podepsali u notáře. Ve věci péče a nezletilou dceru, Anne Isabellu Blackovou, soud rozhodl takto. Anne Isabella Blacková byla soudem určena do plné péče,“ v ten moment by se ve mně krve nedořezal, „své matky Isabelly Marie Swan Blackové. Návštěvy otce jsou stanoveny vždy na sudý víkend v měsíci v době od páteční 15. hodiny odpolední do nedělní 18. hodiny večerní. Svátky, prázdniny a jiné příležitosti se nechávají na dohodě mezi rodiči. Ve věci výše vyživovací povinnosti na Anne Isabellu Blackou soud rozhodl takto. Otec, Jacob Black, je povinen matce, Isabelle Marii Swan Blackové, platit výživné ve výši 500 dolarů měsíčně a to nejpozději pátého dne v měsíci převodem na bankovní účet matky. Soudní stání je u konce,“ dořekl soudce a já se usmívala od ucha k uchu, na nějakém výživném mi nezáleželo, nejvíc pro mě bylo důležité, abych dostala Annie do péče a tak se i stalo. V ten moment ze mě vše opadlo a já i přes tuhle smutnou situaci byla tím nejšťastnějším člověkem pod Sluncem, do chvíle než jsem si uvědomila, že je pátek sudý týden v měsíci…

Světe div se, ale já byla po dvou a půl letech napsat další díl této povídky, doufám jen, že má znovuobjevená múza jen tak brzy nezmizí a mně se bude takhle dařit dál.

Porísm vás o zanechání komentářů, předem díky,

Adis.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 28: