Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč - 14. kapitola

1


Němý pláč - 14. kapitolaTak jo, tahle kapitola se mi vůbec nelíbí.

 

14. kapitola

„Rose, no tak, miláčku... Už jsi se zase mimo. Nad čím pořád dumáš?“ staral se Emmett a vzal mě za ruku. Vraceli jsme se ze společného lovu.

Co mu mám na to říct?  Že mě tahle situace trápí?

„Musím na chvíli odjet, za chvíli se vrátím,“ oznámila jsem mu.

„Ale lásko, je sobota dopoledne. Mám na sebe čas, jsme tu sami a ...“ Začal se mi dobývat do halenky.

„To si nech na jindy. Nemám náladu,“ zastavila jsem ho a rozběhla se domu.

Emmett mi běžel po boku a mě neunikl jeho zvídavý a zároveň starostlivý pohled. Nasedla jsem do auta a on si sedl na místo spolujezdce. Nasupeně jsem se na něho podívala.

„Co když se ti něco stane?!“ vydechl s předstíranou obavou.

„Vypadni!“ Rozčílil mě a vyhodila jsem ho z auta.

Moc dobře jsem věděla, co mám udělat, musela jet za Bellou a omluvit se jí.

Edward by to neschvaloval, ale on nevěděl, kde bydlí, zato já ano. Jednou jsem tajně sledovala toho jejího přítele k jejímu domu. Šokovala mě ta hrozná čtvrť, ve které bydlí, místo pohodlné koleje, kterou jí nabízela škola. Ale to je její věc. Před Edwardem jsem si moc dobře chránila myšlenky.

 

Edward se těžce vzpamatovával z její přítomnosti tady na škole. Pořád ji horoucně miloval. My upíři to máme s láskou stejně jako labutě, zamilujeme se a nedokážeme si svět bez toho druhého představit. Kdyby jeden z nás tento svět opustil, pro toho druhého by život ztratil smysl a šel za ním. A Edward to měl nejtěžší, jeho láskou se stala lidská a zranitelná dívka.

 

Snažil se splnit její přání a nechat ji žít její lidský život, ale jen se tím trápil. Chodil do školy, jen aby ji mohl jen na okamžik spatřit a domu se vracel jako tělo bez duše. Dokud mu Alice nevlila do žil novou krev a nepřesvědčila ho, aby o ni začal bojovat a získal si zpět její srdce.

Bella ho odmítala, ale on nepřestával. Chtěl ji zpět a i její odpuštění, ochotný udělat vše, jen aby byla zase jeho. Dal by pro ni svou existenci. Pak se dozvěděl, že je těhotná... Nikdy jsem ho neviděla tak zraněného a zničeného. Alice výskala radostí, jen oni dva věděli, co se jí honilo hlavou, já jen pocítila čirou závist.

Tu noc Edward vzlykal na rameni Esmé, ta ho jen chlácholila jako malé dítě.

„Ztratil jsem ji nadobro a je to jen má chyba...“

„Příští týden Carlisle bude vyznamenán a my odjedeme. Bude dobře,“ utěšovala ho Esmé.

Nemusela jsem číst myšlenky, abych věděla, co se Esmé honí hlavou. Chtěla tu zůstat a pomoct Belle, stejně jako Alice, ale ona teď musela dát přednost svému synovi před ní.

 

To, co se však stalo druhý den, nikdo nečekal. Bella se nechtěla stát matkou a dala to Alici jasně najevo. Litovala jsem Edwarda, byl z toho hodně zmatený, nedokázal pochopit, jak ji někdo dokázal opustit i s dítětem pod srdcem. On by toho v životě nebyl schopný a slíbil, že to bude on, kdo ji teď ochrání a na ni nechá rozhodnutí.

 

Musela jsem jí vymluvit, aby odstranila ten klubající se život ze svého těla. Nevěděla, jakou chybu dělá. Člověk si toho nedokázal vážit, za to já bych pro to obětovala život!

 

Vjela jsem do chudinské čtvrti se svým kabrioletem a strhla na sebe všechnu pozornost kolemjdoucích. Kdybych byla člověk, bála bych se.

 

 

 

Vešla jsem do domu a chlápek ve špinavých věcech mě zastavil.

„Hledáte něco, slečno?“ zeptal se a sjel mě pohledem. Jeho chtíč v očích mě popudil.

„Co je vám do toho,“ odbyla jsem ho.

„Jsem domovník,“ pokýval hlavou a já nechápala, jak to myslel.

„Hledám slečnu Swan.“

„To mě hned mohlo napadnout. První patro, třetí dveře zleva.“ Ukázal na schody a já se po nich vydala. Neuniklo mi jeho tiché písknutí při pohledu na moje pozadí a odhalené nohy v minisukni.

Zaťukala jsem na dveře, podle pachu jsem poznala, že jsem na správném místě, přesto mě překvapilo, když mi otevřela žena okolo pětadvaceti a v náručí držela miminko a za šos sukně se jí držel asi tak tříletý chlapeček.

„Hmm... Promiňte, hledám Isabellu Swan...“ vyklopila jsem ze sebe a žena si hlasitě oddychla.

„To je dobře, že už jsi tu, čekám tu na tebe, jdeš pozdě,“ vyčetla mi a do rukou mi vložila miminko. Překvapeně jsem se na ni podívala, ale ona mě nevnímala.

„Já...“ zakoktala jsem a chtěla něco namítnout, ale ona mě hned přerušila.

„No, hold se stalo. Nesiie ještě nejedla. Mléko už má ohřáté, tak ji nakrm. Ahoj.“ Vzala do náruče chlapečka a zabouchly se za ní dveře. Chtěla jsem za ní vyjít, ale uzlíček v mém náručí začal broukat.

Nervozitou se mi chvěly ruce. Podívala jsem se do dětské tvářičky, jejíž očíčka mě zkoumavě pozorovala a pak se rozbrečela.

„Pšt... pšt, malá,“ chlácholila jsem ji a ve mě se zvedla panika. Co když jsem jí nějak ublížila? Rychle jsem se rozhlídla po dvou místnostech. Jedna sloužila jako obývací pokoj s kuchyní a druhá jako ložnice s dětským pokojem. Byt byl útulný, čistý, ale chudý. Honem jsem děťátko položila do její postýlky a s obavou ji pozorovala. Nikdy jsem jako upír miminko nechovala, bylo tak křehké a já...

Děťátko v postýlce ještě párkrát zavzlykalo a znovu na mě vyvalilo svá zelená očka. Pane Bože, ta je nádherná. Zakopala nožičkama a natáhla ke mě ručičky. Pohladila jsem ji po jejích světlých vláskách a překvapilo mě, že jí můj ledový dotek nevadí.

Uvědomila jsem si, že jsem tu s ní sama... Ta žena, co mi ji strčila, nejspíš její matka nebyla, to děťátko té ženě vůbec nebylo podobné, za to ten chlapec ano. Ale proč mi ji jen tak strčila do náruče a odešla? Bylo mi jasné, že si mě s někým spletla. Tak trochu jsem doufala, že se ta dotyčná osoba co nejdřív objeví a vysvobodí mě z téhle situace.

„Kdepak máš maminku?“ zeptala jsem se té maličké, i když mi nemohla odpovědět.

Pak mi to došlo! Vždyť tohle je Bellin byt! Ano, nemohla jsem se mýlit. Bellino aroma bylo po celém bytečku, stejně jako vůně toho dítěte. Bella má dítě? Ale vždyť jedno čeká! Ne, ne, ne... Teď mi došlo, že to byla jen výmluva, aby nemusela vysvětlovat dětský obleček, co u ní Edward objevil.

Nechápala jsem, proč nám to zatajila, vždyť se nemá za co stydět. Mít tak nádherné miminko, všude bych se jím chlubila! Vždyť té maličké mohly být nanejvýš čtyři měsíce a bylo to nejnádhernější dítě, co jsem kdy spatřila.

V tom mi to došlo, vždyť já té maličké málem zabila matku. Sama bych před námi tajila její existenci, jen abych ji uchránila. Nyní jsem chápala Belliné reakce na nás a její podivné chování. Ale kdo by chtěl takovému drobečkovy ublížit?

„A kde pak máš tatínka?“ usmála jsem se na ni. Jestli počítám správně, tak počala tohle maličké ještě v době, kdy jsme byli ve Forks. To znamená, že Bella Edwarda podvedla a on o tom ani nevěděl, nebo věděl a proto jsme odešli...

Jakmile mi vyplynul na mysli Edward, zadívala jsem se do toho dětského obličejíčku a došlo mi, že tohle dítě je jeho věrnou kopií.

Zalapala jsem po dechu a zatřásla hlavou. „To není možné!“ Upíři nemohou mít děti! Sama bych jich měla tucet. Musím se mýlit.

Sakra, Rosalie! Okřikla jsem se v duchu. Fantazíruješ!

Miminko vycítilo můj neklid a rozbrečelo se. Vzpomněla jsem si na slova té ženy, že malá ještě nejedla. Znervózněla jsem. K tomu abych malou mohla nakrmit, jsem ji musela a vzít do náruče a já se tolik bála, že ji poraním. Vzala jsem celou postýlku a přesunula ji do obýváku. Na kuchyňské lince ležel hrnec s vodou a v ní lahvička s ohřátým mlékem. Vyňala jsem lahvičku a zabalila ji do utěrky, aby má tělesná teplota mléko neochladila. Opatrně, jako nejvzácnější porcelán jsem vzala dítě do náruče a malé se hned hltavě přisálo dudlíku.

Celou dobu, co se maličké krmilo, jsem si připadala jako někdo jiný, vzbudily se ve mě mateřské instinkty a ochranitelské pudy. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se od té maličké nedokážu odloučit.

Přičichla jsem si k jejímu chmýří na hlavičce a políbila na čelíčko. Malá voněla po dětském olejíčku a po Edwardovi!

Vykulila jsem oči! Ano, z té malé jsem cítila příměs Edwarda a Belli. Holčička dopila a nesouhlasně mě zatahala za mé dlouhé vlasy.

„Auu...“ Jak to, že jsem to cítila? To není možné. Můj tón dítě pobavil a ona mi svým pokřiveným úsměvem ukázala dva zoubky... Upírské zoubky. Jestli se upír může dostat do šoku, právě jsem v něm byla.

Odložila jsem láhev a nechala si malou v náruči. Její ručičky lapaly ve vzduch a já do jedné strčila svůj prst. Její stisk mě utvrdil v tom, že ona není obyčejné dítě. Nešlo mi na rozum, jak je to možné, ale bylo to tak. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že se Edward zblázní radostí. To dělalo potěšení i mě, nenechá ji bydlet v tomhle zavšiveném domě a vezme ji k nám a já budu mít tu malou na dosah.

Nessie se rozplakala a já ji nedokázala nijak utišit. Vrátila jsem se s ní do ložnice a položila ji na postel, ve skříňce byly plínky, ale malá nebyla ani počůraná.

Její křik nabral na intenzitě. Znovu mě zachvátil strach, že něco není v pořádku a já nevěděla co! Mohla jsem udělat tolik věcí špatně a já ani nevěděla kterou... Špatně jsem ji nakrmila, podržela, rychle se s ní pohybovala...

Strach se změnil v paniku. Musím za Carlislem! Hned!

 

Z rohu dětského koutku jsem vyndala dětskou přenosnou sedačku a tašku, kde se zdály být všechny potřebné věci pro dítě. Ve spěchu jsem ji oblékla do svetříku a čepičky a pro jistotu ji zabalila ještě do menší deky. Já zimu nevnímala, ale ona ano a já nechtěla riskovat její nachlazení.

Spěšně jsem se s ní vydala na cestu, v nemocnici jsem za pár minut, bylo mi jedno, že jsem porušila desítky dopravních předpisů.

Vběhla jsem s malou v sedačce do nemocniční recepce a ptala se po Carlisleovi. Slečna za pultem si mě neochotně změřila pohledem a odsekla mi, že je u případu.

„Jsem jeho dcera. Mohla by jste ho laskavě zavolat? Je to důležité,“ naléhala jsem na ni.

„Uvidím, co se dá dělat,“ odsekla mi.

Podívala jsem se na maličkou, která pořád nepřestávala plakat. Jestli tohle zjistí Bella, tak mě zabije. A když ne ona, tak Edward jistě ano.

„Počkám na něj u něho v kanceláři,“ oznámila jsem jí a ignorovala její volání, ať se vrátím.

Udivilo mě, že neměl zamčené dveře, asi neodešel na dlouho, doufala jsem.

Malá brečela a já kdybych mohla, brečela bych s ní a modlila se, aby Carlisle co nejdříve přišel. Vzala jsem malou a položila si ji na prsa, miminko se chvíli ošívalo a  po pár vteřinách si odfrklo. Vyděšeně jsem se podívala na dítě a to se tvářilo spokojeně. Zato moje blůza byla upatlaná od mléka a slin.

Najednou mi to připadalo vtipné. Matně jsem si uvědomovala z lidského života, že kojenci si musí po jídle odříhnout. Já hloupá! Šťastně jsem s malou mazlila a byla ráda, že to tak dopadlo. Malé nic nebylo. Ze srdce mi spadl těžký kámen.

Sedla jsem si a malou si položila do klína. Byla tak maličká a ty její prstíčky... Nadobro jsem se zamilovala. Čekala jsem s ní v kanceláři, hrála a žvatlala na ni blbosti, co mě jen napadly.

Dokud se neotevřely dveře a já nepohlédla do vyděšené tváře příchozího.

„Rosalie!“

 

 

((-- shrnutí --))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč - 14. kapitola:

 1
08.11.2011 [18:57]

Danka2830 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. kikuska
08.07.2011 [9:10]

A je to vonku. Teraz sa to už neutají. Skôr, či neskôr sa všetci Culleni dozvedia pravdu. Emoticon Emoticon Emoticon

14.06.2011 [15:31]

ForevergirlNo nečakala som, že to bude Rosalie. No uvidíme, čo jej Bella povie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!