Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj zelenooký pianista - 20. kapitola

3.volterravamp- Louka


Můj zelenooký pianista - 20. kapitolaTakový běžný víkend čokoládky a zelenoočka.

Bella

 

„Chtěl bych se odsud přestěhovat,“ oznámil mi Edward.

„Odsud? Jako…“ Z Forks? Nedokázala jsem to vyslovit nahlas.

„Jako z tohohle domu. Vím, že díky té vzpomínce se mi vrátila paměť… Ale mám pocit, že když tu zůstanu, tak se nepohnu, vždy bude ta bolest po ní o trochu větší, než by byla někde jinde. Navíc je to zbytečně velké a prázdné.“ Oddechla jsem si a postupně vstřebávala jeho slova.

„To chápu. Mám ti pomoct s hledáním?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„No, proti rozhodně nejsem,“ usmál se mým oblíbeným, pokřiveným, kouzelným úsměvem, při kterém se mi podlamovala kolena. Docela se mi zamlouvala představa krásného, menšího bytečku. Byl by jenom náš… Dobře, já bych pořád musela bydlet u Charlieho, ale asi bych si „občas“ domluvila nějaké přespáníčko.

„Ach, lásko moje. Já tě tak neskutečně moc miluji, že to není ani možné,“ řekla jsem mu, s očima uvězněnýma v těch jeho, a objala ho kolem pasu.

„A teď si představ, Bellinko, že já tě miluji mnohem víc. To si ani nedovedeš představit,“ řekl a přitáhl si mě blíž. Chtělo se mi říct, že já jsem nebyla ta, která na něj zapomněla. Naštěstí byl můj mozek neobvykle funkční a zastavil mě dřív, než jsem to stihla vyslovit. I kdyby Edward věděl, že to nemyslím vážně, mohlo by ho to ranit. A dobře, uznávám, dřív než můj mozek zastavily ta slova jeho rty. Líbal mě vášnivě, hladově, majetnicky. Stejně jako já jeho. Jeho ruce mu sklouzly až na můj zadek. Neodolala jsem a stejnou část jeho těla jsem se také vydala prozkoumat svou jednou rukou. Tou druhou jsem zkoumala jeho krk, jela níž, k prvnímu knoflíčku košile, přejela jsem přes košili, aniž by mi došlo…

„Au,“ zasténal Edward… Aniž by mi došlo, že tam má ty dvě proklaté rány.

„Promiň, lásko, já nechtěla,“ omlouvala jsem se hned.

„Láska holt bolí. Ale stálo to za to. Měla jsi mé steny ignorovat a pokračovat,“ řekl se smíchem.

„Steny?“ podivila jsem se.

„Ano, steny. Já ti nevím, miláčku, na co ty pořád myslíš.“

„Na co pořád myslím? Hm… Toho neznáš,“ řekla jsem provokativně.

„Aha…“ řekl na oko zklamaně a sklesle.

„Je strašně moc pohledný, pozorný, splní mi všechno, co mi na očích vidí, závidí mi ho holky z celé školy a za nic na světě bych ho nevyměnila,“ řekla jsem zasněně s tím zázrakem před mýma očima.

„To máš pravdu, toho opravdu neznám… A jak se jmenuje? Ten tvůj poklad?“ ptal se rádoby uraženě.

„Ten můj poklad se jmenuje Edward a stojí přímo přede mnou.“ Dívali jsme se navzájem do očí, v objetí se pohybovali do neslyšitelného rytmu. Našeho rytmu…

„Víš, co jsem pochopil za ten týden? Že bez tebe… Jsem naprosto ztracen. Nic nemá smysl, důvod, příčinu, začátek ani konec. Dáváš mému životu smysl, protože ty jsi celý můj život. Jsi mé všechno.“ Toto jsou slova, po kterých touží každá dívka, každá žena. A já mám takové štěstí, že je slyším téměř každý den. Jestli mě to už nenudí? Ne... A nikdy mě to neomrzí.

„Víš, co jsem pochopila za ten týden já? Že ty jsi má přítomnost i budoucnost. To, že mě miluješ, je nejšťastnější věc na celém světě. To, že dýcháš, mi dává sílu dýchat s tebou. To, když tvé srdce udeří, dá signál tomu mému, aby taky udeřilo. Děláš mě tou nejšťastnější bytostí na světě.“

„A jenom kvůli tomu kráčím po tomhle světě.“

Někteří lidé umí milovat tiše. My mezi ně nepatříme. Tu lásku, kterou cítím ve svém srdci, chci vykřičet do celého světa. Každý den mu chci říkat, jak moc ho miluju a čím vším pro mě je. Stejně tak chci každý den poslouchat, jak jedinečná pro něj jsem. To, že ví, co k němu cítím, neznamená, že mu to nemůžu říct. Člověk se snaží neříkat nepěkné věci lidem, kteří by si je zasloužili, aby jim neublížil. Proč bychom ale neměli říkat ty nádherné věci těm, kteří si je zaslouží, když jim tím prosvětlujeme den? Někteří lidé umí milovat tiše, ale neumí milovat nahlas. My umíme milovat tiše, ale nechceme. My chceme řvát.

S Edwardem jsme si užívali příjemné sobotní odpoledne. Trochu jsme poklidili, i když mně ten můj miláček nechtěl nechat pomáhat, pak relaxovali u televize, ale hlavně si užívali sami sebe. Z ničeho nic se v mé kapse rozvibroval mobil.

„Bello, kdy dneska dorazíš?“ ozvalo se z druhé strany.

„Ještě nevím, proč?“

„Protože necháváš svého tatínka hladovět,“ řekl dětsky.

„Tak já za chvíli dorazím.“

„Ale pospěš si, mám hlad!“ řekl s úsměvem v hlase.

„Jsem tam hned. Ahoj.“

„Jo jo, čau.“

„Copak se děje?“ ptal se Edward, hned jak jsem odlepila mobil od ucha.

„Charlie má hlad jako vlčice.“

„Což znamená, že tě budu muset propustit, co?“ zeptal se smutně.

„Neboj, zítra ho vyženu k Sarah nebo na ryby a přijdu hned ráno. Jestli ti nevadí, že tě budu tahat z postele.“

„V té jsem byl celý týden, chtělo by to změnu. A jestli mě z ní budeš tahat ty a ještě nějakým něžným, příjemným způsobem... Hm, vůbec si nebudu stěžovat.“ Upřímně bych ho radši tahala do postele než z ní. Ale to už je detail.

„Tak pojď, ať mi tatínek neumře na hlad.“

Šli jsme se obouvat ke dveřím, ještě než jsme vyšli, podával mi Edward klíč.

„Nevím, jak je možné, že ho ještě nemáš, nicméně co není, bude,“ ujišťoval mě sladce.

„Děkuji,“ řekla jsem a políbila ho.

Venku bylo docela příjemně, na Forks pěkně. Sluníčko bylo sice zalezlé za mraky - jako vždy -, i tak ale bylo docela teplo. Edward mě chytl za ruku a propletl naše prsty. Jemně jsme s rukama pohupovali, usmívali se na sebe.

„Tak mě napadá, kdyby se mi podařilo sehnat nějaký ten byt, oslavila bys to se mnou?“

„Pokud bude ve Forks... Opravdu se musíš ptát?“

„Kde jinde než ve Forks? Vždyť tu přece mám školu,“ řekl vážně, ale přesto provokativně.

„Jo, tak po školičce by se ti stejskalo, jo?“ hrála jsem uraženou.

„No jasně... Je tam totiž jedna taková... sexy brunetka. Můžu ti říct, že tak krásnej zadeček jsem dlouho neviděl,“ vracel mi mou provokaci z dřívějška.

„Tak ji pozdravuj, až na ni někde narazíš...“ Už by stačilo jenom vypláznout jazyk a vypadala bych jako osmiletá školačka.

„Dobře,“ na chvíli se odmlčel. „Mám tě pozdravovat od Belly, miláčku.“ Dřív, než jsem stihla cokoli říct, měla jsem jeho rty na těch svých. Odlepili jsme se od sebe a pokračovali v cestě. Před verandou jsme se zastavili, Edward si mě přitiskl blíž, otřel nos o ten můj a políbil mě.

„Já tě teda propustím do služby v kuchyni,“ pousmál se.

„Tak pa, zítra ráno se připrav na přepadovku.“

S nechutí jsem se vzdálila od Edwarda, vešla do domu, sundala si bundu a boty a vkročila do obýváku, kde Charlie z křesla koukal na zápas.

„Ahoj tati.“

„Ahoj zlatíčko.“

„Co si dáš k tomu obědu?“

„Nevim, udělej, co chceš, hlavně rychle.“ Aspoň, že má dobrou náladu.

Šla jsem prohlédnout spíž a ledničku, abych se nějak inspirovala. V ledničce jsem zahlédla balení ovocných knedlíků. Bingo! Na sladký ho ukecám. Nandala jsem knedlíky na talíře, položila na každý kousek másla a dala první talíř do mikrovlnky a zapla ji. Mezitím jsem si připravila cukr a kakao, dokonce jsem našla nějaké mandarinky v plechovce. Když zapípala mikrovlna, prohodila jsem talíře, Charlieho porci jsem posypala kakaem, cukrem a nandala trochu mandarinek.

„Jídlo už je hotový.“

„Tak to je teda extra expresní hamu papu!“ Ježíšku na křížku, už aby ho tohle přešlo. Asi se viděl se Sarah.

Odešla jsem zpátky do kuchyně, vzala příbory, všechno přinesla na stůl, pak ještě čekala posledních pár vteřin, než bude ohřátá i moje porce. Otevřela jsem mikrovlnu, posypala a šla si sednout ke stolu. Charlie přišel z obýváku, v rukách noviny. Dosedl za stůl, vzal do ruky vidličku, noviny položil na stůl a začal číst a jíst.

„To není špatné - na to, jak to bylo rychlé. Děkuju, zlato.“

„Není zač... Tati? Máš zítra něco v plánu?“

„Říkal jsem si, že bych zašel za Sarah. Ani ti nevim, jestli ví něco novýho o Jacobovi.“

„On se ještě nevrátil?“ Doufám, že ho zajelo auto...

„Asi ne. Kvůli čemu se kluci vůbec porvali?“ Ajaj.

„No, Jacob byl na mě trochu... hrubší, než by se Edwardovi líbilo.“

„A proto skončil v nemocnici s otřesem mozku? Snad nebudu muset Jacoba někdy zatýkat. A jestli jo, tak si předem sjednám pojistku a pro jistotu sepíšu i závěť.“ Na tom něco bude, pomyslela jsem si. „A co je nového u vás, holoubátka?“

„Edward se poohlíží po menším bytě, chce se přestěhovat.“

„Pokud vím, tak Frank a Liza pronajímají vrchní patro v jejich domě. Syn se jim odstěhoval.“

„Frank a Liza?“

„Steavensonovi. Ty by sis mohla pamatovat, bydlí tady za rohem.“ Mít Edwarda za rohem? To je sakra lákavé.

„Tak díky, já mu vzkážu, ať se poptá. Ten určitě bude vědět, o koho jde.“

Po jídle jsem napsala Edwardovi o volném bytě u Steavensonových. Prý ví, o koho jde, a zkusí se s nimi domluvit. Já se zase domluvila s Charliem, že celý zítřek, zatím bohužel bez přespání, strávím u Edwarda a že si musí zajistit jídlo. Já jsem zatím doma poklidila, vyprala, udělala si úkoly do školy a pak si chvíli četla. Moc jsem se nedokázala soustředit, ani jsem pořádně nevěděla, o čem čtu. Zvedla jsem se tedy, dala prádlo do sušičky a zavolala Angele. Už jsem s ní dlouho nemluvila.

„Ahoj Ang.“

„Ahoj Bello, co potřebuješ?“

„Ale nic, jenom jsem si chtěla pokecat. Jak se máš? Co Eric? Povídej, povídej,“ ptala jsem se se smíchem.

„Jó, s Ericem je všechno v pořádku, mám se dobře.“ Tón, kterým to řekla, mě o tom moc nepřesvědčil. No, možná, že mi to tak jenom přišlo. „A co vy? Jak je na tom Edie?“ Edie? Jak mu to říká?!

„Edward se má dobře, už si na všechno vzpomněl. Chce se stěhovat do menšího bytu, možná ho budu mít za rohem,“ chlubila jsem se.

„Tak to ti přeju, vám oběma. Hele, co děláš zítra?“

„Jé, to už jsem domluvená s Edwardem. Ale co zase nějaké čtyřrande?“

„Ne, nebudeme vám dělat křeny,“ říkala se smíchem. „Mohly bychom se ale domluvit na nějakou dámskou jízdu.“

„Nejsem vůbec proti.“ Ještě chvíli jsme si povídaly, hlavně o tom, co se dělo ten týden ve škole, byla jsem totiž duchem nepřítomná, asi si zkontroluju studentský průkaz, jestli tam nepřibyly nějaké pětky.

Ještě zbývalo připravit večeři, vyjímečně jsem zůstala s Charliem u televize. Potom jsem si dala horkou bublinkovou vanu, umyla si hlavu, oholila si nohy a ještě dlouho poté zůstala ve vaně, naložená jako slaneček. Pak stačilo vyleštit si zuby a mohla jsem zaplout rovnou do postýlky.

 

Když jsem se ráno probudila, zjistila jsem, že Charlie už je pryč. Namazala jsem si chleba máslem a medem, udělala si čaj a spokojeně posnídala. Sice bylo docela brzo, ale Edward byl upozorněný na to, že ho z postele budu tahat brzo. Zdálo se, že venku je docela chladno, tak jsem si oblékla džíny, triko s dlouhým rukávem a mikinu. Vyčistila si zuby, učesala se a pak vyrazila. Šla jsem k Edwardovi pěšky hned ze dvou důvodů – protože bylo opravdu dost brzo, tak jsem se chtěla projít, a protože by ho hluk náklaďáčku probudil. Když jsem byla přede dveřmi, potichu jsem odemkla. V bytě bylo ticho, opravdu asi ještě spal. Říkala jsem si, jak nejlépe ho probudit. Udělat mu dobrou snídani do postele? Při mém štěstí by mi všechno padalo z ruky a ještě by na mě šel jako na zloděje s baseballovou pálkou. Potichoučku jsem otevřela dveře jeho pokoje a vkročila. Edward byl zachumlaný v peřině. Přišla jsem k němu, rukou jemně přejela po jeho tváři, začal něco mumlat. Prohrabala jsem se mu ve vlasech, pořád nic. Začala jsem ho líbat, lehce vklouzla pod přikrývku, to už měl otevřené oči, chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Já se mu s radostí schoulila na hrudi. Zavřela jsem oči, užívala si jeho teplo, jeho srdce, jeho vůni, prostě jeho přítomnost. Zaposlouchala jsem se do rytmu jeho srdce. Buch, buch, buch, buch. Krásný rytmus. Cítila jsem, jak jsem pomalu začala usínat. Proto jsem otevřela oči, on ty své měl upřené na mě.

„Já bych tu bývala usnula,“ řekla jsem se smíchem.

„Taky, že jsi usnula,“ smál se.

„Počkej, to jako fakt?“

„To jako fakt. Cukla jsi sebou, potom jsi něco zahuhlala a pak ses zase probudila.“

„Aha... Tak to je dobrý,“ smála jsem se. „Jo, jak si se domluvil s těmi... Steavenovými? Na tom bytě?“

„Steavensonovými, zlato. Zítra po škole se tam půjdu podívat.“

„Můžu s tebou?“

„No jasné. A potom se můžeme stavit u Carlislea, dneska to už přeci nestíháme,“ šibalsky na mě zamrkal.

 

S Edwardem jsme si užili skvělý den. Uvařili jsme si úžasné jídlo – lasagne –, opět jsme se „dívali“ na Dr. House, Edward mi hrál na piano. Dokonce se mě snažil naučit mou oblíbenou skladbu od Debussyho, sice jenom pravou rukou, stejně mi to ale vůbec nešlo. Po tom týdnu odpočívání, co se válel v posteli, byl plný energie. Byl samá legrace, vtípek, opět jsem se přesvědčila o tom, že je jako dělaný pro divadlo – občas jsem měla pocit, že je tepelně upravený. Při vaření se mě ptal, jestli chci ten rajský protlak červeňoučký nebo žužový. Ach, jak já ho miluju...

 


 

Musím se vám pochlubit, lidičky. Jednoho krásného dne (tuším, že bylo asi 10° C, takže opravdu - téměř léto), jsem neměla do čeho píchnnout, a i když jsem nic podobného nikdy nedělala, rozhodla jsem se pro Pianistu udělat trailer. Doufám, že se vám bude líbit... :) 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj zelenooký pianista - 20. kapitola:

 1 2   Další »
15. Kačka
25.05.2012 [12:42]

super!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. wera
16.05.2012 [20:32]

Emoticon

28.04.2012 [12:05]

AntjeCullenVšechny informace o tom, kdy vychází nové kapitoly (nebo resp kdy jdou k publikaci a čekají na zveřejnění) jsou na mém shrnutí Emoticon Jinak všem moc děkuju za komentáře Emoticon Emoticon

12. terka
28.04.2012 [12:03]

tak kdy bude další??

27.04.2012 [18:06]

EleonorŠikulka, povedené ! Emoticon Emoticon

10. Domik
26.04.2012 [18:01]

Domikmoc se těším na další díl!

9. terka
26.04.2012 [16:31]

už by se mohly spolu vyspat

8. BellaEdward
26.04.2012 [16:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
chtela bych te poprosit jestli by jsi mi nenapsala na email wimratko@seznam.cz jak se jmenuji prvni 2 pisne z traileru. dekuju predem jinak moc pekna kapca

26.04.2012 [14:23]

Adus15KRÁSNÝ! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. LoveUfo
25.04.2012 [18:18]

Trailer je úžasný, kapitola taky. Moc se těším na pokráčko. Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!