Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 61. díl


Můj osud - 61. dílJe zde kousek pohledu od Edwarda, který udělá radikální rozhodnutí - vrací se. Jenže ještě netuší, jak zle vše dopadne

61. Zklamání a nedůvěra, moji noví přátelé

Edward Cullen

Seděl jsem na stromě a přemýšlel. Stačilo překonat několik set metrů a byl bych zase doma. Zase u své rodiny, u Belly. Jenže co Bella. Zapomněla na mě? Nenávidí mě?

Ale co když měla pravdu Alice.  „Tipuji týden, dýl bez sebe nevydržíte.“prohlásila těsně před tím, než jsem odešel

Co když má opravdu pravdu. Dnes je druhý den a mé vůli držet se od ní se bortí podstava. Zbývá jen chvíle a zbortí se celá. A teď je už jen na mě, jestli si ji znovu postavím, nebo ji nechám padnout. Seskočil jsem a zavřel oči. Už zase to udělám, zase poruším slib co jsem si dal. Protože já to nevydržím, nevydržím být bez ní. Vracím se…

Pomalu jsem otevřel dveře a se sklopenou hlavou vešel dovnitř. Do domu.

„Edwarde?“ obrátili se na mě všichni. „Ha já měla pravdu?! Nevydržíte bez sebe ani týden!“ výskala Alice a poskakovala po domě a pak vytančila i na zahradu. „Abys věděl, sem fakt rád že jsi tady.“ Praštil mě Emmett do zad. Náhle se ozval ze zahrady výkřik a Alice vrazila do domu. „Bella…oni ji najdou mrtvou, roztrhanou zvířetem.“ Vychrlila ze sebe. „Ne, to ne!“ vykřikl jsem a vyběhl do lesa. Nevěděl jsem co hledat, kde hledat, ale musím ji najít.

Najednou ze z druhé strany lesa ozval výkřik. Rozeběhl jsem se a skočil do cesty vlkovi, který do mě tím pádem vrazil. Nozdry se mu rozšířili, když poznal kdo jsem. Já s tím neměl na rozdíl do něj žádný problém. On byl vlkodlak. Mladý, nezkušený, hledající smečku.

Skočil na mě, ale nečekal, že jeho útok odrazím, jak říkám. Byl nezkušený. Strom pod jeho nárazem jen zaduněl.

„Edwarde?“ ozval se v dálce překvapený hlas Belly. „Běž pryč, utíkej!“ zavolal jsem na ni a skočil na vlka, který si ji také všiml. Skočil jsem po něm a strhl ho na zem. On se mi ale vysmekl a tlapou přimáčkl můj hrudník k zemi.

„Jedeš potvoro!“ vrazil do něj Emmett a vlk odletěl pěkný kus dál od nás.

,,Kde jste byli tak dlouho.“ zavrčel jsem a pohled upřel na Emmetta. Ten jen protočil oči. ,,Promiň, musel jsem si udělat trvalou.“ Během chvilky, co jsem nedával pozor, se vlk sebral a chtěl se rozběhnout za Bellou, ale Rose mu to překazila. Skočila po něm, rukama mu stiskla tlapy a mrštila s ním o zem.

Nevěřícně jsem se na ni díval. Emmett k ní mezitím přiskočil a vlka chytil on. Rose zvedla, odfoukla si vlasy z očí, oprášila si kalhoty a když zjistila, že ji pozoruji, jen pokrčila rameny. ,,Měla sem ho nechat jít?“ Zeptala se ironicky. ,,Ne ne. Samozřejmě, že ne.“ bránil jsem se a přiběhl k Emmettovi, abych mu pomohl.

Mezitím se v našem malém kroužku objevil Jasper. ,,Je v pořádku a v bezpečí.“ křičely na mě jeho myšlenky. Přikývl jsem na srozumění a oddechl si. Pomohl jsem Emmettovi dostat zvíře na nohy. Prudce sebou škubalo, až se mu podařilo mě kousek odhodit. Naštvaně jsem se zvedl a udělal krok k vlkovi. Myslím, že pára mi musela vyházet i z uší, jak to ve mně vřelo zlobou a chutí po pomstě.

Mezitím moje místo po levém boku obsadila Rose. S Emmettem teď každý držel jeho tlapu a já se k němu přibližoval co nejpomaleji. Tohle si vychutnám. V duchu jsem si představoval jeho hlavu, odtrženou od těla a samolibý úsměv na mé tváři. Na rameni mi přistála ruka. ,,Uklidni se.“ zamumlal Jasper a já ucítil, jak na mě působí jeho moc. Hnusný emoťáci. ,,Tohle není jediné řešení.“ poslal mi v myšlenkách. ,,Ehm ehm. Rodinko, víte, že jsme pořád tady?“ upozornil na sebe Emmett a nedočkavě, jako malé dítě před vánočním stromečkem přešlapoval na místě. ,,Emmette!“ okřikla ho Rose.

,,Souhlasím s Edwardem, ať už chce udělat cokoli.“ řekl Emmett a poslal mi obrázek hořícího ohně. ,,Jste sadisti!“ obvinil nás Jazz a založil si naštvaně ruce na hrudi.

,,My jsme sadisti? On chtěl zabít Bellu! Moji Bellu!“ vykřikl jsem a hlas mi přitom vyskočil o pár oktáv výš. Vlka na sebe upozornil zavytím. Rose protočila oči a pleskla vlka po čumáku, až to zapraskalo.

,,Fajn, ale uspím ho. Pak s ním dělejte, co chcete.“ rezignoval Jasper a přistoupil k vlkovi. Ruku mu opatrně položil na krk a zašišlal: ,,Špinkej.“ Bylo vidět, jak jeho tělo povolilo. Následně s otřesem dopadl na zem. ,,Těžký psisko.“ zamumlala Rosalie a otřela ruce do kalhot.

,,Můžu nebo to chceš udělat ty?“ zeptal se mě Emmett a oči mu zajiskřily. ,,Já ho nastavím do správného úhlu a ty shoď strom.“ řekl jsem mu a už vlka táhl k nejtlustšímu stromu, jaký jsem tady v lese našel.

,,Můžeš.“ přikývl jsem a odstoupil od vlka. Emmett se zlehka opřel o strom, který se následně skácel na místo, kde ležel vlk. ,,Jé co jsem to udělal? Copak musel ležet v tomhle místě?“ řekl hystericky Emmett a spráskl ruce nad vlkem, kterému čouhaly zpoza stromu pouze tlapy.

Jazz jen protočil oči. ,,Tak pojď, zlato.“ řekla Rose a za ruku táhla svého muže zpátky k nám domů. Po cestě bylo ještě slyšet, jak nadává, že ten smrad ze sebe jen tak nedostane. Musel jsem se tomu pousmát. Vypadá to, že od doby mého odchodu skoro nic nezměnilo.

* * *

„Já jsem věděl že nemáme těm psům věřit.“ Odfrkl si naštvaně Emmett a roztáhl se na pohovce. „Prej že chrání lidi, kdybys ses tam neobjevil, tak by byla Bella mrtvá!“ pokračoval ve svém monologu. „On nepatřil ke Quiletské smečce, byl samotář a teprve hledal smečku. Navíc byl mladý, nezkušený.“ Vložil jsem se do toho. „No a? Vlkodlaci mají lidi chránit, ne zabíjet.“ Rozhodil rukama. „On si myslel že je upírka.“ Odsekl jsem . „Upír a na to jsi přišel jak?“ „Bella měla na sobě oblečení Alice a celý den tu byla s vámi, jak si jenom mohl ten vlkodlak myslet že je upír?!“

„Konec debaty, probudíte ji.“ Roztrhla nás Alice a ukázala nahoru nad nás.

„Ta mě zabije, když ne dnes, jednou určitě.“ Špitl si spíš sám pro sebe Jasper. Emmett po něm hodil rozjařený pohled a snažil se nepropadnout v hlasitý smích. Mezitím mi poslal vzpomínky, kde Bella hodila po Jasperovi vázu. Byla to vůbec Bella? Nikdy neměla sadistické sklony. Nebo jsem si toho alespoň nevšiml.

„A co teď budeme dělat? Můžu jí jít říct že ses vrátil? Myslím že by to bylo pro ni hezké probuzení.“ zářily Alici nadšením oči. „Počkej.“ Zarazil jsem ji v půlce schodů. „Tohle si vyřeším sám a ty my slíbíš že se do toho nebudeš plést a nic jí nepovíš.“ „Slibuju.“ Zašeptala a švihla pohledem po Jasperovi. „Vy jste mě asi nepochopili, myslel jsem tím, že jí nikdo nic neřeknete.“ Spražil jsem je pohledem. Po jednom to odkývali.

„Ale co s tím vlkodlakem? Nebylo by lepší vnutit ji představu že to byl jen sen. Jak by bylo asi vám, kdyby jste byli lidé a spatřili v lese něco takovéhohle? Já osobně bych už nevyšel z domu. Nikdy.“ Rozumoval Emmett „To máš pravdu. Měli bychom to zahrát do autu.“ Odpověděla mu Alice a sedla si k televizi. „A co to znamená pro nás?“ dožadoval se odpovědi nedočkavě Rose. „Vy budete hrát s námi a dělat že se jí to muselo jen zdát. Jazzi pomůžeš nám?“ vysvětlovala Alice. „Jestli zjistí, že to není pravda a v tom lese jsem to byl já, kdo ji zase uspal. Tak mě bude nenávidět.“ Ztěžka polkl. „Ale no tak, kdo by tě mohl nenávidět.“ pohladila ho Alice po hlavě a strčila mu do rukou noviny. „Co s tím mám dělat?“ zamrkal nevěřícně. „Co asi můžeš s tím mlátit Emmetta po hlavě.“ Odfrkla si Alice a protočila oči.

„A co s tebou, kdy ji to řekneš?“ dloubla mě do žeber. „Nech to na mě. Musím si to promyslet.“ Usměrnil jsem ji a stejně tak jako ostatní, zpozorněl. Bellin dech, který se ozýval z vrchního patra začal zrychlovat a nakonec se domem rozlehl její výkřik. „Fajn, tak padej aby tě neviděla.“ Osočila se na mě viditelně rozzuřená Alice. „Ale vrátíš se Edwarde, že ano?“ vložila se do rozhovoru konečně i Esme a položila mi ruku na rameno. „Já nikam neodcházím, jen budu mimo dosah Belliných očí. Prozatím.“ Usmál jsem se na ni a vyběhl z domu skoro ve stejnou chvíli, jak se otevřeli vrchní dveře a na schodech se ozval zvuk spěchajících nohou. Rychle jsem vyběhl z domu a pokračoval v cestě vedoucí do lesa. Dlouho jsem nebyl na lovu a tenhle čas se skvěle hodil.

***

Netrvalo to dlouho a přišel jsem opět k domu. Něco bylo ale jinak než předtím. Televize vypnutá a v domě absolutní ticho.

„Je tu vůbec někdo?“ otevřel jsem dveře. Z kuchyně ke mě vzhlédla Rosalie, která měla na tváři přímo vražedný výraz. „Udělal jsem něco?“ pokrčil jsem  obočí „Jo a myslím, že až se Alice vrátí, utrhne ti hlavu. Kvůli tomu tvému slibu se pohádala s Bellou. Hodně se s ní pohádala.“ Usmála se provokativně a vykoukla z okna. „Utíkej.“ Zamávala mi ve chvíli, kdy se prudce rozletěly domovní dveře a v nich stála Alice. „Edwarde Anthony Masene Cullene!?!“ Vyštěkla po mě. „Ano?“ přikrčil jsem se. „Jsi spokojený? Teď jsi konečně šťastný? Už ti to stačí?“ založila si ruce v bok a pomalu, krok po kroku, ke mně přistupovala blíž a blíž. Začínal jsem se jí bát, hodně bát. „Tak mi odpověz, jsi už sakra spokojený!!“ vrazila do mě vší silou. Kolem uší mi prosvištěl vítr a do zad narazily schody.

„Co ti je?“ vstal jsem a otřepal si z vlasů dřevo ze schodů, které se budou muset opravit. „Mě co je?!“ zapištěla a ukázal na sebe prstem. „Jo tobě.“ Odsekl jsem nechápavě. „Já ti povím co mi je. Ty máš skvělý nápady, ale my všichni na to doplácíme. Vzpomeň si na tvůj první nápad. Chtěl jsi se s Bellou přestat bavit. Jak to dopadlo? Rozmlátil jsi svůj pokoj a mi všichni trpěli tvou úžasnou náladu. Teda povím ti; vydržet s tebou v místnosti byl oříšek. Pak jsi zjistil, že to byl opravdu blbej nápad. To jsem ti říkala už ze začátku, vnímal jsi mě? Ne! A teď opustil jsi ji a myslel si, že tak bude v bezpečí. Po tom co se málem zabila jsme tě zase poslechli a snažili se ji udržet v bezpečí. Nejlepší metoda byla ta Jazzova, to uznej sám. I když teď nad tím tak přemýšlím, možná to nebylo nejlepší. Ale co jsi tvrdil ty? Že to bude v pořádku, zapomene. Nezapomněla! A má tě pořád ráda. Copak to nechápeš? Jednou jsi si to spískal, tak ji teď nemůžeš opustit; to jsi si měl hochu rozmyslet dřív, než jsi s ní začal chodit. Já jsem náhodou taky holka pokud jsi si toho nevšiml a tak trošku chápu co to s ní dělá. Takže jestli okamžitě nezvedneš ten tvůj zadek a nepůjdeš se jí omluvit, udělám s tebou krátký proces. Bella trpí a nepotřebuji ani schopnosti Jaspera, abych to poznala. Ty si pořád myslíš jaký jsi úžasný co? Tvoje nápady nikdo nepřekoná, ale uvažuješ i nad ostatními? Napadlo tě někdy, že to co děláš, nebo si myslíš že děláš, není vždy správný? Že to ostatním ubližuje!“ rozmachoval divoce rukama. Nikdy jsem ji neslyšel se takhle rozčílit, vždycky byla nejklidnější. Ale má pravdu. To co řekla, je pravda všechno. Tohle Belle ubližuje. A moc.

„Tak na co čekáš?!“ vyštěkla znovu a hodila po mě telefon. „Klid.“ Zvedl jsem ruce v obraném postoji. Alice se zamračila a šla si sednout na pohovku, nevšímajíc si ostatních, kteří na ni civěli s otevřenou pusou. Nejrychleji se probral Jasper. „ Musím se jí jít omluvit.“ Vstal rychle ze židle a přešel ke dveří. „Ehm … proč?“ zpozorněl Emmett. „Jdu si pojistit svoje zdraví, a taky si myslím že to je částečně moje vina.“ Sklopil Jazz hlavu do země a beze slova vyšel z domu.

Isabella Swan (po hádce s Culeny)

„Bello! Bello stůj!“ chytila mě Alice za ruku. „Jak mi můžeš říkat, co mám dělat? Proč jsi to udělala? Proč jsi mě zradila...“ mávala jsem okolo sebe rukama. „Ale no tak, tohle se nemělo stát, mělo to být jinak.“ Snažila se mě přesvědčit. „Tak jak to mělo být, řekni mi pravdu, o nic víc nežádám.“ „Ale já ti nesmím říct pravdu. Nemůžu, slíbila jsem to. Promiň.“ Sklopila hlavu do země. „Jistě někomu jsi to slíbila. Jsem figurka na šachovnici. Kdy zase potáhneš.“ Odfrkla jsem si naštvaně. „Tak to není. Pochop to.“ Zavřela bolestně oči. „Já to chápu. Kolo se točí pořád dokola. Jediné, co ho dokáže zastavit je kámen v cestě. Kolo jsem já, kámen zrada přítele. A přítel jsi byla ty Alice.“ Otočila jsem se k ní zády a rozeběhla se pryč.

Ona byla jediná, která mi vždycky říkala pravdu, jí jsem nejvíc věřila a ona mě nejvíc zranila…

„Vždyť ani nevíš kudy odsud.“ Zavolala za mnou bezmocně. „Já to najdu.“ Odpověděla jsem jí a běžela dál. Vzlyky otřásaly celým mým tělem protože nejvíc bolí rána od lidí, kteří nosí masku přátelství…

Trvalo to několik hodin, ale zvládla jsem to. Konečně jsem za sebou zavřela domovní dveře a mohla se posadit na židli. Tváře mě štípaly od slz a mrazivého větru, ruce a uši zábly. Strhla jsem ze sebe bundu a hodila ji do kouta. Slzy jsem ale od sebe odhodit nedokázala. Přicházely stále další a další. Jediné co je na chvíli přerušilo bylo tiché zaklepání na dveře. Skoro bych si myslela, že to byl jen můj výmysl. „Nejsem doma, běžte pryč.“ Zavolala jsem a poposedla si.

„To jsem já Bello, otevři.“ Zaklepal znovu Jasper. „Co je?“ otevřela jsem dveře a setřela si slzy. „Já se ti musím omluvit. Byla to částečně moje vina.“ Sklopil hlavu. „Jo? A na to jsi přišel až teď.“ Rozhodila jsem rukama. „Moc mě to mrzí.“ Semknul rty do tvrdé přímky. „Mě to mrzí ještě víc. Ještě před chvílí jsem se chtěla zabít, říkala jsem si: „Pro koho žít, když na mě nikomu nezáleží.“ Pak jsi přišel ty s Alicí. Tehdy mi došlo že je ještě pár lidí, které by to asi mrzelo. Teď si tím nejsem tak jistá. Pořád děláte něco, aby jste mi zabránili to zjistit. Ale já to chci vědět, ať je to co je to.“ Odporovala jsem mu. „Promiň, ale já jsem to slíbil. Nesmím ti to říct.“ Zakýval záporně hlavou. „Každý z vás má nějaké tajemnosti. Dobře, mějte si je, ale jestli se to týká mě, mám právo je vědět.“ Zvyšovala jsem hlas. „Bells, uklidni se.“ Pokrčil obočí. „No tak do toho.“ Roztáhla jsem ruce. „Tvoje: ,,Uklidni se.“ pro mě přece vždycky znamená spánek ne?“ „To není pravda.“ Obhajoval se. „Že není, tak se zamysli. Co se stalo vždycky potom co jsi tohle řekl? Nevíš? Já ti poradím, probudila jsem se v posteli. Ty asi nezažiješ jaký je to pocit. Je to hrozný. Ta bezmoc, když jsem cítila že se mi chce spát. Ale já jsem nechtěla, podvědomě jsem bojovala. Ani moje bezmocné „Prosím.“ tě neodradilo. Vždycky to skončilo stejně. Otevřela jsem oči a ležela v posteli. Vždycky, pokaždé.“ „To mě mrzí.“ Omluvil se a tentokrát to vypadalo víc než důvěryhodně. „Omluvil jsi se tak můžeš jít.“ Ukázala jsem na cestu za ním. „Ještě jednou promiň.“ Svěsil hlavu a beze slova odešel. Zavřela jsem za ním dveře a opět si sedla na židli. Všichni se mi omlouvají, všichni to myslí vážně a mrzí je to, ale nikdo mi neřekne pravdu. Proč?

Za mnou se ozvalo šramocení. Otočila jsem se a viděla Maxe, jak slídí na kuchyňské lince. „No co tam děláš? Dolů!“ zakřičela jsem a musela se usmát. Max vypadal tak v pohodě, samozřejmě tedy až na fakt, že musel mít hlad. „Tady máš.“ Pohladila jsem ho mezi ušima a dala mu misku s jídlem a čistou vodu.

 


Další dílek. Hrozně moc se omlouvám že nebyl dílek minulý týden, ale nestíhám. Blíží se pololetí a píšeme hróóózně moc písemek... Snažím se psát kdykoli mám chvilku, ale i tak to nestačí. Hrozně se omlouvám.
PS: Moc prosím o komentáře, bez nich nevím, co se Vám v povídce líbí a co ne.
(min. 15, jinak není pokráčko)

 

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 61. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!