Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj bratr = Můj nepřítel?! - 3. kapitola

21.01.2012 (14:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3198×

3. kapitola – Ochranka

(pohled Emmetta)

Druhý den jsem mířil do školy se smíšenými pocity. Měl jsem vztek na Edwarda, těšil jsem se na Bellu a zároveň se cítil hrozně, protože Rose to z nějakého důvodu vadilo. Bylo to zvláštní.

Ale byl jsem na sebe i hrdý, a to i kvůli tomu včerejšku, kdy jsem dal Edwardovi přes hubu. Zasloužil si to za to, jak se chová. Kdyby to nebyl takový vůl, měla by naše rodina polovinu starostí. A já bych měl klid.

Ze všeho nejvíc se mi příčilo pomyšlení, že by Edwardovi podlehla Bella. Nevím proč, ale měl jsem potřebu ji chránit. Byla sice tvrdohlavá a odtažitá, ale něco mi říkalo, že taková není bezdůvodně. Měla něco nehezkého za sebou - k tomuto názoru jsem došel po pár hodinách přemýšlení.

Zatřepal jsem hlavou, abych z ní vyhnal podobné úvahy, a rozhlédl se po parkovišti. Pohledem jsem vyhledal Bellu, která se nacházela u svého auta, obklopená spoustou kamarádek. A nikde žádný kluk. Vrtalo mi hlavou, proč má vůči nám takovou alergii. Rose sledovala můj pohled a zamračila se. Rychle jsem si ji přitáhl do náruče a zrovna v ten okamžik se směrem k nám podívala Bella.

Když uviděla, jak Rose objímám, pousmála se. Vůbec jsem nechápal její reakce. No, otočil jsem se na místě a zamířil ruku v ruce s Rose na první hodinu. Před třídou jsem se s ní rozloučil polibkem a prohodil něco o tom, ať se pilně učí. Věnovala mi skeptický pohled a odešla na svoje místo. Já vyrazil k sobě do třídy a snažil se vnímat výklad. Nešlo to.

Moje mysl se ubírala všemi možnými směry, jen ne k trigonometrii. Neměl jsem dnes na školu vůbec náladu. Nejradši bych zůstal doma, abych nemusel vidět toho idiota, co s námi žije. Stačilo mi to doma, tak na co ještě tady?

Probral jsem se až se zazvoněním, pomalu jsem se vydal k další učebně a snažil se nevnímat, jak si tu o mně všichni šuškají. Tak jsem bledý a krásný! Tak mám značkový hadry a auto za několik miliónů! Tak chodím s nevlastní sestrou! Tak jsem málem zmlátil nevlastního bratra! No a co???!!!

Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem nemohl uvěřit tomu, že nám tuhle habaďůru na lidi vůbec někdo spolkne.

Nasupeně jsem zahnul za roh a než jsem stačil zareagovat, někdo do mě vrazil. Okamžitě jsem shlédl dolů, protože tu vůni jsem poznal. Bella se držela za hlavu a zamračeně si mě měřila.

„Z čeho jsi? Z kamene?!“ stěžovala si.

„Jen hodně posiluju.“

„Možná už bys toho mohl nechat,“ navrhla nabručeně a ohlédla se. Najednou vykulila oči a vyhrkla: „Schovej mě!“

Nevěděl jsem, proč to chce, ale postavil jsem se před ni a kryl ji. Před někým se schovávala. Když kolem prošla skupinka kluků, zaťukala mi na rameno.

Popošel jsem dál a otočil se na ni zpět.

„Před kým ses to schovávala?“

„Před jedním prvotřídním blbcem. Možná ještě horším, než ten tvůj nevlastní bratr.“

„To pochybuju, ještě ho neznáš, ale to je jedno. Otravoval tě?“

„Otravuje mě už tři roky,“ zavrčela a dala se do kroku.

„Chceš s ním pomoct?“ Podezřívavě si mě změřila.

„A proč bys to dělal? Čistě z dobrého pocitu?“

„Možná… možná ale už taky potřebuju někomu rozbít hubu.“

K mému překvapení se Bella začala smát. Věnovala mi zvláštní úsměv a zmizela ve své třídě. Nebyl jsem si jistý, co to mělo znamenat, ale asi už toho kluka měla očividně plné zuby. A o mně si asi pořád myslela, že se s ní bavím jen proto, abych ji dostal do postele. Jak šeredně se pletla.

*     *      *

Po poslední hodině před obědem jsem se rozhodl přečíst si nějaké letáky s plánovanými školními akcemi na tenhle měsíc, abych měl výmluvu, že jsem přišel pozdě na oběd a oni už mi ho nevydali.

K mému překvapení jsem nebyl sám, kdo se vydal k nástěnce.

„Nějaké speciální akce tenhle týden?“ ptal jsem se Belly, která se mě asi lekla. Přišel jsem moc potichu.

„Jo, jedna. V pátek večer se tady ve škole bude konat akce pro žáky třetích a čtvrtých ročníků. Budou tu lidé z vysokých škol a budou nás tu krmit těmi pohádkami, že zrovna ta jejich je ta nejlepší.“

„Neříkáš to moc nadšeně.“

„Máme s sebou mít i rodiče.“

„A je v tom problém?“ Nadzdvihl jsem obočí.

„Asi ne. Ale nechce se mi sem. Stejně po střední budu dělat někde tady v nějakém zapadlém krámečku ve Forks,“ zamručela.

„Proč, proboha? Snad nepropadáš,“ divil jsem se.

„Mám nejlepší prospěch ze třídy,“ přiznala a znechuceně se otočila zády k nástěnce.

„Tak proč bys to dělala?“ vyptával jsem se dál.

„Hele, spěchám na oběd. Jestli ty ne, nevadí, ale já mám hlad,“ vymluvila se honem a uháněla do jídelny, jako by jí snad ten oběd ještě vydali.

Když jsem vešel do jídelny, všechny pohledy se na mě stočily, protože jsem vešel sotva minutu po Belle a už dvakrát ji tu se mnou viděli. Podle toho kluka ze včerejška je to věc nevídaná. Super.

Pohledem jsem vyhledal svoji ženu a hledal nesouhlas na její tváři. Momentálně ale asi měla jiné starosti, protože se hádala s Edwardem.

„Říkám ti, nech ji na pokoji! Ta holka má bohatého tátu, mohl by nám zavařit, až ji odkopneš!“ spílala mu Rose. Edward na ni zíral a vypadal, jako by ji snad ani nevnímal, ale kupodivu odpověděl.

„Jak víš, že ji odkopnu?“ ptal se s tím svým pitomým křivým úsměvem na rtech.

„Protože ty odkopneš každou,“ zavrčela moje manželka. Alice ji podpořila souhlasným mručením a Jazz pokýval hlavou. Čekalo se na moji reakci. Pokrčil jsem rameny. Momentálně mi bylo naprosto jedno, která holka padla za jeho další oběť. Teda pokud to nebyla Bella.

Edwardovi se zalesklo v očích. Že já vůl nemyslel třeba na lov a na sladkou krev medvídků!

„Fajn, hned ji nechám,“ kapituloval Edward, ale já věděl, že to není jen tak. V mých očích se zračila výzva. Jen ať to zkusí a roztrhám ho na kousky. Ušklíbl se a já skoro slyšel, jak si právě pomyslel, že ji dostane.

Kvůli mně. Jsem idiot! Předhodit takovouhle holku někomu, jako je Edward.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj bratr = Můj nepřítel?! - 3. kapitola: