Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj bratr = Můj nepřítel?! - 1. kapitola

19.12.2011 (11:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3431×

1. kapitola – Seznámení - klapka druhá

(pohled Emmetta)

„Co mu je?“ ptal se Jasper Rosalie. Pohlédl jsem na něj a udělal obličej.

„Nic vážného, jak vidíš,“ odpověděla mu a vzala mě za ruku. Místo toho, abych jedl ten blaf, jsem se rozhlédl po jídelně. Edward samozřejmě seděl u jiného stolu v obložení dívek, které se pořád něčemu pochechtávaly. Znovu jsem obrátil oči v sloup a podíval se lépe. Snažil jsem se teď najít tu ledovou královnu. Nevím proč, něco mě na té holce fascinovalo. Možná její odvaha? Kdo si troufne shodit dvoumetrového kluka? Nebo to, jak je to po několika desetiletích první dívka, co by o mě pohledem nezavadila, kdyby nemusela? Či její prořízlá pusa? Kdo ví. Chtěl jsem se toho o ní dozvědět víc.

V jídelně ale nikde nebyla. Už jsem se chtěl otočil zpět, když se rozrazily dveře a dovnitř vešla ona s doprovodem dalších deseti dívek. Nesla se opravdu jako královna a všichni kluci se po ní otáčeli. Prošla i okolo našeho stolu. Mně jedinému věnovala pohled a pak rychle ucukla. Nakonec prošla i kolem stolu Edwarda a jeho fanklubu. Když ji spatřil, vykulil oči, ale za chvíli svůj výraz zase srovnal. Začal ji okamžitě svlékat pohledem, až jsem se musel odvrátit. Nevím proč, ale nelíbilo se mi, jak na ni koukal.

Abych se uklidnil, podíval jsem se na lásku své existence a ukradl si pár polibků. Rose neprotestovala a já byl na minutu zase šťastný jako blecha.

„Nálady se u tebe mění rychleji, než počasí na Apríla,“ konstatoval s nadzdviženým obočím Jasper.

„To je Emmett, zlato. Je to naprosto normální,“ uklidňovala ho Alice. Jasper se ukolébat nenechal, ale už nic neříkal.

„Tak rodinko, kdepak máte další hodiny?“ zeptal se za mými zády Edward, který se k nám znenadání přihlásil. Všichni jsme totiž neobvykle chodili do jednoho ročníku.

„Mám dějepis,“ řekla Alice.

„Angličtina,“ přidal se Jasper.

„Občanka,“ konstatovala Rose.

„Já mám biologii,“ prohodil jsem nešťastně. Byl to můj nejmíň oblíbený předmět a vlastně ani nevím proč.

„Já taky,“ ujistil mě Edward a usmál se. Zazvonilo.

„Vyrazíme?“ zeptal se.

„Jasně,“ odvětil jsem, vyhodil ty blafy do koše a vyrazil k učebně, nepříliš nadšený z toho, že na ní budu chodit zrovna s Edwardem. Edward se zase jen ušklíbl a nechal mé myšlenkové pochody bez komentáře. Díky bohu.

Vevnitř jsme oba podali naše papíry profesorce a ta řekla, že se můžeme posadit, kam chceme, že v jejích hodinách na tom nezáleží. Alespoň nějaké plus. Sedl jsem si znova do poslední lavice u okna, která byla prázdná. Naštěstí Edward nepovažoval za nutné sedat si vedle mě a sedl si o lavici blíž ke katedře. Už jsem se připravoval na umírání nudou, když do učebny vešla ledová královna. A mířila si to k Edwardovi.

Ani jemu však nevěnovala jediný pohled. Mlčky se k němu posadila a začala si vyndávat věci z tašky. Edward využil šance.

„Ahoj, kotě, já jsem Edward. Jak se jmenuješ ty? Musíš mít jistě krásné jméno,“ zkoušel svůj pro dívky neodolatelný pohled.

„A ty máš zase spoustu keců,“ odsekla mu, shrábla věci zase do tašky a zvedla se. Porozhlédla se po třídě a pohled ji padl na místo vedle mě, které už bylo vlastně jediné volné.

„Smím?“ zeptala se.

„Teď se ptáš?“ ušklíbl jsem se a pokýval hlavou. Protočila oči.

„No jasně, zachránil jsi moji pověst, měla bych k tobě být slušná.“

„No, rádo se stalo. Příště si ale neber podpatky, nemusím u toho vždy být,“ zakřenil jsem se, když si sedla vedle mě. Pokrčila rameny. Chvíli byla potichu, než potichu řekla: „Mimochodem, jsem Isabella, kdyby tě to ještě zajímalo.“

„To je fajn vědět, Bello,“ usmál jsem se. Vrhla po mně zvláštní pohled.

„Tady mi každý říká Isabello,“ odsekla znovu naštvaně.

„No, já nejsem každý,“ ušklíbl jsem se zase. Asi mi zase chtěla chytře odpovědět, když se na nás otočil Edward, v očích vražedný pohled, co zjevně patřil mně. Ježiš, co to do něj zase vjelo? No, po chvilce se zase otočil a věnoval se výkladu, co mumlala učitelka.

„Bože, tady usnu,“ zašeptala si pro sebe Bella. Uchechtl jsem se. Být člověk, spal bych už dávno. Zvědavě se po mně podívala.

„Co?“

„Hlavně si tou tužkou, co držíš tak křečovitě v ruce, nevypíchni oko, až ti bude padat hlava,“ zamumlal jsem potichu. Pousmála se.

„Jo, budu se snažit,“ zašeptala. Když hodina skončila, vstala a našlapovala tentokrát opatrněji.

„Tentokrát žádné útoky na moji osobu?“ neodpustil jsem si poznámku. Otočila se na podpatku.

„Ne, to si tentokrát nechám od cesty,“ zašklebila se.

„To jsem rád, jsi totiž docela těžká.“ Bavilo mě ji provokovat, nevěděl jsem proč. Vyjeveně se na mě podívala.

„Tak tohle si ke mně ještě nikdo nikdy nedovolil!“

„Fakt? Super, jsem první, co urazil královnu školy,“ zasmál jsem se. Podívala se na mě pohledem, že jsem nevěděl, jestli mě chce zabít, nebo se začne smát. Bez jediného slova vyrazila ze třídy. Zíral jsem za ní a zase mi vrtalo hlavou, proč se tak chová. Než jsem se stačil pohnout, přišel ke mně nějaký kluk.

„Ty ji znáš?“ zeptal se mě.

„Dneska jsem ji poznal,“ odpověděl jsem po pravdě.

„To je divný,“ zamumlal si pro sebe a rázoval si to pryč. Rychle jsem ho dohnal.

„Co ji divný?“ byl jsem zvědavý.

„Že se s tebou baví.“

„Jakto?“ Pořád mi to nedávalo smysl.

„Copak sis toho ještě nevšiml? Ona se s kluky nebaví,“ vysvětloval mi v klidu.

„Jako vůbec?!“

„Ne, vůbec. Každý kluk na téhle školy by s ní chtěl chodit, ale ona o nikoho nezavadila nikdy ani pohledem. Až do dneška teda. Asi se jí líbíš.“

„To pochybuji,“ odporoval jsem.

„No, ale něčím musíš být asi zvláštní, když se s tebou baví Isabella Swanová,“ konstatoval a ztratil se mi v davu na chodbě. Už jsem ho nehledal, jen přemýšlel. Proč by se bavila jen se mnou? Mohla mě přece ignorovat - jako mého bratra.

Když jsem se otočil - jelikož jsem zjistil, že jdu na druhou stranu, kde mám další hodinu -, spatřil jsem na druhé straně areálu Edwarda. Řítil se ke mně a neměl moc přátelský výraz.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj bratr = Můj nepřítel?! - 1. kapitola: