Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 2. kapitola

the-host


Ledové srdce 2. kapitolaEdward se rozhodl zjistit od Ara co nejvíce informací o Belle, nepočítá však, že u něj narazí přímo na ni. Bella k němu necítí ani zlobu či zášť, necítí k němu už vůbec nic. S tím se však Edward nehodlá tak lehce smířit.

2. kapitola

 

 

Seděl jsem na zemi opřený o zeď se zavřenýma očima. Pomalu mi začínalo docházet, že Bellu musel někdo přeměnit chvíli po našem odchodu. Celou tu dobu, ty roky, kdy mě ubíjely vzpomínky na ni, byla upír jako my. Zatím co já jsem doufal, že má svou rodinu a někoho kdo ji miluje alespoň z části tak jako já.

Jak jsem byl pošetilý, když jsem ji opustil a jednoduše doufal, že bude šťastná. Při představě, co si musela prožít jsem zaťal pěsti vztekem. Příliš dobře jsem si pamatoval vlastní přeměnu a co následovalo, ale já měl alespoň Carlisla. Bella neměla nikoho kdo by jí pomohl, mi ji opustili. Jak jsem se tedy mohl divit, že skončila tady.

Pohlédl jsem na vlastní ruce a sevřel je až mi zesvětlaly klouby. Toužil jsem držet toho šmejda, který jí tohle způsobil ve svých rukou. Dostat z něj proč, proč změnil mého nevinného anděla na stejnou zrůdu jako jsme my. Držet ho ve svých rukou a pomalu jej roztrhat na kousky.

To bys ale musel nejprve vědět kdo to je.

Zazněl mi v mysli posměšný hlásek. Chvíli jsem zaraženě zíral před sebe, než jsem vyskočil na nohy a vyběhl z pokoje.

Celá rodina poskočila nejméně o deset centimetrů, když jsem vrazil do pokoje. Okamžitě mi došlo, že pořádají rodinou poradu. Nechal jsem ostatní dál přemítat o mém dušením zdraví a vrhl se ke Carlislovi.

„Půjdeš za Arem?“ ztratil jsem trochu pojem o čase a potřeboval jsem se nejprve ujistit, zda tam už nebyl.

„Popravdě bych se za ním měl už vydat.“

Po tváři se mi rozlil nadšený úsměv a mysl mi zaplavily myšlenky mé rodiny plné obav. Alice začala vážně uvažovat o mých návštěvách u psychiatra, ale to by asi málokterý rozdýchá. Uvědomila si posléze. Raději jsem ji ignoroval.

„Mohl bych si s tebou cestou k němu promluvit?“

„Jistě.“ přikývl váhavě, ale vyšel se mnou z pokoje.

Počkal jsem ještě chvíli než jsem se ho konečně zeptal.

„Mohl by ses Ara zeptat na Bellu?“ vyhrkl jsem na něj během vteřiny.

Viditelně si oddechl, čekal asi něco horšího.

„Vlastně jsem to měl i v plánu,“ pokýval hlavou. „Edwarde?“

„Ano?“

„Slib mi, že neuděláš nějakou pitomost. Všem nám Bella moc chyběla, ale nevím co od ní teď můžeme čekat.“

Nevěděl jsem co mu odpovědět. Bylo mi jasné, že ohledně ní nedokážu myslet rozumně. Nikdy jsem to nedokázal.

Aniž bych to postřehl, stáli jsem už přede dveřmi Arovi pracovny. Carlisle mě ještě vybízel upřeným pohledem k odpovědi, přerušil nás ale Arův melodický hlas.

„Pojďte dál.“

V duchu jsem děkoval za náš skvělý sluch. Nejen, že mě uchránil od odpovědi, ale možná na vlastní uši uslyším Arovu odpověď ohledně Belly. Carlisle mé nadšení rozhodně nesdílel.

 

Užasle jsem se rozhlédl po místnosti. Pracovna byla rozhodně nevyhovující termín. Jednalo se o prostornou místnost se dvěma vysokými okny a kolem všech stěn stály regály z tmavého dřeva až ke stropu plné knih. Uprostřed toho stál Aro u rozložitého psacího stolu a kousek od něj seděla v křesle Bella.

„Doufám, že nerušíme,“ pohlédl Carlisle váhavě k Belle.

„Kdepak příteli,“ zavrtěl odmítavě hlavou Aro. „Dovol abych ti představil Bellu...“

„Já už se znám s celou rodinou Cullenů,“ přerušila jej Bella.

Její tvář neprozrazovala vůbec žádné emoce. Toužil jsem vrátit čas, kdy se její pocity daly vyčíst alespoň v jejích oříškových očích a ve tváři. Připadal jsem si jako slepý a hluchý, ačkoliv jsem potřeboval zjistit tolik věcí.

Zdeptaně jsme svou snahu vzdal a obrátil svou pozornost k Arovi. Jeho myšlenky jsem sice také neslyšel, ale alespoň jeho tvář byla čitelná.

„Bella nám chce pomoct s nějakými novorozenými, tak jsme už jen domlouvali podrobnosti.“

„Pomoct? Copak ona k vám nepatří?“ zarazil se Carlisle.

Aro se pobaveně zasmál. „Kéž by příteli, je bohužel pouhým hostem.“

Otočil jsem se k ní. Nepatřila tedy k Volturiovým lidem, mohla kdykoliv odejít. Možná... Třeba by se mi ji podařilo přesvědčit odejít s námi. Zaplavila mě nová naděje.

„Žiju v Bulharsku, ale na můj vkus je tam příliš nuda.“

Nedokázal jsem se zadržet.

„Mohla bys strávit nějaký čas třeba s námi.“

Raději jsem ignoroval Carlislovy myšlenky, snažil se mi v tom zabráni, ale už bylo pozdě. Netrpělivě jsem na ni hleděl a čekal její odpověď. Dokonce i Aro se zvědavě otočil jejím směrem.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad.“

Já se však nehodlal tak lehce vzdát, pro mě bylo v sázce příliš mnoho.

„Třeba bys dokázala být i bez lidské krve.“

Teď už jsem měl obavu, že po mě Carlisle něco hodí. Nebylo mu příjemné, když jsem přímo před Arem přemlouval jeho hosta k vegetariánství.

„Já nemám problémy být pouze na zvířecí krvi.“

Tohle zaujalo Carlisla i Ara, zvědavě ji pozorovali.

„Nemám k tomu ale důvod. Lidská krev je mnohem chutnější, jsem po ní silnější, rychlejší a i ze společenských důvodů je to vhodnější. Sama jsem si tento způsob zvolila a nehodlám na něm nic měnit.“

S těmito slovy se zvedla a s pokývnutím Arovi vyšla na chodbu. Zděšeně jsem za ní hleděl.

„Omluvíte mě?“ pronesl jsem k těm dvěma a vyběhl ven.

Stačilo mi jen pár vteřin abych jo doběhl.

„Bello, to jsi myslela vážně?“

„Ano, co se ti na tom zdá tak neuvěřitelného?“ odpověděla mi během chůze.

„Proč tu zůstáváš, když můžeš odejít, když můžeš pít jen zvířecí krev. Proč tedy tohle všechno.“

Konečně se zastavila a podívala se mi mírně vzhůru do očí. Byla nezvykle vysoká, dříve nikdy podpatky nenosila, ale nyní jí samozřejmě už nedělaly problémy.

„Edwarde, měla jsem dostatek času ujasnit si co vlastně chci a rozhodla se podle toho. Tenhle život mi vyhovuje ať se ti to líbí nebo ne.“

„Mohla by ses vrátit k nám,“ zašeptal jsem. To vědomí, že stojí na dosah ale já se jí nemůžu ani dotknout, mě ubíjelo.

„Jednou mi to už stačilo,“ zašeptala a zavrtěla mírně hlavou.

 

Stál jsem tam a hleděl za její odcházející postavou. Bella se nechovala, že by ke mě cítila zášť či zlobu, necítila ke mě už vůbec nic. Nevěděl jsem co je horší. Kdysi jsem jí ublížil a opustil ji, jak jsem se mohl divit, že mě už nyní nechce? Jedno jsem si však už za tu dobu uvědomil, mám celou věčnost abych se ji pokusil získat zpět.

 

<<         >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!