Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 11. kapitola

27.11.2009 (20:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5697×

11. kapitola

Procházel jsem chodbou a na rtech mi hrál úsměv. Emmett s Rosalií naháněli Lucase po chodbách Volterry. Viděl jsem to přes jejich myšlenky a dokonce se ke mě občas donesl jejich řev či vrčení. Emmett byl naprosto nezvladatelný a bral to občas i zkratkami přes zdi s Rosalií si však moc nezadal. Jen pocit, že se cicmala s tím skrčkem ji tak rozlítil, že její rychlost a síla šokovala i ji samotnou.

Ten floutek však měl zřejmě v těchto věcech praxi, asi se mu tohle nestalo poprvé. Sám bych byl dost nervózní, kdybych nevěděl o Bellině štítu. Jeho proměňování podoby bylo dokonalé.

Šel jsem po pachu a ten mě zavedl k pootevřeným dveřím. Jako by už Bella počítala, že za ní prostě zase půjdu. S nadšeným úsměvem jsem se prosmýkl dveřmi a na chvíli zůstal stát hned za nimi.

Bella s potměšilým úsměvem balila Lucasovi kufry. No, balila, to nebyl správný název. Z přivřenýma očima se soustředila na zásah do otevřeného kufru zmuchlanou koulí, která byla kdysi zřejmě hedvábnou košilí.

Ještě okamžik jsem na ni pobaveně hleděl, než jsem za sebou zavřel dveře.

"Chceš pomoct?"

 Nesnášel jsem Lucase, ale pohled na Bellu jak mu likviduje věci byl ještě lepší, než je likvidovat sám.

Ústa se jí zvlnila do zářivého úsměvu.

"Jasně."

Vydal jsem se tedy k ní. Jako generál začala balení dirigovat.

"Oblečení sem," ukázala na kufr. "Vázy a křehké věci támhle," kývla k velkému kufru až u zdi, kolem něhož se už válely nějaké střepy. "A osobní věci a telefonní čísla tam," mávla k již přeplněnému odpadkovému koši.

Nenechal jsem se moc dlouho pobízet a tak bylo sbaleno za chviličku. Lucas se ještě proháněl Volterrou se svým dvoučlenný věrným doprovodem a kufry už měl sbalené a připravené u dveří.

Otočil jsem se k Belle.

"Možná bychom ještě stihli to..."

Ani jsem si neuvědomil, že stojí tak blízko. Když jsem se otočil, zůstal jsem jí zírat do očí.

"to kino," dopověděl jsem tiše.

"Pochybuju," zavrtěla mírně hlavou až jí vypadl pramínek vlasů.

Reflexivně, jak jsem to kdysi udělal už tolikrát, jsem zvedl ruku a zasunul jí ho za ucho. Prsty mi pomalu začaly sklouzávat po její čelisti dolů až k bradě. Cítil jsem jemné mravenčení. konečky jsem jí zvedl mírně bradu a tvář mi ovanul její sladký dech.

Bez toho abych to mohl ovlivnit, kdybych vůbec o něco takového stál, jsem se začal sklánět k její tváři.

Sledovala mě přivřenýma očima a ani se nepohnula. Celou dobu jsem čekal na její ucuknutí, že mě nějak zastaví, ale nic z toho se nestalo. Kousek od jejích rtů jsem se zastavil a zůstal na vteřinu nehybně stát. Potřeboval jsem jsem na to veškeré své sebeovládání, ale musel jsem jí dát na vybranou.

Déle jsem to však nevydržel. Ten maličký kousek jsem náhle překonal a přisál se k jejím měkkým rtům. Jejich dřívější horkost sice zmizela, ale ta její sladká chuť teď byla mnohem intenzivnější.

Jendou rukou jsem jí přejel na tvář a přitáhl si její rty ještě blíž, to mi však nestačilo. Potřeboval jsem ji mít celou. Druhou rukou jsem ji objal kolem pasu a přitiskl si její tělo k sobě.

S úst sejí vydral sten a zabořila ruce do mých vlasů. Všude, kde se mě její tělo dotýkalo jsem cítil známe mravenčení, jako by jemné elektrické výboje, které mi kůži rozpalovaly a připravovaly mě o zbytky mého rozumu.

Jen vzdáleně jsem si uvědomoval, že její záda do něčeho narazila. Tiskl jsem ji ke zdi a nedal ji ani možnost se nadechnout. Jí to evidentně nevadilo. O zem něco zacinkalo a já v příštím okamžiku cítil její ruce, jak mi přejíždějí po holé kůži zad.

Požitkářsky jsem nasál vzduch s její vůní do plic a zaklonil hlavu. Jemně zamručela, ale vzápětí jsem ucítil její rty sjíždějící mi po krku na hruď.

Hnusil jsem se sám sobě, ale nedokázal jsem se zastavit. Mé tělo ovládalo něco naprosto jiné než rozum. Chytil jsem ji oběma rukama kolem pasu a vyzvedl si ji. Bella mě objala stehny a já už s ní stál u postele. Vyjela rty výše, přejela mi po ušním lalůčku a pak se mi do něj zakousla.

Tělem to projela další elektrická vlna. Zavrčel jsem, až se zahihňala. Znovu jsem ovinul rukama její pas a postavil jsem ji na okraj postele. Byla teď o kousek vyšší než já. Využil jsem toho a aniž by moje ruse pustily její tělo přejel jsem jí rty až do výstřihu a přejel po jemné kůži jazykem.

Místností se rozlehl nedočkavý vzdych a já jedním trhnutím zničil její šaty, které mi bránily pokračovat níže. Odhodil jsem je někam za sebe a přejížděl rty po její prsou. Zkoumal každou jejich oblinu a centimetr.

Dech se jí zadrhl mezi rty a prudce se ke mě přitiskla. Její tělo se otřelo o již tak tak odolávající látku mých kalhot. V očích se jí zalesklo, když ucítila stále naléhavější tlak v mém rozkroku.

S potutelným úsměvem sjela rukou po mém boku a vzápětí se ozvalo trhání látky. Mé kalhoty letěly za jejími šaty. Naběhlý úd mi přejel po její jemné kůži stehen a já se už nedokázal dál ovládnout. Prudce jsem ji strhl na postel a nalehl na ni.

Prohnula se v zádech a zalapala po dechu, když ucítila tlak na svých stehnech. Zuřivě jsem strhl to poslední co ji halilo. Cáry, které zůstaly z jejích kalhotek dopadly na podlahu.

Nadzvedl jsem se nad její tělo a ona mě chytla oběma dlaněmi tvář.

"Prosím," zašeptala a naléhavě mě políbila.

Se zasténám do jejích úst jsem do ni pronikl. Prohnula se a pustila mou tvář. Znovu jsem se do ní vnořil a ucítil její prsty zabořené do mých zad. Ve zrychlujícím tempu jsem se do ní nořil a ona mi vycházela vstříc.

Cítil jsem v těle stále větší napětí a se zasténáním si ji přitáhl co nejblíže. Její ruka mi sjela na zadek a já cítil, že i ona už to dlouho nevydrží. Náhle prudce zvrátila hlavu a z úst jí unikl bouřlivý sten. Její tělo se kolem mě začalo stahovat a ani já už to nedokázal zadržet.

Se zavrčením jsem se do ní naposled vnořil a mé tělo zachvátil naprosto euforický pocit. Chvíli jsem zůstal ztuhlý nad jejím tělem neschopen ani pohybu. Tryskal jsem do jejího těla a napětí mě pomalu opouštělo. Na rameni jsem ucítil její zuby, které mi přejížděli po kůži.

S vyčerpaným stenem jsem se překulil na záda a ji strhl na sebe. Ležela mi na hrudi a ještě s omámeným výrazem na mě hleděla.

Vlasy měla uvolněné a splývaly jí kolem tváře. Odhrnul jsem je. Potřeboval jsem ji vidět. Její tvář, její spokojený úsměv. Sklopila oči a přejela mi rty po hrudi. Překvapeně vydechla, když se kolem jejích ramen sevřely mé ruce a já si ji posunul výše.

Znovu jsem ji začal líbat a nemohl se toho pocitu nabažit. Vpíjel jsem si do ní a ruce mi sklouzávala dolů po jejím těle až k bokům.

Náhle byla pryč.

Zmateně jsem zamrkal a sledoval ji, jak se svezla z postele na zem. Přešla ke svým šatům, které však byly už naprosto nepoužitelné. Nevěděl jsem co dřív, jestli se cítit hrozně, že už ji nedržím v náručí, nebo se fascinovaně kochat jejím nahým tělem.

Svezla se na kolena před Lucasovým kufrem u dveří a chvíli se v něm přehrabovala, než vytáhla dlouhou zmuchlanou košili. Mrskal po mě pohledem a na hromádce vedle ní přibyly i kalhoty a další košile. Pak s potměšilým výrazem popadla naše roztrhané oblečení a narvala je do jeho kufru, na oplátku.

Sama si oblékla košili a zbytek po mě hodila.

"Měl by ses obléct, za chvíli příjdou pro kufry."

Zděšeně jsem hleděl jak zamířila ke dveřím.

"Bello?!"

Zastavila se a otočila se ke mě. Už jsem stál vedle postele a měl pocit, jako bych z výšin padl pěkný držkopád.

"Kam jdeš?"

"Mám ještě něco k vyřizování ohledně Lucase."

Chtěla se znovu otočit, ale zastavil ji můj šepot.

"Pro tebe to nic neznamenalo?" cítil jsem při tom, jak mi do hrudi proniká ostrá čepel.

"Jistě že ano, ale nemysli si, že se tím zas všechno mění."

S tím už se definitivně otočila a vyběhla ze dveří. Zůstal jsem za ní civět. Trvalo mi ještě chvíli, než jsem se vzpamatoval natolik, že jsem se opravdu oblékl do Lucasových věcí a vyšel ven. Právě včas, abych na chodbě minul upíry mířící pro kufry.

Tak jak už se stalo mým zvykem, zamířil jsem do jejích pokojů. Přece si nemyslí, že po tom může jen tak odkráčet. Našel jsem tam ale už jen zmuchlanou Lucasovu košili. Bella tu nikde nebyla.

Nakopl jsem aspoň ten bezbranný kus látky a šel k sobě. Potřeboval jsem si urovnat v hlavě, co se vlastně stalo. No to jsem vlastně věděl, ale její chování jsem stále nechápal. Potřeboval jsem být chvíli sám, což mi však nebylo dopřáno. Na chodbě jsem se srazil s Emmettem.

<<     Shrnutí     >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 11. kapitola: