Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 10. kapitola

Jodelle


Ledové srdce 10. kapitolaBella už to vzdá úplně a je smířená jak s Edwardovou neustálou přítomností, tak i s jeho otázkami. Ten však bude mít občas problémy po jejích odpovědích najít spodní čelist po zemi. Konečnou tečku tomu dodá "malý rodinný" incident.

 

10. kapitola

 

Stál jsem uprostřed místnosti a sledoval Alici, jak táhla naštvaně Jaspera pryč. Ten měl ve tváři provinilý výraz a nepřítomně si olizoval prsty, které měl ještě zamazané od krve. Povzdychl jsem si. Konečně jsem byl s Bellou osamotě a oni vyvedou tohle. Při vzpomínce, že mám ještě další čtyři členy rodiny, jsem měl chuť popadnout pár kusů nábytku a zatarasit dveře.

Ohlédl jsem se s obavou k Belle, jestli mě bude chtít taky vyhodit. K mému překvapení se však stále tvářila pobaveně. Seděla v křesle a sledovala mě zvědavým pohledem.

Ehm, chtěl bych se za Alici a Jaspera omluvit,“ ošíval jsem se.

Jen zavrtěla hlavou, že se nic nestalo. Já však měl pořád chuť ty dva přerazit.

Seděla tam naprosto klidně, ale mě nervy jen hrály. Na jazyku mě pálilo tolik otázek, že bych mohl z fleku posloužit jako podpalovač.

Proč zůstáváš tady, když se ti příčí zabíjet lidi?“

Její pobavení zmizelo a čelo se jí mírně zkrabatilo. Bylo mi hned jasné, že se jí o tom moc mluvit nechce. Vstala a přešla znovu k oknu. Zůstala opřená o zeď výklenku a sledovala střechy Volterry.

Když, jsem už myslel, že neodpoví, ozval se její hedvábný hlas.

Po přeměně jsem se nějakou dobu toulala a narazila na pár upírů z královské gardy. Neměla jsem kam jít, vrátit jsem se nemohla, tak jsem souhlasila a odešla s nimi sem. Aro ve mně viděl potenciál, k vůli mému štítu a tak jsem se do pár měsíců stala členem gardy.“

Poslouchal jsem ji a při tom jsem došel až ní. Stál jsem kousek od ní a toužil vidět její oči. Vědět co cítí. Její hlas byl tichý, přesto jsem cítil, jak mě to drásá. Představa jak byla sama a jediní, na koho se mohla obrátit byla ta největší sbírka zabijáků, jaké jsem vůbec znal. Něco mi tam však nesedělo.

Jen výcvik trvá léta až desetiletí, jak to, že tě přijali tak rychle?“

Brala jsem ty nejhorší úkoly. Tam kde ostatní selhávali se mi podařilo uspět. Oni se báli umřít, ale já ne. Vrhala jsem se do toho po hlavě, ale místo aby mě rozcupovali, stále jsem se zlepšovala. Přesto jsem to nesnášela, tohle všechno, je i sebe.“

Ztěžka jsem se opřel o zeď za sebou. Ta léta co jsem doufal, že ona žije spokojeně se svou rodinou, se pokoušela o jediné, zabít se. Nejhorší na tom bylo, že jsem ji chápal, věděl jsem, proč to dělala. Přišla o všechno, o rodinu přátele a my jediní, kteří jsme byli stejní jako ona, jsme ji opustili už předtím. Nechali jsme ji v tom, já ji v tom nechal.

Kdy jsi s tím přestala?“ zeptal jsem se nepřítomně s pohledem upřeným na zeď výklenku před sebou.

Poslali mě zničit jednoho upíra. Nikdo jiný by neměl šanci. Dokázal manipulovat z ohněm, ale nedokázal to pořádně ovládat, byl strašně nevyrovnaný. Můj štít mě však dokázal ochránit.“

Podíval jsem se zmateně na ni, takže oni měli stejné dary?

Myslela jsem, že to bude šílenec co jen zabíjí, ale byl jiný. Byl naprosto zoufalý. Zabil jedinou ženu, kterou miloval a byl na dně, chtěl umřít, ale nikdo ho nedokázal zabít, nedokázal se dostat přes jeho dar, který ho chránil. Ještě teď si vybavuji ty jeho oči, jak doufal, že mě by se to mohlo konečně podařit. A taky, že ano. Umřel dobrovolně, což byla asi ta chyba.“

Zvědavě jsem těkal po její odvrácené tváři, kterou nyní sklonila pod tíhou vzpomínek.

Moc sebevrahů se mezi námi nevyskytuje a tak nikdo netušil, že se v takovém případě dá moc přenášet.“

Stočila pohled přímo na mě.

Přenesl svůj dar na mě.“

Nechápavě jsem ji sledoval. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel, ale v jejích očích se zračila také zmatenost. Po chvíli sklopila oči a objala se pažemi.

Celé ty roky jsem se snažila to všechno skončit a teď jsem byla neporazitelná stejně jako on. Neznala jsem nikoho dalšího, kdo by mohl tohle překonat. Byla jsem vlastně nesmrtelná mezi nesmrtelnými. Aro byl u vytržení a já byla na dně. Tehdy jsem se s tím musela smířit a začít žít dál jak jen to půjde.“

Bello,“ natáhl jsem k ní ruku a přejel jí po paži, měl jsem touhu ji strhnout k sobě a šeptat, že už nikdy nic takového nedovolím, nenechám ji znovu samotnou.

Mrzí mě to. Celou dobu jsem se snažil si namlouvat, že opustit tě bylo pro tebe to nejlepší, ale teď vidím, že jsem všechno jen zničil. Dovolil jsem aby se tohle stalo.“

Zajel jsem si třesoucími prsty do vlasů.

Miloval jsem tě a vždycky budu.“

Jo, to mi došlo.“

Vytřeštěně jsem jsem se na ni podíval.

No, ne hned, ale časem mi to začalo pomalu docházet, když jsem začala zjišťovat, co to znamená být upírem. Dokázala jsem vše, co se stalo, vnímat z tvého úhlu pohledu. Docela jsem se i divila, že si se dokázal ovládnout a nezabít mě.“

Ona to věděla! Věděla, že ji pořád miluju. No, co si taky mohla myslet jinýho, když jsem jí byl pořád v patách. Flákl mě malý permoníček kladívkem, až mi v uších zazvonilo.

Tenhle život nakonec není zas tak špatný. Jen ta nuda mě ubíjí.“

Zůstal jsem na ni koukat s pusou dokořán. Bella však jen prošla kolem mě a zamířila do ložnice. Jako ve snu jsem ji následoval. V hlavě mi to šrotovalo a snažilo se to nějak utřídit.

Nepřítomně jsem se pohyboval a vešel za ní. Vytříděné šuplíčky se znovu vysypaly a já měl v hlavě znovu chaos, nebo lépe řečeno prázdno. Zíral jsem na Bellu, která se právě převlékala. Byla ke mě sice zády a já ji viděl už v Marinově mysli, ale vidět ji na vlastní oči a být při tom kousek od ní...

Přejížděl jsem po línii jejích zad až k bokům, vrýval si každičký detail do paměti, než přes její kůži přejely šaty a mě zakryly mi výhled. Byl jsem jak šmírák na pláži, ale bylo mi to šumák.

S největším přemáháním jsem vysoukal spodní čelist opět vzhůru.

Ty někam jdeš?“ zaskřípal neznámý hlas z mého krku.

Prohrábla si hlasy prsty a sepnula je sponou.

Do kina, dnes dávají nějaký horor o upírech, mohla by to být sranda.“

Můžu s tebou?“

Podívala se na mě a po chvíli přikývla. Srdce mi poskočilo až jsem ztratil přehled, kde bych ho měl hledat.

Aspoň mě ostatní nechají na pokoji,“ zamumla spokojeně.

A srdce bylo detekováno, slítlo někam ke kotníkům. Přesto jsem se spokojeně vydal za ní a galantně jí ještě stihl otevřít dveře.

A co jsi vlastně dělal ty léta ty?“ zeptala se zřejmě, aby zapředla společenský rozhovor.

Vybavil se mi však jen pokoj, kde jsem vždycky zdeptaně seděl a koukal do zdi s občasnými výlety na lov. Ošil jsem sebou.

Nic tak zvláštního.“

Bella zvědavě pozvedla obočí, ale v tom jí zrak padl na něco jiného, nebo spíše na někoho jiného. Po tváři jí přebíhaly pocity, že jsem je ani nestíhal zaznamenat, nakonec se ale zůstala tvářit hodně pobaveně. Otočil jsem se stejným směrem a nechápavě se otočil zpět na Bellu. Vždyť to byl jen Emmett s Rosalií, ti se ožužlávají normálně. Popravdě, běžně se s takovýma zbytečnostma nezdržují a rovnou na to vlítnou.

Raději bys měl uhnout od těch dveří,“ zašeptala mi.

Nechápal jsem o co jde, ale poslechl jsem. Pohyb upoutal i jejich pozornost. Rosalie se na nás podívala trochu podrážděně, ale Emmett ztuhl a vykulil oči na Bellu. Začal na ni vrtět hlavou, což jí na tváři vykouzlilo ještě širší úsměv.

Neboj, kufry za tebou pošlu.“

Bella se s mírným soustředivým pohledem podívala na Rosalii a v příštím okamžiku už se kolem rozlehlo nepříčetné Rosaliino vrčení. Emmett se jak stíhačka vyškubl z jejích paží a dal se na zběsilý úprk. Jeho obrysy se rozostřily a kolem mě prosvištěl značně vyděšený Lucas, který už měl opět svou vlastní podobu s Rosalií v patách.

Ty malej chcípáku! Stůj!“ řvala za ním Rose.

Nejsem blbej!“ pro hodil jen přes rameno a s děsem v očím zaznamenal, jak ještě zrychlila.

V příštím okamžiku už nám zmizeli z očí i doslechu. Bella se jako by nic otočila a vyrazila zpátky. Ještě s vytřeštěným pohledem jsem se za ní otočil.

Co... co to kino?“

To zítra opakují, teď to bude větší sranda.“

Začínalo ve mě hlodat tušení, že Lucas nedostane své věci v takovém stavu, v jakém doufá. Což mi vlastně nebylo proto srsti. Vydal jsem se také zpátky.

O pár chodeb dál se rozlehlo Emmettovo vzteklé zařvání. Za Lucasem už si to klusali dva a nikomu bych nepřál dostat se jim teď do rukou.

 

<<     Shrnutí     >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!