Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska z papíru - 3. kapitola

10.08.2010 (12:45) • BellaCullenSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2054×

3. kapitola - Problémy s domem

Do uklízení jsem se vrhla a během chvíle, díky upírské rychlosti jsem měla uklizeno. Všude se to lesklo, nikde ani špetka prachu. Prostě dokonale uklizeno.

Teď přijde na řadu vybalování. Znova jsem hodila kufr na postel a otevřela jej. Vytahovala jsem oblečení a upírskou rychlostí jsem je skládala do komínků do skříně. Když jsem měla i tohle za sebou, přišla na řadu taška, kterou nespouštím z očí.

Otevřela jsem ji a přeopatrně z ní vytáhla zežloutlé dopisy. Papír byl už velice starý, tak jsem musela dávat pozor na to, abych jej nepotrhala. Schovala jsem je do šuplíku, kde měly své místo před 90 lety. Zbytek věcí jsem tam nechala, protože tam zbyly jen mé doklady.

Vyšla jsem před dům s úmyslem si jej prohlídnout, ale před ním mě čekalo překvapení. Stála tam nějaká žena v šedém kostýmku a ulízaných vlasec. Ještě tu s ní byli dva muži.

„Dobrý den, přejete si?“ zeptala jsem se, jak se sluší a patří.

„Ano. Je nám líto, ale tenhle dům je pozůstalost po jedné rodině. Zde nemůžete být,“ odpověděla mi žena s opovržením. Koukala na mě, jako bych byla nějaký bezdomovec. Podívala jsem se na své oblečení a všimla si roztáhlého trika a celých zaprášených a špinavých kalhot. Nejspíše následky úklidu.

„Oh...“ vypadlo ze mě. „Víte, je to takhle. Já jsem příbuzná té rodiny. Jmenuji se Isabella Masenová. Moje prababička byla Isabella Swanová, dcera Rennée a Charlieho Swanových.“

„No, ale to mi budete muset doložit nějaký papír nebo průkaz.“

„Fajn. Jen pro to zaběhnu. Počkejte tu, prosím,“ odpověděla jsem jí a vběhl dovnitř. Ještě že jsem měla nějaké rodné listy a podobně. Nechala jsem si to zfalšovat u jednoho padělatele v Kanadě.

„Tady to máte.“ Podala jsem jí to a ona si nasadila brýle. Chvíli na to koukala a potom zvedla hlavu.

„Dobře. Ale budete to muset zaplatit.“

„Aha... A kolik to dělá?“

„Ehm,“ odkašlala si. „Přibližně pět set tisíc.“ Přikývla jsem na znamení, že to zaplatím, ale dost mě to naštvalo. Můj vlastní dům, který jsem zdědila po matce, která jej zdědila po její matce, a ještě po mě chtějí peníze. Co je to za spravedlnost? Podepsala jsem nějakou smlouvu a oni konečně odešli. Tak tohle mě opravdu dostalo. Rychle jsem vyběhla za dům do lesa, musela jsem na lov.

Z lovu jsem přiběhla domů zcela uklidněná a uvolněná. Podívala jsem se do starého zrcadla a raději se ani nepozastavovala nad stavem mých očí. Byly černé, jako vždy. Nikdy, ve své nové existenci, jsem neměla jiné oči.

**

„Vítám vás zde!“ vítal Aro nějaké lidi – návštěvníky hradu, kteří přijdou o život.

„Pusťte se do jídla!“ křiknul ještě a všichni z gardy, kromě mě, se vrhnuli na ty bezbranné lidi. Já tam jen stála a sledovala s odporem v očích, jak se všichni živí. Lidská krev mi nevoněla, ani mě nijak nevábila.

Všimla jsem si, že Aro se chystá skočit na malou holčičku. Měla uplakané oči a sledovala je s hrůzou.

„Dost!“ křikla jsem na Ara a holčičku popadla do náruče. Jen schovala hlavu do mého ramene a plakala.

„Co to děláš, Isabello?“ Vrhl na mě vražedný pohled a vše v sále se zastavilo. Všichni spočinuli očima na mě.

„Zachraňuji té malé život.“

„Co si to dovoluješ? Já jsem tady vládce a já se chci nakrmit!“

„To možná ano, ale tuhle dívenku nezabiješ. Jak se jmenuješ, srdíčko?“ řekla jsem mu ještě a svoji pozornost věnovala té malé.

„Samantha,“ špitla a ještě více se ke mně přitiskla.

„Dobře, Sam, zabili ti rodiče?“ Zakroutila negativně hlavou.

„A co tu tedy děláš?“

„Jela jsem,“ fňuk, „k pěstounům.“

„A kolik ti je let, zlatíčko?“ zeptala jsem se.

„Je mi 12,“ odpověděla. Na to, že jí je 12, vypadá jinak. Je malinká, na svůj věk.

„Dobře, teď ti pomůžu odtud a půjdeš tam, kam jsi jít měla.“

Rukama mě chytila pevněji kolem krku. „Díky.“

Před starým domem jsem se rozloučila s malou holčičkou. Byla krásná. Tmavě hnědé vlasy, střižené do mikáda, kontrastovaly s modro-zelenýma očima. Barva, kterou jsem měla jako člověk. Oči, díky kterým přežila...

**

No, teď bych se asi měla jít podívat na ten hřbitov. To vlastně bylo první, co jsem chtěla udělat. Jen mi to nějak nevyšlo.

Naposledy jsem byla na hřbitově, když jsem byla na pohřbu Edwardovu otci.

**

Mladá slečna stojí na hřbitově mezi truchlícími. Kdo ji neznal, nepoznal ji. Slečna Isabella Swanová.

U očí si držela bělostný kapesníček. Sice s panem Masenem neměla žádné styky, i tak jí to bylo líto. Byl to přece otec jejího milého, Edwarda. Brzy to mohl být její tchán. Očima vyhledala paní Masenovou, která byla zhroucená na dřevěné židli. Vedle ní stál mladý Masen a hladil ji po vlasech.

Vydala se k nim.

„Upřímnou soustrast,“ hlesla. Edward zvedl oči od jeho matky a všiml si krásné slečny. Mohl na ní oči nechat. V tu chvíli si neuvědomil, kdo to před ním stojí. Nepoznal, že je to jeho budoucí choť. Vlastně bude. Ještě ji nepožádal o ruku.

Věděl, že slečna Swanová je krásná, ale nikdy si nepředstavil, že je tak moc krásná. Zamiloval se do jejích slov a teď se zamiloval i do ní.

„Děkujeme,“ odpověděl jí a věnoval jí smutný úsměv. „Matko, to je slečna Isabella Swanová.“

„Těší mě, přestože se setkáváme za tak smutné události,“ zavzlykala paní Masenova.

„Také mě těší.“ Isabella se otočila a odkráčela pryč z hřbitova.

**

Stanula jsem před branami hřbitova a rozmýšlela se, jestli jít, či ne. Jsem připravena na to, abych viděla jeho hrob, který nejspíše sdílí s jeho manželkou? Možná dětmi. Ano, jsem!

Zatlačila jsem na kovovou kliku a dveře se se zavrzáním rozevřely. Vešla jsem po pískové cestě a rozhlížela se. Pomalou chůzí jsem se vydala k prvním hrobům, ale něco mi říkalo, že tam nebude. Taky, že nebyl. Vydala jsem se do další řady. Také ne.

Jeho hrob našla až na druhé straně hřbitova.

V řadě, kde leželi...

2. kapitola | Shrnutí | 4. kapitola

Autor: BellaCullenSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska z papíru - 3. kapitola: