Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 10. kapitola

09.11.2011 (16:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3912×

Edward:

Z lovu jsem se vrátil ještě před svítáním a Bella spokojeně spala. Vlasy měla lehce rozhozené na polštáři a jednou rukou něžně objímala Timyho, který měl malinkou ručičku položenou na její dlani. Nemohl jsem uvěřit, že teenager má tak velký cit k bráškovi. Stára se o něj jako matka.

„Edwarde?“ zamrmlal Timy, který otevřel oči, a překvapeně mě sledoval.

„Jak to, že nespíš?“ zeptal jsem se překvapeně a on zlehka pokrčil rameny a rošťácky se usmál.

„Už se mi nechce spát. Co tu děláš?“ vyzvídal a já se snažil vymyslet nějakou výmluvu.

„Bella měla v noci špatné sny, a tak jsem se byl podívat, jestli je všechno v pořádku,“ vysvětlil jsem rychle a on se na mě podezřívavě podíval.

„Ty jsi tu celou noc?“

„Ne, jasně že ne. Přece musím spát,“ odporoval jsem hystericky a on si mě dál podezřívavě měřil.

„Jestli se ti už nechce spát, tak pojď se mnou dolů. Můžeš se najíst a hrát s Emmettem hry,“ navrhl jsem mu a on přikývl. Opatrně se snažil vyprostit z Bellina objetí, ale moc se mu to nedařilo. Pomalu jsem došel k posteli a pomohl mu. Timy se na mě vděčně usmál a vstal z postele. Na nohy si nazul papuče a chytl mě za ruku. Společně jsme vyšli z ložnice a já byl rád, že mi Timy na tu lež skočil.

„Ahoj, prcku. Jak to, že jsi vzhůru?“ zeptal se Emmett překvapeně a Timy se usmál.

„Už se mi nechce spát. Edward říkal, že se mnou budeš hrát hry,“ odpověděl Timy a Emmett s radostí přikývl. Bylo mi jasné, že Emmett bude souhlasit. Vždyť sám se chová jako dítě.

„Dojdu pro nějaké hry,“ navrhl s úsměvem Emmett a rychle vyběhl schody. Slyšel jsem, jak rabuje celý pokoj a hledá nějaké hry, které by Timyho bavily. Když ze skříně vytáhl pouta, chvilku si je překvapeně měřil pohledem a přemýšlel, jestli jsou vůbec jeho.

„Koho by asi byly, ty tupče?“ ptal jsem se sám sebe a dál sledoval Emmettovo počínání. Nakonec s pokrčením ramen pouta schoval do šuplíku a vymýšlel, kdy je použije. Ten Emmett je nenapravitelný.

„Zlatíčko, nesu ti vafle,“ řekla mateřsky Esmé a podala Timymu plný talíř vaflí a sirup.

„Děkuji,“ řekl Timy slušně a já se musel usmát nad tím, jak dokonale je vychovaný.

„Nemáš zač,“ řekla šťastně Esmé a odešla do kuchyně. Esmé v kuchyni přemýšlela, co udělá na oběd, aby potěšila Bellu a Timyho. Bylo úžasné, že Esmé už Bellu brala jako dceru. Schvalovala mi ji a já za to byl vděčný. Věděl jsem, že někdo v koutku mysli přemýšlí, co se bude dít dál, když je Bella člověk a já upír, který žije věčné, ale nahlas nikdy své pochybnosti neřekla. Chtěla, aby její syn byl šťastný, a já ji za to opravdu miloval jako vlastní matku.

Zaposlouchal jsem se do zvuků, které se ozývaly domem, a zbystřil, když se z patra ozvalo hlasitě bijící srdce a zrychlený dech. Co se nahoře děje? Esmé si také všimla, že je něco jinak a v myšlenkách mě posílala, abych se šel na Bellu podívat. Když už to místo prosby změnila na rozkaz, vstal jsem z gauče a odešel do patra, abych se podíval do ložnice, kde ležela Bella. Super, připadám si jako šmírák. Nestačí, že ji sleduji v noci, ale i nad ránem. To si teda třída, Edwarde, můžeš si gratulovat. Asi jsem se zbláznil. Tiše jsem otevřel dveře a zkontroloval Bellu, která ležela na posteli a lehce sebou cukala.

„Bellinko, tiše. Vše je v pořádku,“ utěšoval jsem ji, když jsem došel k posteli a hladil ji po tváři.

„Edwarde,“ zavzdychala a já zpozorněl. Opatrně jsem si sedl na postel a ona do pěstičky chytla mé tričko a zmuchlala ho. Hladil jsem ji po vlasech, tváři a paži. Doufal jsem, že se uklidní a bude mít lepší sny. Vypadalo to, že to funguje.

„Edwarde, já…“ řekla tiše Bella a já napínal uši, abych slyšel každé její slovo. Sakra, co asi chtěla říct?

„Lásko,“ zamručel jsem a mezi prsty promnul její vlny. Vyprostil jsem tričko z její pěsti a vstal z postele. Rozhodl jsem se, že půjdu do obýváku, aby Emmett neměl ještě víc keců. To mě stejně nemine.

Když jsem vyšel z její ložnice, opravdu jsem se cítil tak nějak prázdně. Jo, to byl ten správný výraz. Sice jako upír nemá duši, ale připadalo mi, že teď jsem na tom ještě hůř. Ona mi ukradla mé mrtvé srdce. Má jediná malá zlodějka.

Bella:

Celou noc se mi zdály blbé sny. Už chápu, proč se nikdy nedívám na horory. Nejzvláštnější sen byl, když se mi zdálo o Edwardovi. Řekl mi, lásko. Někdy bych od něj taková slova slyšet chtěla. Jenže on je tak dokonalý, že obyčejná holka jako já ho rozhodně zajímat nebude.

Naštvaná sama na sebe jsem otevřel oči a rozhlédla se po pokoji. Můj pohled zakotvil na posteli a já se snažila najít Timyho. Mé srdce se rozběhlo trojnásobnou rychlostí a já jsem si uvědomila, že je určitě v bezpečí s Cullenovými. Vymotala jsem se z přikrývky a vstala z té pohodlné postele. Protáhla jsem se jako kočka a u toho spokojeně zamručela.

Někdo zaklepal na dveře a dovnitř vstoupil Edward a v ruce držel tác s jídlem.

„Dobré ráno,“ pozdravil s úsměvem Edward a i s tácem přišel ke mně.

„Snídaně až do postele? To je tedy luxus,“ zakřenila jsem se a on mě donutil, abych se posadila, a tác mi položil do klína.

„Timy je nakrmený, má vyčištěné zuby a už od brzkého rána s Emmettem hraje hry. Odpoledne určitě odpadne,“ informoval mě Edward a já se vděčně usmála. Hladově jsem se podívala na krásně voňavé vafle se sirupem a pomerančový džus.

„Pravá americká snídaně,“ řekla jsem nadšeně a Edward mě obdařil tak nádherným úsměvem, že mé srdce vynechalo pár úderů.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se zvědavě a posadil se na postel vedle mě.

„Docela dobře z toho hororu jsem měla chvilku příšerné sny. Bylo to hrozné,“ odpověděla jsem a lehce se zachvěla při vzpomínce na ty děsivé sny.

„Asi nebyl nejlepší nápad dívat se na ten horor,“ přiznal Edward a já přikývla.

„To teda rozhodně nebyl,“ potvrdila jsem a on pozvedl obočí.

„Jenže tys nám taky měla říct, že nemáš ráda horory. Pustili bychom nějakou komedii.“

„Ale znáš Emmetta. On by si ze mě dělal legraci a to já opravdu nehodlám poslouchat,“ hájila jsem se a on přikývl. Chápal mě. Když jsem si uvědomila, že se tu bavím s božským Edwardem, opět jsem zčervenala. Ach jo, to si to nemůže dát chvilku pokoj.

„Dneska tě čeká velký den, tak se pořádně najez,“ řekl nakonec a vstal z postele.

„Alice plánuje velký věci,“ řekl s úsměvem a mrkl na mě. Naposledy se na mě podíval a odešel z ložnice.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 10. kapitola: