Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 6. kapitola

26.12.2010 (09:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5596×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Kdy odjíždíte?“ zeptala se najednou Bella. Potřebovala vědět, kolik společného času jim ještě zbývá.

Trochu sebou škubl a zastavil u krajnice. A s naprosto vážnou tváří se otočil na Bellu.

„Přemýšlel jsem o tom. Brzy opravdu odjíždíme. A ty asi nebudeš chtít odejít semnou, že?“

Vyvalila na něj oči a srdce na okamžik vynechalo jeden úder. Nevěděla, co mu na to má říct, vzhledem k tomu, že byl před ní ještě rok školy a navíc kdo ví, jestli to Edward myslí skutečně vážně a při první možné příležitosti ji neopustí nebo nepodvede.

„Nemyslím, že by to byl dobrý nápad,“ dodala smutně.

„Přesně to jsem si myslel. Takže to vypadá, že se budu muset přestěhovat já,“ zatvářil se jako by nic zvláštního neřekl a okouzleně se přitom usmál, když viděl její naprosté překvapení, pak pochyby a další emoce, které se jí střídaly v obyčeji. Nakonec si všiml, že jí začínají vlhnout oči, ale držela se.

„Děláš si ze mě srandu, že jo? Nebo se mi to všechno možná jen zdá…“ štípla se do stehna, „… nezdá,“ zašeptala naprosto zmateně. Rozepnul jí pás a stáhnul k sobě do klína, aby ji mohl obejmout a uklidnit. Byla tak mimo, až mu to bylo líto.

„To je to nejmenší, co můžu udělat. A já už vím, že chci být s tebou.“ Řekl to tak láskyplně, až Belle i proti její vůli hrkly do očí slzy, ale rychle je zastavila.

„Edwarde. Nechci, abys mi sliboval něco, co nebudeš moct splnit. Jsem už dost velká… Vím, na pohádky bych už asi neměla věřit, jenže teď mi připadá, jako bych se právě v jedné ocitla,“ mluvila naprosto zastřeným hlasem.

„Nevěříš mi?“ zeptal se pobaveně. „Však uvidíš. Teď mi nemusíš věřit, a ani to po tobě nechci, ale jednou budeš, až pochopíš, že to všechno myslím naprosto vážně.“ A tak i mluvil, protože věděl, že to co říká, je pravda. Bohužel pro ni, když se upír zamiluje, je to většinou napořád. Zrovna se k ní skláněl, když ucítil, jak se mu Bella v náručí mírně třese.

Snažila se neplakat, potřebovala být silná. A taky nechtěla, aby viděl její slzy, ale bohužel už je nedokázala zadržet. Tak se je alespoň snažila tišit.

„Šššš,“ hladil jí po vlasech a tiskl k sobě naprosto překvapený Edward. „Neplakej,“ snažil se jí uklidnit, ale moc se mu to nedařilo.

„Proč… to… děláš?“ zadrhávala jednotlivá slova mezi vzlyky. Připadala si dokonale hloupě. Nesmí mu na ty jeho přesladký řečičky jen tak skočit, protože nepřipadá v úvahu, že by někdo jako on chtěl někoho jako ona. Dokonale se hodil k… Tanye. „Proč by ses… stěhoval… do tohohle zapadákova? Kvůli… mně?“ utřela si nos do kapesníčku, který jí podal. „Věř mi, že tomu jde bohužel jen těžko uvěřit,“ poslední větu už říkala relativně klidně a hlavně bez přerušení. Dařilo se jí dostat pláč pod kontrolu, a to hlavně díky jejímu vnitřnímu vzteku na samu sebe. Jsi slaboch! Zoufale se okřikla…

Zvedl jí hlavu, kterou ještě před chvíli měla položenou na jeho hrudníku, a podíval se do jejích uplakaných očí. Dlaní trochu otřel slzy z tváří. Přišlo mu líto, že by mu třeba nikdy nedokázala uvěřit a nemohl se jí divit. Po tom všem, co Belle navykládala Kate, i když se jednalo o zcela pravdivé věci, by mu to ani nepřišlo divné. Jenže minulost už změnit nedokáže, ale za to budoucnost, to bude jedna velká změna. Alespoň v to doufal.

Bella nechtěla, aby se tvářil tak smutně. „Tak… já to zkusím,“ promluvila potichounku.

„Co?“ zeptal se zvědavě.

„Pokusím se ti věřit,“ kuňkala.

Usmál se a jeho tvář se najednou vyjasnila stejně jako myšlenky. „Nechci po tobě, abys mi začala důvěřovat hned. Ale snad jednou, časem…“ Znova si ji natiskl k sobě a chvíli jen tak držel v náručí a poslouchal tlukot jejího srdce. Neměl chuť ani náladu momentálně řešit nějaké další problémy, a tak jen relaxoval a zahrnoval Bellu něžnými gesty. A i když neměl sebevětší chuť ji od sebe odloučit, musel jí odvést domů. „Asi bychom už měli jet, abys to pak doma neměla ještě horší.“

Belle se zrychlil tep, chtěla tu s Edwardem zamrznout napořád. Vychutnávala si naprosto všechno. Jak ji k sobě něžně tiskne, letmé polibky do vlasů, procítěné hlazení, ale čas byl neúprosný. Rezignovaně si povzdechla a přesedla zpátky na svoje sedadlo. Natáhl se k jejímu pásu, aby ho zapnul, a zároveň jí dal ještě jeden rychlý a dokonale sladký polibek. Pak nastartoval a odvezl Bell zpátky domů.

*

Jakmile zaparkoval před domem, Bella si nervózně promnula ruce. Chtěla se ho zeptat, kdy a hlavně jestli se znovu uvidí, a i přesto, že spolu zřejmě asi chodili, nedokázala najít odvahu. Bylo to na ni moc rychlé a Edward byl tak dokonalý, že tomu jaksi pořád nedokázala uvěřit. Zmohla se jen na to nejhorší, co ze sebe mohla vypustit: „Tak ahoj…“ Usmála se a sáhla po klice, když ji Edward chytil za rameno, aby se zastavila.

„A kdy se uvidíme? Nebo už mě nechceš vidět? Teď když…“ tvář se mu na momentík zachmuřila, ale to jen do doby, než odpověděla.

„Chci, jasně že chci,“ vyhrkla.

„Tak mi dej alespoň tvoje číslo, abych ti mohl zavolat.“

Vzala si jeho telefon a vyťukala na něj pár čísel: „Tak tady,“ podávala mu ho spokojeně nazpátek. Okamžitě číslo vytočil a nechal vyzvánět. „A teď máš i moje, kdyby něco, zavolej mi. Kdykoliv! Jasné?“ kývla na souhlas, protože se tvářil naprosto vážně. Tak moc si přála ho políbit, ale místo toho se znovu natáhla ke klice.

„Moment,“ chytil ji za ruku a hned na to rychle vyskočil z auta a zamířil si to k těm jejím. Bella se znovu jemně začervenala, když si uvědomila, co chce udělat. Sakra, na takové věci nebyla zvyklá, teda párkrát jí už dveře otevřel babiččin řidič, ale to bylo něco naprosto jiného. Znova přijala Edwardovu nabízenou ruku, ale on ji tentokrát nenechal, aby mu tak snadno vyklouzla. Zavřel dveře a přitáhl si Bell k sobě do náruče. Nervózně se podívala k domku, jestli je náhodou někdo příliš zvědavý nesleduje, ale nevšimla si žádného pohybu, a tak se uvolnila a obtočila paže kolem Edwardova těla.

Zaklonil jí hlavu a hladově se přisál na její rty. A zase ho to začínalo šíleně vzrušovat, což nebylo vůbec dobré znamení. Co si o něm asi bude myslet? Že bez toho nevydržíš ani pět minut, odpověděl si zoufale. Jenže dřív s tímhle neměl žádné problémy, jednoduše svého neposlušného kamaráda tam dole ukočíroval, ale s Bellou? Tak to je jiná. Lehni! To už jaksi nezabírá… Může se snažit sebevíc, ale ten holomek dole ne a ne klesnout.

Jakmile ucítila, že jí na podbřišek začíná neodbytně dorážet Edwardovo vzrušení, natiskla se k němu ještě těsněji a z hrdla vypustila jedno rozkošnické vzdychnutí. Taky ho tak moc chtěla. A Edward v momentě ztuhnul. Raději přestal a rychle se odtáhl, i když se to jeho hnědovlasé trápení zatvářilo malinko ublíženě. Ještě chvilku by se to ubíralo tímhle směrem a byl by nucený ji popadnout, hodit zpátky do auta a odvézt na nějaké odlehlé místo, kde by je nikdo nerušil. A pak si najednou nešťastně uvědomil, že možná by ji ani odvézt nestihl a vrhl se na ni přímo tam. Pokusil se uklidnit a naštěstí pro ni, se mu to podařilo.

Když už mohl zase rozumě myslet, chytil Bell okolo ramen a odvedl až ke dveřím, kde ji políbil, naposledy objal, nasál její teď už zatraceně koncentrovanou vůni a urychleně si to mířil zpátky k autu, aby se stihl znovu uklidnit. Ten starej Edward by na nic nečekal a Bellu přefikl klidně na prahu jejího domu, jen aby tak uspokojil toho dole. A Bella by se bohužel určitě nebránila. Jenže to byla minulost… Tentokrát odcházel maximálně vzrušený, a ta zatracená boule na kalhotách pořád nevzdávala boj proti jeho ovládání. Ale nakonec tuhle válku kdo z koho vyhrál.

Chtěl počkat a poslouchat, co se u nich doma bude dít, ale když stála na prahu a pozorovala ho, musel nastartovat a odjet.

Když jeho auto zmizelo v dálce, na nic víc nečekala a potichounku zapadla do domu. Zády se opřela o dveře a pokoušela se vydýchat vzrušení, které ji pořád obestíralo jako mlžný opar. Celé tělo tepalo touhou po něm a i dole už na něj byla dokonale připravená. Klid! Okřikla se. Je to teprve včera, cos o to přišla, a už najednou nedokážeš přestat? Jenže na sobě pořád cítila Edwardovu vůni, a i proto jí dalo daleko víc práce zklidnit rozpálené hormony, ale po pár minutách vypustila poslední dlouhé vydýchnutí. Vyzula se a klíče hodila do misky na stolku u dveří.

„Jsem doma!“ zakřičela do ztichlého domu a čekala, co se bude dít.

„Á, ztracená dcera se nám konečně vrátila?“ podle tónu otcova hlasu to bylo dost zlé. Kdo ví, co mu Laura navykládala? Vypadalo to, že je opravdu hodně naštvaný. Ještě si bezděčně povzdechla, než stanula mezi dveřmi kuchyně.

„Tys odešla s tím klukem?“ přisadila si ta mrcha, aniž by se předtím zmínila, že tu vůbec nějakou návštěvu měla. Bylo to pro ni eso, které vytáhla v pravý čas, aby to Belle ještě víc znepříjemnila.

„Jakým klukem?“ ptal se otec a tvář mu rudla ve všech odstínech červené. Od nejsvětlejší po nejtmavší.

„Myslíš bratrance Kate?“ pokoušela se to z posledních sil zachránit Bella a přemístila se až ke stolu, u kterého oba prozatím seděli. „Ne, ten odešel chvíli přede mnou, já byla s Kate.“

„Jo?“ v hlasu jí zaznělo vítězství. „Zajímavé… no víš, volala ti ani ne před hodinou, prý se s tebou potřebuje na něčem domluvit a mobil nezvedáš.“ Bella zrudla a celá zkoprněla, málem zapomněla i dýchat. Nadávat si za to, že si ho zapomněla vzít sebou, už bylo jaksi pozdě.

„Takže teď chceme slyšet pravdu zlato!“ křikl otec, postavil se před Bellu, dal si ruce v bok a svou zavalitou a vysokou postavou zastínil i manželku, která stála hned za ním. Namáhavě polkla a chystala se omluvit, pak se jí ale z ničeho nic do žil nalil hněv. Od hlavy až k patě. Kdyby mohla, asi by i z očí metala blesky. „Pokud vím, jsem dospělá, a tak mi není úplně jasný, proč a hlavně, co tady řešíme! Doma jsem včas, nebo snad ne?“ tentokrát už zvyšovala hlas i ona. Jasně, musí poslouchat, ale nic špatného snad neudělala. Otec na ni jen vyvalil oči a zrudl ještě víc, ale ne pro to, že by se snad za něco styděl. Vypadal, že za moment vybouchne a jeho mocné vlny smetou celý dům. Div se mu z nosních dírek nehrnula pára.

Někde uvnitř k ní promlouval hlásek, ať už ho neprovokuje a raději se rychle omluví, ale zatlačila ho co nejhloub a dál mu už nevěnovala nejmenší pozornost. Potřebovala ze sebe dostat všechen ten vztek, který k octi cítila za to, že ji v tomhle domě nechává napospas těm dvěma.

„Ale pro Vaši spokojenost. Ano, byla jsem s tím klukem a mimochodem jmenuje se Edward a nedělali jsme nic špatnýho! Teda pokud se to, že mě pozval na oběd, nebere za špatnost?“ soptila pořád stejně. Otec se rozpřáhl, a když se ozvalo zvučné plesknutí, nikoho to nepřekvapilo. Bohužel facka byla příliš silná, takže Bellu složila na zem a při pádu ještě stihla spánkem narazit o roh stolu.

Když se pak zvedala, cítila jenom mírnou bolest na to, že se tak pěkně uhodila, ale to nebylo jediné. Po obličeji jí stékal čúrek něčeho teplého. Něco jsem rozlila? Otec svoje zděšení nepředstíral na rozdíl od jeho manželky.

Automaticky k tomu místu natáhla prsty, které se zbarvily do červena. Na malý moment zůstala jak přikovaná a vyvaleně pozorovala svoje prsty zbarvené krví, ale hned co počáteční šok opadl, opatrně se zvedla a oběma věnovala tak ledový pohled, jakého byla momentálně schopná. Nenáviděla je. Oba. Vlastně všechny tři!

Obešla zkoprněného otce, vydupala schody, aby si v koupelně opláchla a ošetřila obličej, a pak se zamknula v pokoji. Začínalo toho na ni být příliš.  Rána sice vypadala hlubší, ale taky ne nijak velká. A chvíli trvalo, než to přestalo krvácet. Jenže aby toho nebylo málo, začal se jí okolo rány vybarvovat nepěkný monokl. Naštvaně padla do postele, ale náraz, i když do měkka, jí způsobil novou bolest hlavy. Chtěla zavolat Kate, ale pak si to v momentě rozmyslela, protože nevěděla, co by jí asi tak měla říct a hlavně si nebyl jistá, co všechno macecha Kate vyslepičila. Stočila se do klubka a rukou si překryla poraněný spánek. Připadalo jí, že je toho na ni najednou příliš. Její nejlepší a vlastně jediná kamarádka nechce, aby měla něco s jejím nevlastním bratrancem. Prvně ji přemlouvá, aby si někoho našla, a když by to mohl být právě Edward, tak je Kate proti, ale proč? Možná ho chce sama pro sebe a ona jí jen stojí v cestě? Nebo ho chce pro svou sestru? Nehodlala se spokojit s jediným tvrzením, že Edward je holkař, i když bylo zřejmě pravdivé. Tušila, že s ní nezůstane dlouho, a že to bude bolet, ale za to všechno to stálo. Nebo ne? Však dřív nebo později se dozví pravý důvod, proč by měl ležet Kate v žaludku vztah mezi ní a Edwardem.

Ozvalo se zaklepání, ale neměla absolutně v plánu jít otevřít. Ať si dotyčný klepe třeba do rána! Byl to samozřejmě její otec, přišel se omluvit, protože sám moc dobře věděl, že to přehnal. Když mu ale Bella neodpovídala a ani nijak jinak nereagovala na jeho prosby, raději to vzdal.

*

Edward už mezitím zaparkoval před domem a vystoupil, když se z něho vyřítila naštvaná Kate a šťastná Alice. Jeho blažený úsměv se v momentě vypařil. Rukou si nešťastně přejel po obličeji, protože mu bylo naprosto jasné, co se teď bude dít. Ta malá, proradná, rozčepýřená potvora všechno proflákla. Tohle jí teda nedaruje. Ale Alice vrtěla záporně hlavou, když se k němu blížily lidským, ale rázným krokem.

„Edwarde! Jdeme na lov!“ promluvila celkem klidně Kate, když už stála až u něj, ale její tvář mluvila úplně jinak. Z očí šlehala oheň a pohled sliboval horko, velké horko. Přičichla si k němu a hrdelně, ale potichu zavrčela. Odepnul by si knoflíček od košile, kdyby neměl triko, protože mu najednou bylo příliš těsno. Belle slíbil, že se Kate nic nedozví, ale zřejmě už neměl zbytí, bude muset s pravdou ven. Zatvářil se jako hromádka neštěstí, ale Kate to neobměkčilo ani trošičku. „Tak?“ stiskla čelist.

„Já jdu s vámi!“ křikla Alice, a když nikdo nic nenamítal, vydala se za nimi.

Hned co se ocitli z dosahu jejích sester, Kate vyrazila, popadla Edwarda a praštila s ním o první strom, který se v mžiku rozletěl do všech stran. Edwardovo triko bylo taky na cáry. A on, i když věděl co má v plánu, nijak se nebránil. Tedy prozatím. Ale ať se mu chystala provést cokoliv, nic ho nemohlo odloučit od Bell, tím si byl víc než jistý. Snad ho nebude chtít podpálit? To by jí to odloučení vyšlo… Kate s ním ještě párkrát mrštila, smýkla po mokré zemi, než se do toho vložila i Alice. Popadla tu běsnící saň a opatrně ji odhodila pryč od Edwarda.

„Uklidni se!“ zařvala podrážděně, když pozorovala Kate, jak se zvedá a chystá znovu zaútočit. „Raději si promluvte!“ řekla o poznání klidněji, protože situace už se taky začínala uvolňovat.

„Ty!“ zahřměla Kate a výhružně namířila prstem na Edwarda. „Jaks to mohl udělat? Říkala jsem ti přece jak je pro mě Bella důležitá, ale tebe to zřejmě vůbec nezajímá! S Tanyou si dělej, co chceš! Klidně ji znič, podupej její srdce, ale Bellu necháš na pokoji! Rozumíš? Nechci, abys jí jakkoli ublížil!“ spíš výhružně vrčela, než mluvila. Edward se narovnal a vzdorovitě se na ni podíval. Ani ho nehne, aby Kate poslechl, a Bellu rozhodně nenechá. Ať se jí to líbí nebo ne. Bella už je jen jeho, a tak to i zůstane. Najednou se zarazil, když si uvědomil, jak majetnicky se vlastně chová, ale z přemýšlení ho opět vytrhla Kate, která toho měla ještě hodně co říct. „Dneska jsem volala k Belle domů, protože mi nebrala mobil a já se s ní potřebovala domluvit na ten zítřek, ale bylo mi oznámeno, že nevědí kde je, že prý si mysleli, že je semnou! Nemohla jsem její matce říct: „Jejda, jo je tady, asi jsem ji v tom rozpoložení přehlídla,“ ne, to by bylo vážně divný. Tak jsem se zeptala, jestli náhodou neví kde je. Ani to nevěděla, ale prozradila mi, že tam měla na návštěvě mého bratrance Edwarda! Takže, teď mi laskavě řekni, co jsi tam pohledával!?!“ bublala vztekle Kate

„Pozval jsem ji na oběd,“ dodal na svoji obhajobu, „je na tom snad špatného?“ Trošku ho uklidnilo, že Kate zřejmě neví víc, protože jinak by už z něho zřejmě zbyla jen hromádka kouřícího popela. Oddechl si, takhle alespoň neporušil slib, který Belle dal.

„Cože? Takže najednou se ti zachtělo mojí kamarádky? Radím ti dobře, nech ji urychleně na pokoji, nebo něco uvidíš. Zatím jsem na tebe svou moc nepoužila, ale jestli mě neposlechneš, usmažím tě jako kuře. A bude tě to zatraceně bolet!“ Kate se najednou tvářila jako naprostý šílenec. „Sbal si svoje fidlátka a vypadni, už tě tady nechci vidět, a ani nikde blízko Bell. Jsi namyšlený idiot a snob, Edwarde! A taky děv**ř! Takže se drž dál a kamaráda si nech pěkně na vodítku! Jinak tebe,“ vrčela, „a to mezi tvýma nohama, usmažím na uhel.“

Edward na ni ohromeně koukal a nevěřil vlastním uším. Takže ona mě nejen vyhazuje, ale i vyhrožuje? A to si vážně myslí, že mě od Bell udrží dál? Chtěl se začít smát, ale raději to v rychlosti zavrhl, bylo lepší, když Kate teď příliš neprovokoval, přeci jen disponovala docela bolestivou mocí. Oou… a cože to říkala o tom kamarádovi a vodítku? Teď když přestál fyzický, ale i verbální výprask, mohl se alespoň malinko uklidnit. Ještěže nevěděla úplně všechno.

Kate se rozběhla zpátky domů a Alice s Edwardem osaměli. „Vidíš, nic jsem neřekla!“ hájila se vehementně Alice. „A taky už jsme společně s Esmé stihly uklidit tu chatu tady v horách a přestěhovaly jsme tě tam. Myslím, že teď se ti bude hodit,“ usmívala se spokojeně.

„Ty malá potvoro, mohlas mě aspoň varovat, že Kate ví, s kým jsem!“ rozběhl se k ní a žertovně jí pocuchal už tak rozčepýřené vlasy.

„Hej,“ ohradila se a malinko si je upravila, „takhle to bylo daleko lepší, nemůžeš přece vždycky vědět všechno!“ posmívala se.

Edward ji objal a vtiskl pusu na čelo. „Alice, ty si prostě ta nejlepší sestřička ze všech!“ chválil ji.

„Já vím, ale stejně být tebou, bych si teď dávala pozor na všechny části těla…“ pochechtávala se.

„Ale… nepovídej? Tak a teď mi pěkně řekni, co všechno už víš,“ rozhodl rezolutně Edward a ukončil tak jejich špičkování. Mysl nikoho jiného už kolem neslyšel, jen tu Alicinu, takže si s ní mohl pěkně v klidu promluvit. Potřeboval zjistit, co všechno se už jeho milovaná sestřička ze svých vizí dozvěděla.

„Nic moc, Edwarde. Jenom snad, že by sis měl teď dávat větší pozor na svého kamaráda, že se asi budeš stěhovat, a taky to, že si do ní zřejmě zamilovaný, ale to mi prozradil Jasper. A nebuď naštvaný, protože jen proto ti pomáhám. Bellu mám ráda a nechci, abys jí ublížil ty nebo kdokoliv jiný. Znám tě moc dobře a vím, jaký jsi nebo možná jaký jsi byl, a právě tvoje city k ní tě zachránily. Rozhodovala jsem se, jestli bych to měla povědět Kate, ale pak do mě začal Jasper hustit, že prý seš zamilovanej a on z toho byl fakt na větvi, věř mi, protože to prý u tebe ještě nikdy nezažil. On tě vlastně dočasně zachránil,“ šklebila se na něj.

„Teda, takže už vlastně víš všechno! A dokonce možná i víc,“ dobíral si ji.

„Jo, přesně tak! Například, zítra pojedeš s námi na nákupy, i když Kate bude proti, ale já už to nějak zařídím. Však ona mezitím vychladne… Tady máš,“ napřáhla ruku a v ní se zaleskl svazek klíčů, „ty jsou od chaty. Zatím ahoj, bráško. A zítra mezi devátou a desátou čekej telefon.“ Ještě rychle dodala a už mizela mezi stromy. On se naopak vydal na opačnou stranu, rozhodl se, že auto prozatím nechá zaparkované, tam kde je. Stejně mu bylo momentálně na nic.

Asi za pět minut svojí rychlostí už stál před chatou. Podle něj to byl spíš luxusní dům, ale budiž. Oblečení na něm doslova vlálo, takže první jeho kroky vedly do koupelny, kde si dopřál delší horkou sprchu, aby tak ze sebe smyl veškerou lesní špínu, která se na něm zachytila po tom láskyplném vyvádění jeho sestřenky. Oblékl se do čisté košile a džínsů. A moment na to už se uveleboval na pohovce před obrovským krbem, který už vytrvale hořel a vyhříval tak celý spodní i horní komplex. On teplo nepotřeboval, ale bylo pěkné takhle zblízka pozorovat svého úhlavního nepřítele. Dřevo praskalo a plameny divoce olizovaly stěny a tlusté sklo, které je drželo uvnitř.

Teď když měl absolutní klid, mohl si alespoň v hlavě všechno pořádně srovnat. Například to, že by se měl od Bell držet dál, se rozhodl naprosto ignorovat, protože i kdyby opravdu chtěl, stejně by to asi nedokázal. Další věc, která ho štvala, byla ta, že bude muset na nákupy. Normálně by to bral jako nejvyšší trest, ale jestli tam bude i Bella, pokorně strpí snad úplně všechno. A najednou se jeho myšlenky začaly motat jen okolo té, po které tak moc toužil. Představoval si Bellu, jak si ji k sobě tiskne a ona k němu, jak mu usíná v náručí a… připadal si jak ten největší sentimentální blbec, ale jeho představy a touhy se jednoduše ubíraly svým vlastním směrem.

Jedinou věc však nedokázal jaksi pochopit. Kam se tak najednou vytratil Edward, který všechny upírky střídal tak rychle a hlavně často, že mu jistě i ve Volteře záviděli. No, to asi ne, ale kdy se vlastně tak změnil? Bella navíc ani upírka nebyla, ale pokud jednou bude chtít, bránit jí rozhodně nebude. Nechtěl o ni přijít. Věděl, že je to naprosto sobecké, ale nedokázal si představit, že by měla zestárnout a zemřít. Opustit ho. Raději nad sebou přestal urychleně zoufat, protože teď už nebyl jen sentimentální idiot, ale taky naprostý zoufalec.

Začal znovu vzpomínat na Bellu a v mysli mu najednou vyskočily obrázky, které už ale nebyly tak nevinné, a které mu zajistily i to, že měl najednou těsno v kalhotách. Tak moc si přál ji alespoň slyšet, a než si vůbec uvědomil, co dělá, natahoval se po telefonu a volal. Ale Bella to nebrala. Posteskl si a podíval se na hodiny. Sakra! Čtyři ráno a on jí volá právě teď. Zoufaleji už klesnout opravdu nemohl. Položil se na pohovku a snažil se odolat nutkání jí alespoň napsat nebo se rozběhnout k jejímu domu. Musel se tomu postavit čelem. Jako chlap. Nechtěl, aby ho někdo nachytal, protože prozatím to nesměl nikdo vědět. Nechtěl riskovat, že by se to náhodou dozvěděla Kate, když Belle slíbil, že počká, dokud jí to sama neřekne. Posteskl si a právě se vrátil zpátky do vzpomínek, když se mu rozkřičel mobil a oznámil jednu novou zprávu.

5. kapitola X 7. kapitola

_________________________________________________________________________

Snad nevadí, že se nám z Edwarda vyklubal naprosto zoufale zamilovaný upír. Ale jednoduše jsem nedokázala odolat. Bohužel za to z velké části může moje romantická duše, ale nemusíte mít strach, dřív nebo později se nějaká ta akce určitě objeví. Teda asi spíš později?

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 6. kapitola: