Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 7. kapitola

02.01.2011 (22:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5581×

Musel se tomu postavit čelem. Jako chlap. Nechtěl, aby ho někdo nachytal, protože prozatím to nesměl nikdo vědět. Nechtěl riskovat, že by se to náhodou dozvěděla Kate, když Belle slíbil, že počká, dokud jí to sama neřekne. Posteskl si a právě se vrátil zpátky do vzpomínek, když se mu rozkřičel mobil a oznámil jednu novou zprávu.

Bellu vzbudilo neodbytné vibrování telefonu na nočním stolku. Jenže než se po něm stihla natáhnout, zmlkl. Bože, kolik je hodin? napadlo ji, když se protahovala. Včera večer po hádce s otcem, poté co utekla do pokoje, okamžitě usnula jak zabitá, ale na druhou stranu za to byla vděčná, protože ji stejně nesnesitelně bolela hlava.

A jo! Teď už si vzpomněla úplně na všechno, co se stalo včera. Znovu popadla mobil a nevěřícně si promnula oči, jakmile zjistila, že je teprve něco po čtvrté ráno. A taky byla nanejvýš zvědavá, co za inteligenta se jí v tuhle nekřesťanskou hodinu pokouší dovolat.

Edward? Zmateně pozorovala jméno na displeji. Ještěže si včera stihla jeho číslo uložit. Co chtěl? Vlastně ani moc dlouho nevyzváněl… Vyšvihla se do sedu a trochu se s ní zatočil svět.

Když už bylo všechno zase stabilní, pokusila se mu alespoň napsat, volat nechtěla, co kdyby už náhodou spal. Vyťukala pár vět a poslala to. Telefon odložila na postel a opět se pořádně protáhla. Byla tak dokonale prospaná, že už se jí určitě znovu usnout nepodaří. Navíc chtěla vědět, co po ní Edward tak nutně chce, že volá takhle brzo ráno. Dokonale zmatená bloumala v myšlenkách, když telefon začal znovu vyzvánět.

Okamžitě ho čapla a mrkla, jestli je to zase on. Samozřejmě! Stáhl se jí strachy žaludek. Co když to bude něco zlého? Chce to s ní ukončit? Roztřeseným prstem hovor přijala. „Prosím?“ kuňkla do přístroje.

„Bell, já tě vzbudil, že? Promiň,“ omlouval se spěšně, „nechtěl jsem. Mrzí mě to.“

„To nevadí,“ zasmála se už naprosto klidná, „i když to je celkem brzké probuzení, ale stejně už spím dlouho.“ Vzpomněla si na poraněný spánek a ruka se jí samovolně natáhla k onomu místu. Tichounce sykla, protože to při silnějším doteku malinko bolelo. Takže monokl mě určitě nemine, vzdychla.

„Co se děje?“ ptal se Edward, kterému s jeho vynikajícím sluchem nikdy nic neuniklo, navíc podobný bolestivý zvuk od Bell naposledy slyšel tehdy, když do ní poprvé pronikal. Takže mu bylo naprosto jasné, že něco není v pohodě.

„Co? Aha, jo… nic. Nic se neděje.“

„To zrovna jako nic nevypadlo!“ rozčiloval se do telefonu Edward, když zjistil, že před ním něco tají. Měl strach, jestli jí snad něco omylem neudělal. Nebo Belle ublížil někdo jiný? Protože jestli jo, tak si to ten dotyčný zatraceně odskáče! V duchu si vrčel pod fousy.

„Ne, všechno je v pohodě. Vážně! Jen jsem chtěla vědět, proč jsi mi volal, to je všechno,“ dokončila a doufala, že snad zapomene na tu předešlou otázku.

„Chtěl jsem tě slyšet a jaksi jsem si neuvědomil, že jsou čtyři ráno. Ale teď mi laskavě odpověz ty, prosím. Co se stalo?“ uhodil znova.

„Nic, opravdu nic! Všechno je v nejlepším pořádku,“ pokoušela se to zahrát do autu.

„Víš, že neumíš moc dobře lhát?“

„Co? Děláš si ze mě srandu? Nazýváš mě lhářkou?“ začínala být naprosto bezradná.

„Ne, to bych si nikdy nedovolil, ale teď s pravdou ven, zlato!“

„Cože?“ najednou byla zase parádně nakrknutá, takže Edward se pokouší hrát si na jejího tátu? Tak to teda ne, jeden bohatě stačí.

„Něco ti je?“ ptal se nešťastně Edward. A čím déle neodpovídala, tím zoufalejší byl.

Dlouze zívla. „Dobrou,“ vyhrkla do telefonu a típla to. Jenomže přístroj na posteli se znovu rozvibroval. Propíchla ho naštvaným pohledem a raději si šla dát pořádnou sprchu. Ale ani během té teplé očisty se nedokázala úplně uklidnit. Byla zas vytočená a tentokrát nejen ze včerejška, ale i z toho ranního telefonátu. Kdo si myslí, že je? Můj otec? Tak to se šeredně spletl chlapeček! Asi se už všichni usmysleli, že mi budou řídit život nebo mi rozkazovat, hudrovala nešťastně Bella.

Vypnula sprchu, zamotala se do županu a ručníkem si vysušila vlasy. Fén v tuhle hodinu vypustila. A do pokoje se vracela pořád ještě pod parou, ačkoli si dopřála půlhodinovou sprchu, stejně ji to ani v nejmenším neuklidnilo.

Zavřela dveře a chystala se rozsvítit, když to ucítila. Jenže se nestačila ani rozkoukat. Někdo ji zezadu chytil, a než stihla třeba jen hlesnout, dotyčný jí přitiskl studenou dlaň na ústa. Vzpírala se opravdu vehementně, ale když se jí do horkých tváří opřel chladný dech následovaný slovy: „To jsem já, Bell,“ veškerá obrana v okamžiku ustala. Byl to spíš jen reflex, protože jakmile přišla do pokoje, ucítila tam Edwardovu vůni, což bylo dost divné a on ji pak tím svým rádoby přepadením pořádně vyděsil.

„Jak jsi se sem dostal?“ bylo první, co z ní vylítlo, když ji pustil ze svého sevření.

„Oknem,“ dodal, jako by se o nic zvláštního nejednalo, „příště si ho raději zamkni! Takže, teď můžeme pokračovat v našem rozhovoru tam, kde jsme přestali, než jsi mi to típla?!“ přestože mluvil naštvaně, nedokázal odtrhnout pohled od jejího županu. Suk byl jen nedbale uvázaný, takže stačilo opravdu málo a… Přestaň, zanadával si. Byl už smířený s tím, že se zamiloval a chová se jako naprostý idiot, ale i kdyby to chtěl změnit, asi by se mu to stejně nepovedlo. Jednoduše už nad sebou zlomil hůl.

„Není v čem,“ odbila ho a založila si naštvaně ruce v bok, čímž se malinko rozhalil vršek. „Nejsi můj otec, tak se tak laskavě nechovej. Co když jsem měla jen přeleženou nohu? Hm?“

„A měla?“ ptal se dál, aniž by se jí zatím podíval na obličej. Prozatím byl naprosto chycen do tmavé skuliny županu, kde měl být výstřih.

„Ne!“ rozčilovala se potichu do tmavého pokoje.

„Takže?“ jeho oči klouzaly po mokrých vlasech, až se jeho pohled zastavil na pravém spánku. Byla tam zraněná? Natáhl k ní ruku, aby to místo líp odhalil a mohl si ho prohlédnout. „Tomuhle říkáš nic?“ zavrčel. „Jak se ti to stalo?“

„Spadla jsem a narazila se. Spokojený?“

„To určitě… Bello? Neříkal jsem ti náhodou už dneska do telefonu, že nejsi ani za mák dobrá lhářka? A navíc bych byl rád, kdybys mi řekla pravdu,“ pomalu to však vzdával, nechtěl se chovat jako její otec, aby ho pak taky nesnášela, „ale jestli teda nechceš.“

Povzdechla si a rezignovala. „Včera večer jsem se narazila o roh stolu. Táta to trochu přehnal s výchovnou fackou a znáš mě a moje nohy, ne?“ To si piš, že je znám…

„Prostě jsem upadla a cestou na zem se bouchla do spánku. Nic víc v tom opravdu není,“ dodala smutně, jenže byla i malinko naštvaná, že ji nakonec donutil všechno přiznat. Kdyby jí rozkazoval, dokázala by vydržet, ale když to vzdal a tvářil se tak nešťastně, nemohla mu neříct pravdu.

„Nevypadá to moc dobře, asi to byla pořádná rána,“ mračil se.

„Jo, ale naštěstí to není moc velké. Koukala jsem se na to v koupelně a půjde to celkem lehce zamaskovat.“

„Bolí to moc?“ opatrně přitiskl svou chladnou dlaň ke zraněnému spánku.

„Ne, už ani ne,“ zavrněla spokojeně.

Edward si Bellu v momentě přitáhl do náruče a nedočkavě ji políbil. Bylo mu tak zle, jak ještě nikdy za celou jeho existenci. Teď když mu konečně na někom opravdu záleží, nedokáže se o něj postarat. Nejradši by jejího otce chytil pod krkem a pomalinku mačkal, dokud by mu ten jeho zatracený krk neoddělil od zbytku jeho zpropadeného těla. Jenže to byl Bellin táta, takže si musel nechat zajít chuť.

Bella byla najednou zase jako sluníčko, když měla Edwarda takhle blízko. A tak když ji políbil, ona mu na oplátku zajela rukama pod košili a hladila jej po holých zádech. Dokonce ji ani v nejmenším nezarážel fakt, že před půl hodinou spolu mluvili po telefonu, a teď se jí vloupal do pokoje. Ne, bylo jí to naprosto volné.

„Ani nevíš, jak jsem se bál,“ dostal ze sebe po chvilce, když je přerušil.

„To už trochu přeháníš!“ postěžovala si Bella, ale taky kdesi uvnitř se jí malá část tetelila blahem, že o ni má takový zájem a starost.

„A už mi nikdy nepokládej telefon!“ lamentoval pořád ještě na oko naštvaně.

„Hm,“ souhlasně zamručela. „Když to nebudeš přehánět, už ti to nikdy naschvál netípnu,“ rošťácky se zasmála.

„Takže sis to nerozmyslela s tím útěkem?“

„Ne!“ odpověděla rezolutně.

„A můžu si alespoň podat tvého otce?“ dodal malinko výhružněji, než chtěl.

„Co… Proč? Ne, proboha! To bys teda nemohl. Navíc je větší a silnější než ty,“ usmívala se. Nedokázala si představit, jak by si chtěl Edward Charliho podat… Bylo by to spíš naopak.

„Nepodceňuj mě,“ vypustil vzrušeně, zatímco jí okusoval a líbal hrdlo. Byl neskonale vděčný, že její krev ho ani v nejmenším neláká. Slyší ji a cítí, ale tak nějak zvláštně, protože sama Bella voní tak neskutečně neodolatelně, ale nevzbuzuje v něm ani smítko hladu. Teda ne toho krvelačného…

„Edwarde?“ polkla. „Za jakým motivem… ses za mnou vlastně přišel podívat?“ Zase se jí tělem prohnala vlna horka a ukotvila dole v klíně. Začínala být naladěná stejně jako on.

Tiskl si Bellu k sobě tak těsně, až měl strach, aby jí nějak neublížil, jenže si nemohl pomoct. Pořád se cítil tak špatně, že tady nebyl, když ho potřebovala. Vzal ji do náruče a odnesl do postele.

„Měla bys ještě spát,“ políbil ji do dlaně a pokoušel se odolat sílícímu nutkání rozbalit si ji jako dáreček.

„V županu?“ shovívavě se na něj usmála. Znovu vstala a ve skříni vyhrabala obyčejné tričko s širokým krkem a boxerky na spaní. Spodní díl si mohla v klidu obléknout, aniž by se musela odhalit. Ale triko?

„Zamkneš, prosím? Nechci, aby sem náhodou někdo přišel, i když je dost brzo, ale jeden nikdy neví,“ šeptala otočená zády k Edwardovi. A jakmile uslyšela otáčení klíče, pokusila se rychle převléknout.

Nechal ji v klidu, protože tušil, že se Bella stydí. Usoudil podle toho, jak rychle se snažila nasoukat do trika a tep jí přitom pádil jak splašené stádo koní. A v momentě, kdy už byla připravená a měla všechno sklizeno, přitáhl si ji zpátky k sobě.

„Tak, hotová? Jestli jo, tak teď se jde spát!“

„To nemyslíš vážně, že ne?“ skuhrala. „Jako bych mohla usnout, když jsi tady se mnou! Navíc už jsem se vyspala přímo do růžova, jestli sis toho ještě neuráčil všimnout,“ vtipkovala, ale to ji přešlo v okamžiku, kdy se na ni Edward vrhl a znovu se hladově přisál na její rty. Natiskla se na jeho tělo a omotala mu ruce kolem krku. A když si ji vysadil do klína, ve chvilce měla i nohy okolo jeho pasu. Byla na něm doslova nalepená jako klíště. A i Edward si ji k sobě tiskl. Jednou rukou na jejích zádech a druhou pod zadečkem, aby z něj náhodou nespadla, ji odnesl znovu do postele. Bože, tak moc Bellu chtěl, jenže neměl v plánu se s ní pomilovat. Nechtěl, aby si o něm myslela, že za ní přijde, jen když chce sex, protože tak to rozhodně nebylo. Ale Bella ho přemlouvala líp než na jedničku.

Když už zase leželi a on opět skončil mezi jejíma nohama, zmučeně si povzdechl a radši z ní okamžitě slezl. Natáhnul se vedle Bell, která se momentálně tvářila víc jak uraženě. Přitáhl si ji k sobě a opatrně políbil na čelo.

„Proč?“ zeptala se zklamaně.

„Bell, nechci, aby sis myslela, že za tebou chodím jen… když…“ snažil se pokračovat ve vysvětlování, ale jakmile ucítil její rty na krku, jaksi se mu zbytek zadrhl uvnitř.

„Jen když?“ vyhoupla se na něj obkročmo a pokoušela se mu porozepínat knoflíky u košile, ale dostala se jen ke třetímu, když ji chňapl po rukou. Zamračila se na něj a rozhodně se nehodlala jen tak vzdát.

Edward už měl v klíně tvrdou a hlavně neodbytnou bouli, která o sobě dávala, jak se patří vědět. A poté, co ho Bella tak nádherně a dokonale přesvědčovala, už nedokázal odolat a pustil jí i ruce, které doposud držel doufajíc, že ji přiměje přestat. Jenže se to jaksi nepovedlo. A pak komu tady jde jen o jedno? Možná by se měl cítit uražený on a ne se strachovat, jestli to je naopak.

„Bell,“ zaskuhral z posledních sil, „jsi zraněná. Neměli bychom…“ začínal dýchat přerývavě už i on. Jenže brzdu mohla dát momentálně jedině Bella. Jestli v něm chtěla znovu probudit toho nadrženého upíra, dělala všechno naprosto správně.

„Copak? Nechceš mě?“ zeptala se trochu posmutněle, i když jeho klín jí dával jasnou odpověď na její obavy.

Edward vzrušeně zavrčel, ale rozhodně ne pro její uši. Přetočil si ji pod sebe a v momentě už na sobě neměla nic jak Bella, tak on. Splynuli v jedno a mezi přírazy, pokud ji zrovna nelíbal, šeptal, jak moc ji chce a další kouzelná slůvka, která měl uvnitř. Jen a jen pro Bellu.

*

Alici se v hlavě zrodil plán jak přimět Kate, aby s nimi na nákupy jel i její bratr. Jenže k tomu potřebovala pomoc rodiny, a nakonec se jí i podařilo přemluvit je, aby si všichni vyjeli na lov a vzali sebou i ostatní. Pak už stačilo poškodit auto Kate a schovat klíčky. A bylo vymalováno.

Díky Alicině dokonalé preciznosti se jí to i takhle perfektně podařilo. Všichni si společně udělali rodinný lov. Tedy skoro všichni. Alice a Kate zůstaly doma a přemýšlely, co všechno je potřeba koupit. Alice pak taky plánovala někdy v brzké budoucnosti vyrazit znovu do klubu, a třeba taky do toho skvělého krytého aquaparku. Bylo to sice dál, ale když už jsou tady, tak proč ne?

*

Edward objímal Bellu, která se mu tiskla zády k hrudníku. A jako by to nestačilo, jeho kamarád dole neustále vyčníval do vzduchu, i když to nebylo ani pět minut, co právě skončili.

„Promiň,“ šeptal směrem k Belle, „já za to vážně nemůžu…“

Ale ta se jen zasněně usmívala, když se jí svým klínem otíral o zadeček. Jenže její štěstí něco kazilo. Potřebovala se dozvědět něco o Kate.

„Edwarde? Nevíš náhodou, jestli Kate už něco zjistila?“ zeptala se zvědavě. Musel něco vědět, bydleli pod jednou střechou. A když sebou jemně cukl, dovtípila se, že není daleko od pravdy.

„Jo, no vidíš, málem bych zapomněl. Včera ti volala domů, a tak zjistila, že jsme byli spolu. A vyhodila mě…“ vysvětloval, „… no takže teď bydlím v naší chatě, tady v horách.“

„Cože?“ rozzlobila se Bella. I když takhle byl alespoň dál od Tanyi, jenže to bylo od Kate dost sprosté.

„Co vlastně ví?“ pokračovala v křížovém výslechu.

„Celkem vzato nic. Řekl jsem jí, že jsme byli na obědě, jinak nic víc. Pak mě vyhodila. Teda kromě toho mi taky zakázala se s tebou stýkat,“ mluvil pořád tak klidně, jako by se nic nestalo, jenže v Belle to neuvěřitelně vřelo. Jo, tak kamarádka? Teď najednou byla víc jak přesvědčená, že ho Kate chce pro sebe. Nebo pro tu její povedenou sestřičku.

„Jenže to se hodně spletla, jestli si myslí, že se od tebe budu držet dál,“ najednou jeho hlas získal úplně jiné zabarvení. Přesně takové, z kterého Bellu vždycky zašimralo dole.

„Takže tě budu mít pořád nablízku?“ zašeptala rozechvěle.

„Vždycky!“ políbil jí šíji a pohladil po vnitřní části stehna, za což mu Bella věnovala nádherné vzdechnutí, i když se od jejího klína držel dál.

„Já o tobě ale vůbec nic nevím…“ vydechla najednou vzrušeně. A Edwarda tím dokonale ochladila. Možná právě teď přišla ta chvíle, kdy se ho bude chtít zeptat na všechny ty odlišnosti. Bezděčně polkl a zatlačil tu vyděšenou masku, která momentálně dominovala jeho obličeji, pryč.

„Tak se ptej,“ pobídl ji, ačkoli se mu do toho vůbec nechtělo.

„Kolik ti je let?“ zeptala se na první věc, která ji zajímala.

Prozatím si oddechl. „V dubnu mi bylo dvaadvacet,“ odpověděl, třebaže to už dlouho nebyl jeho věk. Ve třiadvaceti letech by zemřel, kdyby ho tenkrát Carlisle neproměnil.

„Hm, zajímavé a co děláš? Studuješ?“ ptala se dál.

„Jo, vysokou školu v Port Angeles,“ odpovídal úplně klidně.

„A myslíš vážně, že se sem chceš přestěhovat?“ vyhrkla najednou, pořád ještě jaksi nedokázala věřit, že by sem Edward přestěhoval jenom kvůli ní. Bylo to jednoduše neuvěřitelné.

„Naprosto,“ namáčkl si Bellu na svoje tělo a jeho vzrušení se začalo znovu probouzet k životu. Odhodlání, které slyšela z jeho hlasu, ji elektrizovalo celým tělem. Bože, on to snad myslí vážně…

„A jak to chceš udělat se studiem?“

„Nevím, ale to je teď jedno. Buď ho přeruším, nebo přestoupím na vysokou sem.“

„Ale to bude škoda, ne? Není správné, že bys měl nechat školu kvůli mně,“ postěžovala si.

„Kvůli tobě nechám klidně všeho,“ vzrušeně vydechl směrem k ní a začal se znovu otírat jeho vzrušenou částí o Bellino pozadí. A ona momentálně nebyla schopná se ještě na něco ptát, ne teď…

Otočila se k němu čelem a vrchní nohu omotala okolo něj. Přisála se na jeho rty a pokračovala tam, kde skočili předtím, než si ji natlačil zády na jeho dokonalý hrudník.

Edward si malinko odechl, že to bylo prozatím všechno a oddal se Bellině žádostivosti. Nepřipadalo mu, že je tohle teprve jejich druhá společná noc a znají se prozatím jeden den, teda spíš jeden a půl dne. Bylo to tak neskutečné, protože se mu najednou zdálo, jako by ji znal věčnost. Nechtěl bez ní už zůstat a možná ani nemohl, ale to si prozatím nechtěl připouštět. A hlavně už se nemohl dočkat, až bude zase uvnitř toho dokonale teplého a vlhkého místečka. Uvnitř svojí Bell. Na nic dalšího nečekal, popadl její nohu, vytáhl ji výš, opatrně se zasunul a začal pohybovat.

*

Nasupená Kate lítala po domě a hledala klíče od aut svých sester, jenže ty měla Alice bezpečně ukryté. Což Kate jaksi nevěděla.

„To mi nepovídej, že se mi auto jen tak, z ničeho nic, rozbilo?“

„No, já nevím…“

„Sakra, kam ty dvě zase strčily ty zpropadený klíče!“ nadávala Kate a zběsile lítala po domě. A ani čich jí nepomáhal. Alice měla sto chutí se smát, ale tak jednoduše se prozradit? To ne!

„Nevím, ale přinejhorším brnknu Edwardovi, on je na chatě a jako jediný tady má funkční auto. A klíčky má bráška u sebe.“

„Samozřejmě! Vy dva jste se na mě museli určitě domluvit,“ vztekala se nazlobená Kate. „Protože jinak to ani není možné, aby se to všechno takhle blbě naplánovalo. Nechci Edwarda nikde poblíž Bell, rozumíš?“ bezmocně se jí to Kate pokoušela vysvětlit. Jenže Alice, ta malá potvora, věděla svoje. A nejen z těch dnešních ranních vizí. Jenom doufala, že má Edward mobil u sebe, protože jestli ho nechal v chatě, je to v… pokud se zavčas nevrátí od Bell zpátky do chaty.

6. kapitola X 8. kapitola

____________________________________________________________________________

Jak asi dopadnou nákupy?

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 7. kapitola: