Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 5. kapitola

21.12.2010 (14:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 6271×

Edward pohotově zareagoval, vymyslet si obstojnou lež pro něj nebyl žádný problém. „Slyšel jsem jen někoho za dveřmi.“ Když jí odpovídal, stála už těsně před ním a její vůně byla teď daleko víc intenzivní. A on zatraceně dobře věděl, proč tomu tak je. Nasucho polkl.

Bella se momentálně nechtěla zaobírat tím, jestli je to pravda nebo ne, a tak si raději znovu vyskočila do Edwardova klína a začala tam, kde skončili. Tentokrát však jejich polibky byly daleko něžnější a pomalejší, alespoň ze začátku.

Snažil se zůstat v klidu, protože na ni nechtěl tlačit, kdyby ale mohl, vstoupil by do ní okamžitě. Jenže tohle jaksi neměl v plánu. A i když na něm Bella jen obkročmo seděla a líbala ho, stejně měl takový neblahý dojem, že už to asi dlouho nevydrží. I jeho ruce se ve vší počestnosti pokoušely zůstat jen na zádech, po kterých ji prozatím jemně hladil.

Bella na tom byla úplně stejně, ale na rozdíl od Edwarda, se nepokoušela držet svoje choutky na uzdě. Byla šíleně nadržená a vzrušená, chtěla znovu zažít ten dokonalý pocit, který jí byl dopřán včera v noci. A chtěla ho od Edwarda. Tušila, že to pak možná olituje, ale nemohla si pomoct. Otřela se svým klínem o jeho, a když se napnul a zavzdychal, okamžitě to zopakovala. Tentokrát už ale nepřestala a pomalými krouživými pohyby doháněla k šílenství jak sebe, tak jeho.

A jakmile ucítila, že se mu pomalu, ale jistě nadouvají kalhoty, její touha ještě vzrostla a byla k nezastavení. Připadala si jak v rychlíku, kterému někdo odmontoval brzdy a on se zběsile řítí dál po trati, ale následky ho stejně neminou. Momentálně si přála jen jedno. Aby si ji vzal, a aby to udělal teď hned. Posunula se o kousek zpátky a Edward si v duchu oddechl. Ještě chvilku ho bude takhle provokovat a doopravdy se neovládne, ve své podstatě je pořád jen chlap. Jenže kdyby věděl, co má ta potvora za lubem, asi by ho to moc neuklidnilo.

Když ucítil její ruce pod svým trikem, ztuhnul. Ale okamžik na to z jejích doteků opět roztál. Lehce sebou trhl, když narazila na zapínání kalhot, ale nic nenamítal. Opatrně mu je rozepnula, načež se samovolně rozevřely, aby uvolnily nápor a odhalily tím jeho spodní prádlo.

Jestli se ho opravdu pokoušela zbavit ovládání, tak se jí to povedlo na výbornou. Poslední zábrany padly, a teď už mu bylo všechno jedno. Z hlavy se mu vykouřily všechny myšlenky, které se týkaly okolí. Už nechtěl nic jiného, než Bellu. Momentálně potřeboval být jen s ní, a už se nemohl dočkat, až bude zase uvnitř. Začal nedočkavě rozepínat knoflíčky u její košile a přitom ji nepřestával líbat na krku. A hned co odhalil hrudník, vsunul ruce pod košili na záda a přitáhl si ji blíž.

Bella znovu zaútočila proti jeho klínu a začala se o něj smyslně otírat. To mu na moment zcela zatemnilo mysl. Její dotek byl daleko zřetelnější než předtím, a teď už je od sebe dělilo jen spodní prádlo. Aniž by sundal podprsenku, stáhl krajky obou košíčků a alespoň z části odhalil její nádherná prsa. Ano, zdála se mu naprosto dokonalá, a jakmile na to pomyslel, shrnul to jen dvěma slovy - zoufalec, ubožák! To jsem to ale dopracoval! Nikdy vlastně s žádnou, teda krom Tanyi, nebyl víckrát než jednou. Co budu dělat? Zaúpělo jeho nitro, protože už teď, když se Bell dotýkal, tušil, že s tím nebude chtít jen tak přestat.

Pomalu postupoval s polibky směrem dolů k jejím ňadrům a ona se ochotně zakláněla, aby mu je mohla nabídnout. Ústy a jazykem si lehce pohrával prvně s jedním a pak i druhým. Bella jen přerývavě dýchala, a když už to bylo k nevydržení, skousla si ret, jen aby nezavzdychla. Nechtěla, aby je někdo slyšel.

Edward si ji přitáhl zátky a znovu spojil jejich rty. Nechtěl už čekat, a tak ji chytil pod zadečkem a malinko se nadzvedl, aby si mohl alespoň částečně stáhnout kalhoty a spodní prádlo.

Posadil se zpátky, a aniž by ji přestal líbat, opatrně se zbavil i jejích kalhotek a jeho prsty mohly konečně zamířit tam, kde se jí naposledy směl dotýkat včera. A jakmile ucítil její nádhernou vlhkost, tlumeně zavzdychal i on. Chvíli ji takhle laskal, když ho přepadla nezadržitelná touha prozkoumat ji dole i jazykem, ale byla rychlejší. Oparně se nadzvedla a zavedla si jeho úd přesně tam, kde ho chtěla mít.

Edward jen slastí zatnul čelist. Ten teplý dotek mu v momentě vystřelil do celého těla a už se nemohl dočkat, až znovu zakusí to co včera.

Bella měla pocit, jakoby jí tělem proudila energie a vyplouvala napovrch skrz její pokožku. Celé tělo ji brnělo. Opatrně na něj nasedla, ale první dojem nebyl nejlepší, pořád ještě cítila mírnou bolest. A jeho velikost tomu taky zrovna dvakrát nepomáhala. Jakmile ho ale pojala celého, na moment zůstala v klidu. Měla pocit, jako by ji úplně zaplnil. A pak se začala pomalu pohybovat. Edward vyhledal její ústa a boky vyrazil proti jejímu klínu. Miloval ten pocit, který mu poskytovala, když byl uvnitř. Cítil úplně všechno. A to teplo…

Belle přišlo, že jí slastí vibruje celé tělo a všechno se to sváželo do jednoho jediného místa, tam kde byli spojení. Rukama mu jezdila ve vlasech a po zádech. Naprosto na něm natisknutá a naprosto mu odevzdaná…

Edward cítil, jak se mu Bella v náručí mírně třese, a tak se nechal i on unést na vlnách vášně. Blaho, které momentálně prožívala, nutilo k výkřiku, ale Edwrad ji pohotově umlčel svými ústy. A vyvrcholil společně s ní.

Když bylo po všem, opřela si hlavu o jeho rameno a snažila se uklidnit rozbouřený vnitřek. Teda, napadlo ho okamžitě. Přišel si jen promluvit a pozvat ji na rande, ale skončilo to trošku jinak, než plánoval. I když ne, že by mu to vadilo, právě naopak ani nedoufal, že by to po včerejší noci zopakovali tak brzo. Jenže poprvé za svůj život se chtěl zachovat galantně.

Bella se pomalu vzpamatovávala z toho nádherného obluzení a uvnitř začínala cítit první dávku obav. Neměla se s ním znovu tak rychle pomilovat. Kdo ví, jestli se s ní bude chtít ještě někdy vidět, když dostal to, pro co zřejmě přišel. Nechtěla si připadat využitá, ale tak se bohužel momentálně cítila, ačkoli za to, co se právě stalo, mohla z větší části hlavně ona. Odtáhla hlavu a chtěla se zvednout, ale Edward ji chytil za boky a přidržel na místě.

Chtěl zůstat uvnitř, cítil se naprosto dokonale a nejradši by to všechno hned zopakoval. Rozhodně by mu to nedělalo nejmenší potíže. Dokázal si představit, jak se spolu milují, dokud by mohla, a pak by ji uspal ve svém objetí. Radši to ale rychle zavrhl, už teď mu přišlo jako by se vzdalovala. Tvářila se divně, odměřeně a navíc tady ani neměli žádné pořádné soukromí. Přitáhl si ji v objetí a políbil do vlasů. A přestože ho zaráželo její chování, byl neskutečně šťastný a věděl, že tohle cítí jen díky jediné osobě. Díky jeho Bell a… Moje? Kdy si ji začal přivlastňovat? Nebyl si tak úplně jistý, ale měl neblahý pocit, že to bylo hned po jejich první včerejší společné noci. Tehdy byl jejím prvním, a už teď si přál zůstat i jediným. A najednou si uvědomil, že je v tom až po uši, a že Bella s ním doslova mává a jemu je to vlastně absolutně jedno.

„V kolik tě mám vyzvednout?“ zeptal se po chvíli.

Trhla sebou a málem se jí zatočila hlava. „Takže to rande platí?“ zeptala se překvapeně.

Odtáhl se. „Jasně, proč by nemělo?“ odpovídal zmateně a stejný jí věnoval i pohled. Široce se usmála a nálada se obrátila o sto osmdesát stupňů. Spokojenost Belle najednou prostupovala celým tělem, tedy až do doby, než si uvědomila, že večer musí zůstat doma. Dnes se měl vrátit otec.

„A nemůžeme jít na oběd? Večer jaksi nemůžu,“ zachmuřila se a čekala, že ji odmítne.

„Klidně,“ usmál se, „ale proč bys večer nemohla?“

Povzdechla si a sledovala, jak se snaží pozapínat knoflíčky její košile. Když se mu to konečně podařilo, chytil ji kolem pasu a nadzvedl, aby je konečně rozdělil, a pak se s ní v rychlosti otočil, položil ji na postel a dopadl mezi její nohy.

„Ehm…“ Bella se tvářila nepříjemně, nechtěla mu vysvětlovat důvody, ale nakonec se rozhodla to stejně udělat: „Dneska mě čeká rodičovská přednáška. Za to jak jsem včera zdrhla,“ sklopila pohled na jeho hruď, „a další věci,“ naštvaně si odfrkla, když pomyslela, že je sama proti těm dvěma. Otec je kvůli práci často mimo domov a ona tam musí žít společně s lidmi, kteří ji nesnáší a ona nenávidí je.

Pohladil jí po tváři. „Tak utečeme?“ zeptal se na oko žertovně, ale v duchu netoužil po ničem jiném. Bylo by to tak jednodušší. Neblázni, okřikl se, ani nevíš, jestli s ní chceš opravdu zůstat! Je člověk…

Usmála se na něj. „To nezní vůbec špatně.“

„Tak platí?“ ozvala se zase ta jeho bláznivá stránka, která jej nutila doufat, že odpoví ano.

„Hm?“ tvářila se nanejvýš zaujatě, když si namotával loknu jejích vlasů na prst. „Myslím, že zatím tvoji nabídku nevyužiju,“ odpověděla a políbila ho, „ale možná jednou kdo ví. A teď, jestli dovolíš, bych se převlíkla, abychom mohli vyrazit. Mám totiž neskutečnej hlad.“ Tak to nebylo ani ano, ani ne.

Když se nezvedal, začala se pod ním nedočkavě kroutit. Tak ji Edward políbil na krk a rychle vyskočil na nohy, aby se mohl upravit i on, protože ještě chvilku by se o něj takhle otírala a…

„Jestli si potřebuješ… odskočit, tak koupelna je hned naproti.“

„Jo,“ políbil ji na čelo, z čehož se jí znovu zrychlil tep a píchlo u srdce, „hned jsem zpátky,“ dodal a zmizel za dveřmi. Jakmile osaměla, okamžitě se vysvlékla a zašátrala po nějakém novém spodním prádle. Větší potíže ale měla s tím, co dalšího na sebe. Nakonec zvítězily upnuté džíny a obyčejný top. Ještě si oblékla lehkou bundu a shrnula rukávy, i když bylo léto, tak venku rozhodně teplo nebylo. Rukou lehce pročísla rozcuchané vlasy a zkontrolovala se v zrcadle. Rty měla ještě celé nateklé a rudé, ale jinak už bylo všechno celkem v pořádku i barva tváří. Usmála se na sebe a zavrhla všechny další zkrašlovací procedury. Jak se tak pozorovala, Edward se mezitím vrátil.

„Takovou rychlost jsem nečekal,“ zasmál se tím svým naprosto okouzlujícím smíchem.

Na oko se zamračila. Tak on ji bude provokovat? „Můžu se oblékat delší dobu, jestli po tom tak toužíš,“ mrkla na něj a rukou si lehce přejela přes prsa, a pak zamířila ještě níž. Byla se sebou naprosto spokojená, chtěla ho potrápit, a to se jí, soudě podle jeho obličeje, zřejmě dařilo. Dokonce v sobě na moment dokázala přebýt i stud.

Stál naprosto omráčeně a jen ji pozoroval, když se ale začínala nebezpečně přibližovat k zapínání riflí, musel ji rychle zastavit. Ještě chvilku, a už by to nedokázal. A nemohl tušit, že se ho tím jen snažila pozlobit.

„Tak můžeme?“ zeptal se mírně ochraptěle.

„Jo,“ šibalsky se usmála. V rychlosti se ještě natáhla pro papír a tužku a naškrábala na něj: „Do večera se vrátím, neboj! Bella.“

Cestou ven se snažila dát bacha, aby náhodou na někoho nenarazili, ale pod nohama jí zlomyslně vrzaly schody a na posledním se dokonce málem natáhla, kdyby ji včas nezachytil Edward. Tiše zaklela, ale i přesto si jich nikdo nevšiml. Vzkaz položila na stolek u dveří a hrábla po klíčích. Rychle vklouzla do bot a tlačila chechtajícího se Edwarda ze dveří.

„Co je ti k smíchu?“ rozohnila se, když už konečně seděli v autě.

„Vůbec nic,“ snažil se uklidnit, ale šlo to dost těžko, když se mu do mysli neustále dokola vtíraly obrázky Bell a jejího pokusu o nepozorovaný odchod. Bojovně na něj vystrčila bradu a založila si ruce na prsou. Doufala, že ho její nakvašené pohledy uklidní, ale působilo to právě naopak. Edward nedokázal přestat, byla tak sladká, i když se tvářila nasupeně. Jenže pak udělala něco, co od ní ani v nejmenším nečekal.

Když zjistila, že její hra na slečnu uraženou nepřinesla kýžené ovoce, zkusila změnit taktiku a rukou vystřelila k jeho klínu, kde ho lehce polaskala. Edwardovi v momentě zamrzl úsměv a ztěžka polkl. Podívala se na něj stylem: „Já věděla, že ti ten smích zarazím!“ A pak jako by se nechumelilo, se od něj odvrátila a zadívala se ven bočním okénkem. „Můžeme už jet?“

Nastartoval, ale ještě než vyjel, se k ní naklonil, odhrnul vlasy a něžně ji políbil na krk. Její splašené srdce mu na tváři znovu vykouzlilo spokojený úsměv.

Cesta ubíhala celkem v klidu. Usmívající se Bella koukala z postranního okna a přemýšlela nad tím, jak se jí život v okamžiku otočil vzhůru nohama. Občas se pokusila vypnout a pozorovat jen ubíhající krajinu, ale Edward to valil alespoň sto padesátkou, takže mohla pozorovat jen míhající se šmouhy. Zdálo se jí zvláštní, že se jeho rychlé jízdy nebojí.

Choval se k ní tak pěkně, že chvílemi měla strach, jestli to všechno není jen příliš nádherný sen. Zřejmě ale ne. Ubezpečovala ji o tom i jeho ruka, kterou měl položenou na jejím koleni, a kterou sundával jen, pokud musel přeřadit. Jeho dotek byl tak jemný a příjemně chladivý, a taky právě proto se jí v hlavě motaly další a další otázky, na které si přála znát odpovědi. Například jeho oči, které občas měnily barvu nebo jeho pokožka, která byla o pár stupňů chladnější a bledší, než ta její. Vlastně měl stejné symptomy jako jeho sestřenka a celá rodina. Určitě má tutéž nemoc co Kate, napadlo ji smutně. Zatím ale v sobě nenašla dostatek odvahy zeptat se ho, jestli je to pravda. Jestli i on je alergický na slunce, musí držet dietu a všechny ty další problémy.

Když se tenkrát skamarádila s Kate, trvalo jí nejmíň půl roku, než našla odvahu zeptat se na určité zvláštnosti a odlišnosti. Jo, Edward bude mít to stejné, asi je to nějaká dědičná choroba. Jak jen to Kate nazývala? Už si ale bohužel moc dobře nevzpomínala na název, ale věděla, že to souviselo hlavně s její teplotou, ale ne s dalšími nesrovnalostmi. I když u Kate nikdy neviděla, že by se jí měnila barva očí tak, jako to vídala u Edwarda. Později snad najde čas a odvahu, aby se dozvěděla pravdu. Něco však Bellu mátlo daleko víc, přesněji vztah mezi nimi.

Položila ruku na tu jeho a prostoupil ji dokonalý klid a štěstí, dokonce pocítila i mírné vzrušení, které se jí rozlévalo tělem z místa, kde měl položenou ruku. Kde se to ve mně bere? Vždyť před chvílí skončili a ona už byla připravená na další kolo. Do tváří se jí nahnala červeň a pohledem nechtěně sklouzla k jeho kalhotám.

Edward občas pokukoval po Belle, ale když mu nevěnovala nejmenší pozornost, raději s tím přestal. Nechtěl si připadat jako naprostý zamilovaný zoufalec, i když tušil, že se právě takhle chová. Měl starost, jestli na něj není pořád naštvaná, ale i přesto se osmělil a položil jí ruku na stehno. Chtěl se jí prostě jen dotýkat a taky potřeboval cítit to teplo, které ho ubezpečovalo o její přítomnosti, protože on jaksi ještě nedokázal uvěřit. A když se po ní už snad po sté ohlédl, všiml si jejích červených tváří a znovu mu přišlo neskonale líto, že jí nevidí do hlavy. Tak moc by si přál slyšet, nad čím právě přemýšlí.

*

Zaparkoval před jedinou slušnější restaurací v okolí a rychle vystoupil, aby pomohl Belle z auta. Dostal další příležitost zachovat se jako džentlmen. Bohužel ale stihla otevřít dřív, tak jí alespoň nabídl ruku. Znovu se jemně začervenala, na takové chování nebyla zvyklá a navíc jí to uvádělo do příšerných rozpaků, ale přijala. Edward se spokojeně usmál a pomohl Belle vystoupit.

Nevěděla, co si má o té vší náklonnosti myslet, jestli to dělá jen proto, že ji chce znovu do postele nebo tím zamýšlí něco víc. Samozřejmě by bylo nádherné myslet si, že to dělá z neskonalé lásky jen pro ni, ale z pohádek už dávno vyrostla. Pustila jeho ruku a poodešla před vchod restaurace, kde na něj počkala.

Ještě než se společně vydali dovnitř, ovinul jednu paži okolo jejího pasu, aby tak dal jasně najevo, že k sobě patří. Bell to sice překvapilo a trochu vykolejilo, ale nijak neprotestovala, jen se potěšeně usmála.

Edward vyhledal nějaké vzdálenější místo, kde by mohli mít dostatek soukromí. Moc se mu tenhle podnik nelíbil, ale nedalo se nic dělat, lepší už to v těchto končinách nebude. Sundala si bundu a on jí odsunul židli, aby se mohla posadit. Pak se pohodlně usadil naproti. V momentě už si to k nim stepovala servírka: „Ahoj, jsem Carolin a dnes vás budu obsluhovat já. Co si dáte?“ odrecitovala svou našprtanou frázi a provokativně se usmála na Edwarda.

„Minerálku, ale na jídlo nic a ty Bell?“

Rychle zapátrala v jídelním lístku: „Kolu a… lasagne?“

„Ano a bude to všechno?“

„Zatím jo, díky,“ dodal stroze, aby se jí už konečně zbavil. Její dotěrné a nechutné myšlenky na něj útočily ze všech stran, a zrovna teď si dokonce představovala jejich společnou svatební noc. Bože… Ne… Znechuceně se zašklebil.

„Copak?“ zeptala se zvědavě Bella, když si všimla, jak se tváří.

„Ale nic,“ spokojeně se usmál, když už spolu byli zase sami. Konečně mohl v klidu popřemýšlet nad tím, co bylo nutné vyřešit, a to vztah mezi nimi. Jenže nevěděl jak nebo kde začít. Alespoň se tedy natáhl po její ruce, aby si dodal odvahu. Přišel si tak směšně, už je na světě dost dlouho na to, aby věděl jak na ženy… Teda samozřejmě že jak na ně věděl, ale jak vyjádřit svoje city nahlas, to ne. A už vůbec nebyl nikdy zamilovaný. Tohle pro něj bylo najednou úplně nové. Neprozkoumané. „Bell?“

„Hm?“ zeptala se zasněně.

„Chtěl bych se tě na něco zeptat,“ mluvil naprosto klidně.

„Na co?“

„No víš, i když… už mezi námi něco bylo… teda vlastně je,“ ačkoliv pořád mluvil vyrovnaně, připadlo mu, že najednou nedokáže zformulovat snad jedinou kloudnou větu, a tak se rozhodl říct to narovinu, „tak jsem se chtěl jen zeptat, jestli bychom to nemohli zkusit? Jako my dva… spolu…“

Zalapala po dechu „Co?“ vylítlo z ní přiškrceně. I když na pohádky přestala věřit už v pěti, teď si připadala zase jako malá holka, které se tu právě jedna nabízela. Edward byl moc dokonalý, skoro jako princ na bílém koni. A k ní se absolutně nehodil a ona bohužel přesně věděla, ke komu Edward pasuje.

„Chápu, jen jsem…“ zastavil ho stisk její ruky.

Šťastně se na něj usmála: „Chci! Teda chtěla bych, jen mi to připadá nereálný. Ale to nic nemění na tom, že bych s tebou byla ráda. Teda… Tím myslím víc, než… ehm… no, jak jsme spolu byli doposud,“ motala se ve slovech.

Edwardův zoufalý obličej se rychle vypařil. Naklonil se k ní, aby ji mohl políbit, protože po tom přímo zoufale toužil. Nikdy neměl normální vztah, ale všechno je jednou poprvé, ne? Servírka před ně postavila minerálku a kolu a nasupeně odkráčela.

Jakmile Bella dojedla i desert, Edward odskočil zaplatit. Moc toho nenamluvili, jen letmé doteky. A pak taky musel slíbit, že o nich zatím nikomu nepoví, protože Bella to chtěla Kate oznámit sama. Ale Alice už zřejmě všechno viděla, takže nezbývalo než doufat, že prozatím snad udržela jazyk za zuby. Položil na pult víc bankovek, než byla útrata a účtenku zmačkal a hodil do koše hned vedle. Nechtěl, aby si náhodou někdo dělal přílišné naděje. To telefonní číslo na druhé straně bylo nepřehlédnutelné.

Vrátil se ke stolu pro Bellu a společně ruku v ruce opustili restauraci. Edward celou dobu přemýšlel, jak to zařídit s jeho rodinou, největší starosti mu však dělala Tanya. Měl strach, aby v návalu žárlivosti Belle neprovedla něco šíleného. Litovat toho, že si s ní kdy něco začal, už bylo pozdě. Povzdechl si. Opřel Bell o dveře auta na straně spolujezdce, namáčkl se na ni a nedočkavě ji políbil. Bylo by pro něj naprosté peklo, kdyby měl pomyslet na jediný den bez jejích rtů, bez toho aby se jí směl alespoň letmo dotknout. Opatrně jí stiskl paže a jeho ústa se na jejích najednou nepohybovala nedočkavě, ale přímo zoufale.

Jeho něžné sevření jí znemožnilo veškerý pohyb, tak mu alespoň dlaně položila na boky a užívala si tuhle společnou chvilku, která ale bohužel pro ni skončila až moc rychle.

„Odvezu tě domů,“ otevřel dveře.

„Díky,“ snažila se, aby to znělo mile, ale smutek se jí zamaskovat nepodařil, nechtěla se s ním ještě rozloučit. Když už byli zase na cestě, Bella tentokrát pozorovala Edwardův profil a on jí zato věnoval občasné zamilované úsměvy. V hlavě mu mezitím začínala klíčit nebezpečná myšlenka, která mu dávala jasně najevo, že tohle zřejmě nebude jen taková chvilková záležitost. Jestli bylo správné, to co o upírech věděl, tak jejich city byly daleko silnější než ty lidské. A hlavně většinou trvalé.

„Kdy odjíždíte?“ zeptala se najednou Bella. Potřebovala vědět, kolik společného času jim ještě zbývá.

Trochu sebou škubl a zastavil u krajnice. A s naprosto vážnou tváří se otočil na Bellu.

___________________________________________________________________________

Co má asi tak důležitého Edward na srdci? Bude to něco pozitivního nebo právě naopak?

Jo a jen jsem chtěla dodat, že pokud se něco nelíbí, sem s kritikou. Alespoň budu mít možnost to snad zlepšit. Zvláštní dík Vám holky, které mi tu necháváte povzbuzující komentáře!

P.S. Jinak jak jsem slíbila, hřešilo se v první části a řešilo v druhé.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 5. kapitola: