Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 2. kapitola

12.08.2010 (07:45) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1270×

______________________________________________________________________

Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight

- 2. kapitola

______________________________________________________________________

„Ha, ha, budeš o hladu,“ radoval se Jacob z vyhrané sázky, „škoda, že ti paraziti zrušili peníze… Jé, promiň, Wando, já zapomněl.“

„To je v pohodě, Jaku. No a chcete slyšet ten příběh nebo ne?“ ptala jsem se úsměvně.

„Samozřejmě,“ ozvali se jednohlasně, včetně Iana. Ten jeho postoj mě ještě nepřestal překvapovat.

„Iane, ty už jsi to slyšel… Ne, ty jsi to zažil, takže ty mlč,“ zašklebila jsem se na něj, ale přes tu tmu to nebylo vidět, bohužel, „takže, tohle je moje druhé lidské tělo. Původně jsem byla v Melanii.“

„Kdo je Melanie?“ ptal se Seth.

„Ta žena, co je vpředu s Jaredem,“ odpověděla jsem ochotně.

„Aha, už jsem v obraze,“ přitakal Seth.

„Implantovali mě v Chicagu a pak jsem žila v San Diegu. Učila jsem, protože tohle je už 9. planeta, na které jsem,“ pokračovala jsem

„Wow,“ ozvali se jednohlasně.

„Jenomže jsem měla problém, protože mi Melanie vzdorovala a já ji nedokázala potlačit,“ pokračovala jsem a nereagovala na jejich reakci, „dělala jsem všechny možné věci, jak ji naštvat, dokonce jsem si ostříhala i vlasy,“ zasmála jsem se, „pronásledovaly mě sny o Jaredovi a jejím bráchovi Jamiem. Vždycky když jsem získala nějaké informace, napsala jsem e-mail Hledačce, bohužel i cestu sem, ale o tom jsem v té době ještě nevěděla.“

„Proč jsi to dělala? Proč jsi jí posílala ty informace?“ ptal se Jacob se zájmem.

„Vlastně ani pořádně nevím proč, možná že když jsem duše, tak… asi jsem si myslela, že dělám dobrou věc. Když jsem se svěřila – neochotně – mojí patronce, že nedokážu potlačit, tak ta to řekla Hledačce. Ta mě poslala do Chicaga, že mi odeberou Melanii a nechá ji vložit do sebe. Já jsem si vymanila, že pojedu svým autem, a hledačka letěla letadlem. Díky Melanii jsem tam nikdy nedojela,“ vysvětlovala jsem

„Jak to?“ ptal se Seth.

„Protože když jsme jely, Melanie vzpomínala a tím pádem i já a obě jsme si uvědomily, že také miluju Jareda a ona mi pak prozradila cestu sem, abychom našly Jareda a Jamieho. Nakonec se nám podařilo se sem do jeskyní dostat, ale po cestě jsme málem zemřely, ale Jeb nás našel a zachránil nám život.“ Při té vzpomínce mi přejel mráz po zádech.

„Jeb?“ ptali se oba.

„Ano, Jeb je Melaniin strýc a je tak trochu… šílený. To on zde všechno vytvořil,“ odpovídala jsem.

„Aha, ale jak to probíhalo tady v jeskyních? Přece jen jsi byla duše,“ ptal se opět se zájmem Jacob.

„Tady v jeskyních to bylo… těžké. Původně nás měl Doktor… využít k pokusům, ale protože Jeb rozhodl, že Jared má právo rozhodovat o mém životě, umístily nás do malé jeskyně, kterou využívali jako sklad, ale tou dobou byl prázdný, protože Jared nesouhlasil s Doktorem, a jak jsem řekla, podle Jeba měl právo o nás rozhodovat,“ říkala jsem pohrdavě.

„Právo,“ uchechtl se Ian, „jenom nechtěl ztratit svoji holku.“

„Dobrá, je to pravda. O mě v tu dobu vůbec nešlo, ale nezapomeň, že mi nakonec zachránil život,“ odpovídala jsem mu na obranu Jareda.

„Já bych ti ten život také zachránil, kdybys mě tak neobelhala,“ namítal.

„Dobrá, ale takhle to bylo nejlepší,“ usmála jsem se, „ale teď budu pokračovat v mém příběhu a ty jsi mi slíbil, že mi nebudeš skákat do řeči.“

„Už mlčím,“ hlesl.

„Takže… nikdo z jeskyní nebyl dvakrát nadšený, že tam mají ‚vetřelce‘, takže jsem se necítila moc dobře. Nemluvila jsem, jenom trochu, když mě hlídal Jeb. Tedy, oni mě nehlídali, oni spíš hlídali, aby mě nikdo nezabil,“ Ian mi pevněji stiskl ruku a já jsem mu ji pohladila, protože mě to bolelo stejně jako jeho, „Jeb byl v tomhle dobrý, dokonce jsem s ním občas prohodila pár slov. Avšak s Jaredem to bylo mnohem horší, protože… asi že mi nevěřil. Že mi nevěřil, že jsem přišla kvůli němu a Jamiemu a že ve mně pořád je Melanie, avšak Jeb mi věřil, svým způsobem.
Jednou když mě hlídal Jared, přišli do jeskyně Ian s Kylem, Ianovým bratrem, a… strhla se nějaká roztržka a já, nevím, kde se to ve mně vzalo, ale chtěla jsem ochránit Jareda,“ můj hlas zněl pobaveně, „i když vím, že to byla blbost. A skončilo pokusem o mou vraždu a Kyle měl zlomený nos.“

„On se tě pokusil Kyl…,“ nedořekl Seth.

„Ne, to já. Já jsem ji chtěl zabít,“ opravil ho Ian smutně a bolestně, „je mi to líto,“ řekl mi potichu.

„Já vím, Iane, a nemusíš se tím zaobírat, dávno jsem ti odpustila.“ Pokusila jsem se o úsměv, i když byla tma, ale stejně se mi to přes všechnu tu bolest nepodařilo.

„Vím,“ řekl o něco veseleji, ale stále smutně.

„Jeb to nakonec všechno zklidnil. Zlom nastal v tom okamžiku, kdy Jared odjel na loupežnou výpravu i s Kylem. To mě Jeb začal provázet ještě s Jamiem po jeskyních a lidé si začali zvykat. Já jsem si ale moc nezvykala, protože jsem měla strach, že mě někdo zabije, dokonce, že Jeb chce, aby mu ušetřili práci,“ zasmála jsem se sama sobě, „mýlila jsem se, lidé si zvykli. Největší strach, který jsem pak měla, byl z Doktora a… Iana. Měla jsem strach, že jednoho z nich někdy potkám, až budu sama. Ale nakonec mi Ian řekl, že se mě s Doktorem snaží chránit. Pak jsme si s Ianem i Doktorem vytvořili skvělý kamarádský vztah, nebo tak to u mě bylo, protože jsem stále milovala Jareda.
Horší to bylo, když se výprava vrátila, bylo to zrovna ve chvíli, kdy jsem měla jednu z mých přednášek o jiných bytostech v galaxii. To bylo hodně těžké, Jared si nějak nedokázal zvyknout na to, že jsem se… sžila s lidmi. Situace se vylepšila, když byl Walter v nemocnici a ptal se po mně. Byla jsem tam hodně dní, dokud ho… nepředávkovali morfinem. To bylo v den, kdy Ian zachránil život svému bratrovi…,“ nedořekla jsem, protože mi Ian skočil do řeči.

„Já mu ten život nechtěl zachránit, to Wanda chtěla, abych mu ten jeho bezcenný život zachránil, protože ona neměla dost síly, aby ho vytáhla z propasti, kam ji chtěl hodit,“ objasnil Ian.

„Dobře, no, tak to bylo,“ neochotně jsem souhlasila, „pak když byl soud, co s Kylem za to, že mě chtěl zabít, jsem nevypovídala proti němu a to byl poslední pokus o vraždu, co jsem tu zažila. To už jsem dobře vycházela i s Jaredem, na rozdíl od Iana,“ dodala jsem s úšklebkem, „protože na sebe, chlapci, strašně žárlili a nakonec jsem to vyřešila tak, jak vidíte, každý si přišel na svoje.“

„A kdy ti teda Jared zachránil život?“ ptal se Seth, překvapilo mě, že si to pamatuje.

„To bylo, když si Wanda umyslela, že chce dát život Melanii a že chce sama zemřít. Na mě ušila boudu, protože věděla, že bych jí to nedovolil a počkala, až usnu a pak utekla za Doktorem. Naštěstí byl Jared ve správnou dobu na správném místě a zakázal Doktorovi ji… zabít. Pak jí našli tohle tělo,“ objasňoval Ian.

„A to je příběh mého devátého života,“ ukončila jsem.

„Wow. Zajímavé. Fakt jsi dobrá vypravěčka,“ pochválil mě Jacob.

Nestihla jsem odpovědět, protože jsme došli do nemocnice. Doktora jsme trochu vyděsili, protože nás přišlo… hodně a on nás nečekal tak brzy a navíc jsme přišli v noci a on spal. Jared se pustil do vysvětlování.

„Doktore, všechno je v pořádku, všichni jsme v pořádku,“ uklidňoval ho Jared.

„Kdo to je?“ Jaredovi se to nepovedlo, Doktor byl stále vystrašený.

„Potkali jsme je v poušti. Nejsou to duše, ani hledači a…,“ odmlčel se.

„A ani?“ vyptával se doktor.

„A kromě jedné nejsou lidé,“ dokončil Jared.

Doktor na něj udiveně zíral a pak řekl: „Cože? Co tedy jsou?“

„Hlavně se nebojte, jsme neškodní. Já, moje žena Esmé a děti Alice, Jasper, Emmett, Edward a Rosalie,“ jak Carlisle říkal jména, ukazoval na příslušníky své rodiny, ale stejně jsem nepostřehla víc, než už jsem věděla, „jsme upíři, ti dva kluci, Jacob a Seth, jsou vlci a Bella je člověk.“

„Co je tohle za hloupý vtip?“ nevěřil Doktor.

„Tohle není vtip, Doktore. Tohle je skutečnost. Ale upíři jsou vegetariáni, pijí zvířecí krev a vlci nám neublíží,“ uklidňovala jsem ho, na tohle byly duše dobré, „ale nechceme způsobit přílišný rozruch. Potřebovali bychom, abys přivedl Jeba, jen jeho a neříkal nic o tom, že jsme tady,“ prosila jsem ho.

„Do-do-dobrá,“ zakoktal se a zmizel v tunelu.

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 2. kapitola: