Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 7. část

14.11.2009 (12:30) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5057×

Polibek jsem nijak neprodlužovala. Zavřela jsem oči a představila si za nimi Edwarda a jeho polibky. Tohle mělo být naše políbení.

Otočila jsem se a podívala se na něj. V jeho obličeji probíhalo tolik různých emocí. Ani jsem mu nemusela číst myšlenky. Láska, radost a štěstí ale i hněv a nenávist. Jeho ruce byly zaťaté v pěst a klouby téměř praskaly námahou.

,, Nesahej mi na mojí ženu, ty parchante. Já tě zabiju.!!“ Hlavně ať se ovládne. Hodila jsem prosebný pohled na Esme a Carlislea. To ale nebylo potřeba. Sami si všimnuli, že Edward nemá daleko k výbuchu vzteku.

,,Edwarde zlatíčko, ovládej se.“ Trochu povolil sevření rukou ale v obličeji měl stále ten bolestně naštvaný výraz.

,,Miluji tě, pane Cullene!“

,,Miluji tě, paní Cullenová. A slibuji, budeš jen moje.“ Na to už jsem neměla co říci, bála jsem se, že to tak nebude. Nemáme moc šancí. Ale alespoň budu moci odejít z tohoto světa s vědomím, že jsem byla manželkou Edwarda Cullena, muže-upíra, kterého jsem milovala. Vždyť je to to nejlepší co mě za celý mojí proklatou existenci potkalo. Nic lepšího už mě nečeká.

,,Isabello, takovéhle myšlenky si odpusť. Nedovolím ti na něco takového ani pomyslet. Jsem tvůj manžel a máš ke mně závazky. Nezapomeň, teď se o mě moje krásná manželka musí starat!!“

,,Omlouvám se. Příště si myšlenky budu chránit.“

,,A žádná tajemství.“

,,Má to manželství vůbec nějaké výhody?“ Zasmála jsem se v duchu. Snad poprvé od té doby co jsem opustila hotel.

,,Má! Sex se v něm ustanovuje jako povinný.“ Zasmál se v duchu ale v zápětí jsme oba zvážněli. Ano, a tak to bere i Sebastian. Oba jsme to věděli.

,,Budu tě milovat i tak Bell. Vím, že některé věci nezměníme. A že v duši jsi jen moje.“

,,Ale jak bys mě i potom mohl milovat. Nedokážu se ti ani podívat do očí.“

,,Nemysli teď na to. Užívej si svou matku.“  Táhnula jsem za sebou matku pryč od všech. Nehodlala jsem se jí pustit ani na minutu.

,,Máte přesně den Isabello! Ani o minutu déle. Budete pouze ve tvém pokoji. Při každém pokusu utéci si to tvoje matka i ty, odskáčete.“ Hrubě mě k sobě přitáhl a políbil. Slyšela jsem Edwardovo rozzuřené vrčení.

,,A potom. Moje žena, splní svoje manželské povinnosti. Už se nemáš na co vymlouvat Isabello!“ S tím mě pustil a přikázal svým mužům aby nás s matkou odvedli do pokoje.

Nejspíš teď šel za Cullenovými. Nevím jestli je vůbec někdy ještě uvidím. Co když odmítnou a on je zabije? Nebo co když odejdou? A co když přijmou jeho nabídku? Tolik otázek se mi honilo hlavou a neznala jsem odpověď na žádnou z nich. Nevím co bych chtěla. Možná by bylo nejlepší, kdyby odešli a zachránili tak alespoň sebe. Polovinu mého já. Tu druhou jsem teď měla u sebe a ta byla teď prioritou číslo jedna. Matka přežije, za každou cenu.

,,Mami!“ Objímaly jsme se snad nekonečně dlouho dobu. Den utekl tak rychle a stejně tak i noc. Pořád jsme si měly o čem povídat a ani na chvíli jsem jí nepustila z ruky.

,,Isabello je čas. Odveďte ji zpět do jejího působiště.“ Zle se usmál.

,,Měla by si dojít na lov, je strašně slabá. Jistě nejedla už hodně dlouho.“

,,,Ale Isabello, copak nevidíš krásně rudý pohled tvé matky? Je dobře živená.“

,,Mami?“

,,Neměla jsem na výber, nechtěla jsem… promiň mi.“ Bolelo mě to, bolelo mě, že moje matka je vrah nevinných lidí. Ale neměla přece na výběr. Jak bych to zvládla já? Odolala bych, nebo by se ze mě stala také stvůra. Ne! Dost! Moje matka není stvůra. Políbila jsem jí.

,,Brzy se zase uvidíme mami.“ Odvedli mi ji pryč. Neviděla jsem jí celý rok. A nevím jak dlouho ji zase neuvidím.

,,Tak Isabello. Jsme tu sami. Jen ty a já.“ Přibližoval se ke mně a já před ním pomalu couvala.

,,Nechceš mě přeci donutit násilím že ne?“

,,Pokud budu muset Isabello, nic jiného mi nezbyde. Mám na to právo. A dala jsi slib. Chceš ho snad porušit? Co na to řekne asi tvoje matka?“

,,Ty hajzle jeden.“ Skočila jsem po něm a chtěla mu utrhnout tu jeho hlavu.

,,Tohle tě bude moc mrzet Isabello.“ Uvědomila jsem si co jsem udělala.

,,Ne, prosím tě. Já se neovládla. Neubližujte jí. Udělám co budeš chtít.“

,,Pokorná. Div mi neklečíš u kolenou. Směšné. Ty a tvoje city k matce. Je to tvoje slabina!!“

Ne, to není! Je to důvod proč tu ještě jsem.

,,Svlékni se Isabello.“ Začala jsem se pomalu svlékat. Stále jsem na sobě měla svatební šaty. Pomalu jsem rozvazovala šněrování na živůtku a stahovala si punčochy.

,,Rychleji by to nešlo? Nejsem zvědavý na nějaké zdržování.“ Hodil mě na postel a surově mi zajel rukou mezi nohy. Švy šatů začaly pomalu povolovat. Rukama chytil kraj šatů a ...

,,Sebastiane!!!“ Ozývalo se bušení na dveře.

,,Sebastiane, rychle.“ Slezl ze mě a šel ke dveřím. Chytil rušícího vojáka pod krkem a zvedl vysoko do vzduchu.

,,Co je sakra! Řekl jsem vám, že mě máte rušit pouze pokud…“

,,Já vím a je čas! Musíme ihned odjet Sebastiane. Jinak se přidají na jejich stranu.“ Otočil se na mě.

,,Příště se tomu už nevyhneš Isabello.“

,,Mám ji dát hlídat?“

,,Ne, to není nutné. Ví kde je její místo. A navíc máme její matku. O nic se nepokusí.“

,,Máš tři dny Isabello, připrav vše na odjezd. Vyrazíme na cestu.“

Panebože. Alespoň trochu štěstí přeci jen mám.

Cullenovi nebyli nikde k nalezení. Stačil by mi jen jeden z nich. Nejspíš tedy opravdu odjeli. Alespoň budou v bezpečí. Je to tak lepší. Přesvědčovala jsem sama sebe. Vzala jsem si jedno ze Seabstianových aut a rozhodla se jet trochu projet. Musela jsem ještě před tím ale natankovat a tak jsem se stavila na benzínce. Když jsem zavírala nádrž. Padly mi do oka regály s alkoholem. Co takhle tu svatbu trochu oslavit. No spíše oslavit manželství a opít se kvůli svatbě. Beztak to bude humus ale co to alespoň zkusti. Proč upíři taky nemají nějakou možnost jak upadnout alespoň na chvíli do blažené nevědomosti???

,, Dejte mi dva kartony Davidoff a dvě bedny nějaké whisky.“

,,Jaké ty Davidoff a whisky?“ Otravně se mě zaptal prodavač. Nečum tak blbě!

,,Je mi to úplně jedno, hlavně rychle prosím.“

,,Máme tu…“ Chytla jsem ho za tu jeho firemní košilku.

,,Podívej se, mě je úplně jedno co to bude. Vezmi to třeba podle ceny. Tu nejdražší. Ale hlavně dělej jasný?“ Z hrudi se mi vydralo zavrčení.

,,Ano, ne, tedy ano. Madam.“ Zaplatila jsem a odešla. Jela jsem přímo na severní stranu Everglades. Uvelebila jsem se na kameni a koukala na hvězdy. Vyčíst z nich tak budoucnost. Vědět co bude a nemuset se už bát. Zapália jsem si cigaretu a vyfoukla kroužek. Načala jsem první lahev whisky a ochutnala. Měla jsem plnou pusu a zkoumala jaké to vlastně je když…

,,Bello, co tu děláš?“ Celý obsah úst jsem vyprskla přímo do tváře přicházející osobě.

,,Emmete?! Kde ty se tu bereš?“

,,No co, lovím. Mají tu super méďy. Fuj Bello, ty jsi ale prase. Trochu etikety ne?“ Zasmál se.

,,Od tebe to sedí. Myslela jsem, že jste i s rodinou pryč? Že jste odjeli?“

,,No odjel jen Edward s Carlislem. Museli.“ Už jsem se chtěla zeptat kam ale… ,,A neptej se proč prosím, měli by se brzy vrátit.“ Bezva, jsem tu sama, Cullenovi zůstávají a já místo abych byla s Edwardem tu teď piju a kouřím.

,,Tak? Co děláš?“

,,Zapíjím svoje manželství.“

,,Jaký to je?“

,,No dost… Hnusný, řekla bych. Dáš si?“ Nabídla jsem mu načatou lahev.

,,Že váháš.“ Vzal si novou z bedny a cink. Láhev na kusy a já zlitá.

,,No, škoda. Takový dobrý pití.“ Zasmála jsem se a rozdrtila sklo mezi prsty.

,,Ještě to můžeš vyždímat ne?“ Zeptal se provinile.

,,Co blázníš Emme? Vždyť je to hnus.“

,,To teda ne.“ Vzal si novou láhev, jednu mi podal a cink. ,,No tak na…“

,,Ať nás to nezabije ne?“ Naráz jsme oba vypili celou lahev.

,,Tak co?“

,,Tak nic.“

,,Tak slez.“

,,Tak jo.“ Výbuch smíchu.

,,Co tu máme dál?“ Nacpal si obsah celé krabičky do úst, zapálil a naráz vytáhl.

,,Nic.“

,,Ach jo.“

,,Hele Bell, jsi supr švagrová víš to?“

,,Edward vám to řekl?“

,,Jsme rodina a říkáme si všechno.“ Posmutněla jsem, taky bych takovou rodinu brala.

,,Teď jsi i ty naše rodina Bell.“

,,Díky.“

,,Co podniknem?“ Zaptal se mě šibalsky.

,,Máš nějaký nápad?“ Proč si trochu legrace neužít.

,, Viděl jsem takového dost namyšlenýho upíra u brány. Tak na něj by se dalo něco vymyslet ne?“

,,Fajn.“ Rozběhli jsme se k bráně domu. Emmet zůstal dál a já šla přímo ke strážci.

,,Ahoj Bello.“ Zavolala na mě nadšeně Alice.

,,Alice pššš. Kde se tady bereš? Teď jsi to celé zakazila.“

,,Co tady děláš? A ty jsi pila? Cítím… Emmeta! Emmete hned vylez a nezkoušej to.“

,,No co no, zkazila jsi nám fórek, tak jsem si to chtěl vynahradit na tobě.“

,, Ha ha ha, házet po mě zdechlinou medvěda je fakt originální.“

,,Medvědice!! Nic lepšího jsem po ruce neměl no.“

,,Cože Emmete? Měli jsme tu práci a ty si jdeš na medvěda? Děláš si legraci?“

,,Když já jsem měl strašnej hlad no. Potažmo žízeň, řekl bych.“ Vycenil tesáky a sápal se Alice po krku.

,,Neblbni Emme, zase chceš skončit hlavou v zemi?“ Emmet se zatvářil jako že to rozhodně nechce.

,,Jsem Milius, neviňátko…“ Usmál se tak, že bych mu to skoro i věřila, kdyby teď tu zdechlinu prozměnu nehodil na strážného u brány.

,,Je tvoje brácho. Není to můj typ.“ Zařval na něj Emmet a už jsme utíkali pryč.

,,Ach jo. Musím se vrátit, sice si můžu dělat co chci ale jen v rámci jejich pravidel a jedním je hlásit se minimálně jednou denně. Kde je Edward s Carlislem?“

,,Neboj se Bello, včas se to dozvíš.“

Snad ano. Doufám, že Edwarda alespoň zahlédnu, než se vrátí Sebastian.

 6  Shrnutí povídek  8

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 7. část: