Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 8. část

16.11.2009 (20:45) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4672×

Edward:

Byla tak nádherná. Ani si jí nezasloužím. Šla vedle Carlisla, mého otce. Kdybych tak stál na konci uličky já, bylo by to naprosto dokonalé.

Vzápětí se Bella rozeběhla a začala objímat ženu-upírku, stojící mezi dvěma upíry. Nejspíš její matka. Chápu její pocity. Kdybych byl na jejím místě nevím co bych dělal. Byla tak statečná a silná. Nikdy jsem nikoho takového nepotkal.

Najednou jsem se nemohl dočkat až tohle všechno skončí. Bylo mi z toho tak smutno. Měla být mojí ženou. Ale vlastně, proč bych si jí nemohl vzít…

,,,Bello? Bell, slyšíš mě?“

,,Edwarde. Odpusť mi.“

,,Teď mě poslouchej a neomlouvej se…

V okamžiku, kdy mi řekla své ,ano´ a stala se tak mojí ženou, jsem byl nejšťastnější upír na světě. Ale dokud bude ten parchant existovat, nebude moci být se mnou. Musím s tím něco udělat.

Díval jsem se za ní, dokud mi nezmizela z dohledu. Blížil se k nám ten slizoun.

,,Rád bych si s vámi promluvil.“ Řekl Carlisleovi.

Nabízel nám abychom se k němu přidali a bojovali tak proti Volturiovým. Naše jediné štěstí, bylo, že o nás v podstatě nic nevěděl a doufám, že to tak i zůstane.

,,Musíme si to rozmyslet. Nerad bych dostal rodinu do zbytečného nebezpečí.“ Řekl Carlisle diplomaticky. Vím, že pokud by tu teď nebyla Bell ihned by ho odmítl. Nejsem nadšený z toho, že je do toho zatahuju. Ale nemůžu jinak. Bella je teď také členem rodiny.

,,Za tři dny odjíždíme. Do té doby bych rád znal vaše rozhodnutí.“ S tím nás opustil. Odešli jsme do našich pokojů. Měli jsme tu být na ty tři dny ubytováni.

,,Musíme něco udělat Carlisle. Nenechám ji tu. Je to moje žena.“

,,Tvoje žena?“ Divil se Carlisle. Ještě jsem jim o tom neřekl takže jsem jim vše vyvětlil.

,,Vím, že to nebylo jak má být ale… beru to tak. A Bella také.“ Nevěděl jsem jak na to budou reagovat, ještě jsem v takové situaci nebyl. Ale vypadali tak nadšeně a šťastně.

Všichni mě objali a gratulovali. V myšlenkách byli šťastní se mnou.

,,Ani jsem jí nenavlékl prstýnek.“ Vlastně ani žádný nemám a stejně by ho nemohla nosit. Najednou se Alice zahleděla do neznáma a ustrnula v jedné ze svých vizí.

,,Sebastian dnes na tři dny odjíždí.“ Odjíždí? Takže svatební noc neproběhla? Bell přeci byla doposud se svou matkou. Ale co když ano. Co když s ním Bella spala? Dokážu se přes to přenést? Nic to pro mě neznamená jak jsem jí říkal a ani to mezi námi nic nezmění?

,,Pojedeme do Itálie. Já a Edward.“ Prohlásil Carlisle. Vlastně je to naše jediná šance. Jediná možnost.

,,Aro byl můj přítel a snad stále je. Když mu povíme, co jsme se doslechli, jistě s tím něco udělá. Jedná se přeci hlavně o ně! Bellu tam vůbec nemusíme zmiňovat.“ Cože? Odjet? Teď, když tu bude Bell sama?

,,Carlisle a nemohl bys jet s někým jiným?“

,,Edwarde, já vím, že bys byl nejraději tady ale bude se nám hodit tvůj dar.“ Nemohl jsem nic namítat. Musím něco obětovat abych mohl s Bellou strávit zbytek svých dnů. Snad se vrátíme rychle.

,,Odjedeme hned.“  

Carlisle rezervoval letenky a za hodinu už jsme seděli v letadle. Když máte styky a peníze, jde zařídit hodně věcí ale bohužel ne vše, co si přejete.

Aro nás vřele uvítal a my se dali do vysvětlování naší náhlé návštěvy. Doufal jsem, že i mě se nebude chtít dotknout a nahlédnout do mých myšlenek. O Belle se nesmí dozvědět. To by pro ni bylo jako z bláta do louže. Aro je proslulý svou sběratelskou vášní upírů ale i lidí, u kterých se projevuje nějaké, pro něj užitečné, nadání. A Bella by se mu hodně hodila. Naštěstí nebyl důvod aby se mě dotýkal a já si slíbil, že Bellu nesmí vidět.

,,Děkuji vám za vaše zprávy. Myslím, že byste měli nabídku přijmout. Jakmile se dozvíte čas útoku dáte mi vědět.“ Samozřejmě se nezajímal jak nebezpečné to bude pro nás. Ale to já také ne. Nehodlám do toho zatahovat celou svou rodinu. Jakmile nadejde čas boje půjdou pryč. Tohle není jejich boj. A Sebastiana, toho zničím sám! Dále se s námi Aro nezabýval a šel předat naši zprávu ostatním a zařídit nutné přípravy.

Cesta domů byla tak pomalá. Nejraději bych to letadlo řídil sám. Nebo běžel abych měl pocit, že dělám něco pro to, abych s ní byl dříve. Carlisle mě musel co chvíli uklidňovat. Konečně jsme přistáli a vydali se za Alice k autu. Už na nás čekala.

,,Neměl bys ještě něco zařídit Edwarde?“ Poslala mi v myšlenkách. Vlastně celou cestu jsem plánoval setkání se svojí ženou. Když ji budu mít teď chvíli jen pro sebe musím si vynahradit ten ztracený čas a taky jí poděkovat. Za to že je moje a že mě miluje.

,,Nemohla bys mi s tím pomoci Alice?“ Odpověděl jsem jí na její nevyřčenou otázku.

,,Neměla by tohle být tvoje práce. Nedočkavče. Však ona ti neuteče.“

,,Alice, prosííím. Všechno zařídit by mi trvalo dost dlouho a navíc, ty víš co všechno je třeba ne?“

,,Tak dobře ale mám to u tebe a já si to vyberu.“ Toho se nebojím a bude to peklo. Ale byl jsem rád, že mi s tím pomůže.

Ztratil jsem celý den ale teď už mi nic nezabrání být s ní. Díval jsem se do jejího okna a pozoroval ji jak se převléká. Připadal jsem si jako voayer. Byla nádherná. Měla na sobě jen spodní prádlo a já cítil jak se mě zmocňuje touha. Chtěl jsem jít dovnitř a povalit ji na zem ale… Stál jsem tu snad nekonečnou dobu a přemýšlel jestli dokážu vejít dovnitř a dělat, že se nic nestalo. V tom se otočila a zadívala se přímo na mě. Překrásně se usmála a otevřela okno.

,,Tak to tě vzrušuje, šmírovat mě?“ Poslala mi v myšlenkách. Musíme být opatrní, Sebastian má ty svoje upíří gorily všude.

,,Mě na tobě vzrušuje víc věcí, ženo moje milovaná.“

,,Tak mě nech se doobléknout a sejdeme se venku ano? Na útesu.“

,,A nemohl bych…“

,,Ne, vydrž ještě chvíli ano?“

,,Budu potichu ani o mě nebudeš vědět, nebo bych ti mohl pomoci s oblékáním…“ Laškovně jsem na ni mrknul a už se hrnul do okna. Svůdně se ke mně naklonila a poskytla mi tak lákavý pohled na svoje ňadra a…

,,Nemohl.“ A přirazila mi se smíchem okno před nosem a zatáhla záclonu.

,,Ty jsi tak krutááá.“ Zavyl jsem a seskočil ze stromu. Běžel jsem na útes a krátil si čekání házením kamínků do vody. No pro někoho kamínky a pro jiného kusy skály.

Bella:

Byla jsem ve svém pokoji a převlékala se, když jsem ucítila, že mě někdo za oknem sleduje. Měla jsem na sobě jen prádlo a tričko a chystala se po dotyčném skočit a pěkně mu zmalovat fasádu. Ale nejdříve si poslechla jeho myšlenky. Byl to Edward a evidentně se mu moc líbilo co viděl. No počkej já ti ukážu šmírovat mě. Stáhla jsem si tričko a slastně se protáhla. Další jeho myšlenky se mi ale moc nelíbily. Jak to myslí, dělat, že se nic nestalo? V tom mi to došlo, on vlastně neví, že jsem se Sebastianem nic neměla. Otočila jsem se a zadívala se přímo na něj.

,,Tak to tě vzrušuje, šmírovat mě?“

,,Mě na tobě vzrušuje víc věcí, ženo moje milovaná.“

,,Tak mě nech se doobléknout a sejdeme se venku ano? Na útesu.“

,,A nemohl bych…“

,,Ne, vydrž ještě chvíli ano?“

,,Budu potichu ani o mě nebudeš vědět, nebo bych ti mohl pomoci s oblékáním…“

,,Nemohl.“ A přirazila jsem mu okno před nosem a zatáhla záclonu.

,,Ty jsi tak krutááá.“

A ty tak strašně sladký. Pomyslela jsem si. Rychle jsem se dooblékla a utíkala za ním.

Stál na kraji útesu a ničil zdejší krajinu. Rozeběhla jsem se a skočila mu do náruče.

,,Ahoj moje milovaná manželko.“ Pozdravil mě po úvodním polibku.

,,Ahoj manželi.“ Odpověděla jsem mu a znovu ho políbila.

,,Pojďme jinam ať nás nikdo nevidí.“

,,Takhle se skrývat. Snad to nebude trvat už moc dlouho a budu tě moci obtěžovat i před ostatními. Chci aby všichni věděli, že jsi jen moje.“ Řekl mi vášnivě a odcházeli jsme ruku v ruce pryč.

,,Mám pro tebe překvapení.“

,,Překvapení a kdy jsi ho zařídil? A kde jste vůbec byli?“

,,Tolik otázek najednou. Překvapení hned uvidíš. A to kde jsme byli zatím neprozradím. Bude lepší když zatím nebudeš nic vědět.“ Cože? Odjede si a ani mi neřekne kam?

,,To si říkáš vzorný manžel?“ Zeptala jsem se uraženě.

,,Je to tak lepší Bell a dost s tím přemlouváním ano?“

,,Dobře.“ Řekla jsem uraženě.

,,Ale chci to překvapení, Hned.“ Zasmál se mi do tváře a jeho dech mi ovanul tvář. Musela jsem ho znovu políbit. Ale po chvíli mě od sebe odtáhl.

,,Tak chceš to překvapení nebo ne?“ Zasmál se mi.

,,No a co kdyby ses se mnou nejdřív pořádně přivítal?“

,,Hmm, lákavá nabídka ale vydrž ještě ano? Taky už se nemůžu dočkat až… Ale nejdřív překvapení.“

,,Ach jo. Že já si tě brala.“ Řekla jsem mu se smíchem ironicky.

,,No, teď už nemůžeš couvnout. Tak pojď.“ Vzal mě za ruku a běželi jsme hlouběji do lesa.

,,Emmete, nedělej blbosti, co to sem zase táhneš. To jsem si vzala toho pravého na pomoc. Dubová palice.“

,,Ale no tak Alice, ještě budou rádi, když se budou moci do něčeho zakousnout. Takové pořádné uvítání oslabí i upíra.“

,,Vtipnej. Okamžitě vypadni a vezmi si to s sebou. Nebo uvidíš.“

,,Ach jo. Pro dobrotu na žebrotu. Bella by to jistě ocenila.“

,,To určitě. Jdeme. Už jdou. A ne, nemohl by tu zůstat ani se neptej! Padej!“

Slyšela jsem Alice jak se s Emmetem dohaduje ale bohužel je nikde neviděla.

,,Co to mělo být?“ Tázavě jsem se otočila na Edwarda, kterému cukaly koutky.

,,No, Emmet!“

,,Aha to mluví za vše, předpokládám.“

,,To máš pravdu. Tak pojď. Už jsme tu.“

Píseň (moje oblíbená, tak si ji prosím pusťte)

Rozhlédla jsem se okolo. Všude byly svíčky. V takovém množství, že by shořel celý les. Vůně pomerančových květů mě skoro omámila. Byla jimi poseta zem, že bych uvěřila, že tu rostou místo trávy. Bylo to nádherné. Z malého přehrávače hrála překrásná hudba.

,,Smím prosit o tanec?“ Zeptal se mě Edward beze slov. Ochotně jsem se do něj zavěsila. Ani já jsem nechtěla zbytečnými slovy ničit tento okamžik. A slov ani nebylo třeba. Tančili jsme a jeden druhému se dívali do očí. Téměř bych se v hloubce těch jeho utopila. V tu chvíli se v nich dalo číst jako v knize.

Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...

Teď teprve tu chci být pro někoho druhého, teď teprve miluji, teď je věčnost nádherná a cenu má každý den a žádný nesmí býti ztracen. Miluji tě a vím, že ve své věčnosti nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu taková, jako v tuto chvíli, jež mizí a kterou nemohu zadržet…

,,To čtu v očích tvých.“ Vydechli jsme oba najednou.

,,Jsem stále jen tvoje lásko. Moje peříčko.“ Vím, že pochopil co tím myslím.

Něžně a váhavě jsme se políbili. Vzal můj obličej do dlaní a svými rty pohladil každou jeho část. Okolní svět pro nás neexistoval. Čas se zastavil a země se přestala otáčet. Neexistoval žádný Sebastian ani nikdo jiný. Jen já a on. My.

Nazí jsme se položili do květů a jejich květy nás zcela pohltily. Bylo to pro nás poprvé. Neuspěchané a tak klidné. Prsty i rty jsme jeden druhého zkoumali a nemohli se sami sebe nabažit.

,,Miluji tě.“ Zaznělo z našich úst sehraně když se naše těla spojila v jedno. Teď a navždy.

Bohužel ráno přišlo brzy. Až moc brzy.

,,Musím se vrátit.“

,,Já vím. Ještě pro tebe něco mám.“ Odněkud vytáhl dva prstýnky a jeden mi navlékl na prst.

,,Vím, že ho teď nemůžeš nosit ale chci abys ho měla.“

,,Je nádherný Edwarde a slibuji, že přijde čas, kdy už mi ho nikdo nebude moci z prstu sundat.“

Naposled jsme se políbili a já se vydala zpět.

7  Shrnutí povídek  9

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 8. část: