Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen kamarádi - 2. kapitola

nepovedená Alice... by Mauween


Jen kamarádi - 2. kapitolaNaši kamarádi se začnou domlouvat na letní prázdniny. Kam to bude? To zjistíte, když si přečtete tuto kapitolku. Cheryl se něco dojde a uteče. Bella to samé. Mají to holky těžké. Pěkné čtení přeje CherryBella. A prosím moc, nechte mi tu nějaké komentáře.

Bella

Páni! Edward si to vážně u Cheryl posral. Vyletěla z domu Cullenových jako neřízená střela. Tohle si bude dlouho žehlit.

Hned jak jsem přijela domů, napsala jsem jí. Říkala, že je v pohodě. Nevěděla jsem přesně, co se stalo, tak jsem ji poprosila, ať mi to řekne.

Šla jsem se osprchovat a pak jsem zalezla do postele.

Zazvonil zvonek a já si pomyslela, že už asi dneska neusnu.

Vylezla jsem z postele, seběhla po schodech a otevřela dveře. Stál tam Edward. Dívala jsem se na jeho překvapený obličej a pak jsem si uvědomila, že před ním stojím v průhledné košilce. Sakra!

Zabouchla jsem mu rychle dveře před nosem a běžela si do pokoje pro župan. Seběhla jsem zpátky dolů a otevřela mu znova.

„Vzbudil jsem tě?“ zeptal se mě a nádherně se usmál. Nachytala jsem se, jak se na něj sladce usmívám, a rychle zatřepala hlavou, abych na to rychle zapomněla. On to vzal jako odpověď.

Pustila jsem ho dovnitř a on si sedl na gauč. Sedla jsem si na křeslo a čekala. Myslela jsem, že tu přišel, aby mi něco řekl a ne aby se vyvaloval na mém gauči. Usmál se na mě a já pořád čekala. Ruce jsem si položila do klína, protože jsem nevěděla, co s nimi. A čekala jsem.

„Víš, dneska u nás jsme se na něčem s Mikem domlouvali. Říkali jsme si, jestli bys s námi nejela na letní prázdniny do Paříže. A Cheryl jsme se nějak nestihli zeptat, ale, až se to uklidní mezi mnou a ní, zeptám se jí,“ dořekl to. Ani jsem moc nevnímala, co říkal. Pořád jsem se dívala na jeho rty a pozorovala, jak se pohybují. Pak mi nějak došlo, na co se mě ptal.

„Do Paříže?“ zeptala jsem se ho udiveně. Přikývl.

„No, jestli splaším dost peněz na cestu a jestli Cheryl bude souhlasit, tak klidně,“ řekla jsem a usmála se. Bylo by fajn odpočinout si od Forks.

„Dobře. A neboj. Když ty peníze nesplašíš, klidně to doplatím.“ Rychle jsem se zvedla ze sedu a z očí mi metaly blesky.

„Tak to ne, chlapečku! Já to splaším! A když ne, tak nikam! A teď upaluj za Cheryl domů a koukej se jí omluvit za dnešek!“ radila jsem mu naoko rozzuřeně. Jen se zasmál.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Nic. Jen to, že je deset hodin večer a Cheryl už bude asi spát. Takže bude lepší, když se jí omluvím zítra ve škole.“ To je pravda.

„Tak fajn,“ pokrčila jsem rameny a zapadla zpátky do křesla. Co teď?

„Tak co teď?“ zeptala jsem se ho a zvedla zvědavě obočí.

On se usmál a v očích mu hrály jiskřičky. Co ho zas napadlo?


Edward

„Tak co teď?“ zeptala se Bella a zvědavě zvedla obočí. Byla fakt kouzelná pokaždé, když to udělala.

Napadalo mě docela dost aktivit, kterými bychom se mohli zabavit, a byl jsem si skoro jistý, že mi to jde vidět na očích.

Bella se mi líbí nějakou dobu. Vlastně od té chvíle, co přestala být malou holčičkou a začala být ženou. Chovala se tak vyspěleji. Začal jsem si jí všímat víc jako ženy a ne jako kamarádky. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale po nějaké době jsem si uvědomil, že bez ní nemůžu být ani den. Musím být neustále v její blízkosti. A můžu, i když jsem poloupír. Na slunci nic nejde poznat a můžu jíst normální stravu. Jen je tu jeden problém. Je mi už sedmnáct. V tuhle dobu mám přestat stárnout a zaseknout se. Teď vážně nevím, co mám dělat.

Bella si asi všimla, že se mnou něco není v pořádku, a přisedla si ke mně. Cítil jsem její vůni. Nikdy jsem si toho nevšímal, ale Bella voněla vážně krásně. Měl jsem chuť ji vzít do náruče a zulíbat ji, ale místo toho jsem jen potichu zasténal. Ona to asi slyšela.

„Edwarde? Co se děje?“ zeptala se mě. Uvědomil jsem si, že sedím předkloněný, lokty se opírám o kolena a tvář mám zakrytou dlaněmi. Rychle jsem se vzpamatoval a postavil se. Bella se lekla a uskočila.

„Promiň, už musím jít,“ řekl jsem a zamířil ke dveřím. Bella za mnou skoro utíkala.

„Co se stalo, Edwarde?“ ptala se mě podruhé.

„Nic, vážně. Tak zítra ve škole, jo?“ řekl jsem a zabouchl jsem dveře. Nebyl jsem spokojený s tím, že musím odejít, ale vím, že kdybych tam ještě chvíli zůstal, nedopadlo by to dobře a naše přátelství by bylo v tahu.

Nasedl jsem do auta a jel domů.

Když už jsem zastavoval, slyšel jsem někoho mluvit. Myslím, že to byla Rosalie.

„To snad nemyslí vážně! On se bude dívat na nějaký zápas, když já tu sedím skoro nahá?! Tak to teda ne! Teď má na měsíc utrum! Já se ponižovat nebudu!“

„No tak! Pojď! Dělej!“ slyšel jsem Emmetta. To se nemůžou trochu zklidnit?

Vešel jsem do domu a podíval se na Emmetta. Pořád jsem ho slyšel, jak něco povídá, ale rty nehýbal!

Co to sakra je?!

„Gól!“ zařval Emmett a vyskočil s rukama nad hlavou.

 

Cheryl

Ráno jsem se probudila pěkně odpočatá. Bylo mi tak krásně. No mohlo by být kdybych neměla rýmu. Za všechno může Edward. Však já mu ještě dám.

Vzpomněla jsem si, jak jsem včera vyváděla, když jsem byla blízko Mikea. Asi to bylo něco…

Měla bych si najít kluka. A rychle. Ještě po něm vyjedu.

Rychle jsem se osprchovala. Vylezla jsem ze sprchy, vysmrkala jsem se, vyčistila zuby, vysmrkala se, dala si řasenku, vysmrkala se, nasnídala se, vysmrkala se a pak jsem už mohla vyrazit do školy. Vyšla jsem z domu a zastavila se.

Včera jsem jela s Mikem jeho autem, tak jak se sem dostalo to moje? Asi ho přivezl Edward, aby to spravil. Stejně se s ním nebudu ještě bavit. Musím si z něho trochu udělat srandu, ne?

Nastoupila jsem do svého autíčka a rozjela se směrem ke škole. Po cestě jsem poslouchala písničky a prozpěvovala si.

Zastavila jsem na školním parkovišti a vystoupila si z auta. Zaznamenala jsem, že na mě Edward mává a kolem něj jsem viděla pár holek, které nad ním slintaly. Podívala jsem se na ně a musela se usmát. Tohle vypadalo moc komicky. Na Edwarda jsem se už nekoukla a směřovala jsem ke škole s úsměvem na rtech.

Po cestě přes parkoviště jsem si všimla, že tu není Mikeovo auto. Asi zaspal nebo tak. Šla jsem k autu Belly a objala se s ní. Když jsem se ji pustila, viděla jsem Alice, Jaspera, Rosalie a Emmetta, jak k nám směřují. Bez Edwarda. Ten už šel do školy. Super!

Když začala druhá hodina, nějak mi poklesla nálada. Bylo mi smutno. Nevím, čím to bylo, ale prostě mi bylo smutno. Možná po mamce. Už je dlouho na dovolené se svým přítelem. Asi jí dneska zavolám. Už jsem si s ní dlouho nevolala. Ani nevím, jak zní její hlas.

Druhou hodinu jsme měli mít biologii. Měla jsem ji ráda. Zrovna dneska přišla do třídy učitelka. Jiná učitelka a oznámila nám, že naše učitelka na biologii musela odjet, tak za ni zaskočí. To znamenalo volnou hodinu.

Po hodině jsem šla zavolat mamce, protože jsem to už nevydržela. Tři týdny jsem ji neslyšela.

Zašla jsem do tiché chodby, kde nikdo nebyl, a vytočila číslo.

„Halo?“ slyšela jsem z druhé strany. Usmála jsem se.

„Ahoj, mami,“ pozdravila jsem ji.

Povídaly jsme si asi patnáct minut z dvacetiminutové přestávky. Řekla jsem jí, že jí odpoledne zavolám.

Už jsem chtěla odejít do třídy, když mi něco došlo. Když jsem s mamkou volala, bavily jsme se i o klucích. Bylo divné, že celou dobu jsem myslela jen na Mikea. Pokaždé, když jsem na něj pomyslela, hloupě jsem se usmívala. Nebyl tu. Nestýskalo se mi po něm? Sakra!

Já ho mám rád víc než jako kamaráda?! Ne! To by mohlo zničit naše přátelství. Radši to nebudu nějak prožívat, protože to by nedopadlo dobře.

Už jsem se chystala odejít, když jsem slyšela ten otravný smích, na který je každý z téhle školy alergický. Smích Jessicy Stanleyové. Asi si zase někoho ulovila. Někoho, s kým se bude vytahovat celý den, každý den.

Otočila jsem se, a to, co jsem spatřila, mi vyrazilo dech.

Jessica měla ruce obmotané kolem krku Mikea a snažila se dostat k jeho rtům. Celé jsem to sledovala s vykulenýma očima a zatajeným dechem. Nechtěla jsem, aby mě slyšeli. S jedním jsem ale nepočítala. Mobil mi vyklouzl z ruky a s rachotem se rozbil o zem.

Všechno utichlo. Podívala jsem se na svůj rozbitý mobil a potom na ně. Oba dva mě sledovali. Nevěděla jsem, co mám dělat.

„Cheryl?“ slyšela jsem Mikeův hlas. Odtrhl se od Jessicy a šel ke mně. To jsem nechtěla.

Co po mně chce?

Ucítila jsem na tváři něco teplého, mokrého. Slzy! Kde se vzaly?

Než ke mně stihl dojít, vzpamatovala jsem se. Posbírala jsem to málo, co zbylo z mého mobilu, otočila se a rozešla se směrem k východu. Za sebou jsem uslyšela rychlé kroky.

„Počkej!“ zavolal a doběhl mě. Otočil si mě k sobě čelem a snažil se mi podívat do tváře. Úspěšně jsem se vyhýbala jeho pohledu. Kdybych se podívala do těch krásných očí, byl by konec. Všechno bych vykecala.

„Co se stalo? Proč pláčeš?!“ ptal se vyděšeně a držel mě za ruku. I ten malý kousek, kterým se mě dotýkal, ve mně vyvolával něco, co jsem k němu nikdy necítila.

Rychle jsem se ho pustila. On se ale nedal a udělal něco, co mi podlomilo kolena. Vzal můj obličej do dlaní a přinutil mě podívat se na něj. V tu chvíli se se mnou zatočil svět. Podlomila se mi kolena a padala jsem k zemi. Čekala jsem, dopadnu na tvrdou zem, ale někdo mě zachytil.

„Mikeu! Nech ji! Vždyť vidíš, že to jenom předstírá! Dělá ze sebe chudinku, aby si jí někdo všiml! Však ona se vzpamatuje! Pojď! Navážeme tam, kde jsme přestali,“ slyšela jsem Jessičin otravný hlas.

„Jessico! Je načase, abys vypadla!“ Bella?!

„Tak to teda…“ začala Jessica, ale zbytek jsem už neslyšela, protože jsem upadala do spánku.

Šla jsem dlouhou osvětlenou chodbou a prozpěvovala si. Na sobě jsem měla andělsky bílé dlouhé šaty. Nevěděla jsem, kam mířím. Najednou vše ztmavlo, až byla úplná tma. Zůstala jsem stát na místě a čekala, jestli se bude něco dít. Najednou se rozsvítilo světlo a já spatřila muže, který klečel na koleni a v ruce držel malinkatou krabičku. Jenže nestál přede mnou, ale před Jessicou. Byl to Mike!

„Jessico Stanleyová, uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na světě a staneš se mou ženou?“ zeptal se sladkým hlasem a já jsem zase ucítila jak mi horké slzy tečou po tváři. A když Jessica řekla tiché „Ano“, rozpadl se mi celý svět.

„Mikeu! Ne! Prosím! Mikeu!“ zakřičela jsem bolestí.


Bella

Seděla jsem u postele Cheryl a čekala, až se vzbudí. Trvalo to, ale po chvíli sebou začala házet a křičet.

„Mikeu! Ne! Prosím! Mikeu!“ zakřičela s bolestí v hlase. Chytla jsem ji za ramena a lehce s ní zatřásla.

„Cheryl! No tak! Cheryl, vzbuď se,“ budila jsem ji. Najednou otevřela oči a v nich měla slzy. Bože! Co se jí mohlo zdát, že jí to vehnalo slzy do očí?!

Počkat! Zhroutila se před Mikem, když ho viděla, jak se na něj věší ta hnusná mrcha Jessica, vykřikovala jeho jméno ze spaní a potom ty uplakané oči. Kvůli něho?

„Cheryl, nechceš mi něco říct?“ zašeptala jsem. Nejspíš má stejný problém a miluje svého nejlepšího kamaráda. Počkat! Miluje? Já ho nemiluju! Jen se mi líbí víc a víc.

Cheryl se na mě provinile usmála a pak spustila.

„Víš, jde tu o Mikea,“ začala. Věděla jsem to! 

„Už nějakou dobu se mi líbí. Mám ho ráda víc a víc a nevím, co s tím mám dělat. Snažím se na něj dívat jen jako na kamaráda, ale nejde to. Vždy si na něm najdu něco, co se mi líbí víc a víc. Mohla bych mu to říct, ale tím bych zničila naše přátelství. Co mám dělat? Jsi první člověk, komu to říkam.“

Poslouchala jsem ji a zjistila, že má stejný problém. Měla bych jí to říct.

„Cheryl, taky ti musím něco říct. Já… to… mám… stejné s… ehm… Edwardem,“ dořekla jsem těžkou větu. Cheryl na mě vykulila oči, otevřela pusu a pak ji zase zavřela.

V kapse se mi rozdrnčel telefon. Podívala jsem se na volajícího a pousmála se. Edward.

„To volá Edward. Za chvíli jsem zpátky,“ řekla jsem a odešla na chodbu.

Když jsem řekla, že volá Edward, usmála se.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho, když jsem to zvedla.

„Ahoj, jak je Cheryl?“ zeptal se mě hned.

„Už je jí líp, zítra půjde do školy. Už se i směje. Je zdravá jako rybička,“ zasmála jsem se.

„No tak to je fajn. Asi se jen potřebovala vyspat.“

„Jo, to potřebovala. Viděla jsem její kruhy pod očima. Chtělo by to ještě měsíc spánku,“ řekla jsem a zasmála se. Když jsem ale slyšela jeho smích, spadla bych, kdybych neseděla.

Ještě jsem si s ním chvíli povídala a zapomněla na to, že na mě čeká Cheryl.

Když jsem skončila, šla jsem zpátky za Cheryl.

„Zítra už jdu do školy. Pojedeme ráno spolu?“ zeptala se mě a já přikývla.

„Už se to nesmí opakovat. Musím to v sobě držet. Jinak to nejde,“ zašeptala.

„Cheryl, nenapadlo tě, že by měl Mike taky zájem?“ zeptala jsem se jí s pozvednutým obočím.

„Já nevím. Včera to vypadalo, že má spíš zájem o Jessicu,“ řekla a její jméno vyplivla.

„To se nějak spraví. Zítra půjdeš do školy a budeš silná. Nějak se to vyřeší, uvidíš. A vy dva skončíte spolu,“ dořekla jsem jistě, ale ona se začala smát.

„Ty jsi někdy vtipná!“ řekla a zase se začala smát.

Řekla jsem, jí že už jsem unavená, že už půjdu domů a ráno se pro ni stavím.

Nasedla jsem do auta a vyjela domů.

Ráno jsem stála u domu Cheryl přesně v sedm hodin, jak jsme se domluvily.

Cheryl nastoupila do auta a mohly jsme vyjet.

Zaparkovala jsem na svém obvyklém místě a vystoupila jsem. Všimla jsem si, že Cheryl ne. Podívala jsem se na ni a viděla, jak zadumaně kouká před sebe. Podívala jsem se tím směrem a viděla Mikea, jak se baví s Jessicou.

Ona se mu věšela kolem krku a on dělal xichty. Ty xichty už Cheryl neviděla. Asi nechtěla vidět, co bude dál, a odvrátila pohled. Takhle je to vždycky. Po chvilce ale vystoupila a v očích měla prázdný výraz.

Přišla ke mně a já jí nabídla rámě. Ona ho s úsměvem přijala a vyšly jsme. Pak mě něco napadlo.

Otočila jsem se k těm dvěma.

„Hej, Jessico!“ zavolala jsem. Ona se otráveně otočila a nahodila namyšlený výraz.

„Co chceš,“ řekla otáveně.

„Mike nemá zájem!“ zařvala jsem tak, aby to všichni slyšeli.

Všichni, co byli na parkovišti, se začali smát. A když říkám všichni, myslím i Mikea a Cheryl.

Mike obešel Jessicu a mávl na Cheryl. Ona jen mávla zpět a otočila se na mě.

Se spokojeným úsměvem jsem pokračovala s Cheryl do školy.

Hodiny probíhaly klidně. Když jsme měly hodinu s Mikem, Cheryl se na něj zamilovaně koukala. Téda. Ta holka je v tom až po uši. Jednou ji nachytal, jak se na něj dívá, a usmál se. Cheryl by asi spadla, kdyby neseděla. Vždycky se na mě jen otočila a snažila se uklidnit.

Byl čas oběda a my směřovaly do jídelny. Otevřely jsme dveře a spatřily zase Jessicu, která se tentokrát motala kolem Edwarda. A dost!

Z očí mi šlehaly blesky a měla jsem sto chutí tam jít a otřískat jí hlavu o stůl. Cheryl si všimla mojí reakce a začala mě tahat za ruku k okýnku.

Stály jsme v řadě a slyšely jsme odporný hlas Jessicy, který se blížil a nakonec skončil za námi. Bavila se s nějakou svojí kamarádkou. Beztak to byla stejná kráva jako ona.

„Bože! Vsadím se, že je oba dva dostaneš do postele,“ řekla ta její kamarádka. A jsem si jistá, že mluvila o Edwardovi a Mikeovi.

„To jo! Dostanu! Přece se nebudou pořád motat kolem těch dvou chudinek. Stejně už jich mají asi dost! Mike bude můj a pak příjde na řadu Edward. Chudinky budou mít po kamarádech,“ řekla. Já už to nevydržela a otočila se na ně.

„Jessico! Nevím, jestli ti to došlo, ale stojíme hned před tebou, takže si nech ty svoje myšlenkové pochody blbé blondýny pro sebe! Tady nikoho totiž nezajímají. Tak se zklidni!“ řekla jsem zlostně a viděla ji, jak funí. Naštvala jsem ji. Super.

„Hele, myslíš, že mě zajímá, že vy to slyšíte? Mně je to u prdele, jako vy dvě. Mike bude můj. A Edawrd samozřejmě taky. Vy se s tím smiřte!“ řekla a usmála se. Nevěděla jsem, co na to říct. Cheryl se rychle otočila a z očí jí metaly blesky.

„Tak a dost. Jak už řekla Bella, nikdo tu není zvědavý na myšlenkové pochody debilní blondýny. Víš co, Jessico? Tady na ty svoje plasticky upravený kozy nikoho nedostaneš, tak si raději pořiď psa. Třeba budeš mít štěstí a nebude před tebou utíkat jako všichni. Ale víš co? Ani ten pes po tobě neštěkne!“ Cheryl skoro řvala, a když skončila, všechno utichlo.

„Moje prsa jsou pravá!“ zasyčela na ni. Cheryl se zasmála. Viděla jsem, jak dveřmi prošel Mike. Hned se podíval k nám. Podívala jsem se na Cheryl.

„Jo? To ti nikdo nežere! Myslíš si, že ti všichni veří, že ti ta prsa narostla přes noc? Vzpamatuj se. Jessico! Tady ti na to nikdo neskočil. Já vím, že v tom mozku nic nemáš, ale mohla bys už konečně začít myslet. Jestli víš, jak se to dělá,“ smála se Cheryl. Otočila se a směřovala k Mikeovi a společně se smíchem vyšli z jídelny.

Já jsem šla za Edwardem, a když jsem u něho zastavila, podívala jsem se na Jessicu. Stála tam jako opařená a zlostně funěla. Začala jsem se smát a Edward se ke mně přidal.  


 Tak a je tu druhá kapitolka. 

Doufám, že se vám líbila. Psala jsem ji dva dny.

Necháte mi tu nějaké komentáře, prosím? 

Děkuju, vaše CherryBella. :D

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen kamarádi - 2. kapitola:

 1 2   Další »
11. jay
10.01.2013 [18:54]

jayPěknééé :)

07.01.2013 [9:44]

CherryBellaTřetí kapitola už je napsaná, už jen čekám až ji zveřejní. Už píšu i čtvrtou :D

07.01.2013 [8:57]

LiviaCullenNaozaj krásna poviedka a super nápad Emoticon Emoticon Emoticon

Naozaj sa mi páči ako si Bella a Cheryl nenechali od Jessici skákať po hlave a nadávať.

Som naozaj zvedavá čo sa stane v tom Francúzku, a ako to nakoniec dopadne medzi Bellou a Edwardom a Cheryl a Mikeom

Dúfam že tretia kapitola bude rýchlo Emoticon Emoticon Emoticon

8. martty555
06.01.2013 [15:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.01.2013 [15:16]

mokasinaKrásné velmi doufám, že kapitolka další bude co nejdřív moc se mi líbí náměta a to jak si všichni myslí, že u těch druhých nemaj šanci :-) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. anet
06.01.2013 [13:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.01.2013 [12:20]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitola... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon
PS: Jessiku neplánuješ zabiť...Emoticon Emoticon

06.01.2013 [11:08]

RenesmeeeeÚžasný text. A souhlasím s teskou, vůbec by mi nevadilo kdyby vycházelo více kapitol ale vím, že máš hodně práce. Sama dobře vím, co to znamená napsat takoví příběh. Emoticon

3. ClaireStew
06.01.2013 [10:35]

souhlasim s teskou! :) Emoticon Emoticon Emoticon

2. teska
06.01.2013 [8:26]

Páni. Přečetla jsem si až dneska obě dvě kapitoly naráz a vůbec bych se nezlobila, kdyby přibývali každý den aspoň dvě. Máš talent. Je to vtipné, čtivé a romantické zároveň. Jen tak dál. I když asi neookomentuju každou kapitolu, protože bych strávila celý den jen tím :D, tak věř tomu, že tuhle povídku přečtu až do konce (a doufám, že to jeste nějakou dobu potrvá). Skvělá práce :) Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!