Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen kamarádi - 1. kapitola

05.01.2013 (19:45) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1784×

Bella

„Oppa Gangam Style!“ zpívala jsem si přes celé auto. Tahle písnička se mi fakt líbí.

 Jela jsem zrovna k Edwardovi domů. Domluvili jsme se, že dnes strávíme den s jeho rodinou a našimi kamarády. Už jsem je dlouho neviděla. Musím vědět nejnovější drby. Na to je dobrá Rosalie. Musím si s Alicí domluvit nákupy. S Emmettem musím pokecat! To je jasné. Dlouho jsem se nezasmála tak, jako když jsem s ním. Zas mě z toho smíchu bude bolet břicho. Super. S Jasperem jenom tak prohodím pár slov, ale nějak moc si s ním nerozumím. A moc se těším na Esmé a Carlislea. Jsou jako mí druzí rodiče.  Ale nejvíce se těším na Cheryl a Mikea. Ti dva jsou nerozluční. Ale ne tak nerozluční, jako že spolu chodí, ale že jsou jako bratr a sestra. Tak jako já a Edward. My všichni jsme jako sourozenci.

„Tak a teď si pustíme úplně novou písničku od Linkin Park z jejich nového alba Living Things! A tou písničkou je Castle of glass! Hezké poslouchání vám přeju! Jdeme na to!“ ozvalo se z rádia a já se usmála. Dneska hrají samé dobré písničky.

Jela jsem pomalu a zpívala si. Bylo půl čtvrté a já jsem tam měla být v pět.

„Cause I’m only a crack! In this castle of glass! Hardly anything there for you to see! For you to see!“ zpívala jsem si s rádiem. Kdyby mě tak někdo slyšel. Asi bych se propadla do země. Neumím zpívat. Vůbec.

Přijela jsem k domu Cullenových a viděla auto Cheryl. Potom jsem zahlédla Mikeovo auto. Oni vážně mají vkus na auta.

Přišla jsem ke dveřím a už už jsem natahovala ruku, že zazvoním, když mi letěla otevřít Alice.

„Bello! Tak dlouho jsem tě neviděla! Musíme zajít se Cheryl na nákupy. Viděla jsem její oblečení a teď vidím to tvoje! Obě dvě to potřebujete jako sůl! Tak co tam tak stojíš? Pojď dál!“ poskakovala a mluvila. Ta huba jí teda jede!

„Taky tě ráda vidím, Alice! Ahoj!“ řekla jsem jí s úsměvem a vyrazila do obýváku.

Přišla jsem tam a stočily se na mě všechny pohledy.

„Ahojte!“ zavolala jsem na ně a šla se obejmout s Esmé a Carlislem.

„Jak se máš, holčičko?“ zeptala se mě Esmé a já se usmála. Jako maminka.

„Mám se dobře! A co vy dva? Máte se dobře?“ zeptala jsem se jich s úsměvem.

„Nikdy nebylo líp. Když jste tady teď všichni,“ řekla Esmé a div se nerozbrečela. Teda!

Usmála jsem se na ni, otočila jsem se a chtěla jít za Cheryl a Mikem, ale ona mě překvapila a byla za mnou, když jsem se otočila. Padla mi kolem krku.

„Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj!“ poskakovaly jsme obě dvě na místě a křičely radostí. Vždy jsme se takhle zdravily. Nikdo si na to pořád nezvykl kromě Edwarda a Mikea. Nikdo s námi totiž nebyl tak často jako oni dva.

Když jsem se pustila, už mě v objetí drtil Edward. Jen jsem se smála. Potom se se mnou objal Mike.

Chvíli jsem s Rosalií. Říkala, že teď mají do školy nastoupit noví dva studenti. A prý mají být hezcí. Když to řekla, zdálo se mi, že Emmett zavrčel. Hned jsem si všimla, že není ve své kůži. Po chvíli jsem za ním přišla, ale byl takový zamlklý. Zdál se být naštvaný nebo co. Tak jsem ho nechala být. Ještě by mě pokousal. Šla jsem za Alicí, která zrovna vášnivě mluvila s Cheryl, asi o nákupech. Hned jsem se přidala. Domluvily jsme si, že půjdeme zítra po škole.

Domlouvaly jsme si zrovna s Cheryl, co si koupíme, když jsem dostala takový pocit, jako by se na mě někdo díval. Otočila jsem se a spatřila Edwarda, který se opíral o futra dveří a bavil se s Mikem. Díval se ale na mě. Byla jsem z toho trochu nesvá. To bylo poprvé, co se na mě takhle díval. Proti mojí vůli se mi do tváří nahrnula červená. Sklopila jsem pohled a soustředila se na to, co Cheryl říkala, ale moc mi to nešlo. Pořád jsem přemýšlela, co ten pohled měl znamenat.

Cheryl

Mluvila jsem s Bellou o zítřejších nákupech, ale měla jsem pocit, že mě přestala poslouchat v půlce a já si všimla proč. Všimla jsem si, že se podívala někam za mě. Otočila jsem a tam stál Edward a o něčem mluvil s Mikem. Díval se na Bellu a ona se dívala na něj. Co se to děje? Po chvíli Bella sklopila oči a začervenala se. Uniklo mi něco? Oni spolu něco mají? Ona mi to neřekla?

„Bello, nechceš mi něco říct?“ zeptala jsem se jí s pozvednutým obočím. Podívala se na mě zmateným pohledem.

„Co myslíš?“ zeptala se zmateně. To snad ne! Fajn.

„Ale nic. Řekneš mi to, až budeš chtít.“ Poplácala jsem ji po ruce a vstala jsem. Mířila jsem si to do kuchyně. Měla jsem žízeň. Nemusela jsem se ptát. Byla jsem tu jako doma. A nikomu neuškodí, když si vezmu sklenku vody.

Vzala jsem sklenku, dala ji pod kohoutek a pustila vodu. Sledovala jsem, jak hladina vody stoupá, a čekala. Zastavila jsem vodu a přiložila si sklenku k ústům. Měla jsem pořádnou žízeň.

Sklenka byla z poloviny prázdná, když jsem na zádech pocítila ledovou ruku. Lekla jsem se tak, až jsem vyplivla vodu, kterou jsem měla v puse. Dotyčný za mnou se začal smát. Poznala jsem Edwarda.

Otočila jsem se na něj a slila ho zbytkem vody. V tu chvíli se mi usadil na tváři úsměv, ale ten Edwardův se ztratil. Vystřídalo ho jen mračení. Vzal mi sklenku z rukou a nalil tam trochu vody, kterou po mně hned mrsknul. Byla jsem mokrá od hlavy až k patě. Co se stalo? Vždyť to bylo pár kapek vody.

Když Edward spatřil můj výraz, zděsil se. Tvářila jsem se tak, jak jsem se cítila. Byla jsem pěkně naštvaná.  Za tohle mi ještě zaplatí. Popošla jsem k němu. Tohle už nebyla sranda. On měl na tváři omluvný výraz, ale já měla výraz, před kterým by měl utíkat.

„Bylo to jen pár kapek vody. Jenom pár kapek. Ale ty ses musel rychle pomstít a vylít na mě celou sklenku, co? Proč sis na mě rovnou nevzal kýbl?“ zasyčela jsem mu zlostně do tváře. Byla mi zima. Začala jsem se třást.

Edward tam jen stál, překvapený z mojí reakce. Nikdy jsem s ním takhle nemluvila. Navíc teď jsem byla naštvaná, protože mi Bella nechtěla říct, co spolu mají. A on taky ne.

Sakra, to je zima.

„Cheryl?“ slyšela jsem udivený hlas Mikea. Podívala jsem na něj a pořád se mračila. On už mě takovou zažil a věděl, že je zle. Udiveně zvedl obočí.

„Co se stalo?“ zeptal se Carlisle, který se tam objevil spolu s celou rodinou a Bellou.

Byla jsem vzteklá a promrzlá. Jak může někdo promrznout za takovou chvíli?

Otočila jsem se zpátky na udiveného Edwarda.

„Omlouvám se, ale váš syn je pitomec! Debil! Pán, který může všechno! A mě už to právě přestalo bavit! Teď se pojedu domů převléct, je mi zima,“ řekla jsem rozzuřeně. A otočila se k odchodu. Uvolnili mi cestu a loučili se se mnou. Říkali, ať co nejdřív zase přijedu. No, uvidíme.

Šla jsem ke svému autíčku. Než jsem opustila dům, slyšela jsem Mikea, jak to Edwardovi, vyčítal.

„Máš po srandě, brácho. Takhle naposledy vyváděla, když jsem na ni hodil bláto. Nechtěně, samozřejmě. To bláto mělo skončit na tobě. Nebavila se se mnou tři dny,“ zasmál se.

Šla jsem zrovna po schodech. Usmála jsem se. To je pravda. Sice to neudělal schválně, ale chtěla jsem ho trchu potrápit.

Zastavila jsem se u svého autíčka a vyždímala si vodu z vlasů a vůbec zlikvidovala co nejvíc vody.

„Jo, mějte se. Tak zítra. Ahoj, ahoj, Alice. Ne, Alice! Nekoupím si nové kalhoty.  Fakt? No, dobře tak koupím,“ slyšela jsem Mikeův hlas. Asi už taky odjížděl.

Otočila jsem se a uviděla ho, jak seběhl schody a v ruce si pohazoval s klíčky od auta. Vypadal tak krásně!

Počkat! Cože?! Takhle o něm nesmím přemýšlet. Je to můj kamarád! Krásný kamarád, ale kamarád!

Zatřepala jsem hlavou, aby mi z tváře zmizel ten debilní úsměv. Došel ke mně a já se málem neudržela na nohou, když zastavil a já měla šanci pocítit jeho vůni. Čokoládové Axe! Sakra! Moje slabost!

Začaly se mi klepat nohy, ale nebylo to ze zimy. On si ale myslel, že jo. A přitom jsem ho taky chtěla nechat. Nemůžu mu zničehonic teď říct, že se mi líbí. Musím to v sobě držet. I když to není zdravé. Mohlo by toho být na mě moc a všechno by to skončilo. Naše přátelství. A to já nechci.

„Víš co? Nenechám tě jen tak zmrzlou jet domů samotnou. Na,“ řekl a sundal si bundu, kterou mi dal přes ramena. Axe! Sakra! Nohy se mi ještě víc rozklepaly a on si toho všiml.

„Pojď,“ řekl a vedl mě ke svému autu. Nasedli jsme a vyjeli jsme.

Asi po pěti minutách jízdy v tichu jsem si uvědomila, že se celá třesu. Dneska byla zima a já jsem si nevzala bundu. Blondýna, ne?

Mike se mě pořád na něco ptal, ale vždycky jsem mu jen stručně odpověděla. On se asi cítil uvolněně, ale já měla pocit, že po něm prostě skočím! Musela jsem se držet. A hodně.

Když jsme dojeli k mému domovu, vystoupila jsem a podala mu bundu. Říkal mi, abych si ji vzala, ale odmítla jsem to. Snad nebudu mít doma něco, co tak krásně voní!

Vběhla jsem do domu. Taťka a ani mamka tu nebyli.

Vyběhla jsem schody namířila jsem si to rovnou do koupelny. Cestou jsem si vzala něco čistého na oblečení.

Po sprše jsem si zapnula počítač a zapnula Facebook. Psal mi Edward. Napsal, že se mi omlouvá a že ho to mrzí.

Nezájem! 

Pak jsem se podívala na zprávu od Belly. Ptala se, co se stalo v kuchyni, tak jsem jí napsala, co se stalo, a ona poslala jen vysmáté smajlíky. 

Pak mi ale napsal Mike. Najednou jsem z toho měla strašnou radost. Otevřela jsem okýnko s jeho jménem a usmála se. 

Mike: Jsi v pořádku? 

Já: Jo, v pohodě. Už ale půjdu spát. Měj se. :)

Mike: Dobrou noc. :)

Odhlásila jsem se a vypnula počítač. Lehla jsem si do postele a dívala se na strop. Položila jsem si jednu otázku. 

Co se to se mnou sakra děje?!

Tak a první kapitolka je na světě. 

Doufám, že se líbilo. A jestli ne, tak chci aspoň poděkovat za to, že jste si ji přečetli. 

Doufám, že mi tu necháte nějaké komentíky. Kritiku nebo chválu. Děkuju za cokoliv. 

Vaše CherryBella. :D

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen kamarádi - 1. kapitola: